Věštění versus neurologie. Příběh megašourku. Amerika povolila virové terapie. Můžou za to ženské.
Jak to dopadne, když se neurologové pustí do křížku s vizionářskými sny
Lze věřit věšteckým snům? Právě tuhle otázku se pokusila rozlousknout neuroložka Isabelle Arnulfová, která se se svým týmem zaměřila na studenty, kterým se před důležitou zkouškou zdálo, že ji neudělají.
Arnulfová si za pokusné králíky vybrala celkem 2324 studentů, kteří se připravovali ke zkouškám na pařížské fakultě Pierra a Marie Curieových. Její tým se jich v první den zkoušek dotázal, zda se jim předešlou noc zdálo o zkouškách a zda ve snu zkoušku udělali či nikoli.
Noční scénáře, které byly většinou pesimistické, neměly z hlediska předvídání věcí žádnou hodnotu. „Studenti, kteří ve snu zkoušky neudělali, u nich ve skutečnosti nepropadli,“ konstatovala profesorka Arnulfová, popisuje web Quartz.
Zajímavé však bylo, že všech prvních deset přijatých mělo noční můry, kdy se jim zdálo, že přišli na zkoušky pozdě nebo odevzdali prázdný list papíru. Obecně se dá říci, že čím více studenti o zkouškách snili, tím byly jejich známky lepší. Jakoby se mozek v noci cvičil a v předvídání zkoušek redukoval strach z neznámého.
A jiné vysvětlení? „Náš mozek produkuje tisíce snů, na které se nepamatujeme. Když pak nastane skutečná událost, vzpomeneme si na sen, který se k ní vztahoval, a tak máme dojem, že jsme ji předvídali,“ říká profesorka Arnulfová. Vědci také zjistili, jak dosáhnout toho, aby lidé zůstali ve snu při vědomí: je třeba stimulovat jejich mozek slabým elektrickým proudem. Jde o velký objev v tajemné sféře snů. Říká se tomu „průzračný sen“. Ve spánku si uvědomujete, že sníte a ovlivňujete běh událostí.
Proberete se z ošklivého snu, prožíváte úžasná dobrodružství, vyhnete se smrti. Dosáhnout tohoto vědomí vyžaduje často dlouhodobou práci. Vědci tuto problematiku zkoumali od 19. století, ale teprve nedávná studie zveřejněná v časopise Nature Neuroscience znamená jistý průlom.
Němečtí vědci objevili, že stimulace pomocí elektrického proudu vyvolávají tento účinek během fáze spánku označované jako paradoxní, kdy vznikají sny, na něž si vzpomínáme.
Expertka na spánek, psycholožka Ursula Voss z Goethovy univerzity ve Frankfurtu nad Mohanem a její tým uskutečnili sérii pokusů se 27 muži a ženami.
Po třech minutách nepřerušeného paradoxního spánku vyslali vědci skrz lebku slabý elektrický proud do frontální a temporální zóny mozku. Jde o bezbolestnou proceduru. Krátce poté pacienty probudili a tázali se jich na jejich sny.
Když vědci použili frekvenci 25 nebo 40 Hz, většina pokusných osob uvedla, že se viděly jakoby zvenčí, že byly jakýmisi diváky, kteří se na sebe dívají na obrazovce. Rovněž často říkali, že si uvědomovali, že sní.
Vědci hodlají tuto techniku využívat pro terapeutické účely. Podle jejich studie by tato metoda mohla přispět k léčbě některých příznaků schizofrenie. Mohla by také pomáhat obětem posttraumatického stresu zbavit se nočních můr tím, že by je ponořila do stavu průzračného snu, aby mohly snění přímo ovládat, uvedli vědci.
Proti melanomu je v USA nově možné zkoušet virovou terapii
Ve Spojených státech povolili první terapii, která využívá viry proti rakovinným buňkám, v tomto případě proti melanomu. Na obzoru jsou slibné pokroky v léčbě rakoviny.
Geneticky upravený herpesvirus, který vyprovokuje útok imunitního systému na buňky nádoru, se stal historicky první terapií svého druhu, povolenou k použití v medicíně v USA. Dne 27. října americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) dal zelenou geneticky upravenému viru označovanému talimogene laherparepvec (T-VEC) pro léčbu pokročilé rakoviny kůže. O čtyři dny dříve přitom tuto léčbu podpořili poradci Evropské lékové agentury (EMA).
V blízké budoucnosti nás velmi pravděpodobně čekají klinické testy celé řady podobných onkolytických virů. Odborníci doufají, že pozitivní krok amerických úřadů vyústí v posílení nadšení badatelů a přílivu financí. Oboje je nezbytné pro další pokrok v této oblasti léčby. Podle Stephena Russella, onkologa a hematologa kliniky Mayo v Rochesteru, Minnesota. Russell očekává, že se za pár let podaří udělat velký kus práce.
Rakovinným buňkám kupodivu dává přednost mnoho virů. Jde o to, že rakovinné bujení často potlačuje protivirovou obranu a mutace, které pohánějí růst nádoru, zároveň mohou zvýšit zranitelnost buněk vůči virové infekci. Viry pak mohou zmasakrovat buňky nádoru a sousedící zdravé buňky ponechat netknuté, jak podotýká Brad Thompson, prezident farmaceutické společnosti Oncolytics Biotech z kanadského Calgary.
Příběh muže se šourkem, který vážil 36 kilogramů
Že je s jeho tělem něco v nepořádku, si dnes čtyřicetiletý Dan Maurer všiml již před dvaceti lety. Opravdu vážné problémy se ale objevily zhruba před sedmi lety. V důsledku lymfatického otoku se začal jeho šourek nekontrolovaně zvětšovat.
Lymfedém je onemocnění, které postihuje především končetiny a okrajové části těla. Zpočátku jsou tyto otoky měkké, později ale dochází v místech otoku k tvorbě vaziva a otok ztuhne. Nakonec mohou způsobit i těžké deformace postižených částí těla. Léčba je přitom svízelná. Jde o onemocnění, které je vrozené, pokud ale dojde k poškození lymfatických cév během života, může lymfedémem onemocnět i jinak zdravý člověk. Mezi nejčastější příčiny vzniku lymfedému patří nádorová onemocnění, streptokokové infekce a v tropických částech světa také parazitické onemocnění filárií. Mezi obvyklé způsoby léčby lymfedému patří jeho chirurgické odstranění.
Lékaři, které Dan navštívil, spojovali abnormální velikost jeho šourku s nadváhou a doporučili mu dietu a pohyb. Úprava jídelníčku ale ke kýžené změně nevedla a Danův šourek se nadále zvětšoval, popisuje britské Metro.
Změna přišla až poté, kdy Dan shlédl dokument stanice TLC Network o muži s podobným problémem. Rozhodl se proto, že vyhledá doktora Joela Gelmanovye, který v dokumentu vystupoval. Kalifornský lékař Danovi po vyšetření doporučil chirurgické odstranění zbytnělého šourku.
Během 14hodinové operace lékař odstranil zhruba 36 kilogramů přebytečné tkáně. Zákrok se ale neobešel zcela bez komplikací. Několik dnů po operaci strávil Dan na plicní ventilaci a také rekonvalescence byla náročná. Dnes, přibližně rok a půl po operaci, žije Dan Maurer v podstatě normální život a po sedmi letech nucené abstinence si může dopřát i sex s manželkou, čili příběh nám skončil happy endem.
Muži se na rande přejídají. Prý aby zapůsobily na ženy.
Muži se na schůzce často přejídají, aby nemuseli přiznat, že měli velké oči a naložili si víc jídla, než jsou schopni sníst.
Zjištění vědců naznačují, že muži mají tendenci se přejídat, aby se před ženou předvedli. Ilustrační foto: Pexels.com
Tvrdí to aspoň článek, který vydal britský list The Telegraph. Studie Cornellovy univerzity se zaměřila na skupinu 133 dospělých (74 mužů a 59 žen) a zajímala se o jejich stravovací zvyklosti během večeří na prvních schůzkách s novým partnerem.
To, že ženy se snaží hlídat a častěji volí saláty, málokdo si objedná špagety a česnek nebo špenát jsou zapovězené, ví asi každý i bez nápovědy.
Vědci se ale pod vedením Kevina Kniffina zaměřili na množství jídla, které pár na schůzce sní. Zjistili, že muži se na schůzce se ženou sní o 93 procent víc pizzy (v absolutních číslech, která jsou poněkud představitelnější, je to 1,44 kousku), než kdyby jedli se svými mužskými přáteli. A snědli také o 86 procent víc salátu.
„Tato zjištění naznačují, že muži mají tendenci se přejídat, aby se před ženou předvedli,“ říká Kniffin. Zatímco podle něj dříve muži předváděli svou sílu v boji, nyní ji ukazují v jídle.
Tím, že spořádají pořádnou flákotu a na talíři nenechají ani drobeček, prý demonstrují své mimořádné schopnosti a fyzičku. Snaží se tím ženu přesvědčit, že mají rychlejší spalování než jiní muži.
Podle vědců tím, že se muž pustí do riskantního nebo nezdravého chování (což přejídání je), předvádí, že umí čelit výzvám, včetně těch, které si sám zvolil.
Ženy podle vědců možná nevědomky snědly o trošku víc jídla, ale nedělá jim problém porci nedojíst, pokud už nemohou. Necítily potřebu sníst vše, co měly na talíři, jen pro to, aby zapůsobily na partnera.
Ondřej Fér, Týden
