Každý lékař, sestra, lékárnice a jakýkoliv jiný zdravotník, který zpochybňuje očkování, se zpronevěřuje svému poslání. Jejich vzdělání je založeno na vědě. Pokud si kdokoliv z nich myslí něco jiného, není zdravotník, ale šaman, a mělo by mu být odebráno osvědčení o způsobilosti vykonávat povolání. Za tragicky nízké počty proočkovanosti například proti chřipce, ale i covidu, může na prvním místě ignorance některých zdravotníků. Není jich bohužel málo.

Jak je možné, že je v Česku očkováno proti chřipce jen (podle různých zdrojů) 30–45 % lékařů a pouze 15–25 % sester? Jak mohou tito ignoranti s čistým svědomím vykonávat své povolání? Neočkovaní zdravotníci se dopouštějí téměř zločinného jednání, zvážíme-li, že:

  • V zařízeních dlouhodobé péče s vysokou proočkovaností personálu klesá celková úmrtnost (all-cause mortality) pacientů během zimních měsíců o 20 % až 40 %.
  • Výskyt nemocí podobných chřipce (ILI – influenza-like illness) u klientů těchto zařízení klesá o zhruba 30 % až 40 %.
  • 10 % až 20 % všech případů chřipky u hospitalizovaných pacientů v akutní péči vzniká tak, že se pacient nakazí až v nemocnici – a to nejčastěji od personálu nebo návštěv.
  • Pokud se těžce nemocný pacient (například po operaci nebo chemoterapii) nakazí chřipkou v nemocnici, pohybuje se jeho riziko úmrtí na tuto komplikaci mezi 10 % až 30 %.
  • Studie sledující propuknutí chřipkových epidemií na odděleních prokázaly, že nemocnice s proočkovaností personálu nad 50 % vykazují významně méně ohnisek nemocniční chřipky než ty, kde je proočkovanost nízká.
  • Z průzkumů ve zdravotnictví vyplývá alarmující fakt, že více než 50 % zdravotníků chodí do práce i tehdy, když mají mírné příznaky respiračního onemocnění (škrábání v krku, zvýšená teplota), protože nechtějí „nechat kolegy ve štychu“ při nedostatku personálu. Pokud nejsou očkováni, představují pro pacienty chodící biologickou hrozbu.

Očkování by mělo být podmínkou výkonu povolání

Znají tato čísla ředitelé nemocnic? Měli by. Pokud je proočkovanost zaměstnanců nezajímá, jsou spoluodpovědní za zbytečná úmrtí.

Ve Spojených státech se proočkovanost lékařů proti chřipce pohybuje stabilně mezi 90 % až 95 %, zdravotních sester průměrně mezi 85 % až 90 %, lékárníků 90 % až 95 %. Mnoho amerických nemocnic vyžaduje očkování proti chřipce jako podmínku pro výkon povolání.

Ve Skandinávii na to jdou sice „cestou důvěry“, a přesto jsou nad evropským průměrem. V Dánsku se  proočkovanost lékařů i sester v nemocnicích dlouhodobě pohybuje vysoko nad evropským průměrem, často v rozmezí 70 % až 85 %. Švédsko je na tom o něco méně dobře – lékaři kolem 70 % a sestry 50 – 60 %. V některých evropských zemích jsou na tom hůře, na chvostu se ale spolehlivě drží dvě země. Hádejte které. Česko a Slovensko.

Proč se zdravotníci neočkují

Denně vidí následky infekčních nemocí, a přesto zdravotníci váhají s očkováním. Jak je to možné? Napříč Evropou i Amerikou proběhla dotazníková šetření, která ukazují, že zejména zdravotní sestry, ale také lékaři, podléhají kognitivním zkreslením, podobně jako běžná populace.

Sestry vůbec nejčastěji uvádějí osobní zkušenost typu: „Před lety jsem se nechala očkovat a do týdne mi bylo tak zle, že jsem s chřipkou stejně ulehla. Od té doby se neočkuji.“ Takové vyjádření zaměňuje příčinu a následek. Inaktivovaná vakcína chřipku způsobit nemůže. Sestry zažívají neškodnou imunitní reakci svého těla na vakcínu (bolest svalů, zvýšená teplota), nebo se nakazí jiným ze stovek respiračních virů (rhinoviry, RS viry), které kolují v jejich nemocnici ve stejnou dobu. Zároveň jsou vyčerpané z náročné směnné práce. Vinu za své potíže přisoudí mylně vakcíně.

Mnozí zdravotníci pochybují o „účinnosti“ vakcín, protože pomíjejí jejich komplexní dopad. Typicky opět u chřipky. Ano, tyto vakcíny se musejí každý rok „vytvořit“ znovu podle toho, která mutace viru má zrovna navrch. To se daří s různou úspěšností, v některých sezónách třeba ze 60, v jiných ze 30 %. Vždy ale pomáhají snižovat riziko přenosu viru od zdravotníka na pacienta. To je totiž hlavní parametr.

Mohlo by vás zajímat

Proto neobstojí ani další „argument“ mnoha sester, že jsou samy imunní, jejich imunitní systém je natrénovaný a s chřipkou si poradí za pár dní. Jenže nakažený zdravotník je infekční už 24 hodin předtím, než se u něj projeví první příznaky. Pokud pracuje například na JIP, může ohrozit pacienty, pro které je chřipka fatální.

V zajetí mýtů, pro které není omluva

Za nízkou proočkovaností zejména ošetřovatelského zdravotnického personálu nestojí nějaké složité konspirační teorie, ale spíše takové faktory, jako jsou únava nebo nepochopení, že svojí vakcinací chrání pacienty. Přesto není pro neodpovědné odmítání očkování ze strany zdravotníků žádná omluva. A vyloženě nebezpečné až kriminální je nabádání křehkých pacientů třeba v léčebnách dlouhodobě nemocných, aby se neočkovali, protože sestřičce to také „nedělalo dobře“. A to se skutečně děje. Pokud jste měli někdy někoho v této péči, pravděpodobně víte, o čem píšu.

Část zdravotnické veřejnosti sdílí úplně stejné mýty jako laici. Tvrdí, že nejsou proti očkovaní, ale mají jen obavy z některých vakcín. Načež vás zahrnou sprškou dávno vyvrácených mýtů, které ve svém důsledku zpochybňují očkování jako celek.

Udělejme si malý test. Žádný zdravotník a racionálně uvažující člověk by neměl zpochybňovat tato tvrzení: Země není placatá. Chemtrails neexistují. Covid je skutečná nemoc způsobená virem. Pokud máte na tyto tři věci „jiný názor“, než co říká věda, pak jste ztraceni a snad ani nečtěte dál.

Vyvracejme bludy, znovu a znovu

Protože také platí:

  • Očkování NEzpůsobuje autismus. Desítky rozsáhlých studií na milionech dětí po celém světě neprokázaly žádnou souvislost mezi očkováním (zejména vakcínou MMR) a poruchami autistického spektra
  • Přirozené překonání nemoci NEní lepší než imunita z vakcíny. Přirozená infekce sice často zanechává silnou imunitu, ale za cenu obrovského rizika. Nemoci jako spalničky nebo dětská obrna mohou způsobit trvalé poškození mozku, paralýzu nebo smrt. Vakcíny trénují imunitní systém bezpečným způsobem, aniž by tělo muselo čelit devastačním účinkům samotné nemoci.
  • Vakcíny NEobsahují toxické látky (hliník, rtuť). Vakcíny mohou obsahovat stopová množství látek, jako jsou soli hliníku (slouží jako adjuvans pro posílení imunitní odpovědi). Množství hliníku ve vakcínách je však nižší než to, které kojenec běžně přijme z mateřského mléka nebo kojenecké výživy. Rtuť (ve formě konzervantu thimerosalu) se z běžných dětských vakcín už dávno preventivně odstranila, ačkoliv studie nikdy neprokázaly její škodlivost ve stopových dávkách.
  • Nemoci NEvymizely jen díky lepší hygieně. Lepší hygiena a výživa jistě snížily celkovou úmrtnost, ale křivky výskytu konkrétních nemocí (například dětské obrny nebo spalniček) dramaticky klesly vždy přesně v momentě, kdy bylo zavedeno masové očkování proti dané nemoci.
  • „Mnoho“ vakcín NEpřetěžuje imunitní systém dítěte. Imunitní systém dítěte čelí od narození tisícům antigenů bakterií a virů v prostředí. Moderní vakcíny jsou vyčištěné a obsahují pouhé zlomky antigenů oproti vakcínám používaným v minulosti. Díky inovacím v očkování je zátěž dětí ve skutečnosti menší než dříve.
  • Spalničky NEjsou neškodná dětská vyrážka, kterou je nejlepší si prodělat. Kromě těžkých zápalů plic nebo encefalitidy (zánětu mozku) extrémně zvyšují náchylnost k dalším infekcím.
  • mRNA vakcíny NEmohou změnit lidskou DNA. Molekula mRNA vstupuje pouze do cytoplazmy buňky, nikdy neproniká do buněčného jádra, nese „návod“ na vytvoření spike proteinu a pak se do několika hodin až dnů v těle přirozeně a beze zbytku rozloží.
  • Očkování proti chřipce NEzpůsobí chřipku. Injekční vakcíny proti chřipce obsahují většinou mrtvý (inaktivovaný) vir, který logicky nemůže způsobit infekci. Někdy se používají extrémně oslabené viry, které se ale nemohou v těle množit ani vyvolat infekci.

Vakcíny jsou extrémně bezpečné

Vědci jsou seriózní, a proto vám nikdy neřeknou, že je jakýkoliv přípravek, včetně vakcín, stoprocentně bezpečný. Lidský organismus může reagovat nepředvídatelně i na docela obyčejné podněty. Jenže vakcíny jsou ve skutečnosti extrémně bezpečné. Riziko po očkování je prakticky rovné nule. Kéž by měli lékaři více takových přípravků s tak doslova fantastickým bezpečnostním profilem. Navíc potvrzeným na milionech až miliardách dávek a zdravých lidí po celém světě.

Podívejme se na tři příklady, které jsou pod palbou dezolátní scény.

Spalničky – statistická nula úmrtí

Od zavedení plošného očkování proti spalničkám v 60. letech byly podány miliardy dávek. V současnosti dostává první dávku MMR vakcíny celosvětově kolem 84 % dětí ročně, druhou přibližně 76 % (údaje WHO za rok 2024). Podle WHO vakcína zabránila jen mezi lety 2000 a 2024 téměř 59 milionům úmrtí.

Mezi prokázanými nežádoucími reakcemi jsou potenciálně nejvážnější těžké alergické reakce (anafylaxe), které se objevují v 1 až 3 případech na 1 milion podaných dávek. Dále jsou to febrilní křeče, tedy křeče z vysoké teploty, které nezanechávají trvalé následky (1 na 3 až 4 tisíce dávek) a přechodný pokles krevních destiček, který obvykle odezní bez léčby (takzvaná idiopatická trombocytopenická purpura, ITP, s frekvencí 1 na 40 tisíc dávek).

Pokud jde o prokázaná úmrtí, u zdravých jedinců můžeme hovořit o statistické nule. Výjimečná zdokumentovaná úmrtí (v řádu jednotek za desítky let) se týkala pacientů s nediagnostikovaným těžkým vrozeným imunodeficitem, pro které je živá vakcína kontraindikována, jelikož se s oslabeným virem nedokázali vypořádat.

Naproti tomu na spalničky samotné umírají v rozvinutých zemích s moderní zdravotní péčí 1 až 3 lidé z tisícovky nakažených (0,1–0,3 %), většinou na zápal plic nebo zánět mozku (encefalitidu). V chudších regionech smrtnost stoupá k 3 až 10 %. V roce 2024 na spalničky zemřelo po celém světě zhruba 95 tisíc lidí (převážně dětí).

Covid-19 – vysoce raritní úmrtí

Dosud bylo podáno přes 13,5 miliardy dávek vakcín proti covidu. Alespoň jednu obdrželo více než 70 % světové populace (zhruba 5,6 miliardy lidí). Jedná se o nejsledovanější a nejpřísněji monitorovaný přípravek v historii farmaceutické výroby.

Prokázanými závažnými reakcemi jsou:

Myokarditida/perikarditida (zánět srdečního svalu/obalu): Riziko je zhruba 1 až 5 případů na 100 tisíc lidí očkovaných mRNA vakcínou, s nejvyšším výskytem u mladých mužů (16–24 let). Drtivá většina případů je mírná a po několika dnech odezní. A nutno zdůraznit – riziko myokarditidy po prodělání samotného covidu je u stejné věkové skupiny několikanásobně vyšší a s těžším průběhem.

VITT (syndrom trombózy s trombocytopenií): Spojováno s vektorovými vakcínami (AstraZeneca, J&J), které se dnes už plošně nepoužívají. Riziko bylo zhruba 1 až 2 případy na 100 tisíc dávek.

Anafylaxe: zhruba 2 až 5 případů na milion.

Úmrtí po vakcíně proti covidu jsou vysoce raritní. Prokázaná úmrtí na myokarditidu způsobenou mRNA vakcínou jsou celosvětově v řádu absolutních jednotek na oněch 13,5 miliardy dávek. A opět srovnání s úmrtností na samotnou nemoc (bez vakcinace): Před masovým zavedením očkování (původní kmeny) byla celková smrtnost infikovaných (Infection Fatality Rate – IFR) odhadována zhruba na 0,5 % až 1 % (5 až 10 z tisíce). U osob starších 70 let nebo rizikových pacientů smrtnost strmě stoupala na 10 % a více.

Chřipka – mrtvý virus nemůže zabít

Proti chřipce se očkuje každoročně kvůli neustálé mutaci viru. Celosvětově se každou sezónu vyrobí a aplikují stovky milionů dávek (například v roce 2023 bylo distribuováno přibližně 679 milionů dávek).

Prokázanou závažnou nežádoucí reakcí je Guillain-Barrého syndrom (GBS): Jedná se o autoimunitní postižení nervů. Očkování proti chřipce může zvýšit riziko o 1 až 2 další případy na 1 milion očkovaných. Samotná infekce chřipkou zvyšuje riziko GBS až 17krát!  Samozřejmě i tady je dokumentována anafylaxe, s výskytem zhruba 1 případ na 1 milion dávek.

Prokázaná úmrtí po vakcíně proti chřipce jsou extrémně vzácná, prakticky blížící se nule. Nejčastěji by mohlo jít o nediagnostikovanou těžkou formu anafylaktického šoku, kterou by nestihli vyřešit záchranář). A znovu zopakujme: Neživá vakcína z podstaty věci nemůže zdravého člověka zabít.

Úmrtnost na samotnou chorobu, tedy bez vakcinace, se liší podle ročního kmene, obvykle se pohybuje kolem 0,1 % (1 úmrtí na tisíc nakažených). I při této zdánlivě nízké úmrtnosti si běžná sezónní chřipka celosvětově vyžádá odhadem 290 až 650 tisíc úmrtí ročně, a to převážně mezi seniory, dětmi a chronicky nemocnými (kde způsobuje kardiovaskulární selhání či sekundární bakteriální zápaly plic).

Z dat evidence based medicine tedy jasně vyplývá, že rizika závažných nežádoucích účinků vakcín se pohybují v poměrech jedna ku milionu či statisícům. Rizika trvalých následků nebo úmrtí spojených s divokým kmenem samotné nemoci jsou řádově (až o několik nul) vyšší.

Lež brutálně vítězí nad pravdou

Očkování bylo od svého prvního úspěchu vždycky terčem útoků ze strany hlupáků a nevzdělanců. Ale od té doby, co se patologická sedlina společnosti spolupodílí na vládnutí, bohužel už i u nás, začíná antivakcinační blouznění přímo ohrožovat veřejné i individuální zdraví. A ti, kteří by měli stát na straně medicíny založené na důkazech, buď mluví slabým hlasem, nebo mlčí, a někteří dokonce sami šíří dezinformace. Ano, mluvím právě o zdravotnících.

Státní autority i odborné společnosti kolem toho chodí po špičkách a říkají, že musí trpělivě argumentovat a získat bloudící na svoji stranu. U občanů budiž, ale u zdravotníků není důvod ke shovívavosti. Tohle musí přestat. Zdravotníci se musí postavit za očkování a racionální svět. Včera bylo pozdě.

Žijeme ve světě, kdy medicína založená na důkazech dostává na frak. Kdy lež brutálně vítězí nad pravdou. Ve Spojených státech, zemi, která nesla pochodeň moderní ochrany veřejného zdraví (viz čísla proočkovanosti zdravotníků výše), dnes šílený kult MAGA a MAHA vyhlásil vědě, očkování a racionalitě otevřenou válku. V ideologické zaslepenosti a mocenské účelovosti, která stojí lidské životy, si nezadá s režimem podivných mužů v turbanu, s nimiž shodou okolností nyní vede horký vojenský konflikt. Americký ministr zdravotnictví šíří konspirace a dezinformace a do vedení kdysi celosvětově respektovaných institucí, jako jsou CDC nebo FDA, dosazuje spřízněné ideology namísto odborníků.

Česko je na hraně bláznovství

Česko stojí na prahu tohoto bláznovství. Vidíme plíživé znásilňování vědy, zejména v oblasti životního prostředí a klimatu, a snahu tenhle mor rozšířit do dalších sfér. Politická strana SPD útočí na vakcinaci „oklikou“. Zvolila si dva hlavní terče: Národní očkovací strategii a Pandemickou úmluvu. Zbla jim nejde o dobro lidí. Problematice absolutně nerozumí. Řídí se čistou ideologií založenou na úvaze, že svět ovládají nadnárodní zločinecké organizace. Chtějí oslabit důvěru ve vědu, narušit fungující systém ochrany veřejného zdraví. A také zlomit imunitu společnosti, nejen proti infekčním chorobám, ale také totalitním manýrům.

Národní očkovací strategie je důležitý a dobře napsaný dokument (na můj vkus příliš opatrný). Nesmí jí zničit lidová tvořivost politiků, kteří rozloží jednotlivé akční plány.   

Odstoupit od Pandemické úmluvy znamená ohrozit zdraví obyvatel Česka. Nijak nezasahuje do naší suverenity, konečné rozhodnutí se vždy odehrává na národní úrovni. Infekční nemoci si při epidemiích nevybírají země, které nenavštíví, kosí je všechny najednou. Epidemie lze účinně a bezpečně zastavit jedině koordinovanou spoluprací jednotlivých států. A je dobré, když se na ni připraví předem. Země, které se této spolupráce vzdají, přijdou o její výhody. Třeba o včasné dodání očkovacích látek. A další pomoc. Skutečně chtějí vládní politici vytvořit z Česka ostrov utrpení a smrti? To je cíl politiky pro lidi?

Braňme očkování a postavme se mocným

Nemůžeme spoléhat na to, že zrovna na našem resortu sedí rozumný ministr, který ctí fakta i vědu. Sám na to nestačí. Tlak koaličních partnerů bude velký. Nemají co ztratit. Nemají jiný program než destrukci. Zdravotníci musejí stát při něm.

Těžko přesvědčíme lidi, aby se očkovali, když sami zdravotníci vakcinaci odmítají, nebo ji dokonce svým pacientům rozmlouvají na základě pochybných pseudoargumentů.

Lékařky, lékárnice, sestry a všechny jejich mužské verze, postavte se prosím za očkování, postavte se za vědu a racionalitu ve vašem konání. Jinak budete mít na rukou pověstnou krev. Destrukci veřejného i individuálního zdraví. Kolaps systému, který vznikal desítky let a který obnovíme jen obtížně a za dlouho.

Každý z vás je spoluodpovědný za veřejné zdraví. Vaše odpovědnost je tisíckrát větší než u ostatních občanů. Vy jste pomazáni i vázáni svým studiem, svým titulem, svým poznáním.

Bránit očkování dnes, v Česku roku 2026, znamená také postavit se mocným. Ministrům, poslancům, šéfovi sněmovny a občas i předsedovi vlády (podle jeho momentálního rozpoložení). Chce to odvahu, osobní statečnost. A především – pevný základ ve vzdělání. Ten udrží rovnou páteř i při prudkém větru dezinformací a iracionality. A dovzdělat se – na to není pozdě nikdy.