„Alternativní medicína“ je neetická. Tají rizika pro nemocné, upozorňuje profesor Ernst

„Vše, co víme o rizicích ‚alternativní medicíny‘ , pochází pouze z příležitostných zpráv a zmínek v lékařské literatuře. To znamená, že zde dochází k obrovskému podhodnocování rizik a naše data jsou jen špičkou ledovce,“ upozorňuje profesor Ernst. Foto: Wallpaperfree

V zájmu našich pacientů bychom měli považovat jakýkoliv zásah za neúčinný a nebezpečný, dokud nebudeme mít k dispozici důkazy o opaku, je přesvědčený profesor Edzard Ernst, který na britské University of Exeter založil pracoviště specializující se na výzkum „celostní a alternativní medicíny“. O rizicích spojených s „alternativními“ léčebnými postupy se klienti nejrůznějších terapeutů, poradců či léčitelů obvykle nedozví, a tak riskují vlastní zdraví nebo dokonce život.

 

Skutečně přírodní, bez nepříjemných vedlejších účinků a opravdu účinné, to jsou obvyklé přívlastky nejrůznějších metod „alternativní medicíny“. Tyto sliby znamenají pro nemocné a jejich blízké naději na uzdravení bez ohledu na to, jak moc falešné jsou. O rizicích spojených s „alternativní medicínou“ se lidé dozvídají jen málo. Už jen základní právo každého pacienta, tedy právo na srozumitelné vysvětlení zamýšleného vyšetření i navrhované péče s ohledem na schopnost nemocného pochopit a porozumět tomu, co jej čeká, zde bývá běžně porušováno. „Před zahájením léčby musí každý zdravotnický pracovník získat informovaný souhlas. To není volitelnou součástí péče, ale právní a etický imperativ,“ upozorňuje profesor Edzard Ernst, na svých osobních webových stránkách.

Pacientských práv je celá řada a pomáhají řešit různé situace, do kterých se pacienti dostávají. Třeba když si nejsou jisti, zda podstoupit náročnou operaci nebo by chtěli vědět, zda existují nějaké další možnosti léčby, než jaká je jim nabízena. Základním právem pacientů je právě právo na informace. Povinností lékaře je pak vše vysvětlit tak, aby to pacient pochopil a rozuměl tomu, co jej čeká. Až poté, co pacient získá potřebné informace, je na něm, jak se rozhodne. Tento svobodný a informovaný souhlas nutně nemusí mít písemnou podobu, byť je často třeba před některými zákroky či před zahájením hospitalizace. Jak připomíná profesor Ernst, k informovanému souhlasu patří diagnóza pacienta, souhrn vývoje jeho zdravotního stavu, nejúčinnější dostupné možnosti léčby, doporučená léčba, její účinnost, ale také rizika s ní spojená, a plán léčby. Teprve tehdy, až jsou tyto informace srozumitelně pacientovi předány a on je pochopí, je možné informovaný souhlas považovat za úplný.

„Terapeut“ reiki těžko správně určí diagnózu

Problém je u „alternativních“ terapeutů, kteří obvykle nebývají zdravotnickými profesionály, už samotné určení diagnózy. Nevyrovnaná mužská či ženská energie, porušená dráha jater či zatížení těžkými kovy nebo přítomnost parazitů v těle opravdu není medicínská diagnóza, spíš vágní pojmenování celé řady zdravotních potíží a také jeden ze signálů, že se jedná o šarlatána. Více o tom, jak poznat, že jste se dostali do rukou šarlatána, bez ohledu na to, zda náhodou nenosí bílý lékařský plášť jsme již psali zde.

„Představte si, že pacient, kterého trápí bolesti hlavy, konzultuje svůj stav s terapeutem reiki. Ten mu položí několik otázek a aplikuje na něm reiki. Přitom tento terapeut nemůže získat informovaný souhlas, protože není schopen správně diagnostikovat. Ví jen velmi málo o přirozeném stavu pacienta. Nezná nejúčinnější možnosti léčby. Je přesvědčen, že reiki funguje, ačkoliv nemá v tomto ohledu žádné důkazy,“ shrnuje profesor Ernst. Už jen tím, že nejrůznější terapeuti, ať už nabízí cukrové kuličky v podobě homeopatik, posílání energií, „detoxikaci“ či třeba odstranění údajných parazitálních zátěží pomocí chemikálií určených k desinfekcí bazénů, dávají svým klientům plané sliby, poškozují jejích právo na informovaný souhlas. Zpravidla je neinformují o tom, jaká rizika jsou s nabízeným postupem spojena a naopak zdůrazňují, co špatného by pacienta čekalo, pokud by byl v péči skutečných lékařů.

Bez vedlejších účinků nerovná se bezpečný

Podle profesora Ernsta má řada lidí sklon věřit jednoduchým informacím, například, že přítomnost vedlejších účinků znamená, že se jedná o něco špatného a nebezpečného. „Může se to zdát logické, ale ve skutečnosti je vše složitější. Některé způsoby léčby mohou mít mimořádně závažné vedlejší účinky, ale přesto jsou velmi cenné. Příkladem je chemoterapie. Často způsobuje řadu strašných potíží, avšak pokud zachrání život pacienta, nemůže být špatná,“ popisuje profesor. Jiné způsoby léčby mohou být bez (jakýchkoliv) vedlejších účinků, ale přesto jsou zcela bezcenné. Příkladem je třeba přikládání krystalů. „Je těžké si představit, že by mohly mít krystaly nějaké vedlejší účinky, vlastně že by mohl mít jakýkoliv efekt, a proto nemohou být dobrou terapií,“ dodává.

Dalším, byť málo na první pohled zřetelným rizikem, je promeškání času k zahájení skutečné a prokazatelně účinné léčby. Týká se to i „bezpečné“ homeopatie. „Homeopatie je vlajková loď iracionality v medicíně. Protože je často podávána skutečnými lékaři, a protože řada lidí neví, že homeopatika jako léky mají legislativní výjimku z požadavku dokazovat klinickou účinnost, pokládá ji poměrně velký počet lidí za skutečnou terapii. To představuje potenciální riziko, protože příchylnost k homeopatii může vést k poškození zdraví zanedbáním účinné léčky,“ shrnuje situaci Jaromír Šrámek, místopředseda pro medicínu Českého klubu skeptiků Sisyfos. Více o rizicích podávání předraženého cukru informoval Zdravotnický deník zde.

Právě představa, že je homeopatie za všech okolností bezpečná, může být sama o sobě pastí, jak ukazují případy poškození několika set amerických kojenců a batolat po požití homeopatika Hyland’s Baby Teething Tablets, které obsahovalo jedovatý rulík zlomocný. Přitom by podle zastánců homeopatie měla obsahovat pouze „energetický otisk“ původní jedovaté byliny, tedy ani její jedinou molekulu. Děti, kterým byla podána homeopatika, zmodraly a zemřely. Děti s opakujícími se záchvaty. Děti v deliriu. Děti letecky transportovány do nemocnice, kde se lékaři na urgentním příjmu snaží přijít na to, proč se u končetin těchto dětí objevují záškuby,“ popisuje portál Statnews.com případy, ke kterým v minulých letech docházelo v USA. Vše je o to bizarnější, že příčinou otrav dětí byl homeopatický přípravek, který jim měl „šetrně“ ulevit při potížích. Celá kauza navíc ukazuje na to, jak obtížné bylo spojit si vážné zdravotní problémy u stovek dětí s homeopatiky. Jednoduše proto, že nikoho nenapadlo, že by právě cukrové kuličky mohly být jedovaté. Více o případu zde.

Nejrůznější metody „alternativní“ medicíny se od těch, které jsou používané v systému medicíny založeném na důkazech, zásadně liší v tom, že neprochází žádnou kontrolou, ať už před uvedením na trh nebo poté. Informace o účinnosti těchto metod jsou tedy v lepším případě neúplné. Ještě horší je pak jejich bezpečnost.  „Neexistuje žádný postmarketingový dohled nad alternativními metodami (u léků je toto nezbytnost, a proto jsou z hlediska bezpečnosti testovány nejen před tím, než jsou podány pacientům, ale také sledovány poté, co se objeví na trhu, hovoří se přitom o IV. stadiu klinického hodnocení –  pozn. redakce). Vše, co o jejich rizicích známe, pochází pouze z příležitostných zpráv a zmínek v lékařské literatuře. To znamená, že zde dochází k obrovskému podhodnocování rizik a naše data jsou jen špičkou ledovce,“ upozorňuje profesor Ernst. Jakýkoliv pokus o objektivní posouzení rizik a přínosů „alternativních“ terapií je ale sám o době problematický, protože na rozdíl od vývoje léků a dalších zdravotnických technologií, nejsou k dispozici všechny informace.

„V zájmu našich pacientů bychom měli považovat jakýkoliv zásah za neúčinný, dokud nebudeme mít dostatečné důkazy o opaku. Stejně tak musí být každá terapie považována za nebezpečnou, dokud nebudeme mít data o tom, že škodlivá není,“ shrnuje profesor Ernst s tím, že právě opatrnost, nikoliv optimismus a nadšení je na místě, pokud se do oblasti medicíny a péče o lidské zdraví, dostávají různé „alternativní“ metody.

Ludmila Hamplová