Česko má nejrychlejší léčbu mrtvice na světě. Pacienti z některých regionů ale stále čekají déle

Osm nových center nebo nejkratší čas do zahájení léčby na světě. To jsou jedny z výsledků měření kvality v oblasti péče o pacienty s mrtvicí. Data totiž jednak odhalila místa, kde se pacienti k péči dostávají pomalu, a jednak motivovala nemocnice, jejichž výsledky nepatřily mezi nejlepší, k rychlé nápravě. Ve výsledku tak dnes patříme mezi země s nejlepší dostupností v Evropě.

„Platí známá poučka, že co nemohu měřit, nemohu dobře řídit. Proto je práce s daty jednou z klíčových priorit, které chci prosazovat,“ řekl ministr zdravotnictví Adam Vojtěch na úterní tiskové konferenci, kde jeho resort poprvé představil otevřená data týkající se péče o pacienty s mrtvicí.

Indikátory ministerstvo nadefinovalo ve svém věstníku v roce 2021 – a vzápětí je také začalo měřit. Dnes tak má sadu 25 indikátorů, jejichž výsledky si může každý primář vygenerovat ve formě reportu. Žhavou novinkou ovšem je, že zatímco doposud viděl ostatní zařízení pouze zaslepeně, teď už jsou všechny nemocnice uvedeny jmenovitě.

K tomu ministerská komise stanovuje laťku, kterou by zařízení neměla překročit. Třeba u 30denní standardizované mortality je to 15 %. Ve chvíli, kdy nemocnice číslo překročí, musí napsat ministerstvu, co udělá pro to, aby příští rok indikátor splnila. Pokud indikátory opakovaně neplní, může přijít o statut centra.

Mohlo by vás zajímat

Rakovina a bolest: Mysl může zhoršit utrpení víc než samotná nemoc

Nikdo nechce být na chvostu žebříčku

Jak si tedy dnes v léčbě mrtvic stojíme? Za 87 % případů stojí ucpaná céva, a u nich je celorepubliková mortalita něco málo přes 10 %. Zbylých 13 % tvoří mrtvice způsobené krvácením, kde jsou výsledky podstatně horší – tady je úmrtnost kolem 34 %. Celkově během prvních tří měsíců zemře 16 % pacientů; 19 % pak zůstane trvale závislých. Uzdravit tedy dokážeme 65 % lidí s mrtvicí.

„Když si vezmu stav před 20 lety, bylo to přesně naopak. Úmrtnost za tři měsíce byla přes 50 %, dobré přežití jen u čtvrtiny pacientů,“ říká předseda cerebrovaskulární sekce České neurologické společnosti Aleš Tomek.

A právě zveřejňování dat zahrálo ve zlepšování výsledků nemalou roli. „V roce 2004 nám v republice trvalo podání léčby od vstupu do nemocnice průměrně 70 minut. Když pacient přijel, nikdo o něm nevěděl. Čekalo se na CT i na neurologa, než přišel z druhé části nemocnice. Předtím si dopil kávu, protože věděl, že není kam spěchat. Pomohl vznik center vysoce specializované péče v roce 2010. Poté přišly roční reporty, ale ministerstvo o to ještě nemělo takový zájem. Pak jsme začali posílat měsíční benchmarking pro centra. A jakmile v Hradci Králové zjistili, že jsou v Pardubicích rychlejší, tak přidali,“ popisuje změnu Tomek.

K čemu to vedlo? „Že má Česká republika čtyři roky nejrychlejší čas do zahájení léčby na světě. Žádná země nemá lepší,“ konstatuje šéf neurologické společnosti.

Od zveřejnění dat směrem k široké veřejnosti si tak odborná společnost i ministerstvo slibují další zlepšení. Podle Tomka totiž každá nemocnice, která se v minulosti ocitla na chvostě, poskočila další rok na přední příčky. „Žádný ředitel nemocnice ani vedoucí oddělení nechce být v žebříčku na konci. Lidskou soutěživost bych nepodceňoval,“ dodává Tomek.

55 center

Na celorepublikových výsledcích se přitom zásadně podepisuje centralizace. Podle evropského akčního plánu by mělo dostat 90 % pacientů léčbu ve specializovaném centru. Pokud bereme cerebrovaskulární a iktová centra, nebudeme tedy počítat nemocnice s neurologií, zatím tento parametr nesplňujeme, přesahujeme ovšem 80 %.

Zároveň je zásadní doba, za jakou pacient léčbu dostane. Proč? Každou minutu ischemie odumře 1,9 milionu neuronů, 14 miliard synapsí a 12 kilometrů myelinizovaných vláken. Pokud tak podáte pacientům trombolýzu za 1,5 hodiny, ze dvou léčených se jeden uzdraví. Když ji podáte za 3 hodiny, bude to jeden ze 7 pacientů, a když za 4,5 hodiny, pak se uzdraví jen jeden ze 14 lidí s mrtvicí. „U málokteré nemoci je čas tak rozhodující,“ konstatuje Tomek.

K tématu

• S mrtvicí máte v každé nemocnici jinou šanci na přežití. Ministerstvo poprvé ukázalo data
• Mrtvice nečeká, až sanitka přejede Prahu. Na pravém břehu chybí péče, končí s dojmologií data

Nyní proto ministerstvo doplňuje mapu tak, aby centra byla ještě dostupnější. Nově by jich mělo přibýt osm: v Praze na Bulovce, v Plzni, Berouně, Táboře, Havlíčkově Brodě, Ústí nad Orlicí, Přerově a Frýdku-Místku. Novinkou je také povýšení centra z iktového na cerebrovaskulární ve Zlíně. Celkově tak budeme mít v Česku 55 center.

Problém mají hory

Stále ale zůstávají oblasti, kde se péči ideálně pokrýt nepovedlo. „Svítí Šumava, kde by byly optimální Klatovy, ale neměly dostatek neurologů. Dobrá zpráva je, že jsme dokázali podpořit další centrum v Plzni, nemocnici Privamed, takže jsou tam dvě. Vznikne tak kapacita pro pacienty ze Šumavy,“ načrtává Tomek.

Vedle Klatov je dalším místem, kde se nepovedlo navzdory snaze zřídit centrum, Benešov. Nová mapa spádů ovšem počítá s tím, že zdejší pacienti budou zčásti jezdit do nového centra v Táboře a zčásti do Prahy.

„Další problém jsou Jeseníky, Beskydy a Českomoravská vrchovina. Je to tedy o terénu, o horách,“ přibližuje docent Tomek s tím, že v těchto oblastech ani žádní kandidáti na centrum nejsou. Na druhou stranu je pro obyvatele z těchto oblastí dobrou zprávou, že třetím rizikovým faktorem vzniku mrtvice (vedle hypertenze a dyslipidémie) je znečištění vzduchu. Takže lidé na horách sice jedou do nemocnice déle, ale zase mají nižší riziko vzniku mozkové příhody.

V oblastech, kde dostupnost zůstane mizerná, každopádně přicházejí v úvahu ještě další varianty: buď převoz helikoptérou, nebo takzvaný tele-stroke systém. O co jde? Lékař, který dostane na starosti pacienta s mrtvicí v místě se špatnou dostupností, se spojí s lékařem v centru, který ho bude s aplikací trombolýzy navigovat.

V příhraničních oblastech se pak nabízí i léčba v cizině, podle Tomka ale ani Německo ani Rakousko nemají v inkriminovaných regionech tak kvalitní péči jako my. A i co se týče dostupnosti, může nám ve finále většina států závidět. „V tomto parametru patří ČR mezi pět nejlepších evropských zemí. A zřejmě i celosvětově, protože státy mimo Evropu mají většinou s pokrytím mnohem větší problémy,“ shrnuje Tomek.

Proč mají Karlovy Vary horší výsledky?

Jak každopádně opakovaně zdůrazňuje datový analytik ministerstva zdravotnictví Marián Rybář, je vždy data nutné správně interpretovat. I když například výsledky řady nemocnic, které nejsou centrem a nemají neurologii, vypadají strašidelně, lidé s mrtvicí by zde už dnes vůbec končit neměli. Pokud se tak v jednotkách případů stane, jedná se obvykle o polymorbidní pacienty.

Dalším takovým vyčnívajícím zařízením jsou Karlovy Vary. „Mají nejvíce pacientů z iktových center a skoro nejvyšší procento trombolyzovaných, což je skvělé. Ale i u infarktu myokardu a dalších nemocí mají vyšší úmrtnost. Na kongresu jsme proto řešili prevalenci, a ukazuje se, že lidé tam jsou více nemocní, hůře se léčí a nechodí tolik na prevence. Oblast je tedy zřejmě nemocnější a méně zdravotně gramotná,“ zdůvodňuje Tomek horší výsledky karlovarské nemocnice.

Objektivní problém ovšem nemocnice má s mechanickou rekanalyzací. Podle nových pravidel by tak indikovaní pacienti měli jezdit do Prahy, která je s novou dálnicí časově blíže než doposud velmi vytížená Plzeň.