Pacienti se mají na koho obrátit, nezabloudí v systému a především jsou diagnostikováni dříve, což jim může zachránit život. A lékaři mají více času na léčbu, protože jim ubyde administrativy. Proč nemocnice potřebují koordinátory péče a co by pomohlo jejich širšímu zapojení, probírali odborníci na konferenci Kompetence nelékařských zdravotnických pracovníků, kterou pořádal Zdravotnický deník společně s Fakultní nemocnicí Bulovka.
„V nemocnici se musíme velmi zabývat množstvím ‚člověkohodin‘, které máme. A ve fakultní nemocnici je opravdu velmi dobře vidět, že zdravotníci velkou část své pracovní doby tráví činnostmi, které může dělat úplně jiný člověk-nezdravotník. Naší snahou je z našich zdravotníků tyto činnosti sejmout, aby své pracovní hodiny trávili co nejvíc s pacienty,“ uvedl na začátku panelové diskuse o potřebnosti koordinátorů péče ředitel Fakultní nemocnice Bulovka Jan Kvaček. Podle něho by v zájmu každé nemocnice mělo být posílit počet administrativních pracovníků a zapojit koordinátory péče.
Mít se na koho obrátit
Kvaček také popsal, jak k myšlence zapojit do chodu Bulovky koordinátory péče před několika lety přispěla i jeho osobní zkušenost. „Moje kamarádka se bohužel stala onkologickou pacientkou. A já jsem ji přesvědčil, aby se léčila u nás, v komplexním onkologickém centru na Bulovce. A od ní jsem z první ruky znal pohled pacienta. Věděl jsem, že je u nás je výborně organizovaná špičková péče, ale díky neustálým telefonátům s mou kamarádkou a jejím manželem jsem zjistil, že vlastně vůbec nevědí, co se děje a kam mají jít. A že tu naši špičkovou péči vlastně strašně znehodnocuje složitý a nepřehledný průchod systémem,“ vysvětlil Kvaček.
Po vytvoření pozic koordinátorů onkologické péče – nejdřív jen pro vybrané onkologické diagnózy a poté stále rozšiřovaných – se podle ředitele Bulovky situace výrazně zlepšila. „Pacient má v nemocnici člověka, který na něj má čas, kterému může kdykoli zavolat, může se s ním vidět, spoustu věcí mu vysvětlí. Pro pacienta je to mnohem efektivnější a příjemnější a samozřejmě to zároveň snímá mnoho práce ze zdravotníků,“ popsal.
Funkce, která oficiálně neexistuje
Problém je podle Kvačka to, že profese koordinátora oficiálně neexistuje. „Musíme obcházet to, že zaměstnáváme nezdravotníka, jehož profese neexistuje, tím, že si udělá třeba aspoň sanitářský kurz, aby z něj byl zdravotník. Je to takové trochu těžkopádné,“ řekl. A zdůraznil, že by uvítal ukotvení funkce koordinátora péče v legislativě.
Stejný názor má Jan Hajer, primář Gastrointestinálního oddělení Fakultní nemocnice Bulovka, kde koordinátorka péče skvěle funguje. Podle Hajera je mimořádně důležité, aby vznikla definice koordinátora péče a aby byla vytvořena obecná platforma, pod kterou bude možné všechny specifické koordinátory zahrnout.
Empatie i logistika
Hajer vyzdvihl důležitost role koordinátora péče. „Ta je ostatně nejlépe je viditelná v multidisciplinárních týmech. Z mého pohledu je u nás na Bulovce koordinátor na úrovni vedoucích jednotlivých odborností,“ řekl s tím, že absence koordinátora na poradách multidisciplinárního týmu je dokonce citelnějším zásahem než nepřítomnost některého z vedoucích lékařů.
Zcela stěžejní je přitom podle něj osobnost koordinátora. „Musí to být člověk empatický, ale zároveň také logisticky zkušený. Managuje sloty, hledá volná místa na vyšetření, hledá prostor v systému,“ upozornil Hajer, který popisoval důležitost koordinátora péče podrobně i v nedávném rozhovoru pro Zdravotnický deník.
Různá zařízení, různé kompetence
Zavádění koordinátorů péče do zdravotnictví považuje za velmi přínosné i předseda spolku Mladí lékaři Albert Štěrba, podle něhož jde spolu s digitalizací o nejefektivnější cestu, jak „napřímit“ cestu pacienta systémem. Upozornil ale na to, že bude třeba vyjasnit zodpovědnost a kompetence koordinátorů.
„Ty se budou podle mne lišit zařízení od zařízení. Koordinátor péče v nemocnici bude mít na starost trochu jinou práci než koordinátor péče v léčebně dlouhodobě nemocných nebo v nějaké týmové ambulanci,“ míní Štěrba, který zdůraznil i důležitost vzniku pozic koordinátorů ve zdravotně-sociálním pomezí.
Podmínka akreditace pro centra
Marian Rybář za ministerstvo zdravotnictví v diskusi deklaroval, že v nové výzvě pro onkologickou péči, která vyjde v řádu měsíců, bude personální podmínkou pro onkologická centra právě přítomnost koordinátora péče, který se tak stane pro centra vlastně „povinným“ zaměstnancem.
„Ve věstníku, v metodickém pokynu je to rozpracováno do jednotlivých bodů. V těchto bodech je uvedeno, že koordinátorem by měl být nezdravotník, že by měl koordinaci dělat na základě vyžádání ošetřujícího lékaře, mělo by to být samozřejmě dokumentováno a například u onkologické péče je přímo definováno, že by koordinátor měl upřednostňovat činnost v případě rychle progradujících diagnóz,“ popsal Rybář s tím, že podle odhadů zemře v českém zdravotnictví na „zabloudění v systému“ zhruba 500 lidí ročně.
Z měsíců týdny
O své práci koordinátorky péče Gastroenterologického oddělení Fakultní nemocnice Bulovka na konferenci promluvila Klára Vaňková (podrobněji se o tom dočtete v pokračování tohoto článku). „Zásadní část mé práce tvoří komunikace s pacienty s onkologickou diagnózou, což vyžaduje velkou empatii. Další velkou částí mé práce je odebírání administrativy lékařům a sestrám,“ popsala.
„Myšlenka vzniku mé pozice se odvíjela od snahy urychlit cestu pacientů, speciálně těch s karcinomem pankreatu, u nichž je rychlost absolutně klíčová. A podařilo se nám ze standardních dvou až tří měsíců zkrátit diagnostikování pacienta na dva až tři týdny,“ řekla na konferenci. To mělo za následek, že počet pacientů s karcinomem pankreatu na Bulovce obrovským způsobem vzrostl – a to až pětinásobně.
Podle Vaňkové je ideálem budoucnosti, aby na každém oddělení nemocnice byl koordinátor péče a tito koordinátoři by komunikovali mezi sebou.
Foto: Radek Čepelák
Mohlo by vás zajímat
