Pacienti s idiopatickými střevními záněty (IBD) mají možnost léčit se v některém z více než 50 center po celém Česku. Pohled odborníků a pojišťoven na to, zda je počet míst dostatečný a zda mají dostatek prostředků na léčbu, se ale značně liší. Diskuze na toto téma proběhla na kulatém stole Budoucí léčba pacientů s IBD v České republice.
„Nikde není uvedeno, že pacient nedosáhne na léčbu, ale jednotlivé kroky, které jsou součástí procesu, k tomu ve finále fakticky vedou,“ míní primář gastroenterologického oddělení Nemocnice České Budějovice, místopředseda České gastroenterologické společnosti ČLS JEP a koordinátor Pracovní skupiny pro IBD Martin Bortlík. Dosavadní nárůst prostředků na léčbu podle něj neodpovídá tomu, jaká je reálná potřeba: „V praxi se pacient dostane na pracoviště operující s určitým finančním obnosem v rámci centrové léčby, který pro celkový počet pacientů není dostatečný.“
Jiný pohled nabídla ředitelka zdravotnického úseku Zdravotní pojišťovny ministerstva vnitra České republiky Zdeňka Salcman Kučerová. „Nemocnice i ambulantní poskytovatelé dostávají každý měsíc prostředky od všech zdravotních pojišťoven, se kterými by měli umět hospodařit, i v rámci centrové péče. Nedomnívám se, že tady existuje problém, že by se pacient, který je indikován a splní indikační pravidla pro úhradu, neměl dostat k hrazené zdravotní službě,“ poznamenává.
Pojišťovny: Center pro léčbu je dostatek
„Můžeme se s jednotlivými poskytovateli bavit v rámci vyúčtování zdravotních služeb o tom, jestli prostředků alokovaných pro dané období bylo dostatek, nebo ne, jestli se trendy naplnily a jestli jsme v průběhu času neměli navýšit měsíční zálohy tak, aby nevznikly větší rozdíly z hlediska přeplatku nebo doplatku,“ doplňuje Salcman Kučerová.
Zástupkyně Zdravotní pojišťovny ministerstva vnitra České republiky je na základě hodnocení a monitorování poptávky po službách přesvědčená, že center pro léčbu IBD je dostatek. Spíše než o nákladech a prostředcích by se podle ní měla vést debata o personálním zajištění, výsledcích práce a prostupnosti jednotlivých center.
Problém vidí Salcman Kučerová v organizaci péče a neexistujících kritériích. „Abych mohla vyhodnotit, jestli má být další pracoviště pro IBD v Karlovarském nebo Ústeckém kraji, potřebuji vědět, jak se chovají stávající centra, jestli je problém personální nebo v organizaci práce, jak funguje spolupráce centra s ambulantními specialisty a praktickými lékaři a jak vůbec vypadá celý systém organizace péče v kraji,“ dodává.
Pacienti cestují, ne vždy ale mohou
Podle předsedkyně pacientské organizace Pacienti IBD Lucie Laštíkové limity v systému jsou. Ilustruje to konkrétními příklady pacientů, kteří dojíždí do velkých center, protože vědí, že v nich léčbu dostanou. „Sama jsem zažila to, že jsem v regionu léčbu nedostala, protože byl vyčerpaný budget. Když jsem odcházela léčit se do Prahy, lékař mi řekl, že je šťastný, protože nemusí čekat, až někdo umře, aby mohl léčbu posunout dál,“ uvádí s tím, že obzvláště v regionech rozpočty omezené jsou a pacienti musí za léčbou jezdit jinam, i když se to nestává v tak velkém procentu případů.
U cestování za péčí zmiňuje Laštíková ještě důležitý faktor toho, zda pacient cestovat chce, případně zda vůbec může. „Je potřeba se ptát, jestli je cesta z Karlových Varů do Prahy nebo do Brna adekvátní. Bavíme se o pacientech, kteří mohou mít denně 20 až 30 stolic. Zároveň tím trpí i systém – pokud lidé musejí cestovat za péčí takto daleko, zanedbávají práci,“ říká zástupkyně pacientů a dodává, že regionální péči je třeba posílit.
Centra to nemohou zvládnout
Slova Lucie Laštíkové podtrhuje Martin Bortlík. „Pro pacienta s tímto onemocněním, který byl několik let zvyklý navštěvovat nějakého lékaře, není jednoduché ho změnit jen proto, že je péče dostupná na jiném pracovišti. Opakovaně se mluví o tom, že by peníze měly jít za pacientem, nikoli pacient za penězi,“ je přesvědčen. Zdravotní pojišťovna by podle něj měla pacientovi zaplatit péči v centru, které si sám vybere. „Přestože už je tam budget vyčerpán, proč má potřebu plátce doporučovat pacientovi jiné pracoviště? Peníze budou stejné, ale půjdou někam jinam,“ říká.
Primář gastroenterologického oddělení v Českých Budějovicích si stojí za tím, že hustota center pro léčbu IBD je nerovnoměrná: „To, že v tuto chvíli léčíme polovinu pacientů, kteří by si to zasloužili, svědčí o tom, že stávající centra to nemohou zvládnout.“ Přestože nezpochybňuje, že prostředky na péči se v posledních letech významně zvýšily, celková populace, zejména v regionech, je proléčena málo (více o tom mluvil ve své přednášce, o níž jsme psali zde). Ke zlepšení by stačily jednotky nových pracovišť – v místech s horší dostupností, odkud pacienti musí cestovat a kde jsou lékaři ochotní a schopní péči poskytnout.
Vyjednávání s poskytovateli je komplexnější
Ředitelka zdravotnického úseku Zdravotní pojišťovny ministerstva vnitra Zdeňka Salcman Kučerová poznamenává, že jiný úhel pohledu mají zástupci lékařů, představitelé pacientských organizací i poskytovatelé zdravotních služeb, a najít průsečík není zcela jednoduché. Pojišťovny jsou diskuzi s odbornou společností nakloněny, následná vyjednávání s konkrétními poskytovateli jsou ale mnohem komplexnější.
„Nemůže platit, že zdravotní pojišťovna, pokud se má ze zákona postarat o své pojištěnce, musí beze zbytků reflektovat požadavek jednotlivých center na výši úhrad. Debaty o nastavených limitech v centrech probíhají, bavíme se o trendech, předpokladech, personálních kapacitách, reálných potřebách. Jedna věc je, jak to vidíme odborně, a druhá, jestli vůbec máme personální kapacity obsloužit poptávku, která by čistě teoreticky byla na stole,“ uzavírá.
Foto: Radek Čepelák
Mohlo by vás zajímat
