Počet narozených dětí v Česku klesá a dostal se na historické minimum. Naopak dětí narozených díky asistované reprodukci meziročně přibývá a jejich podíl na celkovém počtu narozených dětí trvale roste.
Rok 2024 zanesl do oblasti české demografie zásadní zásek. Podle aktuálních údajů Českého statistického úřadu (ČSÚ) se za celý rok narodilo jen 84 311 dětí, což je nejnižší počet živě narozených v dějinách samostatné České republiky, méně než doposud nejnižší zaznamenaná hodnota z roku 1999. Meziroční pokles činil 6 800 dětí, tedy 8 procent. Počet obyvatel Česka tak vzrostl pouze díky zahraniční migraci. Přirozený přírůstek byl totiž již šestým rokem záporný, v roce 2024 činil minus 27 900 osob.
„Počet živě narozených dětí se v roce 2024 výrazně snížil již potřetí v řadě. Roční úhrn představuje nové historické minimum,“ konstatovala Michaela Němečková z oddělení demografické statistiky ČSÚ. Výrazně se propadl počet prvorozených dětí (minus 9 procent), ale i těch druhorozených (minus 7 procent) a třetích a dalších v pořadí minus 5 procent). Úhrnná plodnost, tedy průměrný počet dětí na jednu ženu, klesla na 1,37, což je o desetinu méně než v předchozím roce. Nadále se téměř polovina dětí rodí mimo manželství – konkrétně 47 procent, jen o nepatrně méně než v roce 2023.
Za dekádu o třetinu více
Zatímco porodnost se propadá, roste role asistované reprodukce. Podle dat Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS), které má redakce k dispozici, se podíl narozených dětí, které byly počaty tímto způsobem, za poslední roky výrazně zvýšil. V roce 2014 z celkových 106 971 porodů činily ty po asistované reprodukci 3,3 procenta (3 546 porodů), v loňském roce i s ohledem na rekordně nízkou porodnost již představovaly podíl ve výši 6 procent (4 683 porodů). I samotný počet porodů po asistované reprodukci se tak za deset let zvýšil o 32,1 procenta. Nutno dodat, že do zmíněného celkového počtu porodů byly započítány pouze porody žen s unikátním identifikačním číslem, tedy ne cizinek s náhradním identifikátorem.
Asistovaná reprodukce zahrnuje lékařské metody, které pomáhají párům počít dítě, pokud se jim to nedaří přirozenou cestou. Nejčastější metodou je oplodnění ve zkumavce (IVF), při němž jsou vajíčka oplodněna spermiemi mimo tělo ženy a poté vložena zpět do dělohy. Kromě toho existují i jiné techniky, jako je intrauterinní inseminace (IUI), hormonální stimulace ovulace, nebo pokročilé metody jako ICSI, kdy se spermie vpraví přímo do vajíčka. Při problémech s vlastními pohlavními buňkami je možné využít dárcovství spermií, vajíček či celých embryí.
Nadstandard standardem
Je přitom nutné zmínit, že „rostoucí obliba“ této metody rozhodně neznačí její snadnou dostupnost. Cena asistované reprodukce se liší podle konkrétní metody a rozsahu zákroků. Základní IVF cykly sice hradí zdravotní pojišťovna ženám do 39 let až čtyřikrát, pokud se nezavádí více než jedno embryo (což je v současnosti preferovaný způsob), přesto si páry často ve snaze zlepšit šance na úspěch procesu připlácejí za nadstandardní služby – například za zmrazení embryí, genetické testování, ICSI, uchycení embrya ke stěně dělohy pomocí speciálního lepidla nebo dárcovská vajíčka, což může náklady výrazně navýšit. V soukromých klinikách se tak jediný IVF cyklus obvykle vyšplhá na desetitisíce korun.
Kdo by namítal, že „když je to hrazené, tak si přeci nemusí připlácet“, měl by znát statistiku, která se k metodě mimotělního oplodnění pojí. U žen do 35 let se úspěšnost takového početí pohybuje průměrně mezi 40 a 50 procenty, s vyšším věkem potom šance na úspěch klesají. U žen nad 40 let se otěhotnění pomocí IVF s vlastními vajíčky podaří jen přibližně v 5 až 15 procentech případů.
