Česko-německá horská nemocnice Krkonoše z Vrchlabí na Trutnovsku odmítá pondělní rozsudek Ústavního soudu, podle kterého by měla rodičům hradit stotisícové náklady na péči o postiženého syna. Nemocnice se kvůli tomu hodlá obrátit na Evropský soudní dvůr. ČTK to dnes sdělil ředitel nemocnice Vladimír Dryml.
Ústavní soud vyhověl stížnosti rodičů, kteří od nemocnice požadovali náhradu 891.162 korun za období od července 2006 do léta 2008. Právě ve vrchlabské nemocnici se v roce 1991 narodil jejich syn. Kvůli nesprávně vedenému porodu má trvale poškozené zdraví, má například ochrnuté ruce i nohy. Podle soudu lidé pečující o blízkého mohou žádat náhradu nákladů odpovídající částce, kterou by si účtovali odborní pečovatelé.
Společnost Česko-německá horská nemocnice v Krkonoše na svou obhajobu uvedla, že v roce 1991 vůbec neexistovala. „Je zcela irelevantní, aby nesla následky za 24 let starý případ, který se tenkrát ve Vrchlabí v místním zdravotnickém středisku stal,“ uvedla mluvčí nemocnice Dagmar Pecinová. Dryml verdikt soudu označil za ostudný a skandální, podle něj připouští retroaktivitu ve zdravotnických sporech. Nemocnice podle Drymla také podá žalobu na český stát ve věci možného podvodného jednání při privatizaci nemocnice v roce 1998.
Zatímco nový občanský zákoník nárok pečujících lidí upravuje přesněji a vstřícněji, ten starý jim příliš šancí na získání náhrady účelně vynaložených nákladů nedával. Podle ÚS je ale nutné vykládat starší právní úpravu ve světle současné společenské situace, kdy pobyt v ústavu stále častěji nahrazuje domácí péče. „Není žádoucí, aby na osoby blízké bylo přeneseno břemeno v neúměrném rozsahu a škůdce by tak byl zcela osvobozen od povinnosti nahradit náklady péče o poškozeného rodinou poškozeného,“ stojí v nálezu.
Rodina v minulosti nejprve požadovala náhradu škody na zdraví. Okresní soud v Trutnově jí přiznal 253.750 korun. Rodiče pak podali další žalobu, v níž se domáhali náhrady dalších nákladů spojených s péčí. Obvodní soud pro Prahu 4 v roce 2009 vydal mezitímní rozsudek s výrokem, že základ žalobního nároku je opodstatněný. Později ale zasáhl Nejvyšší soud, který uvedl, že rodina v souvislosti s péčí o postiženého syna přímo nevynaložila náklady, jejichž náhrady se domáhá. Právní úprava prý ani neumožňovala vyplatit jim náhradu za péči po skončení léčby. Nyní musí Nejvyšší soud rozhodnout znovu, je při tom vázán právním názorem ústavních soudců. -čtk-
