Když se staneme svědky náhlého kolapsu člověka, rozhodují o jeho osudu často pouhé minuty. Ať už jde o zástavu srdce nebo bezvědomí, první pomoc je zásadní. Zvládnout ji může každý – Zdravotnický deník radí, jak na to.

Jen 15 procent Čechů si je jistých, že by dokázali správně poskytnout první pomoc člověku v kritickém stavu. Téměř polovina lidí (46 procent) navíc nikdy neabsolvovala kurz první pomoci, případně si ho nepamatuje. Vyplývá to z loňského průzkumu. Podle záchranáře Marka Dvořáka je při poskytnutí první pomoci velmi důležité zachovat chladnou hlavu a rychle reagovat. A to jde jen tehdy, pokud si člověk zásady první pomoci pravidelně připomíná.

Aplikace Záchranka jako velký pomocník

Nejméně závažnou variantou je, pokud je člověk vyžadující první pomoc při vědomí a normálně dýchá – a je tedy schopen komunikovat. Jsou ale mnohem náročnější situace. Jaké jsou zásady první pomoci v případě, že se ocitneme u člověka v bezvědomí, který v horším případě navíc ani nedýchá?

V každém případě je třeba vždy zkontrolovat bezpečnost situace, ve které se nacházíme – co se stalo, jaká rizika hrozí a jaký je počet zraněných. „Právní úprava v ČR nám na jedné straně ukládá povinnost poskytnout první pomoc osobám v přímém ohrožení života, ale zároveň nás na straně druhé i chrání, když říká, že tak máme činit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného,“ upozorňuje tým projektu První pomoc.

Aplikace Záchranka je přímo napojena na systémy záchranných služeb v ČR. Po stisknutí nouzového tlačítka aplikace automaticky odesílá záchranářům nouzovou zprávu s polohou volajícího a dalšími informacemi. Foto: Záchranka

Vytočíme záchrannou službu na telefonním čísle 155 nebo 112. Doporučujeme instalaci mobilní aplikace Záchranka, která umožňuje rychlé přivolání pomoci jedním stiskem, zároveň automaticky odesílá záchranné službě přesnou polohu volajícího.

Co dělat, pokud je člověk v bezvědomí, ale dýchá?

  • Pokud je to možné, postiženého, který nereaguje, šetrně otočíme na záda a provedeme u něj záklon hlavy. Zprůchodnění dýchacích cest není třeba provádět strkáním rukou do úst postiženého, abychom mu vytáhli jazyk, jednoduchý záklon hlavy stačí.
  • Následně provedeme kontrolu dýchání: „Držíme záklon hlavy a kontrolujeme pohledem pohyby hrudníku, tváří a uchem přiloženým k ústům postiženého posloucháme a zjišťujeme, zda cítíme proudící vzduch,“ radí První pomoc.
  • Pokud postižený dýchá, je nutné ponechat ho na zádech a kontrolovat neustále jeho dech až do příjezdu záchranné služby.

Proč nepoužívat dříve vyučovanou „stabilizovanou“ polohu, vysvětluje web Záchranná služba: „Problém je v tom, že ve ‚stabilizované poloze‘ se velmi špatně sleduje stav dýchání, který se může v případě náhlého kolapsu velmi rychle změnit z normálního dýchání na nějakou formu ‚lapavých dechů‘, nebo ustat úplně.“

Co dělat, pokud člověk v bezvědomí nedýchá?

Je-li zraněný v bezvědomí, kdy nedýchá nebo dýchá omezeně, například chrčí či lapá po dechu, zahájíme kardiovaskulární resuscitaci.  Jak na to, radí v přehledných krocích opět Záchranná služba:

  • Stlačujeme hrudník uprostřed hrudní kosti frekvencí 100–120 stlačení za minutu do hloubky 5–6 cm (resp. do hloubky asi 1/3 hloubky hrudníku).
  • Pokud je po ruce defibrilátor (AED – přístroj pro obnovení činnosti srdce pomocí elektrického výboje), použijeme jej.
  • Resuscitaci, pokud možno, vůbec nepřerušujeme. Ukončíme ji pouze tehdy, pokud začne postižený reagovat nebo normálně dýchat, případně z důvodu úplného vyčerpání zachránců (nebo do příjezdu záchranářů, pozn. red.).
  • Pokud je na místě zdravotník nebo zachránce vycvičený v poskytování dýchání z úst do úst, může kombinovat komprese hrudníku s vdechy v poměru 30:2. Jeden vdech by měl trvat cca 1 sekundu a jeho objem by měl být takový, aby bylo zřetelně vidět zvedání hrudníku. Dýchání z plic do plic není třeba provádět, pokud trvají (případně se v průběhu resuscitace objeví) účinné lapavé nádechy. Tyto ojedinělé, „lapavé“ nádechy, ale nesmí být důvodem pro přerušení nebo dokonce ukončení resuscitace.

U zraněného pak zůstáváme do příjezdu záchranné služby, průběžně kontrolujeme jeho stav a poskytujeme další pomoc dle potřeby.

Čas je zásadní

Modelovou situaci zástavy dechu a resuscitace předvedla před šesti lety formou videonávodu pražská zdravotnická záchranná služba. Ukázala také, jak důležitá je role operátorů, kteří během první pomoci s volajícím komunikují:

Každý člověk se může stát zachráncem. Stačí znát základní pravidla a nebát se jednat. Podle odborných údajů klesá šance na přežití bez pomoci každou minutou o 10 %. Čas je zásadní. Vaše včasná reakce může znamenat rozdíl mezi životem a smrtí – a někdy stačí jen začít.