Ludmila Hamplová: Lékaři nedávají naději, pojišťovna odmítá platit, a tak vyhlásíme sbírku…

    Je naprosto správné a chvályhodné pomáhat nemocným v obtížné životní situaci, ale je neetické a amorální, pokud se tak podporuje byznys šarlatánů a schovává se to za charitu. Aneb cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly.

     

    Jen to jen pár týdnů, co se v médiích objevil příběh prvoligového fotbalisty Radima Nováka, u něhož byl diagnostikován nádor slinivky i s metastázemi po těle s tím, že jeho stav je neléčitelný. Fotbalista velmi podrobně popisoval, jak se rozhodl odmítnout léčbu nabídnutou lékaři a jít svou vlastní cestou. Mimo jiné dojíždí do Německa za lékařkou(!), která údajně léčí rakovinu pomocí lněných olejů, medituje, dostává „infuse na přírodní bázi“ a snaží se „s nemocí domluvit“. Až sem je to příběh člověka, který se ocitl v zoufalé situaci a čelí závažné diagnóze. Hledá a udělá cokoliv, co by jen mohlo vykřesat jiskřičku naděje. To je naprosto přirozené a lidsky zcela pochopitelné. Stejně jako každý jiný pacient má plné právo odmítnou léčbu a učinit jakékoliv, bohužel i zcela nesmyslné, rozhodnutí.

    Jenže na jeho příběhu, stejně jako na mnoha dalších podobných, se přiživují šarlatáni a co víc, na jejich kšeft se sbírají peníze veřejnosti s apelem, že díky tomu dostane člověk, kterému lékaři nedávají naději, a pojišťovna odmítá platit nadějnou léčbu, šanci na život. A tady je na místě se ozvat. Darovací portál Donio přesně v tomto duchu před pár dny spustil sbírku „Pomozme Radimovi Novákovi chytit život do vlastních rukou“ s cílovou částkou 3,5 milionu korun. Za tuto má fotbalista absolvovat imunoterapii či CAR-T terapii na Filipínách či v Thajsku. Sbírku portál propaguje na sociálních sítích a celkem správně očekává, že se tak o ní dozví co nejvíce lidí ochotných přispět.

    Má to ale hned několik závažných háčků. První je skutečnost, že toto není příběh o někom, o koho se lékaři řádně nestarají a pojišťovny ignorují to, že potřebuje léčbu. Česká onkologie, i přes dílčí potíže, patří mezi světovou špičku, a je téměř jisté, že pokud by zde skutečně existovala možnost účinné léčby, včetně terapie ve fázi klinických zkoušek, pacienta by o ní informovali. Navíc v případě účasti ve studii, by léčba byla pro pacienta zdarma. Sám fotbalista přiznává, že nabízenou léčbu, u níž lékaři nejsou schopni vzhledem k jeho vážnému stavu a své vlastní profesní odpovědnosti, zaručit úspěch, odmítl. Z jeho zoufalé situace tak nyní profitují ti, kteří žádnou zodpovědnost nemají a mohou slíbit cokoliv. Důvod, proč jejich „léčbu“, nehradí pojišťovna, je prostý. Pro účinnost „alternativní“ terapie nejen u onkologických onemocnění chybí nezbytné důkazy a zůstávají jen zbožná přání nemocných. Ač to může znít vůči člověku, který se doslova chytá každého stébla, krutě, úkolem zdravotních pojišťoven je hradit léčbu, jenž je skutečně účinná, ale ne jen pouze to, o čem si pacient myslí, že mu pomáhá. Jistě, tento systém nefunguje vždy dokonale, avšak toto je jeho správnou podstatou.

    Skutečná onkologická léčba, což je celá řada různých metod, které se kombinují a „šijí pacientovi na míru“, je nákladná, někdy až extrémně. Dvojnásob to platí o těch nejmodernějších možnostech. V praxi to znamená, že je nutné velmi pečlivě zvažovat, komu a jakou konkrétní terapii nabídnout, aby v jeho případě byla opravdu prospěšná. I nejmodernější metody mohou být u určitého typu nádoru, lokalizace, stadia apod. takřka „zázračné“, stejně jako v jiné situaci jen s minimálním nebo zcela žádným terapeutickým efektem. To s sebou vedle finančních otázek přináší i ty etické, kterými se však česká onkologie vážně zabývá. Potvrdil to i nedávný Kulatý stůl Zdravotnického deníku, jenž se těmto tématům podrobně věnoval.

    Neméně podezřelé je také to, že by léčba, na níž se sbírají peníze, měla proběhnout v Thajsku či na Filipínách a má stát okolo 3,5 milionu korun. Zde nesedí jak částka, ani místo, kde se má léčba uskutečnit. Cena CAR-T se pohybuje od zhruba 400 tisíc amerických dolarů výše, tedy nejméně 8 milionů korun, a to jen za léčbu, aniž by byly započteny další náklady na hospitalizaci a další zdravotní péčí. Konkrétně v USA pak její klinické použití úřad FDA schválil pouze u několika typů lymfomů a leukémie. Je tak pravděpodobné, že „pomoc“ v případě fotbalisty nabídlo nepříliš seriózní pracoviště, které si „může dovolit“ překračovat legislativní i etické normy běžné v Evropě či USA. Jednoduše řečeno, může tak slíbit naprosto cokoliv. Navíc i u zcela seriózního výzkumu, který ovšem neprobíhá ani v Thajsku ani na Filipínách, této metody, jsou v případě nádorů slinivky k dispozici velmi omezená data.

    Když však byla platforma Donio na sociálních sítích na tyto skutečnosti upozorněna ze strany několika komentujících, včetně mě, reagovala velmi podivně. Nejprve sdělila, že se jedná o záchranu života, a že zde mohou být různé pohledy, a ne všechno se může líbit všem, a následně jinak korektní příspěvky diskutujících obsahující věcné komentáře a otázky, začaly zmizet. A to navzdory tomu, že neobsahovaly vulgarismy či rasistické útoky, což může být důvod ke skrytí či úplnému smazání příspěvku. Žádný z komentujících, jehož příspěvky zmizely, také ani neobdržel upozornění ze strany sociální sítě Facebook, že „porušil zásady komunity“. Donio se však bránilo tím, že hodlá být v případě sbírky 100 % transparentní a žádné příspěvky nesmazalo.

    Výsledkem toho všeho je jen pachuť. Ano, pomáhat druhým v těžkých životních je naprosto v pořádku, a je to něco, co má být součástí našeho lidství, ale je velmi špatné, pokud z toho profitují šarlatáni a ještě jsou hájeni jako ti, kteří na rozdíl od lékařů pomáhají.

    Ludmila Hamplová