Dostat se k ambulantnímu specialistovi je v posledních letech čím dál těžší – na návštěvu si pacient většinou pěkně počká. Kde péče schází, zdravotní pojišťovny zmapují ve zprávě o síti, kterou mají nově vydávat každý rok. A chtějí také zjistit, jak ordinace pacienty odbavují a jaké jsou jejich reálné kapacity. Dostupností péče se zabýval sjezd Sdružení ambulantních specialistů.

Jen pětina pacientů dostane u ambulantního specialisty termín do jednoho měsíce, oproti tomu skoro třetina čeká více než čtvrt roku. K dětskému psychiatrovi, alergologovi nebo kardiologovi se lidé dostanou dříve jak za dva měsíce jen zcela výjimečně. A třeba v Libereckém kraji jsou kapacitní problémy skoro napříč všemi odbornostmi. Kde je péče dostupná hůře, přitom nově povinně zveřejní zdravotní pojišťovny.  

„Všechny zdravotní pojišťovny musí od příštího roku každý listopad zveřejňovat zprávu o síti. Do té musíme napsat, které obory, okresy, regiony jsou ty postižené a kde máme největší deficit. Jen tam budeme moci hýbat se sítí,“ poukazuje předsedkyně zdravotní sekce Svazu zdravotních pojišťoven a zdravotní ředitelka České průmyslové zdravotní pojišťovny Renata Knorová.

Mimo preferované oblasti jen s odůvodněním

Ke kroku ministerstvo přistoupilo v souvislosti se zrušením výběrových řízení před uzavřením smluv se zdravotními pojišťovnami v ambulantní péči. To přinesla novela zákona o veřejném zdravotním pojištění, která začne platit od nového roku.

Místo toho každá zdravotní pojišťovna pravidelně vydá zprávu o síti, kde informuje o počtu poskytovatelů jednotlivých odborností v regionech na počet pojištěnců. Každoročně tak deklaruje preferované oblasti uzavírání smluv s poskytovateli. Pokud uzavře smlouvu nad rámec deklarace, musí svůj postup odůvodnit. Například tím, že některý poskytovatel ukončil činnost bez náhrady.

Mohlo by vás zajímat

„Ideální by bylo, kdyby to fungovalo jako v Německu. Tam se udělá pořadí zájemců a pak zástupce sdružení ambulantních specialistů a zdravotní pojišťovny diskutují, zda tam lékař bude nebo ne. Až když se nedohodnou, může do toho vstoupit kraj. Třeba když považuje za nezbytné, aby ambulance fungovala, protože tam zatím skončily čtyři jiné. To našemu ministerstvu přišlo složité, takže přišlo se zvoleným řešením,“ popisuje předseda Sdružení ambulantních specialistů Zorjan Jojko.

Zlepší situaci zpráva o síti?

Podle něj může novinka zprůhlednit situaci. Ovšem jen pokud se půjde se na data spolehnout a lékaři, kteří by měli zájem v preferovaných oblastech pracovat, skutečně bez problémů smlouvu od pojišťovny dostanou.

Ředitel Všeobecné zdravotní pojišťovny (VZP) Zdeněk Kabátek se ovšem nedomnívá, že by zpráva o síti mohla zásadněji přispět k řešení nedostupnosti péče v některých oblastech. „Žádná zpráva o síti mi dětské psychology a psychiatry nepřivede. A když někde není kardiolog, neumím si představit, že mu někdo z regionu na zdravotní pojišťovně řekne, že mu nedá smlouvu,“ podotýká Kabátek.

Aby se dostupnost péče zlepšila, je podle něj potřeba definovat roli ambulantních specialistů – a to včetně těch nemocničních –, určit jejich potřebu a zajistit dostatečné vzdělávací kapacity.

Jsou objednací doby adekvátní?

Další otázkou ovšem je také to, jak má vypadat dostupnost péče. Dnes ji definuje vyhláška, která určuje dojezdové vzdálenosti k lékaři. Jenže už neřeší, zda ordinace přijímá nové pacienty či za jak dlouho je objedná.

„Musíme si umět říci, jak má vypadat produkce a propustnost například standardní kardiologické ambulance. Potřebujeme umět hodnotit, zda se v síti poskytovatelů chová standardně. Do budoucna bychom chtěli i díky elektronickým žádankám umět říct, jestli je objednací doba ke kardiologovi v dané klinické situaci v délce jeden, dva, tři měsíce akceptovatelná a obvyklá. Musíme si říci, co dělat, když nějaká ordinace odbaví za měsíc tolik a tolik pacientů s danou diagnózou, nebo o polovinu méně. Dlouhodobě tu chybějí parametry pro měření kondice, produkce a prostupnosti systému,“ načrtává ředitelka zdravotnického úseku Zdravotní pojišťovny ministerstva vnitra Zdeňka Salcman Kučerová s tím, že pojišťovny plánují zmapovat situaci právě v kardiologických ordinacích.

Není ambulance jako ambulance

Otázkou ale také je, nakolik se kapacity ordinací využívají efektivně a zda je péče vhodně rozdistribuována. Podle Jojka se totiž stává, že pokud pacient zavítá do nemocniční ambulance, dostane se mu sice rady, jaký lék nebo vyšetření má podstoupit – ale pro samotnou žádanku či recept musí jít k jinému lékaři.

„Je otázka, jestli opravdu máme doktorů málo a nejsou koncentrovaní někde, kde by být nemuseli. A když srovnáte výkonnost ambulancí ve fakultních nemocnicích a u ambulantních specialistů, jsme úplně v jiných číslech. V kardiologii platí, že v nemocnici je šest, sedm pacientů za den vysoký výkon. Já bych se takhle neuživil,“ dodává Jojko.