Čtyři procenta – tolik peněz bude příští rok navíc v systému veřejného zdravotního pojištění, pokud vláda nepřistoupí k navýšení plateb za státní pojištěnce nebo jinému stabilizačnímu opatření. A i když segmenty deklarují ochotu k dohodě, tyto peníze na jejich požadavky jistě nevystačí. Například ambulantní specialisté chtějí navýšení o 6 %, segment následné péče vyšší úhrady u nákladných pacientů a laboratoře konec limitací úhrad na preventivní vyšetření.

V nadcházejících týdnech naplno propukne dohodovací řízení o úhradách pro příští rok. Dost možná naposled v dosavadní podobě. Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch totiž chystá změnu, po které by dohodovací řízení mělo běžet celoročně. Domlouvat se v něm má jak hrazení péče ve víceletém horizontu, tak restrukturalizace služeb. Pilot nového konceptu startuje nyní a účastnit se ho za poskytovatele mají nemocnice, praktici pro dospělé a domácí péče.

I když ale Vojtěch opakovaně zdůrazňuje, že chce vidět v dohodovacím řízení uzavřené dohody, finanční situace tomu příliš do karet nehraje. V tuto chvíli pojišťovny počítají, že příští rok vzrostou příjmy zdravotního pojištění o něco více než 4 % proti letošku. Což vzhledem k letošní deficitní úhradové vyhlášce a plánovaným mandatorním výdajům může de facto znamenat minusový růst.

„Požadavek ministerstva na úhradu bez schodku, pokud do systému nepřijdou jiné než stávající peníze, které má systém k dispozici, vidíme za poměrně problematický,“ konstatuje koordinátor segmentu laboratoří David Hepnar.

Nemocnice chtějí přenastavit platby za interní hospitalizace

„Aby byla šance na dohodu, je třeba dodat do systému úhrad peníze. A odstranit chyby a nesprávné nastavení tam, kde o něm víme a kde brání rozumné restrukturalizaci i rozvoji péče. V tomto ohledu budeme prosazovat přenastavení úhrad u interních hospitalizací mimo centra vysoce specializované péče zařazených do DRG paušálu,“ říká předseda Asociace českých a moravských nemocnic Michal Čarvaš.

Právě segment nemocnic by přitom měly čekat v nadcházejících letech největší změny. Protože na akutních lůžkách klesá produkce, musíme jich část transformovat na následnou péči, jejíž potřeba vzhledem k demografii poroste. Problém ovšem je, že úhrady za ošetřovací den v ní dosahují zhruba o 500 korun méně než náklady. Což také nyní chtějí poskytovatelé s plátci řešit.

Mohlo by vás zajímat

„Navrhli jsme přičítací kódy u náročných a nákladných pacientů (dekubity, vlhké hojení ran, antibiotika, žilní vstupy …). Nicméně zdravotní pojišťovny s ohledem na napjaté rozpočty a neznalost toho, zda a o kolik se navýší platby za státní pojištěnce, zatím hledají řešení, které je pro ně finančně neutrální. To ale neřeší vzniklé náklady a jejich růst na straně poskytovatelů,“ přibližuje Čarvaš.

Převis nezaplacené práce

Dalším segmentem, který i vzhledem k rostoucímu významu prevence nabírá na důležitosti, jsou laboratoře. Paradoxně ale právě ony doplatily asi nejvíce na letošní úhradovou vyhlášku. A to přesto, že by vzhledem k rozšíření preventivních prohlídek u praktiků měla tato indukovaná péče růst.

„Nejvíce trpíme výrazným převisem práce, který odvedeme a která nám není zaplacena. Poměrně bizarně k řešení přistoupilo ministerstvo při tvorbě vyhlášky na letošní rok. Nejenže zavedlo tvrdou regulaci, přes kterou v podstatě nelze zaplatit žádnou vyšší produkci než v referenčním období, ale dokonce snížilo hodnotu bodu, aniž by byla jakkoliv kalkulována. Zkrátka a dobře stanovilo hodnoty bodu pro tento rok čistým ponížením hodnoty bodu v absolutní hodnotě,“ popisuje situaci Hepnar.

Odstraňme regulace tam, kde blokují přístup k prevenci

Na revizi úhrad v laboratořích přitom už od loňska dělá pracovní skupina na ministerstvu zdravotnictví. Vzhledem k výše zmíněným rozšířeným preventivním prohlídkám specifikovali poskytovatelé veškerou prevenci zakotvenou ve vyhlášce, která souvisí s laboratorními vyšetřeními. A zpracovali také podklady pro skupiny testů, které se používají u systematických vyšetření například v těhotenství nebo u diabetu mellitu. K nim laboratoře žádají adekvátní úhradu bez regulace.

„Regulace by v tomto případě nedávala smysl, respektive by výrazně znedostupňovala preventivní péči. S ohledem na to, v jak nízkém procentu se prevence realizují, jsme navrhovali i možnost přímých laboratorních vyšetření tak, aby se ambulancím primární péče ulevilo v indikacích. Byť se jedná o minoritní část toho, co v laboratorním segmentu zajišťujeme, je to první krůček, aby to, co je definováno jako potřebné a nezbytné, bylo rovněž adekvátně hrazeno. Jsme teprve na začátku jednání, ale snažíme se tomu věnovat čas i nad rámec dohodovacího řízení,“ popisuje Hepnar.

Při diskusích nyní velmi pomáhají také data Ústavu zdravotnických informací a statistiky. Právě díky nim je možné hledat péči, která by mohla být kvůli limitacím nedostupná.

„Doufáme, že s ohledem na priority, které vláda definovala, se prostředky na zajištění prevencí najdou. Iniciativa je jak ze strany poskytovatelů, tak ze strany zdravotních pojišťoven za účasti ministerstva zdravotnictví. Věcná diskuse doufám ve vyvrcholí v dohodu a novou definici alespoň části úhrad. Prioritou je za mě především odpovídající úhrada pro péči, která je nezbytně nutná a je potřeba, aby byla dostupná. Nepatří tam jenom prevence, ale i naplnění diagnostických postupů odborných společností, diferenciální diagnostika či dohled nad velkou škálou diagnóz,“ dodává Hepnar.

Úhrady specialistům mají zohledňovat tíži pacientů

Priority pro dohodovací řízení už si nadefinovali také ambulantní specialisté. Pokud se nezmění základní princip úhrad vycházející ze seznamu výkonů s limitací vzorcem či regulacemi, žádají navýšení jednotkové ceny práce minimálně o 6 %. Některé ministerstvem preferované odbornosti, jako jsou ty pečující o duševní zdraví, by pak měly mít navýšení ještě větší.

Ambulantní specialisté dále chtějí:

  • maximální jednoduchost výpočtu úhrad,
  • aby úhrady reflektovaly fakt, že jim ubývají jednodušší pacienti, kteří zůstávají v péči praktiků, a roste tak procento těch komplikovanějších,
  • záruku minimální hodnoty bodu ve výši co nejbližší té nominální,
  • snížení hranice pro uznání mimořádně nákladných pacientů z pěti na trojnásobek,
  • navýšení hodnoty signálního kódu ke klinickému vyšetření dospělých na úroveň, jakou mají praktičtí lékaři,
  • aby péče o děti do 15 let věku byla nadále mimo limit regulačním vzorcem,
  • aby obory, které jsou dosud mimo regulační vzorec, zůstaly ve stejném režimu,
  • byla zachovaná bonifikace za diplom celoživotního vzdělávání, rozsah ordinační doby, objednávání pacientů a nové pacienty v motivující výši.

Vynechte malifikace, žádají specialisté

„Dostupnost v rozsahu ordinační doby by měla být hodnocena pro celý obor (sumárně pro všechny nositele výkonů oboru u jednoho poskytovatele), nikoli pro jednotlivé nositele výkonů. Začínat by měla na 0,8 úvazku (případně 0,6), nikoli na 1,0, jako je to nyní. Bonifikace by se měly týkat i nositelů výkonů pracujících v souhrnném úvazku 0,8 a více i v případě, že pracují ve více oborech, a to i v kombinaci (například obor ambulantních specialistů a obor spadající do jiného segmentu – praktických lékařů apod.),“ vypočítává předseda Sdružení ambulantních specialistů a koordinátor segmentu v dohodovacím řízení Zorjan Jojko.

Podle něj by také v úhradových pravidlech neměly být malifikace. Regulace na předpis léků, zdravotnických prostředků a indukované péče pak mají mít jasné mantinely. Například by měly zohledňovat růst cen léků v daném roce, dosahovat maximálně 5 % obratu dotčeného ambulantního specialisty a pojišťovny by je neměly uplatňovat, pokud nárůst lékař odborně zdůvodní.