Když se řekne farmaceut, většina lidí si představí člověka v bílém plášti za tárou v lékárně. Klinický farmaceut ale v lékárně nestojí – pohybuje se mezi nemocničními lůžky, lékaři a pacienty. Sleduje, jak se léčiva v těle chovají, hlídá jejich dávkování, interakce i možné vedlejší účinky. Nejen, že tak lékařům pomáhá nastavovat medikaci šitou pacientům na míru, ale doslova zachraňuje zdraví i životy. Více o tomto oboru i jeho budoucnosti pověděla Zdravotnickému deníku vedoucí klinická farmaceutka Fakultní nemocnice Bulovka Jana Gregorová.

Jak byste laikovi popsala, co přesně dělá klinický farmaceut v nemocnici?

Zaměřuje se na léčiva, která hospitalizovaný pacient užívá. Stejně jako lékař se seznamuje se zdravotnickou dokumentací pacienta, s tím, proč je v nemocnici, jaké má chronické nemoci, co se u něj aktuálně řeší nebo řešit bude. Chodí na vizity, komunikuje s lékaři, zdravotními sestrami. Pokud je potřeba, mluví o medikaci s pacienty. Zaměřuje se na soulad mezi na jejich chronickou a novou medikací, na bezpečné vysazení medikace již nepotřebné a bezpečné nasazení nové, na vyhledávání a řešení lékových interakcí, na správnost dávkování, na řešení nežádoucích účinků léčiv atd.

Klinický farmaceut není lékárník

Čím se liší práce klinického farmaceuta od práce „běžného“ lékárníka v lékárně?

Vším. Klinický farmaceut není „neběžný lékárník“, klinický farmaceut není lékárník. Toto tvrzení vychází z naší legislativy. Po skončení farmaceutické fakulty jsme všichni farmaceuti a v praxi vykonáváme svou činnost pod dozorem nebo dohledem. Abychom mohli být samostatní, musíme stejně jako lékaři složit atestační zkoušku a získáváme odbornost, která nese název. Takže klinický farmaceut a lékárník (v ČR máme podle legislativy dva lékárníky – praktického a nemocničního) jsou dvě farmaceutické odbornosti. Liší se zaměřením své praxe a dalším vzděláváním po absolvování farmaceutické fakulty. Liší se svými kompetencemi, respektive činnostmi, které mohou nebo nemohou vykonávat.

Klinický farmaceut, jak už jsem zmínila, pracuje se zdravotnickou dokumentací pacienta, úzce spolupracuje s jeho ošetřujícím lékařem, chodí na vizity, hodnotí správnost aktuální medikace, aktivně ovlivňuje podobu ordinace léčiv, dokumentuje závěry své práce v nemocničním informačním systému atd.

Zatímco hlavní náplní práce lékárníka je zajištění léčiv pro pacienty, nákup, příprava, výdej, rámcová poslední kontrola předepsané medikace, zda je vše v pořádku, a poskytnutí informace pacientovi, jak lék užívat. To klinický farmaceut nedělá.

Jakým způsobem spolupracujete s lékaři při péči o pacienty?

Náš způsob práce rozdělujeme na systematický a konziliární. V prvním případě se klinický farmaceut na „svém“ lůžkovém oddělení denně seznamuje s nově přijímanými pacienty tak, aby mohl včas zasáhnout, pokud je potřeba něco v medikaci upravit. A také aby mohl pohotově reagovat při vizitách. Vstupní kontrolou medikace si klinický farmaceut selektuje pacienty, kterým se musí v průběhu hospitalizace věnovat intenzivněji. Neřeší se tedy jen vstupní medikace, ale stálý dozor nad ní.

Konziliární způsob je klasický, známý způsob, kdy lékaři z oddělení, která nemohou (v současné době hlavně z nedostatečné personální kapacity klinické farmacie) využívat systematickou službu klinického farmaceuta, si konzilium přímo vyžádají.

Mohlo by vás zajímat

Lékaři s námi konzultují vhodnost plánované medikace

V jakých situacích za vámi lékaři nejčastěji chodí pro radu?

Nejčastěji se na nás obracejí z důvodu nastavení dávkování léčiv, zvláště pokud je pacient extrémně hubený nebo obézní. Nebo pokud mu nefungují správně ledviny, je-li dialyzovaný. Často se konzultuje dávkování léčiv pro děti, těhotné nebo kojící. Lékaři konzultují vhodnost plánované medikace vzhledem k dalším chorobám pacienta a jeho stávající medikaci. Často se dotazují, zda to, co se u pacienta děje, může být nežádoucím důsledkem medikace atd.

O čem můžete sama rozhodnout a kde je nutný souhlas lékaře?

Sama mohu rozhodnout o tom, co je v mé kompetenci, tedy jaké dám lékaři doporučení, ve kterém uplatním svoji farmakologickou expertizu a za které nesu plnou odpovědnost.

Například v doporučení pro lékaře uvedu nejen to, že mezi léčivy, která jeho pacient užívá, může docházet k lékové interakci. Ale také to, jak je závažná, co konkrétně pro pacienta znamená a jasný návrh na řešení situace.

Ve vlastní klinické praxi to probíhá tak, že většinou své návrhy probíráme s lékařem osobně, diskutujeme a zvažujeme různé možnosti, vzájemně si upřesňujeme informace a vybíráme nejvhodnější řešení. Vlastní provedení je pak na lékaři. Stejný postup platí pro doporučení všech ostatních konziliářů (lékařů i nelékařů). Důvodem je, že veškerou péči o pacienta může koordinovat jen jedna osoba.

Naplňuje mne, že moje práce má smysl

Jak probíhá kontrola lékových interakcí a jak postupujete, když objevíte rizikovou kombinaci?

Kontrola lékových interakcí probíhá jako součást systematického hodnocení medikace při příjmu pacienta nebo pokud si zhodnocení vyžádá přímo lékař. Kontrolují se lékové interakce při nasazování nové medikace. Pokud objevíme rizikovou kombinaci, postupujeme tak, jak jsem uvedla výše. Důležité je najít pro pacienta vhodné řešení.

Můžete uvést konkrétní příklad, kdy se vám podařilo pacientovi výrazně pomoci díky odhalení interakce nebo špatně nastavené dávky?

Například u onkologického pacienta dlouhodobě užívajícího antiepileptickou medikaci se po změně protinádorové medikace významně zvýšila četnost epileptických záchvatů a musel být hospitalizován na neurologii. Provedená vyšetření nepřinesla vysvětlení. Po zhodnocení situace jsme jako příčinu odhalili lékovou interakci, která způsobila významné kolísání plazmatických koncentrací antiepileptické medikace. Řešení se našlo po konzultaci nejen s neurologem, ale také onkologem v úpravě protinádorové medikace, která byla možná a pro pacienta vhodná.

Co vás na vaší práci nejvíce naplňuje?

Naplňuje mě, že mohu aktivně přispívat k tomu, že medikace pro konkrétního pacienta je správně nastavena, že mohu přinášet racionální a bezpečná řešení v oblasti farmakologie. Prostě že to, co dělám, má smysl.

Co je naopak nejtěžší?

V obecné rovině je těžké překonávat představy, že na poli farmacii zůstane vše při starém a že hlavním těžištěm práce farmaceuta zůstane lékárna.

Nejhorší máme za sebou

Proč jste se rozhodla pro klinickou farmaceutickou dráhu?

Chtěla jsem studovat biochemii propojenou s lidským organismem, ale na medicínu jsem nechtěla. Netoužila jsem ani pracovat v lékárně (to bylo přání mých rodičů), protože už v 80. letech minulého století mi přišlo, že jde více o prodej.

V tu dobu se mi do rukou dostala brožurka, ve které farmaceutická fakulta v Hradci Králové popisovala, že na ní lze studovat 3 obory: všeobecnou farmacii – pro lékárny, technologickou – pro farmaceutický průmysl a klinickou farmacii – jako službu lékaři v oblasti aplikované farmakologie. Vybrala jsem si klinickou farmacii, popis přesně seděl na to, co jsem chtěla. Navíc rodiče byli spokojení. Vybrala jsem si farmaceutickou fakultu nejen kvůli klinické farmacii, ale také kvůli nadčasové vizi pana profesora Jaroslava Květiny, tehdejšího děkana fakulty.

Jaké byly vaše začátky v oboru?

Studium bylo fajn, ale náraz v praxi byl tvrdý. Terén klinickou farmacii neznal. Po revoluci následovalo přibližně 15leté období frustrace a zoufalé snahy se posunout. Od roku 2010 se klinická farmacie u nás staví na nohy, daří se nám a jsme vzorem i pro další evropské státy.

Mohla byste to rozvést? Jak se obor proměnil?

Myslím, že po tom, co jsme za 15 let dokázali, je možné říci, že nejhorší máme za sebou. Máme odbornou společnost (Českou odbornou společnost klinické farmacie ČLS JEP) a termín „klinickofarmaceutická péče“ v zákoně o zdravotních službách. Máme 4 zdravotní výkony hrazené ze zdravotního pojištění, naše práce tedy není závislá na farmaceutickém průmyslu a obchodu. A síť oddělení a pracovišť klinické farmacie, kterých je aktuálně asi 50 a kde pracuje kolem 200 klinických farmaceutů. V současné době také otevíráme ambulance klinické farmacie. Na poli individualizace medikace hrajeme zásadní roli v monitoringu medikace, protože do praxe přicházejí nové možnosti a vyvíjejí se metody, které umožňují sledovat plazmatické koncentrace léčiv. Klinické farmacii se stále otevírají další dveře nových možností.

Stát by měl podpořit systematizaci míst pro klinické farmaceuty

Je něco, co dosud chybí?

V současné době má bohužel stále málo nemocnic pokrytu klinickofarmaceutickou péči v optimálním rozsahu. A řada zdravotnických zařízení nemá zajištěnu ani službu klinického farmaceuta. Do budoucna navíc bude třeba zajistit službu klinického farmaceuta nejen pro lůžka akutní, ale také následná a dlouhodobá. Čeká nás rozvoj odborných specializací v rámci klinické farmacie a rozvoj ambulantní péče jako služby praktickým lékařům a ambulantním specialistům. Nepochybuji, že klinická farmacie bude v budoucnu běžnou součástí péče o pacienta.

Co byste si přála, aby se v klinické farmacii do budoucna ještě změnilo?

V prvé řadě aby stát deklaroval, že podporuje službu klinického farmaceuta, že chce, aby se farmacie modernizovala a zaměřila se na péči orientovanou na pacienta v oblasti farmakoterapie. Nejefektivněji ovlivnit medikaci lze jen vedle lékaře a s lékařem. Stát by měl podpořit systematizaci míst pro klinické farmaceuty a chtít, aby byli nezávislí na obchodních aktivitách lékáren.

Významným počinem by bylo i to, kdyby zástupci lékárenských oborů a představitelé lékárnické komory brali vznik samostatných oddělení a pracovišť klinické farmacie pozitivně a tento vývoj podporovali.