Peter Paul Rubens by se asi divil kvůli čemu dnes lidé podstupují plastické operace. Na druhou stranu ne všechny jsou pouze z kosmetických důvodů. V každém případě je nutné si pečlivě vybírat lékaře. Poradíme vám jak. Foto: Koláž ZD

Jak vybrat plastického chirurga? Nedejte na rychlost ani na přehnaný marketing

Zájem o estetickou chirurgii – a společně s ním i počet zákroků – v posledních letech roste. Podle odhadů se v ČR v současnosti provádí kolem 20 až 30 tisíc takových operací. I když se ale zvyšuje bezpečnost zákroků, i v ČR existují lékaři a zařízení – i když jich není mnoho – kde profesionální přístup a kvalita práce schází. Zárukou přitom nemusí být ani členství v odborné organizaci. Zůstává proto na klientce, aby výběr zařízení nepodcenila.

 

„Společnost plastické chirurgie příliš pravomocí nemá. Stanovy jí neumožňují perzekuovat, dokonce ani vyloučit. Prakticky nemá možnost upozornit na nekvalitní zařízení. Uvažujeme o změně stanov, abychom měli nějaký sankční řád a aby se z webových stránek společnosti dalo něco vyčíst. Zatím to ale bohužel nejde,“ konstatuje Luboš Dražan, šéf České společnosti plastické chirurgie ČLS JEP.

Jak tedy postupovat, aby zájemce o zákrok estetické chirurgie dostal kvalitní služby? Prvním krokem je ověřit si kvalifikaci operatéra. Podle docenta Dražana je i v ČR řada případů, kdy zákrok provádí člověk bez potřebné kvalifikace v plastické chirurgii. Například na operaci víček si někdy troufne obecný chirurg či dermatolog (v tomto případě má ovšem kvalifikaci na zákrok vedle plastického chirurga i oční lékař). V některých zařízeních se také může stát, že konzultuje někdo jiný, než pak operuje – i v těchto případech by se tedy měl klient informovat a mít jasno.

Pokud by si klient chtěl kvalitu plastického chirurga ověřit kontrolou členství v  české odborné společnosti, má z výše uvedených důvodů smůlu. V ČR působí 153 plastických chirurgů, z toho sto až 120 aktivně dělá estetickou medicínu. Zhruba třicet z nich je ovšem také členy mezinárodní společnost estetické chirurgie ISAPS, což je výběrová skupina plastických chirurgů. „Členem se může stát jen ten, kdo má určitou praxi, je bezúhonný a má doporučení. Nelze se tam dostat se špatnou pověstí. U členů ISAPS je tedy o něco větší jistota, že je to slušný člověk, který věc bere vážně. Neznamená to ale ještě, že kdo ve společnosti není, nemůže být výborný plastický chirurg – někteří jsou proti tomu a ze zásady do společnosti vstoupit nechtějí,“ vysvětluje Luboš Dražan.

Webové stránky mohou klamat

Obezřetnost je na místě také při hledání vhodného plastického chirurga na internetu. Některé webové stránky je třeba brát s rezervou – galerie fotografií před a po zákroku totiž vůbec nemusí pocházet od daného chirurga. Navíc je u těchto prezentací tendence ukazovat to nejlepší, takže nemusí jít o standard.

„Také přehnaný marketing něco stojí, což se promítne do ceny operace – servis je ale stejný. Dokonce se může stát, že někdo nemá pacienty a dá peníze do marketingu, takže získá pacientky, kteří dostanou nižší kvalitu za vyšší cenu. V nedávné době – a doufám, že už se to neděje – se stávalo, že se dávaly peníze, když někdo poslal pacienta, takže se pak zase cena zvedla. Pacienti by měli hledat podle referencí, ne podle toho, že se otevře webová stránka a tam pokaždé vyskočí reklama na jednoho plastického chirurga,“ radí docent Dražan. Podle něj je navíc dobré zvolit plastického chirurga, který je místní – nedojíždí z Prahy do Brna či naopak. V případě, že se vyskytnou komplikace, by totiž takový lékař nemusel být po ruce. Zohlednit by měl klient také délku praxe – tedy že jde o chirurga zavedeného, který ovšem nepůjde zakrátko do důchodu. V případě, že by například u operace prsou chtěla klientka za pár let konzultaci či opravu, už by měla smůlu.

Pohovor: základ úspěchu

Vůbec nejdůležitější součástí procesu je vstupní pohovor. „Tam musí lékař pochopit, co a proč pacientka chce, vysvětlit jí, co je možné, a když se potkají v představách, je možné operovat. Po první konzultaci by se pacientka měla poslat domů, aby si vše promyslela. Není správný postup ji přemlouvat, naslibovat a domluvit operaci na pozítří. Prostor na rozmyšlení zvyšuje bezpečnost procesu. Je také povinností lékaře vysvětlit pacientce všechny vážné komplikace, ta pak musí podepsat informovaný souhlas. V něm by mělo být vše konkrétně vyjmenováno, ne pouze „byla jsem informována o všem, co se mi může stát“ – to je známka, že praxe není dobře vedená. Pacientka musí vědět, že ona dělá rozhodnutí, zda operaci podstoupí,“ uvádí Luboš Dražan.

Předem by také měla být stanovena cena a u zvětšení prsou musí být jasné, které implantáty budou použity – kvalita ani cena totiž nejsou stejné a klientka by měla mít možnost si vybrat. Následně musí dostat oficiální nálepku o s číslem a sérií – pokud se tak nestane, je to obrovská chyba. Nálepka bývá na propouštěcí zprávě, na instrukcích a údaje jsou také kartičce, díky níž by žena měla vždy vědět, jaké je implantát značky, stáří, série i jak byl sterilizovaný. Tyto údaje jsou totiž potřeba při reklamaci nebo komplikacích. Dopředu by také mělo být známo, zda cena zahrnuje i opravy – zatímco některá zařízení mají reoperace v ceně, v jiných je třeba hradit je zvlášť.

I špičky musí řešit komplikace

Komplikace nebo nespokojenost klientů není výjimkou ani v tom nejšpičkovějším zařízení. „Komplikace a nezdařené výsledky jsou součástí každé operativy. I zkušený plastický chirurg má určité procento komplikací. Kdo říká, že nemá komplikace, buď neoperuje, nebo lže. I já mám zhruba pět procent pacientů, které musím operovat znovu, ale jde o to, aby výsledek byl nakonec dobrý a pacientka byla spokojená,“ podotýká docent Dražan. Komplikace jsou podle něj někdy patrné hned, některé drobnosti ale mohou vyplynout až za půl roku.

Pokud klient s výsledkem není spokojen, měl by se vždy v první řadě poradit se svým lékařem. „Pokud pacientka věří svému plastickému chirurgovi, který se i v takové situaci chová otevřeně, korektně a upřímně, domluví se termín operace a výsledek se opraví. Jsou ale situace, kdy nastane nesouhlas mezi pacientkou a chirurgem, ať už v posouzení výsledku, který se pacientce nelíbí a lékař to nepřiznává, nebo se nemůžou dohodnout na penězích. Pak je na místě navštívit jiného plastického chirurga pro druhý názor. Ten pak napíše zprávu nebo pacientce řekne, zda je výsledek dobrý nebo ne a jak je to s opravou. Dobrá varianta je, když se ke svému chirurgovi vrátí a domluví se. Když za mnou někdy taková pacientka přijde, někdy kolegovi i zavolám a řeknu mu, že by tam něco chtělo opravit. Jsou ale situace, kdy se pacientka nechce vrátit nebo to nejde a nechá se operovat od někoho jiného. Pak je problém finanční stránka věci, jak a kolik se bude účtovat. Všeobecná tendence je, že se snažíme opravovat za co nejmenší peníze. Já účtuji náklady, často neúčtuji ani svou vlastní práci,“ popisuje Luboš Dražan.

Pokud se tedy klient se svým plastickým chirurgem nedohodne, může se obrátit na odbornou společnost s prosbou o posudek či odborný názor. Výjimečně se stává, že se domluva nezdaří a klient tak přistoupí ke krajnímu řešení: k soudu v občanskoprávním řízení o způsobení hmotné či nehmotné škody. „Soud si pak žádá o posudek plastického chirurga. Sám občas nějaký takový posudek píšu,“ potvrzuje Luboš Dražan.

Michaela Koubová