Ludmila Hamplová: Proč lékaři věří šarlatánství? Protože hloupnou…

    Bránit srdnatě pavědecké nesmysly je snadné, zvlášť když si uděláte z lidské naivity a bezmoci mnoha pacientů výnosný byznys. Jak jinak by mohli absolventi a absolventky lékařských fakulty stát za něčím tak vachrlatým, jakože lze choroby diagnostikovat na základě narušení životní energie tchi nebo tvrdit, že příčinou onkologických onemocnění je to, že se člověk nemá dost rád. Pokud se ovšem nestalo ještě něco mnohem horšího a to, že tito lékaři a lékařky během svého studia anatomie, fyziologie či třeba biochemie vůbec nepochopili o čem je řeč. Své pacienty vědomě ohlupují, protože sami nechápou, co je to medicína postavená na důkazech. Svou vlastní hloupostí se stali šarlatány a klidně mohou místo stetoskopu používat siderické kyvadélko.

     

    Žijeme v neuvěřitelně šťastné době. Angínu nepovažujeme za potenciálně smrtelné onemocnění, ale spíš za nepříjemnost, kterou zvládne jedno balení antibiotik. Pravé neštovice, záškrt nebo dětskou obrnu známe jen z historických románů a dávno zaprášených lékařských knih, na které si dnes nikdo ani nevzpomene. Novorozenecká úmrtnost je ve vyspělých zemích světa zcela minimální, a tak přežívají i děti o velikosti malého králíčka. Ale o co se nám paradoxně vede lépe, o to více podléháme iracionalitě. To se bohužel nevyhýbá ani lékařům a lékařkám, a tak se mezi nimi najdou tací, kteří okopávají medicíně postavené na důkazech kotníky a sami o sobě prohlašují, jak vyzráli na zkostnatělý vědecký systém. A co hůř nesmyslům podléhají i ti, kteří by měli být pro své kolegy a kolegyně vzorem. Nejen, že Fakultní nemocnice v Hradci Králové hrdě hlásá, jak je „tradiční čínská medicína“ super, ale dokonce se na lékařských fakultách potulující vyučující schopni tvrdit, že když „alternativní diagnostické a terapeutické metody“ provozují lékaři a lékaři, je vlastně všechno v pořádku.

    Jenže, ať se nám to líbí nebo ne, medicína postavená na důkazech funguje a má pro to důkazy. Jistě, že nefunguje vždy na 100 %, protože pracuje s živými organismy, tedy s námi lidmi, a vytváří a udržují ji v chodu opět chybující lidé, ale je důležitým konceptem náležícím k moderní společnosti vycházející z vědeckého poznání. Tedy k té společnosti, která dokázala kvalitu našeho života změnit k nepoznání a zařídila nám vcelku pohodlné bytí, jehož ale příliš nevážíme.

    To, co ale dělají šarlatáni v bílých pláštích, když svým pacientům nabízí homeopatické cukrové kuličky, vylaďují jejich údajně pochroumané energie nebo doporučují všeléčící detoxikaci není nic jiného, než podvod a chytrá manipulace se zoufalými pacienty. Místo toho, aby byli schopni v praxi aplikovat znalosti získané během studia, a k nim schopnost kritického myšlení bezpochyby patří, vrhají se bezhlavě od jednoho nesmyslu ke druhému a hlásají, že konečně objevili dlouho utajovanou „pravdu“. Zneužívají přitom svého postavení a jistý lesk, který stále k lékařské profesi patří, aby zaštítili kdejakou pitomost, ze které jim kane solidní výdělek. Ne náhodu jsou ti nejhlasitější propagátoři pavědeckých nesmyslů také mediálně velmi zdatní, což jim přináší další zoufalou klientelu chytající se každého stébla naděje.

    Ale ani ti ostatní nezůstávají pozadu. Jen v Česku na nejrůznějších alternativních podvodech přiživují tisíce lékařů a lékařek, kteří jsou schopni své kejkle hájit se slovy, že přece nedělají nic špatného. A přitom se potichu podílí na tom, že se jejich pacientům včas nedostane skutečné a hlavně prokazatelně účinné léčby, a veřejný prostor se zanáší dalším a dalším balastem.

    Ludmila Hamplová