Při léčbě mrtvice hraje roli každá minuta. Ministerstvo zdravotnictví proto nachystalo novinky, které mají péči urychlit. Díky jasně definovaným spádům tak již nemocnice nebude moci sanitce čekající před urgentem říct, že jejího pacienta nechce. A zlepšit dostupnost mají také nová centra pro léčbu mrtvic.
„Spády jsou nově upravené v posledním Věstníku Ministerstva zdravotnictví. Ke každému centru je jasně určený regionální spád, z něhož by centrum určitě mělo pacienta s mrtvicí přijmout. Historicky se totiž stávalo, a proto také dojezdy sanitek byly nedobré, že panovala sdílená neodpovědnost. Protože nebylo jasné, kam se má pacient přivézt, centra si ho posílala z jednoho do druhého. Tak se ztrácel čas. Od definování spádů si tedy slibujeme, že se dojezdové doby zkrátí,“ přibližuje datový analytik ministerstva zdravotnictví Marian Rybář.
Proč je zkracování dojezdů zásadní? Každou minutu ischemie odumře 1,9 milionu neuronů, 14 miliard synapsí a 12 kilometrů myelinizovaných vláken. Pokud tak podáte pacientům trombolýzu za 1,5 hodiny, ze dvou léčených se jeden uzdraví. Když ji podáte za 3 hodiny, bude to jeden ze 7 pacientů, a když za 4,5 hodiny, pak se uzdraví jen jeden ze 14 lidí s mrtvicí. „U málokteré nemoci je čas tak rozhodující,“ podtrhl na nedávné tiskové konferenci ke zveřejněným datům předseda cerebrovaskulární sekce České neurologické společnosti Aleš Tomek.
Sanitka nemusí za každou cenu do nejbližšího centra
Ministerstvo proto mailem požádalo centra, aby pacienty ve spádech přebírala. A záchranky, aby pacienty udávaly v centrech tak, aby byli ošetřeni co nejrychleji. Během letošního roku by se díky tomu měl snížit podíl dojezdových časů mezi předáním výzvy a předáním pacienta v centru nad 60 minut. Zda se tak skutečně děje, si ministerstvo ověří na datech, která má od záchranných služeb. Ostatně právě Asociace zdravotnických záchranných služeb a také cerebrovaskulární sekce České neurologické společnosti se na nadefinování spádů podílely.
„Není to tedy tak, že bychom si to na ministerstvu vymysleli. Proběhlo to ve vzájemné shodě, a i regiony se vyjadřovaly, zda jsou pro ně spády v pořádku. Převratné přitom je, že se vždy za každou cenu nemusí jet do nejbližšího centra. Myšlenka je taková, že je lepší jet o pár minut dál, ovšem do centra, kde jsou připraveni, mají krátký čas door-to-needle (časový interval od vstupu pacienta do zdravotnického zařízení po zahájení léčby intravenózní trombolýzou, pozn. red.) a zvládají nápor pacientů. Dosud se za každou cenu jelo nejblíž,“ popisuje Rybář.
První vyhodnocení už v polovině roku
Věstník přitom stanovuje, že pokud ve zdůvodněných případech nemůže centrum po nezbytnou dobu pacienty ve svém spádu přijímat, okamžitě informuje zdravotnické operační středisko – například pomocí aplikace. Nejblíže dostupný poskytovatel je tedy definovaný jako ten, který je schopen hned zahájit navazující péči. Rozhodnutí, kam pacienta vézt, je přitom finálně vždy na záchrance.
Vyhodnocování, zda se dojezdy daří zkracovat, bude ministerstvo provádět kvartálně. „A kdyby se na datech ukázal region, kde není situace optimální, můžeme spády upravit. Máme pravidelné schůzky se zástupci iktových center a záchranek, kde data probíráme. Chceme, aby si samy záchranky svá data procházely, probíraly je se svými týmy a rozebíraly to, co selhalo,“ vysvětluje Marian Rybář.
První vyhodnocení by mělo být již v polovině roku. Data jsou totiž k dispozici ze dne na den a mrtvic se objevuje hodně, takže lze trendy pozorovat velmi rychle.
8 nových center
Na základě dat, která ukázala mezery v síti péče, také vzniklo osm nových center: v Praze na Bulovce, v Plzni, Berouně, Táboře, Havlíčkově Brodě, Ústí nad Orlicí, Přerově a Frýdku-Místku. Novinkou je i povýšení centra z iktového na cerebrovaskulární ve Zlíně. Celkově tak máme v Česku 55 center, která jsou ve věstníku zakotveny.
Jak je patrné, díry v síti byly i tam, kde bychom je možná na první dobrou nečekali, tedy v Praze. Respektive na pravém břehu Vltavy. „Sanitky jezdily strašně dlouho, protože Bulovka neměla iktové centrum a Královské Vinohrady byly přetížené. Teprve nová data toto jasně ukázala. Proto jsme teď iniciovali vznik iktového centra na Bulovce a pracujeme na posilování Královských Vinohrad,“ popsal nedávno pro ZD Rybář.
V horských oblastech zůstává dostupnost horší
Někde se bohužel zatím zacelit mezery v dostupnosti center nepovedlo. „Podobné problémy jako v Praze ukázala data i v jiných částech ČR. Příkladem je okres Benešov, kde se před několika lety rozpadl iktový tým. Pacienti tak dnes z části jezdí do Tábora a z části do Prahy. Vedli jsme s nemocnicí jednání a oslovovali kraj, ale řekli nám, že tým nejsou schopni vytvořit. Lékaři už mnohdy mají tak vysoké platy, že je nic nedonutí se přestěhovat. Přitom zřízení centra závisí jen na několika jednotlivcích. Pokud data něco podobného ukážou, měly by se o situaci zajímat také zdravotní pojišťovny,“ dodává Rybář.
Problematická je také Šumava, kde by bylo optimální centrum v Klatovech. Ani tam se ale nepovedlo sehnat dostatek neurologů. Naopak se ale podařilo podpořit další centrum v Plzni, nemocnici Privamed.
Mohlo by vás zajímat
„Další problém jsou Jeseníky, Beskydy a Českomoravská vrchovina. Je to tedy o terénu, o horách,“ přibližuje docent Tomek s tím, že v těchto oblastech ani žádní kandidáti na centrum nejsou.
Do centra i po delší době od příhody
I když je ale čas do léčby u mrtvice zcela zásadní, díky zlepšujícím se postupům mají lékaři v centru šanci pomoci i pacientům, u nichž již od příhody uběhla delší doba. Další změnu tak ministerstvo provedlo u triáže pacientů.
„S nově vydaným věstníkem se nyní navíc dostane do center větší podíl pacientů, protože se prodloužilo terapeutické okno, kdy je možné ještě díky zlepšující se léčbě pacienty v centrech zachránit a úspěšně léčit,“ doplňuje Rybář.
