Vzdělání porodních asistentek v České republice sice začíná na kvalitní akademické půdě, ale po absolvování vysoké školy se jejich profesní rozvoj často zastavuje. Na problém upozornili účastníci podcastu Perspektivy zdraví Zdravotnického deníku, kteří se shodují, že v českém systému chybí ucelené a povinné celoživotní vzdělávání pro tuto klíčovou skupinu zdravotnických pracovníků. Kritika se snesla především na zrušení kreditního systému v roce 2017 a absenci následné systémové náhrady.
„To, co nám chybí, a je to důsledek souladu českého práva s unijním právem, je, že po dokončení studia porodní asistence už nemáme systém atestace či další kontroly vzdělávání a toho, jak porodní asistentka je vzdělaná či zkušená, aby mohla plně využívat své kompetence,“ řekl přednosta Gynekologicko-porodnické kliniky Fakultní nemocnice Bulovka Michal Zikán.
Podle něj se aktuální diskuze často zužují jen na otázky kompetencí, tedy co porodní asistentky mohou nebo nemohou dělat. Zikán však upozorňuje, že se tyto debaty nemohou vést izolovaně – musí jít ruku v ruce s důsledným přístupem ke vzdělávání. „Pojďme tuto debatu začít a můžeme dospět k nějakému řešení, se kterým budou komfortní jak lékaři, tak porodní asistentky,“ vyzval.
Zrušení kreditního systému – krok zpět
Zásadním bodem kritiky je novela zákona o nelékařských zdravotnických povoláních z roku 2017, která zrušila kreditní systém pro celoživotní vzdělávání nelékařských profesí, včetně porodních asistentek. Ten zdravotníkům ukládal povinnost sbírat odborné kredity například účastí na konferencích nebo odborných školeních. Pokud dostatečný počet kreditů nezískali, nemohli si obnovit oprávnění k výkonu profese bez odborného dohledu.
„Je to špatné. Celoživotní vzdělávání chybí,“ uvedla v podcastu jasně vedoucí porodní asistentka Centra porodní asistence Gynekologicko-porodnické kliniky FN Brno Miloslava Kameníková. Připomněla také, že v Česku v současnosti funguje dvanáct vysokých škol, které porodní asistentky vzdělávají, a jejich kvalita se zlepšila. To ale nestačí. „Chybí systém, který by umožňoval průběžné rozšiřování a prohlubování znalostí a dovedností,“ dodala.
Nejde o název profese, ale kompetence
Po zrušení kreditního systému přešla odpovědnost za plánování a kontrolu celoživotního vzdělávání na zaměstnavatele, tedy převážně nemocnice. Ty mají povinnost vytvořit vnitřní vzdělávací systémy, které odpovídají požadavkům evropské směrnice. V praxi to ale znamená, že kvalita a rozsah dalšího vzdělávání se může zásadně lišit napříč zdravotnickými zařízeními.
Dřívější systém centrálně sledovaných kreditů tak byl pro všechny přehlednější, transparentnější a především závazný.
„Otázka, zda je zdravotní služba poskytována bezpečně, nespočívá v tom, jaká profese ji poskytuje, ale jak má vymezené kompetence a jak má kvalitní vzdělání,“ podotkl Michal Zikán.
Mohlo by vás zajímat
Volání po systémových změnách
Ředitel Fakultní nemocnice Bulovka Jan Kvaček se v diskusi přidal k těm, kdo volají po systémových změnách. „Změny ve vzdělávání by měly být součástí celkových změn, neboť takový systém potom zajistí, že na trhu práce budou kvalifikovaní odborníci,“ uvedl.
Jedním z návrhů, které v podcastu zazněly, je vytvoření profesní komory porodních asistentek s pravomocemi v oblasti vzdělávání a udělování licencí. Taková instituce by mohla zajistit jednotná pravidla pro průběžné vzdělávání a ověřování odbornosti. Inspirací by mohly být jiné evropské státy, kde je celoživotní vzdělávání standardní součástí profesního života zdravotníků.
Politická vůle zatím chybí
Přestože odborníci bijí na poplach, žádná konkrétní politická debata o obnovení či vytvoření nového systému celoživotního vzdělávání pro porodní asistentky se nevede. „Diskuze o odstranění této bariéry a za jakých podmínek by k tomu mohlo dojít zatím neprobíhá,“ konstatoval Michal Zikán.
