V poslední době v Česku silně rezonuje debata o nákladnosti centrové péče. Některé inovativní léky ovšem naopak přinášejí nemalé úspory – ale v sociální oblasti. Takovým příkladem je biologická léčba migrény, která lidem v produktivním věku umožňuje naplno se zapojit na trhu práce. Problematice se věnoval 5. ročník summitu Zdravotnického deníku Ekonomika zdravotnictví.
Na centrovou léčbu šlo v loňském roce 36 miliard – a doposud vždy rostla meziročně dvojciferným tempem. Čím dál častěji proto zaznívá debata o regulaci. Paušální utahování kohoutků by se nám ovšem mohlo velmi prodražit, shodují se kandidáti na příštího ministra zdravotnictví. Některé léky totiž vracejí pacienty do práce a šetří tak peníze na invalidní důchody a další dávky.
Typickým příkladem takového onemocnění je migréna. Ta postihuje zhruba 15 % obyvatel, obvykle v produktivním věku.
„Znám to ze svého nejbližšího okolí. Viděl jsem vývoj od doby, kdy neexistovala účinná léčba. Léky na bolest příliš účinné nebyly. Pak přišla biologická léčba, která znamenala pro pacientku gamechanger. Předtím nemohla několik dní v měsíci fungovat, zůstávala v temné místnosti bez kontaktu se světem. Zcela ji to omezovalo v životě, nemohla pracovat na plný úvazek. Díky biologické léčbě se počet atak dramaticky snížil,“ popisuje zkušenost ze svého okolí bývalý ministr zdravotnictví Adam Vojtěch (ANO). Poukazuje přitom na to, že pacienti při atace buď nejsou schopni jít do práce, nebo je jejich práce neproduktivní.
Český registr pacientů s migrénou na biologické terapii (ReMig) evidoval ke konci roku 2023 celkem 3 149 pacientů. Průměrně jim bylo 46 let a první záchvat migrény stihl polovinu z nich už ve věku 10-19 let. Nemoc se tak táhne celým jejich pracovním životem, na kterém se výrazně podepisuje.
Léčba jako investice
„Tupé škrtání inovativní péče není dobré pro zdravotnictví ani pacienty. Musíme jít cestou nákladové efektivity. Léky v řadě diagnóz mají signifikantní dopad na úspory v sociálním systému. Sníží počty invalidních důchodů, nemocenské a podobně. Nejsem tedy příznivcem toho, že bychom měli brát centrovou péči jako náklad – je to investice,“ konstatuje Vojtěch.
Dívat se na věc nejen optikou zdravotnického rozpočtu nově umožňuje i fakt, že se povedlo propojit zdravotnická a sociální data. Díky nim vidíme, jaký vliv má léčba na práceschopnost, čerpání invalidních důchodů či soběstačnost.
Mohlo by vás zajímat
„Musíme se na to dívat komplexním pohledem nejen dopadu do zdravotního budgetu, ale i do sociálního systému. Zdravotní pojišťovny to řeší jen optikou jejich ročního rozpočtu, což se musí změnit,“ myslí si Vojtěch. Nově získaná data bychom zároveň neměli jen ukazovat v prezentacích, ale skutečně na jejich základě přijímat rozhodnutí.
Neefektivní screening
Že s daty musíme aktivně pracovat, zdůrazňuje také ministr zdravotnictví Vlastimil Válek (Spolu/TOP 09). A to nejen ve smyslu úhrady v případech, kde se investice do léčby prokazatelně vracejí, ale i při vychytávání neefektivních postupů. Což se ukázalo například u screeningu rakoviny prsu.
„Jestliže je v invalidním důchodu 30 % žen, u nichž screening zachytil karcinom prsu, je na systému něco velmi špatně. Celý screening je postaven na tom, že zachytí nádor ve stadiu 1 nebo in situ. Měl by tak být poměrně jednoduchým výkonem 100procentně kurabilní. Určitě by ženy neměly být v invalidním důchodu,“ poukazuje Válek.
Srdeční selhání za 22 miliard
Provázanost zdravotního a sociálního systému ilustruje ředitel Ústavu zdravotnických informací a statistiky Ladislav Dušek také na příkladu srdečního selhání. Počet pacientů s tímto onemocněním stoupl za 10 let o třetinu a dnes jich máme téměř 400 tisíc.
Pacienti v produktivním věku jsou ve více než polovině případů těžce invalidní a bez zaměstnání. Menší polovina, která pracuje, má o 76 % více pracovních neschopností než jejich zdraví kolegové. „A příčiny pracovních neschopností ukazují na významnou polymorbiditu. To nejsou rýmičky,“ konstatuje Dušek.
Pacienti se srdečním selháním stáli loni stát na invaliditě, dlouhodobém ošetřovném, příspěvcích na péči a nemocenské 15 miliard. A náklady na straně zdravotních pojišťoven se vyšplhaly na 7 miliard. Efektivní a včasná zdravotní péče tak může vygenerovat obrovské úspory například snížením počtu invalidních důchodů.
Jak Vojtěch, tak Válek proto jednoznačně hlasují pro větší provázání systémů. „Mělo by se propojit nemocenské a zdravotní pojištění,“ navrhuje Válek.
Vygenerování úspor v sociální oblasti by mohlo část peněz poslat zpátky do zdravotnictví. A podpořit například prevenci, inovativní intervence či rozšíření screeningových programů.
Foto: Radek Čepelák
