Válka neničí jen domovy, ale i psychiku. V prostorách Evropského parlamentu se včera diskutovalo o tom, jaké následky si ukrajinští uprchlíci nesou v hlavě i na duši. Summit o duševním zdraví, pořádaný dvojicí maďarských europoslanců, otevřel bolestivé, ale nezbytné téma: Jak pomoci lidem, kteří utekli před válkou, ale trauma si nesou s sebou?

Summit spojil politiky, terapeuty, humanitární pracovníky i akademiky s cílem vytvořit otevřenou platformu pro sdílení zkušeností a návrhů, jak efektivněji reagovat na rostoucí krizi duševního zdraví mezi uprchlíky. Témata se týkala nejen přímých dopadů války na jednotlivce, ale i strukturálních překážek v přístupu ke kvalitní péči v hostitelských zemích.

Kulja: Uprchlíci nejsou čísla. Jsou to lidé

Maďarský europoslanec András Kulja, který byl spolu se svým krajanem Zoltánem Tarrem iniciátorem celé akce, zdůraznil, že bychom nikdy neměli zapomínat na lidský rozměr uprchlictví. „Je velmi důležité zdůraznit, že se mluví o lidech postižených válkou. Tito lidé chtějí mír, vrátit se domů a mít zpět jejich starý život,“ řekl a zároveň upozornil na politizaci tématu: „Je to velmi smutné, když se někteří politici snaží dehumanizovat uprchlíky z politických důvodů.“

Kulja ocenil závazek Evropské komise zabývat se duševním zdravím a apeloval na komplexní přístup – od rané detekce psychických potíží přes dostupnou péči až po vzdělávání odborníků i veřejnosti. Podle něj válka trvale zasáhla miliony lidí. „Válkou trpí miliony Ukrajinců, kteří musí odejít z domovů,“ připomněl.

Dvě vrstvy traumatu

O psychických dopadech války na ukrajinské uprchlíky hovořila klinická psycholožka Anastasia Ariefievová, specialistka na terapii traumat. Podle ní mají vysídlení Ukrajinci co činit s dvěma rovinami utrpení – traumatem válečným a exilovým.

„Je někdy těžké to zprvu odlišit,“ uvedla. Obě ale sdílejí tzv. morální trauma – to vzniká, když lidé vidí páchané násilí a mají dojem, že svět pouze přihlíží, nepomáhá nebo dokonce omlouvá činy pachatele. To vše zhoršuje utrpení obětí.

Válečné trauma se podle Ariefievové projevuje posttraumatickou stresovou poruchou (PTSD), která se může projevovat jak psychicky – například problémy s pamětí, úzkostí či nespavostí – tak fyzicky, například bolestmi hlavy, bušením srdce nebo chronickou únavou.

Mohlo by vás zajímat

Emigrace jako nový začátek

Stres spojený s uprchlickou zkušeností zahrnuje mimo jiné nejistotu ohledně budoucnosti, potíže s adaptací, jazykové bariéry – které mohou bránit i ve správném stanovení potřebné diagnózy – a také silný stesk po domově. „Čím starší lidé jsou, tím větší ztrátu identity pociťují,“ popsala Ariefievová. U některých ale exil působí jako nový začátek – obvykle u těch, kdo nebyli spokojení se svým předchozím životem.

Klíčovou roli v zotavení hraje podle psycholožky možnost seberealizace. „Pomáhá vytváření společenských vazeb, návrat ke starým zájmům, práce, a někdy také to, že sami pomáhají druhým krajanům při integraci.“ Integrace je podle ní zásadní. „Těm, kdo si částečně zachovají původní identitu a částečně přijmou novou v nové zemi, se vede lépe,“ vyzdvihla.

Sekundární trauma i mezi těmi, kdo pomáhají

O zkušenostech z terénu pak hovořil András Spányik, vedoucí lékař nadace Medspot. Popisoval náročnou práci v uprchlických táborech, především v počátcích války. „Hned v prvních dnech po vypuknutí války v roce 2022 jsme pomáhali v Beregsurány, na hranicích s Ukrajinou. Denně jsme ošetřili až 12 pacientů, celkem přes 2500 uprchlíků.“

Vysvětlil, že mnozí příchozí byli v tak hlubokém šoku, že si ani neuvědomovali, že potřebují psychologickou pomoc.

Spányik rovněž upozornil na psychické výzvy, jimž čelí i samotní pracovníci humanitárních organizací. „Občas zažíváme sekundární traumatizaci a musíme na tom pracovat,“ řekl. Vysoký objem práce a dlouhodobé působení v prostředí plném utrpení zvyšuje riziko vyhoření.

Lékař: Vláda by mohla dělat více

Maďarská vláda podle Spányika neposkytla dostatečnou pomoc, což přimělo mnoho uprchlíků pokračovat dále do jiných evropských zemí. Nadace Medspot nadále poskytuje zdravotní a psychologickou péči i tzv. vnitřně vysídleným osobám. „Mnoho z nich nemá ani zdravotní pojištění,“ upozornil Spányik a dodal, že kromě lékařské péče se věnují i sociální podpoře – organizují například letní tábory pro děti nebo shánějí vánoční dárky.

Podle dat, která uvedl, v Maďarsku žije přibližně 67 tisíc ukrajinských uprchlíků, z toho 58 procent tvoří ženy. Jen čtvrtina z nich si přitom osvojila maďarský jazyk.

O stigmatu i odpovědnosti EU

Příslušnou část summitu zakončila panelová diskuze s názvem Prolomení stigmatu: Otevřený rozhovor o duševním zdraví. Řecký europoslanec Nikos Papandreu z frakce socialistů a demokratů (S&D) vyzval k větší evropské solidaritě. „EU by měla Ukrajině pomáhat více, zvlášť teď, když byly omezeny výdaje ze Spojených států prostřednictvím programu USAID,“ apeloval.

Geert Dom, profesor psychiatrie na Antverpské univerzitě a prezident Evropské psychiatrické asociace, zdůraznil, že problém duševního zdraví není omezen jen na válečné zóny. „Lidská mysl je neustále pod tlakem,“ řekl. Upozornil, že zátěž pro mentální zdraví v posledních dekádách měřitelně narostla, a to i mimo kontext války.