Čtvrtek, 28. ledna, 2021

Proč zahazujeme návrhy, které umí ochránit zdraví obyvatel?

0

Tváří tvář největší zdravotní a ekonomické krize v historii stojí Česká republika před otázkou, jak co nejlépe zajistit větší odolnost populace vůči nejrůznějším onemocněním. Jednou z nejlepších možností je samozřejmě masivní proočkovanost populace, kterou ale vládní poslanci ve sněmovně de facto hodili přes palubu.

 

Hospodářská komora v rámci letošního daňového balíčku iniciovala možnost, aby stát daňově uznával vakcinaci i v případech, kdy očkování přímo nesouvisí s výkonem zaměstnání nebo podnikání. V době, kdy je například proti chřipce očkováno jen zhruba 5 % české populace, se ale vládní poslanci na základě doporučení vlády rozhodli nabídnutou šanci na výraznou podporu očkování zahodit. Úhrada ze strany zaměstnavatelů a obecná daňová uznatelnost vakcín jsou přitom logickým způsobem, který by motivoval násobně větší počet lidí k očkování, než jsme tomu svědky v současné době.

Je to přitom především vláda, která sama deklaruje záměr proočkovat v příštích měsících a letech většinu populace. A to nehovoříme jen o vakcíně proti covidu, ale také proti „běžné“ chřipce či jiným rozšířeným nemocem. Jako největší reprezentant firem v zemi proto nabídla Hospodářská komora elegantní řešení. Je to totiž právě Komora, která zná potřeby českých podnikatelů a nejlépe ví, v jaké ekonomické situaci jsou zejména některé těžce zasažené obory – a jak důležité je pro zdravotní i ekonomickou bezpečnost naší země zvýšit právě proočkovanost.

Komora také může sehrát významnou roli v trvalé propagaci očkování a hledat možnosti, jak mohou zaměstnavatelé motivovat zaměstnance ke změně v přístupu k očkování. Tvrdá „liga odmítačů“ a spousta lží o očkování ve veřejném prostoru budou největší překážkou pro stát, který se bude muset snažit zajistit co nejširší proočkování populace.

Rozumíme samozřejmě napjaté situaci veřejných financí, a proto jsme navrhli elegantní řešení, jak do tohoto důležitého úkolu zapojit i zaměstnavatele. Ti si totiž vlivem covid-19 plně uvědomili význam očkování, a to nejen medicínský, ale i ekonomický. A myslím, že nikdo nepochybuje, že zapojení zaměstnavatelů a „očkování zdarma“ by velmi rychle zvýšilo odolnost Česka proti epidemiím.

Velmi mne překvapila námitka resortu financí, že by obecná daňová uznatelnost očkování stála veřejné rozpočty stamiliony korun navíc. Pominu to, že ministerstvo toto číslo nijak nezdůvodnilo a bez jakékoliv analýzy napsalo z prstu vycucané nekonkrétní číslo, které ale vypadá „dostatečně velké“. Ale i kdyby to skutečně byla cena za daňovou uznatelnost (tedy pokud by zaměstnavatelé do očkování svých zaměstnanců investovali miliardy ročně), je mnohem důležitější položit si otázku, zda není taková cena za větší zdraví obyvatelstva v době, kdy dopady jediné nemoci do rozpočtu počítáme ve stovkách miliard, vlastně ještě nízká.

Smysluplná ekonomická analýza zodpovědného ministerstva by ocenila jednotlivé varianty postupu. Ministerstvo financí tvrdí, že daňově uznatelné zaměstnavateli hrazené očkování by stát přišlo na pár set milionů. Na kolik ale stát přijde to, pokud bude muset veškeré očkování hradit z veřejného zdravotního pojištění? Logikou ministerstva financí to budou miliardy. A jaké ekonomické škody vyvolá to, že proočkovanost bude výrazně nižší, pokud nebude existovat žádná motivace k co nejširšímu očkování? Bez naprosto přímé a explicitní podpory zaměstnavatelů stát nikdy plánované 60% proočkovanosti na covid-19 nedosáhne.

Věřím, že pro podnikatele i zaměstnance budou mít větší pochopení senátoři, až budou tento bod projednávat, a zařadí ho mezi změny, které budou požadovat. V Poslanecké sněmovně jsme zjevně narazili na politikaření a v chování hnutí ANO, ČSSD, KSČM a SPD na alibismus, který by v této krizové době neměl mít místo.

Tomáš Prouza, prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR a viceprezident Hospodářské komory ČR

Previous article Mrtvě narozený pes
Next article Českému metrologickému institutu se podařil malý zázrak
Tomáš Prouza
Tomáš Prouza - prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR a od července 2020 viceprezident Hospodářské komory ČR. Vzděláním ekonom, který byl v letech 2004 až 2006 náměstkem ministra financí ČR, v letech 2014 až 2017 státním tajemníkem pro evropské záležitosti při Úřadu vlády ČR a v letech 2016 až 2017 koordinoval digitální agendu ČR. Působil ve Světové bance, nejprve v Praze jako expert pro oblast finančních služeb, později jako seniorní expert v americkém Washingtonu, D.C.