Zdravotní sestry a další nelékařští pracovníci by mohli převzít více kompetencí lékařů – alespoň v administrativě, edukaci či standardizovaných úkonech. Má to ovšem jasné podmínky, shodují se experti z řad lékařů.
Klíčové bude jasné vymezení pravidel, odpovědnosti a vzdělání, stejně jako nastavení úhrad. Zatímco část lékařské agendy lze bezpečně delegovat na nelékaře, stanovení diagnóz, rozhodování o léčbě či péče o akutní a komplikované pacienty by měly zůstat v rukou lékařů. Říkají to předsedové odborných společností a další experti v anketě Zdravotnického deníku, která se věnovala i kompetencím farmaceutů a možnostem delegování kompetencí v jednotlivých oborech.
Aleš Linhart, předseda České kardiologické společnosti:
Přesun některých kompetencí na nelékaře je do budoucna nevyhnutelný. Problémem je však především dostatek dostatečně vzdělaného personálu obecně. Už dnes vidíme, že některé úkoly dokáže dobře vyškolený zdravotník vykonávat stejně dobře nebo i lépe než lékař. Vše závisí na stupni vzdělání a praxe. Kromě vytvoření legislativního rámce však bude zásadní, zda na tuto změnu přistoupí plátci péče tak, aby se zapojení takto vzdělaných specialistů do praxe finančně vyplatilo. Kromě přesunu kompetencí vnímám jako zásadní rozvoj a posílení role koordinátorů péče. Jejich role těsně souvisí se zdokonalováním digitalizace.
Měnící se roli lékařů a nelékařského personálu bude zásadně modifikovat i nástup umělé inteligence. Jako problém ale vnímám riziko, že některé úkoly budou svěřeny AI nad rámec očekávané role, tj. i tam, kde by proces měl kontrolovat a řídit lékař nebo zdravotník obecně. Legislativní rámec vždy za pokrokem v medicíně pokulhává, doufejme, že tentokrát tomu bude naopak.
Roman Prymula, místopředseda České vakcinologické společnosti:
Přesun kompetencí je správný všude tam, kde je to rozumné z hlediska možností jednotlivých odborností kompetenci realizovat, aniž dojde k snížení kvality zdravotní péče. A také tam, kde je pro systém neefektivní, když lékař vykonává méně kvalifikované činnosti, které může dělat nelékařský personál. Jednoznačně podporuji očkování v lékárnách proti chřipce a covidu (více zde).
Nelékařské odbornosti mohou také pomoci lékařům se screeningy či odběry biologického materiálu, ale rozhodně by neměly nahrazovat lékaře v interpretaci výsledků a terapie. Celkový přínos by měl být systémový, ne motivovaný finančními zájmy některých skupin a vytvářením iracionální konkurence.
Mohlo by vás zajímat
Richard Češka, předseda České internistické společnosti:
Na českém pracovním trhu dlouhodobě panuje nedostatek kvalifikovaných pracovníků, a to i ve zdravotnictví. Tento nedostatek se projevuje jak u lékařů, tak i u nelékařských zdravotníků. V reálném životě a v praxi pak bohužel snaha pověřit někoho výkonem činnosti mimo jeho většinovou odbornost bude pouhým vyrážením klínu klínem. Obecně vzato, nemám nic proti převedení kompetencí lékařů na nelékařské zdravotníky. Výběr takových kompetencí bych ponechal především na zdravém rozumu. Je samozřejmě jasné, že nějaká pravidla přijata musí být a budou.
Lze předat velkou část administrativy, edukace, monitoringu a standardizovaných úkonů. Také možnost indikovat zobrazovací vyšetření nízké úrovně, intervence u obezity, malnutrice a diabetu. Vhodné je předat kompetence, které zvyšují dostupnost péče a jsou bezpečné, pokud existují jasné protokoly a vysokoškolsky vzdělaní nelékaři. Kompetence, které mají zůstat jednoznačně lékařům, jsou například stanovení diagnózy u nových nebo komplikovaných stavů, indikace invazivních výkonů, komplexní diferenciální diagnostika, rozhodování o léčbě u nestabilních pacientů nebo akutní medicína – s výjimkou jasně definovaných protokolů. (O tom, proč nepředávat více kompetencí farmaceutům do lékáren více zde.)
Michal Čarvaš, předseda Asociace českých a moravských nemocnic:
Můj názor na přesun některých kompetencí lékařů na nelékařské vysokoškolsky vzdělané zdravotníky je veskrze pozitivní. Podporuji ho a budu rád, pokud se panu ministrovi podaří tuto svou prioritu zrealizovat. Podle mého názoru se i v zavádění jednotlivých prvků elektronizace ukazuje, že lékař by měl daný úkon indikovat a nařídit, ale provést ho může nelékařský zdravotník nebo koordinátor péče.
Podle mě není například nutné, aby každý poukaz, žádanku či recept vystavoval elektronickou cestou lékař, když jeho práci může převzít jiný člen týmu. Lékař pak bude mít více času na pacienta a na odbornou práci. Řadu úkonů už dnes dělají zdravotní sestry a jejich spolupráce s lékařem je přirozená a žádoucí. A měla by dostat i zákonné mantinely a posvěcení.
Zorjan Jojko, předseda Sdružení ambulantních specialistů:
Co se týče sester, téměř každý lékař má v paměti z doby, kdy začínal, a starší zdravotní sestra mu svou radou pomohla, nebo mu přímo „zachránila krk“.
Asi na všech odděleních dnes sestry provádějí výkony, které má podle zákona dělat lékař, jenže ony už si vydobyly důvěru. A ty výkony dělají bezchybně. Nevidím tedy důvod, proč by neměl být zaveden systém, v němž už se sestry nebudou muset před provedením dotčených činností nikoho ptát. V němž by měly právo takové výkony dělat, ale také by nesly odpovědnost za výsledek. Neměl by ji vedoucí oddělení, který jim dnes výkony buď povolí nebo toleruje. Taková situace by podle mě byla prospěšná všem. Lékařům, sestrám i pacientům. Zcela jinak vnímám diskusi o kompetencích lékárníků (více zde).
Petr Panzner, předseda České společnosti alergologie a klinické imunologie:
Obecně jsem pro přesunutí některých kompetencí lékařů na jiné zdravotnické pracovníky. Musíme ovšem diskutovat o jednotlivých konkrétních kompetencích v jednotlivých oborech medicíny. Diskutovat musíme nejen v rovině ano x ne, ale hlavně za jakých podmínek by se přesunutí kompetencí mohlo nebo mělo realizovat – tedy o vzdělání a příslušné praxi dotyčných zdravotnických pracovníků, zda by měli jednotlivé úkony provádět samostatně, nebo pod dohledem, a co by případný dohled měl přesně znamenat.
Jiří Bronský, předseda České pediatrické společnosti:
Obecně tento trend považuji za rozumný. Důležité je, aby proběhla podrobná debata s jasným stanovením pravidel a výčtu kompetencí, o které lze činnosti nelékařských povolání posílit. Do ní by měly být zapojeny odborné lékařské společnosti. Rozšíření kompetencí by s sebou mělo také nést příslušnou odpovědnost.
