Oddělení neonatologie FN Ostrava je špičkovým pracovištěm s výbornými výsledky

Jejich práce není až tolik fyzicky náročná, protože pacienti váží od pár set gramů do zhruba čtyř kilogramů. O to více je ale důležitá přesnost a psychická odolnost. Řeč je o neonatologii, která se zabývá péčí o novorozence. Uznávanou odbornicí v tomto oboru je MUDr. Hana Wiedermannová, Ph.D., primářka Oddělení neonatologie Gynekologicko-porodnické kliniky Fakultní nemocnice Ostrava.

Neonatoložkou je už pětadvacet let, a i po čtvrtstoletí ji práce stále naplňuje. „Když vidíte, jak se zdravotní stav dítěte lepší a později ho propouštíte domů společně s maminkou a tatínkem, je to obrovská odměna,“ přiznává.

Můžete na úvod trochu blíže představit své pracoviště?

Oddělení neonatologie se stará o zdravé i nemocné děti do 28. dne věku. Máme děti, které po třech dnech propustíme domů zcela zdravé. Za tu dobu naučíme maminky a děti, aby se spolu sžily a domů odcházely jako jedna jednotka. Na druhou stranu je to oddělení vysoce intenzivní péče, kde leží nezralí novorozenci od 23. gestačního týdne, resuscitovaní pacienti, pacienti na umělé plicní ventilaci, neurochirurgičtí nebo chirurgičtí pacienti i pacienti s vrozenou vývojovou vadou. Neonatologie je tedy oborem, který je velmi široký.

S ohledem na to, co jste řekla, je tedy vaše práce náročnější i pro samotné lékaře?

Není náročná fyzicky, protože když má pacient pět kilo, tak je to moc. Samozřejmě je ale velice náročná po psychické stránce, protože když jde žena k porodu, tak nepředpokládá, že porodí předčasně. Nepředpokládá, že porodí dítě, které bude potřebovat intenzivní péči. V momentě, kdy se to stane, znamená to starostlivost nejen o dítě, ale i jeho maminku, případně i tatínka. Psychická náročnost této práce je velká, nicméně když vidíte, že se zdravotní stav dítěte lepší, je to obrovská odměna. Když ho pak společně s maminkou a tatínkem propouštíte domů, uvědomíte si, že vaše práce stála za to.

Jak je vaše práce náročná na přesnost? Přece jenom mnohdy pracujete s dítětem, které váží pár set gramů.

Naše nejmenší miminko, které leží na intenzivní péči, váží 460 gramů. Největší miminko na fyziologické stanici má pak přes čtyři kila. Od toho se odvíjí samotná péče. U kilového miminka může mít céva průměr jeden nebo dva milimetry. Je to tak trošku mravenčí práce, práce s přesností. Jedná se o práci, kterou se musíte naučit, manuální zručnost je v naší práci extrémně důležitá. Mladý lékař se tuto zručnost nenaučí na lékařských fakultách, ale v praxi pod odborným dohledem zkušeného neonatologa.

Když se dítě narodí a má třeba těch 460 gramů, které jste zmiňovala, může se po určité době dostat na úroveň zdravých donošených dětí?

Je potřeba si říct, že současná medicína má své pro a proti. Aktuálně je hranice viability nastavena na 24. gestační týden, kdy děti mají průměrně 500 až 600 gramů. Tohle malé miminko je sice ve 24. týdnu, ale je hypotrofické. Je tedy menší, než by mělo být. U těchto dětí na hranici viability je to padesát na padesát. V padesáti procentech případů následky nemají a v padesáti procentech můžou mít nějaký handicap, který může být těžšího anebo lehčího charakteru.

Kromě toho, že neonatologové jsou velmi precizní lékaři, tak musí být i dobří psychologové, že? Často to nejspíš není jen o práci se samotným dítětem ale i s jeho rodinou.

Spousta žen, které jsou těhotné, si vůbec nepřipouští, že by porodily předčasně, což je samozřejmě v naprostém pořádku. Když k tomu ale přece jenom dojde, tak nejen pro maminku, ale i jejího partnera, je to šok. Práce tedy spočívá v tom, že se staráte nejen o miminko, které stabilizujete, ale postarat se musíte i o jeho rodiče. Každý člověk má strach a bojí se o své dítě. Jsme na to moc dobře připraveni. V našem týmu máme psycholožku a spolupracujeme i s Centrem provázení. Kvitují to také maminky, protože lékař nemá vždycky tolik času, kolik by chtěl. Pokud nemůže, pomáhají tito vyškolení odborníci.

Potřebovalo by Oddělení neonatologie FNO doplnit své řady novými lékaři?

Vždycky je třeba erudovat mladé lékaře, protože tým postupně stárne a je nutné ho doplňovat mladými neonatology. Práce je extrémně zajímavá. Je to vlastně malé ARO, protože máme vysoce resuscitované pacienty, intubujeme, zavádíme centrální vstupy anebo invazivní měření krevního tlaku. Máme tam ventilátory, oscilátor, věci, které jsou důležité ke stabilizaci těžké plicní hypertenze, dále pak přístroje pro asfyktické novorozence. Práce je krásná a má extrémně dobré výsledky. Staráme se i o děti, které jsou extrémně malé. Teď jsme domů propouštěli holčičku, která se narodila ve 23. týdnu a strávila u nás čtyři měsíce. Je to děvčátko, které vypadá velmi dobře po psychomotorické stránce, pije a saje. Všechny tyto věci vás velmi nabíjejí a ukazují vám, že vaše práce má smysl.

Jak je vlastně složité stát se neonatologem?

Neonatologie má jednu nevýhodu. Jde totiž o nadstavbový obor. Nejdříve musíte umět pediatrii, kam chodíte na stáže, a teprve potom po atestaci z pediatrie se detailněji věnujete neonatologii. Obor je kvůli tomu trochu handicapovaný, na druhou stranu vývoj k tomu, abyste se stal neonatologem, je zcela správný. Nejprve se naučíte léčit větší děti, setkáváte se s kojenci, batolátky a postupně se dopracujete k tomu, že vidíte novorozence, nezralé děti a staráte se i o vysoce specifické případy, které jsou u nás koncentrovány pouze v perinatologických centrech, což je správně. Právě tam jsou totiž lidé, kteří s těmito dětmi umí pracovat a ví, jak to udělat, aby miminko mělo co nejlepší outcome. Posílení týmu se nebráníme, velmi rádi přijímáme mladé lékaře. Erudujeme je a posíláme je na stáže.

Kudy vlastně vedla vaše cesta k neonatologii?

Tomuto oboru se věnuji pětadvacet let. Nejdříve jsem chtěla dělat pediatrii, takže má cesta začala v okresní nemocnici v Karviné. Nastoupila jsem na pediatrii a strávila tam více než rok. Má touha dělat neonatologii, ale byla natolik silná, že jsem se odhodlala napsat tehdejší paní primářce s tím, že bych ráda v tomto oboru pracovala. Neonatologie ve fakultní nemocnici tehdy spadala pod dětskou kliniku. Prošla jsem konkurzním řízením, přijali mě a po první atestaci jsem se dostala na neonatologii. Od té doby ji dělám a mám ji moc ráda. Jedná se o obor nemocniční. Ve své podstatě je důležitý pro lidstvo, protože děti jsou základem pro to, aby se lidstvo dál vyvíjelo.

Funguje na Oddělení neonatologie zpětná vazba od rodin dětí? Věřím, že v době sociálních sítí o sobě dávají vědět a kontaktují vás.

Určitě ano. Máme ambulanci pro rizikové novorozence, která je velmi důležitá. Sledujeme v ní děti do dvou let věku. Jedná se o nedonošené děti a pak i o děti, u kterých se po porodu objevil závažný problém. Kromě toho, že se nám ukazují přímo na oddělení, tak každý rok ve spolupráci s Nadačním fondem Kulíšem nedonošeným dětem máme setkání rodičů předčasně narozených dětí v Dolní oblasti Vítkovice. Tam se rodiče chodí ukazovat s většími dětmi. Třeba loni tam byla trojčátka, která jsme porodili před patnácti lety. Dnes jsou to tři velké slečny, které jsou zcela v pořádku. Narodily se, pokud se nepletu, ve 26. nebo 27. týdnu. Já si je velmi dobře pamatuji, vybavuji si i to, na kterém resuscitačním pokoji ležely.

A právě tohle mě v mé práci neskutečně nabíjí. Byť je neonatologie oborem akutním, tak vidíte výsledky své práce, což se samozřejmě děje i v jiných oborech. U dětí to ale umocňuje skutečnost, že kromě nich vidíte i šťastné rodiče, jejichž dítě by třeba před patnácti nebo dvaceti lety nemělo šanci přežít. Teď šanci má. Medicína za tu dobu urazila ohromný kus cesty směrem dopředu a jde o obor, který si zaslouží pozornost a mladé lékaře. Na druhou stranu je nutné si říct, že medicína zároveň nemá věšteckou kouli a zázraky ještě neumíme. I v neonatologii se stane, že může zemřít dítě. Také u nás proto máme tým paliativní péče. Všechno tedy souvisí se vším a medicína není pouze černobílá. Drtivou většinu dětí s jejich rodiči ale propouštíme domů. Později se za námi vracejí a ukazují nám své děti, které jsou stabilní a šikovné.

Platí to, že vaše oddělení je jediným pracovištěm svého druhu v Moravskoslezském kraji?

Je to tak. Jsme součástí Perinatologického centra Fakultní nemocnice Ostrava (FNO), které nedávno obdrželo reakreditaci na dalších pět let. Dlouhodobě totiž splňujeme podmínky akreditace. Kromě toho, že máme excelentní tým neonatologů, tak spolupracujeme i s dalšími obory ve fakultní nemocnici. Zmíním například kolegy z dětské kliniky, dětské neurologie, dětské chirurgie… Oborů, které bych mohla uvést, je opravdu spousta. Bez nich se neonatologie neobejde. Jsou pro nás strašně důležité a zastupitelné jenom v naší nemocnici. Naše Perinatologické centrum FNO je jedinečné v Moravskoslezském kraji. Celkově v republice jich je dvanáct a nejbližší od nás je v Olomouci. Fungujeme pro velký spádový region, který má kolem milionu obyvatel, takže dětí je hodně, byť porodnost klesá.

Komplikovaných případů, které řeší Perinatologické centrum FNO, je tedy stále hodně?

Je to tak. Jsme strašně daleko od Prahy, což je na jednu stranu výhoda, na druhou pak zase nevýhoda. Se spoustou věcí si musíme poradit sami. A děláme to dobře, protože tady máme excelentní pracoviště dětské chirurgie, dětské neurochirurgie, máme tady dětskou neurologii… Většinou se pacienti převážejí do specializovaných center v Praze. My si to ale řešíme sami, což je také velké plus. Spektrum péče na JIPce je extrémně zajímavé, protože lékař nedělá pořád jednu a tu samou práci.

Jak velkou radost vám udělala reakreditace pro Perinatologické centrum FNO?

Reakreditace ukázala, že naše centrum patří ke špičce ve svém oboru. Jsme za to strašně rádi. Je za tím kus práce. Musí se dokládat spousta věcí, které máme. Důležité je mít dostatečně erudovaný personál, což splňujeme. Lékaři se u nás erudují tak, abychom měli zastoupenou širokou škálu i věkově. Část vám jich odejde a musí být nahrazena mladými. Jde sice o pediatrický obor, ale práce je tady extrémně zajímavá. Akreditace je pro nás pochvalou za to, co děláme, protože to děláme dobře a výsledky tomu odpovídají. Jsme rádi, že to ocenilo i Ministerstvo zdravotnictví ČR.