Pokud pacienti cítí, že je jim ze strany zdravotníků nasloucháno, zvyšuje se nejen jejich spokojenost s poskytovanou péčí, ale také se zlepšuje jejich spolupráce během léčby a tím i zdravotní stav. Ukazuje to nová studie publikovaná v žurnálu BMC Health Services Research.

Když pacienti vnímají, že jsou respektováni a dostávají potřebné informace ve srozumitelné podobě, je mnohem pravděpodobnější, že budou lépe spolupracovat během léčby, budou dodržovat odborná doporučení a také se v případě potřeby opět vrátí do zdravotnického zařízení. Nestačí ale jen předložit informace, ale důležité je pacientům a jejich potřebám skutečně naslouchat. Zdůrazňuje to nová studie publikovaná v žurnálu BMC Health Services Research.

„Kvalita komunikace – úroveň respektu, pozornosti a srozumitelnosti – často tvoří rozdíl mezi spoluprací a odporem pacientů, jejich motivací a ukončením (léčby, pozn. red),“ popisuje ve svém článku pro magazín The Conversation docentka psychologie Diana Pérez-Arechaederraová, vedoucí výzkumného týmu, která působí na francouzské ESCP Business School a dlouhodobě se věnuje výzkumu psychologických procesů ovlivňujících to, jak pacienti vnímají spravedlnost v oblasti zdravotní péče.

Podle ní tento „měkký rozměr péče“, tedy to, jak pacienti vnímají poskytovanou péči, zda vůbec a jak jsou s nimi sdíleny informace a kolik času a prostoru mají k tomu, aby se mohli aktivně podílet na procesu rozhodování, má reálný vliv na jejich chování. „Aby pacienti dodržovali lékařská doporučení, potřebují se cítit informovaní, respektováni a zapojeni – nikoliv jen to, že se s nimi nějak zachází,“ dodává psycholožka.

Informační spravedlnost zvyšuje důvěru

Zmiňovaná studie zahrnovala celkem 473 pacientů a pacientek ze Španělska a 406 pacientů a pacientek z USA, kteří v posledních šesti měsících čerpali zdravotní péči. Výzkumný tým pak sledoval, jak dalece jsou ochotni řídit se odbornými doporučeními, jak hodně jsou loajální vůči poskytované péči i jak moc jsou s péči spokojeni. To vše pak v konečném důsledku přímo ovlivňuje spolupráci pacientů na léčbě, tedy i výsledky poskytované péče.

Konkrétně se studie věnovala tzv. interakční a informační spravedlnosti. V prvním případě jde o vnímání toho, zda je s pacientem zacházeno s důstojností, respektem a dostává se mu dostatečné pozornosti. V druhém pak to, zda pacient dostává jasné informace v dostatečném množství, srozumitelné formě a také včas.

„Ptali jsme se pacientů, jak prožívali interakce se zdravotníky, jak dalece těmto odborníkům důvěřovali, jak byli spokojeni s poskytnutou péčí, zda se řídili odbornými radami a jestli se k tomuto poskytovateli péče hodlají vrátit. Pozorovali jsme jasný vzorec. Pacienti, kteří vnímali spravedlnost – že s nimi bylo zacházeno s respektem a byly jim poskytnuty potřebné informace – měli větší pravděpodobnost, že budou poskytovateli péče důvěřovat,“ vysvětluje docentka Pérez-Arechaederraová. Tato důvěra se pak následně přetavila v to, jak dalece pacienti spolupracovali na své léčbě a také, jak byli loajální vůči danému poskytovateli péče.

Mohlo by vás zajímat

Jsou pacienti opravdu aktéři péče?

Navzdory tomu, že mezi španělským a americkým systémem zdravotnictví je řada významných rozdílů, ukázalo se, že samotné interakce mezi pacienty a zdravotníky se až tak neliší. To je podle výzkumného týmu důležité, protože to znamená, že společným cílem napříč různými zdravotnickými systémy by mělo být zlepšení péče orientované na pacienta. „Jádrem všeho je etická otázka: Jsou pacienti považováni za aktéry v rámci své vlastní péče, nebo pouze za objekty intervencí?“ zdůrazňuje docentka Pérez-Arechaederraová.

To také znamená vnímat, že chování pacientů a to, jak dalece budou spolupracovat na své léčbě, není jen záležitostí medicíny, ale je také ovlivňováno sociálními a kulturními vlivy. Nemluvě o tom, že v řadě oblastí, jako jsou například zdraví žen, chronická bolest, duševní onemocnění či vzácná onemocnění, mohou pacienti a pacientky nabídnout velmi cennou a mnohdy opomíjenou perspektivu. „Když jsou jejich životní zkušenosti ignorovány nebo přehlíženy, přicházíme o příležitost lepší diagnostiky a poskytovat efektivnější péči a udržitelné léčebné plány,“ varuje psycholožka.

Vzdělávat v komunikaci se mají i zdravotníci

Naslouchat pacientům ale není jen o tom, že jsou zdravotníci vůči nim zdvořilí. Naopak je to o uznání toho, že pacienti přináší cennou perspektivu, která odborníkům jednoduše chybí. A etický rozměr péče pak není jen o tom, co konkrétního zdravotníci pacientům dělají, ale především o tom, jak s nimi spolupracují.

Podle autorského týmu by závěry studie měly být použity ke zlepšování zdravotní péče orientované na pacienty. To mimo jiné znamená, že informační systémy jsou vytvářeny tak, aby byly schopné poskytnout včasné a srozumitelné informace. Při plánování poskytované péče by pak mělo být zajištěn dostatek času na to, aby pacienti měli dostatek prostoru na to klást otázky a dostat na ně srozumitelné odpovědi. Důležité je také vzdělávání zdravotníků v komunikaci s důrazem na důstojnost pacientů, a také edukace pacientů o tom, co je možné poskytnout a s ohledem na to mít realistická očekávání.

„Nic z toho není odděleno od klinické kvality. Naopak, toto umožňuje klinické péči fungovat co nejlépe pro všechny. Pokud pacienti cítí, že na nich záleží – tedy, že jsou respektováni a dostatečně informování – mnohem pravděpodobněji spolupracují, dodržují plány a v případě potřeby se vrátí. To je výhodné pro pacienty, zdravotníky, zdravotnický systém i společnost,“ uzavírá docentka Pérez-Arechaederraová.

Autorka je externí spolupracovnicí redakce. Je zaměstnána na Ministerstvu zdravotnictví v odboru ochrany veřejného zdraví.