Projednávání případného uzákonění možnosti, aby lékaři nemuseli udržovat nevyléčitelně nemocného pacienta při životě za každou cenu, se v Senátu protáhne. Horní komora ve středu prodloužila lhůtu pro projednání novely skupiny senátorů ze čtveřice frakcí ve výborech do poloviny června. V polovině dubna se má k tématu uskutečnit v Senátu seminář, předlohou se bude zabývat také sociální výbor. Teprve potom plénum rozhodne, zda předlohu pošle do schvalovacího procesu. Novela upravuje pravidla paliativní péče a definici neadekvátní léčby.
V zákoně o zdravotních službách by se z podnětu 17 senátorů v čele s lékařkou Věrou Procházkovou (ANO) rozšířila úprava paliativní péče a rozhodovacích procesů na konci života pacienta při respektu k jeho důstojnosti a autonomii. Lékař má podle tvůrců novely povinnost ochraňovat a prodlužovat lidský život vždy, pokud je taková činnost smysluplná. Pokud pacienta nelze udržet při životě, má novela umožnit jeho důstojné umírání a minimalizaci utrpení.
Procházková připravila celkovou úpravu novely
Novela rozhodně nezavádí možnost eutanazie, uvedla při únorovém úvodním senátním kole Procházková. Část senátorů včetně bývalého předsedy zdravotnického výboru Lumíra Kantora (KDU-ČSL) a Daniely Kovářové (nezávislá) byla opačného názoru. Procházková ve středu řekla, že připravila celkovou úpravu navrhované novely, která výhrady odráží.
Předloha má uzákonit právo každého pacienta, jehož stav to vyžaduje, na paliativní péči hrazenou z veřejného zdravotního pojištění. Jejím cílem je komplexní léčba zaměřená na pokrytí fyzických, psychických i duchovních potřeb pacienta. A to ve zdravotnickém zařízení i v domácím prostředí.
Dát lékaři možnost rozhodnout
Ošetřujícímu lékaři chtějí dát autoři novely možnost rozhodnout, zda zahájit nebo nepokračovat v život udržující léčbě, která by mimo jiné nebyla v souladu s léčebným plánem, nepřinášela by pacientovi žádný užitek, nebo pro něj znamenala nadměrnou zátěž, zbytečné strádání nebo riziko komplikací. Takovou léčbu navrhují definovat jako neadekvátní.
Senátoři se při zdůvodnění novely odvolávají na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, podle něhož má každý jednotlivec právo rozhodovat o své zdravotní péči. Poukazují i na rozhodnutí Ústavního soudu, podle něhož je právem pacienta informovaně odmítnout jakoukoli léčbu, byť by následky mohly být fatální.
