Tomáš Cikrt: Dienstbierovy sterilizace: zbytečné, nákladné a s chybami

    Ministr pro lidská práva Jiří Dienstbier připravil návrh věcného záměru zákona o odškodnění protiprávně sterilizovaných osob. Zdůvodnění i text návrhu by slušel nějaké nátlakové nevládní skupině, která se snaží drsným způsobem zaujmout veřejnost. Pojmy jako mučení, eugenika či pokusy na lidech jsou tu spojovány s poskytováním lékařské péče za posledních zhruba 50 let. Jenže tohle je oficiální materiál člena vlády, který by se měl vyvarovat hysterie a mýtů. Jiřímu Dienstbierovi je to očividně jedno.

     

    Příběh protiprávních sterilizací vznikl v únoru 2004, kdy se na veřejného ochránce práv obrátilo Evropské centrum po práva Romů, které sídlí v Budapešti. Ombudsmanovi sdělilo, že se doslechlo, že v České republice dochází k „problematickým sterilizačním výkonům na romských ženách“ (sterilizace je chirurgické přerušení vejcovodů, po kterém žena již nemůže otěhotnět přirozenou cestou). Byly to ale spíše zkazky, o něž se nemohlo opřít žádné vyšetřování. Až o několik měsíců později obdržel ochránce práv podání deseti žen, které oznámily, že podstoupily sterilizaci bez náležitého souhlasu.

    Právníci zastupující stěžovatelky zjistili, že se jim rýsuje mnohem snadnější cesta, jak se domoci peněz pro klientky, než klopotnou cestou dokazování u soudu. Stačilo věc politizovat a postupnými kroky donutit vládu, aby přistoupila k jednorázovému odškodnění.

    Aktivisté propojili případy žen údajně poškozených po roce 1990 s případy z dob totality. „V letech 1970-1990 sterilizovala československá vláda romské ženy programově jako součást politiky, jejímž cílem bylo snížit ‚vysokou nezdravou‘ porodnost romských žen,“ tvrdí se v prohlášení, které před deseti lety vydaly společně některé romské organizace.

    Pro toto tvrzení ale nepředložily žádný důkaz. Říkat, že „vláda sterilizovala“ je samo o sobě nesmyslné. Zákrok prováděli lékaři. Jsou tedy obviněni z toho, že se na pokyn komunistické vlády zpronevěřili svému poslání, aby naplnili jakousi její rasistickou vizi?

    To je vůči lékařům urážlivé a hloupé. Navíc u nás i v hlubokém komunismu platila vyhláška, která upravovala postup sterilizace a vyžadovala souhlas pacientky. Jistě, lékaři s pacienty tenkrát komunikovali zhruba tak, jak to známe ze seriálu Nemocnice na kraji města. Mnohdy arogantně a povýšenecky, i když s přesvědčením, že konají ve prospěch nemocného. Postupovali stejně, ať měli před sebou Romku nebo pacientku jiného etnika, ať prováděli sterilizaci nebo operovali koleno. Říká se tomu paternalismus, není to ani mučení ani eugenika.

    Když Jiří Dienstbier poslal letos v dubnu svůj návrh do připomínkového řízení, vyvolal bouři nesouhlasu. Ostatní ministři měli za to, že rozhodování o odškodnění protiprávně sterilizovaných osob patří do kompetence soudů, nelíbily se jim milionové náklady na úředníky, které bude třeba přijmout, aby žádosti posuzovali, a zcela nejednoznačný se jim jevil odhad žen, jichž by se mělo odškodnění týkat. Ministerstvo financí poukázalo na to, že částka 300 tisíc korun, která by byla paušálně přiznávaná žadatelkám, by při jejich počtu 10 000, zatížila státní rozpočet až třemi miliardami korun. Ministerstvo zdravotnictví mělo šestadvacet takzvaných zásadních odborných připomínek. Úředníci se shodují s lékaři z oboru, že v praxi bude docházet k důkazní nouzi, neboť návrh se má týkat dlouhatánského období mezi lety 1966 až 2012. Po padesáti, ale ani po dvaceti letech, už obvykle nelze dohledat kompletní zdravotnickou dokumentaci. Zbydou svědecké výpovědi a tvrzení proti tvrzení. Jiří Dienstbier opravil jen část vyložených chyb vyplývajících z mylné interpretace zákonů i gramatiky, ale v zásadních otázkách neustoupil. Do vlády jeho návrh půjde s jedenácti rozpory u čtyř ministerstev, to znamená, že se s nimi neshodl na znění zákona a že trvají na svých výhradách.

    Odhaduji, že nekvalitní návrh neprojde ani vládou. Úředníci placení z našich daní tak vynaložili mnoho hodin práce na přípravu i kritiku zbytečného, špatně napsaného a nákladného zákona. Jenom Jiří Dienstbier si může vydlabat nový zářez na své lidskoprávní pažbě. Prezidentské volby se blíží.

    Tomáš Cikrt, psáno pro časopis Týden

    Sdílejte
    Předchozí článekEtické poradenství jako nástroj řešení etických konfliktů ve zdravotnictví
    Další článekANO bude líp, aneb EET do ordinace
    Tomáš Cikrt
    Absolvoval Farmaceutickou fakultu UK v Bratislavě, působil jako redaktor a šéfredaktor Zdravotnických novin, mluvčí ministra zdravotnictví či moderátor diskusního pořadu televize Z1. Napsal dvě knihy: Příběhy léků (příručka pro zvídavé čtenáře o vlastnostech a používání léků) a Krev a peníze (pravda o kauze Diag Human). Dnes je šéfredaktorem portálu Zdravotnickýdeník.cz