Roman Prymula, dosluhující náměstek ministerstva zdravotnictví, mě pomluvil v rozhovoru pro portál irozhlas, a to zcela nepravdivými a absurdními výroky. Učinil tak ve snaze zakrýt a relativizovat své vlastní selhání, kdy se před několika lety prokazatelně dostal do střetu zájmů, jehož podstatu od té doby zlehčuje a překrucuje. Jak známo z průběhu epidemie covid-19 v Česku, pan plukovník si nevidí do úst a vypouští výroky, jimiž děsí veřejnost, nebo jí přinejmenším mate a zavádí. Stejně tak postupuje, i když chce očernit své – jak to sám vnímá – nepřátele.
Roman Prymula tvrdí, že jsem upozornil na jeho působení ve firmě Biovomed, která patří jeho dceři, a na jeho střet zájmů, „na zakázku“, a že jsem to „dělal pro pana Němečka“, přičemž má na mysli bývalého ministra zdravotnictví. A dále pak uvádí bláznivou konstrukci slovy: „Je hlásnou troubou řady ministrů, protože nabídne byznys ve smyslu, že bude psát pozitivně o ministerstvu a bude kosit ty, kteří jsou nepohodlní.“ Všechna tato tvrzení jsou lživá a nesmyslná. Žádný byznys nemám s žádným ministrem od Němečka přes Ludvíka až po Vojtěcha. Žádný z nich mi nedával žádné zakázky a pro žádného jsem tzv. nedělal. Myslím, že by ani jeden z nich, ač jsou to jinak velmi různorodí lidé, nikdy nic takového nepřipustil. Ani nevím, jak by si pan Prymula takový byznys představoval, v byznysu a mocenských hrách je číman on, ne já.
O Romana Prymulu jsem se začal blíže zajímat kvůli jeho snaze prolomit vědecký základ českého zdravotnictví a naroubovat do něj tzv. tradiční čínskou medicínu (TČM). Výhrady jsem sepsal v roce 2015 do komentáře zde. Spolu s kolegyní Ludmilou Hamplovou jsme tomuto tématu věnovali pozornost v dalších článcích, kde jsme obhajovali evidence based medicine. Jsem opravdu rád, že tuhle ostudnou anabázi má české zdravotnictví za sebou a celý projekt Kliniky „TČM“ ve FN Hradec Králové krachl.
Stojím si za vším, co jsem dosud ve svých článcích o Romanu Prymulovi napsal. Pokud jde o jeho konflikt zájmů, pak jen doplním, že informace a podklady jsem získal z různých – v drtivé většině veřejných – zdrojů. Ale ty nejdůležitější pocházely z obchodního rejstříku a následně jsem je konfrontoval s Registrem oznámení o jiných vykonávaných činnostech, oznámení o majetku nabytém v průběhu výkonu funkce a oznámení o příjmech, darech a závazcích podávaných veřejnými funkcionáři. Do registru jsem nahlédl zcela legálně v souladu se zákonem (na základě žádosti) a následně jsem některé zjištěné informace ve veřejném zájmu publikoval zejména zde. Každý si může tento a další články přečíst na stránkách portálu Zdravotnický deník a porovnat je s dezinformacemi vypouštěnými panem Prymulou příležitostně v médiích. Jistě by mohl ledacos vysvětlit a upřesnit, on ale namísto toho vykládá alternativní svět, který neexistuje.
Vždy jsem psal a říkal, co si myslím, a to svobodně a bez ohledu na přání a očekávání mocných a vlivných lidí, jako je pan Prymula. Šestým rokem jsem šéfredaktorem Zdravotnického deníku, který je nezávislou a neutrální platformou pro zpravodajství a výměnu názorů v českém zdravotnictví. Jsem veřejně známou osobou, jsou známé mé názory, mé články a každý si na ně může udělat vlastní názor sám.
Nedám se zastrašit. Plukovníka Prymuly se nebojím, nebál jsme se, ani když si na mě stěžoval premiéru Sobotkovi, ani nyní, když je na jedné lodi s premiérem Babišem (pro vysvětlení – viz nejnovější článek zde).
V Praze dne 29. května 2020
Tomáš Cikrt
