Změny ve školním stravování nejsou podle Rastislava Maďara experimentem, ale krokem opřeným o zkušenosti vyspělých zemí. Děkan Lékařské fakulty Ostravské univerzity a poradce ministra zdravotnictví v rozhovoru pro Zdravotnický deník vysvětluje, že školní jídelny nemají nahrazovat výchovu ke zdravé životosprávě v rodinách, ale doplňovat ji. Současně varuje, že bez prevence dětské obezity nebude české zdravotnictví schopné unést budoucí nápor chronicky nemocných.
Vyhlášku obhajujete jako důležitý krok v prevenci obezity a civilizačních nemocí. Jak silné jsou podle vás důkazy, že právě změny ve školním stravování mohou dlouhodobě zlepšit zdraví celé populace?
V dnešní době už máme k dispozici nejen odborné studie a publikované výzkumy, ale i mnohaleté výsledky konkrétních zkušeností z vyspělých zemí Evropy, které jednoznačně potvrzují, že jde o správný trend.
Kritici říkají, že školní jídelny nemohou nahrazovat roli rodiny ve výchově ke stravování. Kde podle vás končí odpovědnost státu a začíná odpovědnost rodičů v této věci?
Role rodiny je absolutní základ. Její vliv na zdravou životosprávu dětí musí začínat už v předškolním věku. Vysoký výskyt dětské nadváhy a obezity však ukazuje, že zdaleka ne každý rodič umí dítě ke správnému stravování dlouhodobé konzistentně vést. Až příliš často vidíme špatné návyky i u rodičů a doslova rodinné epidemie obezity. Jídelny rodinu nenahrazují, ale doplňují, a tam, kde rodiče selhávají, mohou situaci alespoň z části napravit.
Pokud se vysoký výskyt dětské nadváhy přesune do dospělého věku, společnost už nebude schopna jejich léčbu utáhnout.
Odpůrci vyhlášky také tvrdí, že změny přicházejí příliš rychle. Byla podle vás příprava a komunikace směrem ke školním jídelnám dostatečná?
Přechodná doba, kdy se měly jídelny adaptovat, měla původně trvat jeden rok. Nemálo jídelen se již zaučilo a na nový systém naběhlo, jiné váhaly, jestli nebude vyhláška zrušená, aby to nedělaly zbytečně. Přitom to je samo osobě absurdní, v ideálním stavu by zdravé stravování měly chtít i bez povinné vyhlášky. Zdraví dětí je v jistém smyslu to nejcennější, co společnost má.
Některé jídelny varují, že pokud budou vařit přesně podle nových pravidel, mohou přijít o strávníky nebo děti nechají plné talíře. Má smysl zdravější oběd, když ho děti nesnědí?
Když existují správné návyky, dítě si vytvoří ke zdravému jídlu kladný vztah. Jinak budou vždy vítězit různá nezdravá dochucovadla, fast-foody a další potraviny, které jsou díky různým přísadám vlastně sofistikovanou pastí pro děti.
Zdůrazňuji, že pokud dopustíme, aby se vysoký výskyt dětské nadváhy přesunul do dospělého věku a tam se ještě typicky znásobil, naše stárnoucí společnost už v budoucnu nebude schopna v rámci existujícího solidárního systému zdravotního pojištění jejich léčbu utáhnout. Často mají tři a více chronických nemocí.
Odklad účinnosti jako logický krok?
Premiér Andrej Babiš navrhl odklad účinnosti vyhlášky až na rok 2027. Jak tento návrh hodnotíte? Jak si ho vysvětlujete?
Tím, že mnoho jídelen čekalo se zaškolením, jak to celé dopadne, by se už původní termín platnosti stejně nestíhal. Vnímám to proto pozitivně, jen by to už neměl nikdo zpochybňovat. I když někteří nebudou chtít jen tak bez odporu přijít o zajímavé marže za nezdravé potraviny.
Pokud proti sobě stojí zdraví dětí a finanční zájmy určitých kruhů, nesmíme uhnout ani o krok.
Působíte mimo jiné jako poradce ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha. Jak se skrze tuto pozici snažíte ovlivnit, jak to s vyhláškou dopadne?
Zahrnul jsem to jako poradce do priorit v rámci agendy prevence a ochrany veřejného zdraví. Pana ministra Vojtěcha však není potřeba ovlivňovat ani přesvědčovat. Jako velvyslanec působil ve Finsku, kde dobře viděl, jaké pozitivní dopady má kvalitní stravování na zdraví populace.
Kritika zaznívá i od potravinářského průmyslu. Myslíte, že v odporu proti vyhlášce hrají roli ekonomické zájmy výrobců ultrazpracovaných potravin?
My jasně vidíme, kdo organizuje ty tiskové konference, celou tu protikampaň, a kdo a proč za nimi stojí. Pokud je na jedné straně zdraví dětí a na druhé finanční zájmy určitých kruhů, nesmíme uhnout ani o krok. Když to šlo v jiných zemích, půjde to i u nás.
Mýty a legendy kolem vyhlášky
Co je podle vás největší mýtus, který o stravovací vyhlášce dnes mezi veřejností koluje?
Je jich celá řada. Na první místo bych zařadil lež, že jídelny už nebudou moci vařit u dětí oblíbená jídla. Naopak, změna není nijak radikální, kromě zákazu slazených nápojů a ultrazpracovaných potravin. Dále slyšíme, že se výrazně omezuje maso. U toho se však už nepočítají nestravitelné části a jen jemně se redukují živočišné bílkoviny ve prospěch rostlinných, aby bylo možné splnit limit na důležité vlákniny. Z analýz vyplývá, že děti mají v jídelnách nedostatek právě nenasycených tuků.
Co na současném znění novelizované vyhlášky nejvíce oceňujete?
Česká republika má dobrovolná doporučení pro kvalitní stravování už 10 let. Neochota významné části jídelen toto dobrovolné doporučení akceptovat vedla právě k tomu, že se to zakotvilo jako nepodkročitelný standard. Vyhláška má sladit a transparentně kontrolovat rozdílnou kvalitu školního stravování v různých částech České republiky, což je velmi důležité.
