Rád bych se v reakci na článek Náklady na centrové léky závratně rostou, upozorňují pojišťovny vyjádřil k tématu nákladů centrové péče. Je velmi důležité o něm hovořit, ještě důležitější je však prezentovat celkový příběh centrové léčby v kontextu aktuálních informací a dat.
Zdravotní pojišťovny hospodaří s rozpočtem ve výši necelých 500 miliard korun. Největší podíl této částky putuje do oblasti lůžkové a ambulantní péče (přes 70 procent). Na léky je vydáváno pouze 16 až 17 procent celkových výdajů zdravotního pojištění. Procentuální podíl od roku 2017 klesá nebo víceméně stagnuje. Jak ukazují výsledky aktuální studie OECD, je podíl výdajů na léčiva v ČR ve srovnání se státy EU průměrný. Pokud zdravotní pojišťovny hovoří o rostoucích nákladech na centrové léky, hovoříme skutečně jen o malé části výdajů na péči.
Označení „centrové léky“, respektive přípravky specializované péče, dnes získávají téměř všechny inovativní přípravky, které do systému nově vstupují. Tento způsob pojišťovnám umožňuje lepší kontrolu nákladů. V roce 2017 systém v centrové péči evidoval 158 přípravků, v roce 2021 už to bylo 254, tedy nárůst o 96 nových molekul. Léčiva však v této kategorii následně zůstávají, a to i přes jejich dlouhodobé využívání a snižování jednotkových nákladů. Z logiky věci je nemožné, aby segment, do něhož vstupují všechny nové molekuly, finančně stagnoval či klesal. Pokud by docházelo k pravidelné revizi a „decentralizaci“, o níž se nyní diskutuje v oblasti onkologie, jistě by tento segment nerostl způsobem, jaký plátci popisují. A jsou to právě zdravotní pojišťovny, které mohou tuto „decentralizaci“ realizovat.
Potřebujeme nový zákon o veřejném zdravotním pojištění
Je zde však i další část příběhu – co to vlastně znamená, že máme více centrových léčiv? Znamená to především více pacientů léčených dle nejmodernějších poznatků vědy. Z analýzy Cogvio (technologická firma zaměřená na vývoj software pro farmaceutické firmy – pozn.red.) na datech VZP a VoZP vyplynulo, že v roce 2021 bylo v centrech léčeno téměř 64 tisíc pacientů, což je o téměř 40 procent více než v roce 2017. Zároveň dlouhodobě vidíme, že náklady na jednoho pacienta postupně klesají, což je přirozený cyklus.
To je z mého pohledu velmi dobrá zpráva jak pro pacienty, kteří mohou díky inovacím žít delší a kvalitnější život, tak pro systém, který šetří miliardy korun díky nižší spotřebě invalidních důchodů, sociálních dávek a kratších pobytů v nemocnicích.
Souhlasím s názorem zdravotních pojišťoven, že bude nutné zamyslet se nad změnami v systému zdravotního pojištění. A to nejen s ohledem na neúprosná populační data, ale i na charakter inovativních terapií, jež do systému vstupují. Stále častěji budou převažovat přípravky určené pro úžeji definované skupiny pacientů, jednorázové terapie nebo léky připravované na míru konkrétním pacientům. Tyto přípravky budou ze své povahy nákladnější. Chceme-li v budoucnu léčit pacienty v souladu s moderními poznatky vědy, musíme se na vstup těchto terapií připravit.
Domnívám se však, že pouhé dílčí úpravy zdravotnického systému stačit nebudou. Je nezbytné pracovat na změnách základních principů, tedy připravit kompletně nový zákon o veřejném zdravotním pojištění. Jedině tak je možné zajistit dlouhodobě finančně udržitelné a stabilní zdravotnictví, jež bude akceschopné v přijímání nových terapií. Na ty bude nutné nahlížet nejen z pohledu jejich ekonomické rentability, ale komplexních přínosů v oblasti zdravotní i sociální. V neposlední řadě bude třeba hledat úspory a efektivitu i ve zbylých 83 až 84 procentech zdravotnických nákladů.
David Kolář, výkonný ředitel AIFP
