Každá 6. infekce je rezistentní vůči antibiotikům. Největší hrozbu představují E. coli a Klebsiella pneumoniae, na které přitom ve 40 % a 55 % případů nefungují léky první volby. Data mapující výskyt odolných bakterií zveřejnila Světová zdravotnická organizace (WHO) v celosvětové zprávě o sledování rezistence na antibiotika.
Zpráva WHO analyzuje více než 23 milionů potvrzených případů infekcí způsobených bakteriemi po celém světě. Postihovaly krevní řečiště, močové cesty, trávicí či pohlavní ústrojí. Zpráva sledovala účinnost celkem 22 antibiotik u 8 nejběžnějších bakterií – E. coli, zlatého stafylokoka, Klebsielly pneumoniae, streptokoka pneumoniae, Neisserie gonorrhoeae (pachatele kapavky), netyfoidní salmonely, Acinetobacterií a Shigelly (způsobuje bakteriální úplavici).
A co se ukázalo? Každá 6. laboratorně potvrzená bakteriální infekce v roce 2023 byla rezistentní na antibiotika. Mezi lety 2018 a 2023 vzrostla rezistence u více než 40 % sledovaných kombinací patogen – antibiotikum. Průměrný meziroční růst dosahoval 5-15 %.
Rezistence je rychlejší než medicínský pokrok
Výskyt rezistentních bakterií se ovšem stát od státu liší. Vůbec nejčastější jsou superbatkerie v jihovýchodní Asii a východním Středomoří. Právě v těchto regionech byla každá 3. hlášená infekce rezistentní. V Africe pak byla rezistentní každá 5. Nejčastější bývá rezistence v místech se špatnými zdravotnickými systémy, které nezvládají diagnostiku a léčbu infekcí.
„Rezistence na antibiotika překonává pokroky v moderní medicíně a ohrožuje zdraví rodin na celém světě,“ konstatuje generální ředitel WHO Tedros Adhanom Ghebreyesus.
Léky poslední volby? Chudé země mají smůlu
Vůbec největší hrozbou jsou gramnegativní bakterie, k nimž patří E. coli a Klebsiella pneumoniae. Patří totiž mezi nejzávažnější bakteriální infekce, které často vedou k sepsi, selhání orgánů a smrti. Jenže více než 40 % E. coli a přes 55 % Klebsiell pneumoniae celosvětově je rezistentních vůči cefalosporinům třetí generace, což je léčba první volby. V Africe rezistence dokonce přesahuje 70 %.
Bohužel i další život zachraňující antibiotika včetně karbapenemů a fluorochinolonů ztrácejí proti E. coli a Klebsielle účinnost. A mnohdy nefungují ani proti salmonele a Acinetobacterům. Častější je také rezistence na karbapenemy, která byla kdysi vzácná. Výsledkem je nutnost spoléhat se na antibiotika poslední možnosti – která jsou nákladná a obtížně dostupná. V řadě zemí s nízkými a středními příjmy tak mají pacienti smůlu.
Problém představuje také zlatý stafylokok rezistentní vůči methicilinu (MRSA), který stojí za 27 % těchto infekcí. Vůbec nejčastější je ve východním Středomoří, kde způsobuje celou polovinu nákaz.
Mohlo by vás zajímat
Miliony obětí
Vzhledem k tomu, že antimikrobiální rezistence patří mezi desítku největších zdravotních hrozeb, věnovaly se jí v roce 2024 státy i na půdě OSN. Přijaly tehdy deklaraci, která stanovuje cíl snížit počet úmrtí způsobených rezistencí do roku 2030 o 10 %.
K tomu je nezbytné posílení laboratorních systémů a sběr dat. Ta se hlásí do Globálního systému WHO pro sledování rezistence a užívání antimikrobiálních látek (GLASS). Dnes jsou v něm údaje z více než 100 zemí.
„Země by měly rozšířit koordinované intervence zaměřené na řešení antimikrobiální rezistence na všech úrovních zdravotní péče a zajistit, aby léčebné pokyny a seznamy základních léčiv odpovídaly místním vzorcům rezistence,“ dodává WHO.
V roce 2021 byla antimikrobiální rezistence přímo zodpovědná za téměř 1,2 milionu úmrtí po celém světě a přispěla k dalšímu 4,7 milionu úmrtí. V Evropě každoročně kvůli ní zemře přinejmenším 35 tisíc lidí. U nás je to minimálně 500 pacientů ročně, reálná čísla jsou ale zřejmě vyšší.
Grafy: Světová zdravotnická organizace
