Evropský farmaceutický průmysl se ocitá pod tlakem ze dvou stran. Spojené státy tlačí na vyšší ceny léků, zatímco Čína rychle posiluje svou globální pozici. Exporty do USA přitom přesahují 100 miliard eur ročně, což z odvětví dělá klíčový pilíř evropské ekonomiky i potenciální slabé místo v rostoucím obchodním napětí. V podcastu EU Perspectives o tom hovořil Andy Bounds, zpravodaj deníku Financial Times pro Evropskou unii.

Samotná velikost odvětví činí evropský farmaceutický průmysl hlavním terčem v případném obchodním konfliktu. Bounds upozornil, že jeho význam pro Evropu je obrovský. „Nezapomínejme, že farmaceutický průmysl je největší evropský export. A největší export do USA – ročně jde o více než 100 miliard eur,“ uvedl.

Právě tato ekonomická váha vedla v minulých obchodních jednáních k tomu, že prioritou bylo zajistit bezcelní přístup na trh (v pátek americký prezident Donald Trump oznámil zavedení nových cel na léky z Evropské unie, Japonska, Jižní Koreje a Švýcarska ve výši 15 %, pozn. red). Ke clům se ovšem přidružuje nová hrozba: vynucené zvyšování cen. Trumpova administrativa tvrdí, že evropské systémy platí za americké léky příliš málo.

Snížit ceny zvýšením jinde

Bounds vysvětlil složitou dynamiku situace. „Chce snížit ceny léků doma tím, že je v podstatě zvýší v jiných zemích, aby to kompenzoval,“ řekl. Koordinovat reakci napříč 27 různými národními plátci v EU je podle něj herkulovský úkol. Poukázal přitom na zkušenost Velké Británie jako varovný příklad. Po souhlasu se zvýšením cen „bude muset najít peníze z kapes daňových poplatníků, aby to skutečně zaplatila“.

Vedle Spojených států představuje strategickou výzvu také rychlý vzestup Číny. „Čína se stává globální velmocí v oblasti léčiv, což je relativně nová věc,“ uvedl Bounds. Vzniká tak sevření ze dvou stran, které ohrožuje konkurenceschopnost Evropy.

Reakcí Evropské unie je Akt o kritických léčivech. Ten je zároveň přímým důsledkem pandemie covidu-19, která odhalila nebezpečnou závislost na asijských dodavatelských řetězcích. Bounds upřesnil, že slabina nespočívá v hotových produktech, ale v jejich složkách.

„Čína a Indie vyrábějí prekurzory, které potřebujete k výrobě léků. Takže i když máte továrny a vědce tady, nemůžete nic vyrábět. Pokud nemáte ingredience, lék nevyrobíte,“ vysvětlil. Toto zjištění vedlo k tlaku většiny členských států na větší zásoby a pobídky pro domácí výrobu.

Legislativní lék na strategickou závislost

Navrhovaná legislativa je nyní v závěrečné fázi vyjednávání mezi Evropskou radou a Evropským parlamentem. Přestože panuje široká politická shoda o její potřebnosti, rozhodující jsou detaily. Bounds upozornil na institucionální tření, které tato jednání obvykle provází.

Očekává „obvyklé napětí mezi Evropským parlamentem, který bývá více intervenční, a členskými státy, jež chtějí zajistit, aby nedošlo k narušení investičních rozhodnutí“. Národní vlády se obávají, že příliš tvrdá regulace by mohla odradit investory, pokud by firmy zatížila přísnými pravidly upřednostňujícími domácí nákup.

Mohlo by vás zajímat

Do budoucna přitom nevypadá pravděpodobně, že by rozpočet na zdravotnictví výrazně vzrostl. Bounds je skeptický k tomu, že by se zdravotnictví stalo hlavní finanční prioritou v příštím rozpočtovém období EU. „Obrana dostane velký podíl peněz,“ odhadl a dodal, že navýšení může zaznamenat i výzkumný program Horizont Evropa, z něhož by zdravotnictví mohlo nepřímo profitovat.

Zároveň však poznamenal, že „od nejvyšších představitelů Evropské komise bohužel neslyšíte, že by zdravotnictví bylo jednou z hlavních rozpočtových priorit“. Tradiční obři, jako je Společná zemědělská politika (SZP) a kohezní fondy, si i nadále ukrojí největší část rozpočtu. Takže takzvaně modernizovaný rozpočet může vypadat velmi podobně jako ten předchozí.

Článek byl převzatý ze zpravodajského portálu EU Perspectives, který stejně jako Zdravotnický deník, Ekonomický deník a Česká justice patří do vydavatelství Media Network.