Záměr Ministerstva zdravotnictví umožnit zásilkový výdej léků na předpis otevírá vážnou odbornou debatu. Lékárnice Dominika Doubová v rozhovoru pro Zdravotnický deník varuje, že takový krok může narušit kvalitu a bezpečnost farmaceutické péče. Upozorňuje, že lék není běžný produkt a výdej bez osobní konzultace s farmaceutem přináší riziko chyb v užívání či nežádoucích interakcí. Zavedení zásilkového modelu podle ní může navíc vést k útlumu kamenných lékáren, zejména v odlehlých regionech, a ohrozit tím dostupnost odborné péče pro širokou veřejnost.

Jak hodnotíte úvahy Ministerstva zdravotnictví zavést zásilkový výdej léků na předpis?

Z odborného hlediska považuji tento krok za unáhlený a potenciálně rizikový. Chápu, že je to prezentováno jako snaha o zlepšení dostupnosti léčiv, ale forma zásilkového výdeje na recept otevírá prostor pro kompromisy v oblasti bezpečnosti a kontroly, což v důsledku znamená zhoršení kvality zdravotnické péče pro pacienta.

V takovém případě v podstatě vymizí jeden ze stupňů zdravotnické péče, a to je osobní kontakt mezi pacientem a farmaceutem. Lék není běžné zboží a neměl by tak být vnímán. Jeho výdej má být vázán na důkladné posouzení zdravotního stavu pacienta a poskytnutí odborného poradenství, které se právě děje i v lékárnách.

Vnímáte tento záměr jako ohrožení tradiční role lékáren, nebo šanci pro lepší dostupnost léčiv pro pacienty?

Vnímám ho především jako ohrožení tradiční a nezastupitelné role lékáren v systému zdravotní péče. Lékárny nejsou žádná výdejní místa, ale zdravotnická zařízení. Pacienti zde získávají odborné rady. Farmaceuti jsou vysokoškolsky vzdělaní zdravotničtí pracovníci, kteří se aktivně podílejí na prevenci nežádoucích účinků nebo na kontrole nežádoucích interakcí. Pokud se tento kontakt mezi lékárníkem a pacientem odbourá, ztrácíme důležitý prvek kontroly nad bezpečným užíváním léčiv.

Máte obavy o kvalitu skladování a přepravy léků v rámci zásilkového výdeje – například u antibiotik nebo jiných citlivých přípravků – nebo je to řešitelný problém?

Jisté obavy mám. I když technicky lze zajistit kontrolovanou přepravu léků, v praxi jde o složitý logistický proces s mnoha riziky a je tedy otázkou, jak by vypadala skutečná praxe v realitě. U léčiv citlivých na teplotu (charakteristicky například inzulíny užívané diabetiky) je velmi obtížné zaručit, že po cestě nedojde k jejich znehodnocení.

Také není zřejmé, kdo a jak bude za tyto podmínky odpovědný, ani to, jak budou kontrolovány a jak bude případně ověřováno, že všechny podmínky byly skutečně dodrženy.

U zmíněných antibiotik ještě musím dodat, že mi představa jejich doručování přes zásilkový výdej nedává smysl i z dalšího hlediska. Jedná se o léčivé přípravky, které je často důležité začít užívat co nejdříve, a nezdá se mi tedy vhodné, aby pacient otálel s jejich užíváním až po tom, co mu budou s časovou prodlevu zásilkově doručeny.

Mohlo by vás zajímat

Myslíte si, že současný systém eReceptu by mohl být vhodnou základnou pro bezpečný online výdej léčiv, jak navrhuje Česká lékárnická komora?

Systém eReceptu je určitě oporou v oblasti digitalizace, ale sám o sobě nestačí k zajištění bezpečného zásilkového výdeje. Musel by být zásadně rozšířen o systémy pro ověření identity, zpětnou vazbu mezi pacientem a farmaceutem. Myslím, že každému lékárníkovi se v praxi stalo to, že do lékárny přišel pacient s eReceptem a po jeho načtení během konzultace s pacientem (následně i lékařem) zjistil, že daný lék pacient vůbec neužívá a ani nemá užívat – zkrátka že jednoduše došlo k chybě a pacient obdržel lék určený pro jiného pacienta. Na něco takového by se bez příslušné konzultace asi jen tak nepřišlo.

Jsem však zastáncem toho, aby eRecept i nadále sloužil jako nástroj pro zefektivnění výdeje v rámci kamenných lékáren, ale ne jako základ pro masový online prodej.

Už jsme to naťukli, ale jak by se změnil způsob poskytování farmaceutického poradenství, pokud by pacient léky nepřebíral osobně? Lze jej z procesu vyjmout?

Farmaceutické poradenství je z mého pohledu nedílnou součástí výdeje léků. Vyjmout ho z procesu znamená v podstatě částečně rezignovat na prevenci chyb v užívání léků, ignorovat možné interakce a individuální potřeby pacienta. Online forma konzultace je sice samozřejmě teoreticky možná, ale realita je jiná – starší nebo méně technicky zdatní pacienti ji nevyužijí. Někteří pacienti často ani nevědí, že by o poradenství měli zájem. Riziko zhoršení adherence a zvýšeného výskytu lékových chyb se mi proto jeví jako velmi reálné.

Jaký dopad by zavedení zásilkového výdeje mohlo mít na ekonomiku lékáren?

Bezpochyby negativní. Kamenné lékárny jsou ekonomicky závislé na výdeji léčiv na recept. Pokud se velká část těchto léčiv přesune k zásilkovému výdeji, který má nižší provozní náklady, může dojít k zániku menších lékáren, zejména pak těch na venkově. To by naopak vedlo k reálnému zhoršení dostupnosti léků i odborné péče v mnoha regionech, obzvláště pak právě pro starší a technicky méně zdatné pacienty. Ekonomickou stabilitu lékáren vnímám jako klíčovou pro udržení kvalitní farmaceutické péče.

Co by podle vás měl návrh zákona určitě obsahovat, aby byl pro lékárníky přijatelný a zaručil bezpečnost i kvalitu péče o pacienta?

Návrh by měl obsahovat:

  • Povinnost zajištění odborné konzultace při každém výdeji – ať už osobně, nebo na dálku. Během výdeje léku v kamenné lékárně je lékárník ze zákona povinný poskytnout takzvané dispenzační minimum – to zahrnuje například poučení o správném užívání léku nebo kontrolu interakcí – a proto nevidím důvod, proč by se tato zákonná povinnost neměla týkat i případného zásilkového výdeje.
  • Přesně definované podmínky přepravy léčiv, včetně teplotních rozmezí, odpovědnosti za dodržení podmínek, systému sledování a hlavně pak jejich důsledné kontrolování.
  • Omezení zásilkového výdeje jen na určité typy léčiv, ne plošné uvolnění. Jak už jsem výše zmiňovala například antibiotika – u těch není obvykle vhodné čekat s jejich užíváním v řádu třeba i několika dní, než budou doručena a pacient bude moci zahájit léčbu.
  • Důslednou kontrolu identity pacienta a verifikaci výdeje, aby nemohlo dojít k případné záměně.
  • Zajištění rovných podmínek pro kamenné a zásilkové lékárny, aby nedocházelo k ekonomickému zvýhodňování jednoho typu provozovatele.