Dlouhodobé užívání antidepresiv je běžnou součástí léčby duševních poruch, ale otázka jejich vysazování zůstává jedním z nejspornějších témat současné psychiatrie. Na problematiku se nově podívala rozsáhlá studie, na kterou upozornil deník The New York Times. Výsledky zpochybňují dřívější alarmující závěry a ukazují, že většina příznaků po ukončení léčby není klinicky významná.
Ve Spojených státech antidepresiva užívá přibližně jeden z devíti dospělých. Diskuse o jejich možných nežádoucích účincích při ukončení léčby se v posledních letech výrazně zostřila. K zásadnímu obratu ve vnímání rizik přispěla britská studie z roku 2019, podle které více než polovina pacientů pociťovala po vysazení antidepresiv abstinenční příznaky, přičemž téměř polovina z nich je hodnotila jako závažné. Výsledky tehdy rezonovaly nejen mezi odborníky, ale i v médiích a veřejném prostoru. Vzrostla obezřetnost vůči těmto lékům a došlo k úpravám klinických doporučení.
Nový výzkum mírní alarmující zjištění
Aktuálně však přichází další pohled – opatrnější a vědecky důkladněji podložený. V časopise JAMA Psychiatry byla nedávno zveřejněna rozsáhlá metaanalýza, která hodnotí dopady vysazení antidepresiv u více než 17 tisíc pacientů. „Autoři se nepokusili měřit prevalenci abstinenčních příznaků ani jejich závažnost. Místo toho použili výzkumný nástroj ke sledování jednotlivých příznaků u pacientů po vysazení antidepresiv a porovnali je s příznaky pacientů, kteří přestali užívat placebo,“ vysvětluje The New York Times.
Výsledky ukazují, že určité příznaky jako závratě, nevolnost nebo vertigo (pocit porušené rovnováhy, pozn. red.) se sice objevují častěji, celkový nárůst symptomů je však mírný a většinou nepřesahuje práh klinické významnosti. Pacienti, kteří ukončili léčbu antidepresivy, například častěji hlásili závratě (5,5krát více než u placeba), vertigo (6,4krát více) či nevolnost (3,1krát více). V průměru počet abstinenčních příznaků mírně vzrostl, ale pouze o jeden ve srovnání s placebem, což se nepovažuje za klinicky významné.
Autoři: Dřívější studie přecenila závažnost příznaků
Podle psychiatra Sameera Jauhara z Imperial College London, který se na nové studii podílel, původní britský výzkum z roku 2019 vyvolal neúměrný strach. Expert kritizuje především způsob sběru dat, který se opíral o subjektivní výpovědi z internetových dotazníků, a absenci rozlišení mezi typy antidepresiv.
„Zpráva, která vyšla v roce 2019, tvrdila, že všechna antidepresiva mohou způsobit tyto příznaky a že se to může stát u určitého procenta lidí, ale to prostě neobstojí při žádném vědeckém zkoumání,“ uvedl Jauhar. Podle něj došlo ke zkreslení skutečné situace a ke zbytečnému šíření úzkosti mezi pacienty. Upozorňuje také na to, že veřejná debata vycházela z dat, která neměla dostatečnou kontrolu na placebo efekt.
Kritici zpochybňují rozsah i kvalitu nového přehledu
Závěry nové studie však nejsou přijímány bez výhrad. James Davies, psycholog a spoluautor výzkumu z roku 2019, upozorňuje, že velká část zahrnutých studií sledovala pacienty pouze po dobu osmi týdnů. To je podle něj příliš krátká doba na to, aby se mohly plně projevit abstinenční příznaky, které se objevují u dlouhodobých uživatelů.
„Je to jako říkat, že kokain není návykový, protože jsme provedli studii na lidech, kteří ho užívali pouze po dobu osmi týdnů,“ uvedl Davies. Domnívá se, že pokud budou výsledky interpretovány příliš zjednodušeně, mohou poškodit pacienty, kteří skutečně čelí těžkostem při ukončování medikace.
Historicky zanedbávané téma přitahuje novou pozornost
Dlouhá desetiletí byla otázka vysazování antidepresiv v odborné literatuře spíše okrajová. Příznaky jako nevolnost, nespavost či bolesti hlavy sice lékaři u pacientů rozpoznávali, ale obvykle je považovali za přechodné a nepříliš závažné. S nárůstem počtu uživatelů antidepresiv i kritického pohledu ze strany veřejnosti však roste tlak na kvalitnější výzkum.
V roce 2024 přispěl k této debatě i tým německých vědců, který v časopise The Lancet zveřejnil přehled 79 studií. Ten ukázal, že asi 15 % pacientů po vysazení antidepresiv skutečně zažívá abstinenční příznaky, přičemž 3 % se potýkají se symptomy závažnější povahy. I zde však existuje výrazný překryv s účinky pozorovanými u lidí vysazujících placebo.
Mohlo by vás zajímat
Mezi popíráním a přeháněním: výzva pro klinickou praxi
Odborníci se nyní shodují, že důležitější než hledání vítěze v odborném sporu je nastavení realistických očekávání u pacientů. Dr. Jonathan Henssler, jeden z autorů německé studie, varuje před nevyváženou komunikací výsledků výzkumu. Podle něj mohou přehnaně dramatické výstupy vést pacienty k obavám, které nejsou podloženy důkazy, a tím je odradit od potřebné léčby.
Stejné obavy vyjádřil i psychiatr Dr. Allan H. Young. Popsal, jak se po medializaci studie z roku 2019 zvýšil počet pacientů, kteří kvůli strachu odmítali pokračovat v léčbě. „Je zcela jasné, že při vysazení antidepresiv mohou nastat určité účinky, ale jejich počet je omezený a zdá se, že s časem ustupují,“ shrnuje.
