Hra zaujala desítky miliónů lidí, kteří se začali hýbat a chodit ven. Experti na veřejné zdraví jsou nadšeni. Jiní lékaři ovšem varují: pozor, hlídejte si své děti, pokémony může hrát i kdejaký šílenec. Foto: Flikcr

Virtuální Pokémoni pohltili milióny dospělých i dětí. Zlepší hra jejich zdraví?

Prevence diabetu 2. typu, obezity, ale i pomoc při úzkostných stavech a dalších psychických poruchách, to mohou být pozitivní účinky mobilní aplikace Pokémon GO, kterou nadšeně využívají desítky milionů dospělých i dětí. Chytání virtuálních příšerek, jejich trénování a bojování s nimi ale nemusí přinést jen výhody.

Mobilní aplikace Pokémon GO se během krátké doby stala doslova celosvětovým fenoménem, který zasáhl desítky milionů lidí po celém světě. Ačkoliv byla spuštěna teprve v červenci letošního roku, už nyní je jasné, že se stane jednou z vůbec nejúspěšnějších mobilních her vůbec. V okamžiku největšího zájmu, měla tato aplikace 45 milionů hráčů, a v současnosti se jí každodenně aktivně věnuje zhruba 33 milionů hráčů, což ve světě mobilních aplikací stále obrovský úspěch. Tak velká masa hráčů pochopitelně budí pozornost, a tak se objevují první teorie o tom, jak mobilní aplikace ovlivňuje životy a také zdravotní stav svých uživatelů.

Skvělá zpráva pro zdraví populace

Hra stojí na principu rozšířené reality, tedy propojení virtuálního světa s tím skutečným. Stačí mít chytrý telefon a herní prostředí se díky GPS a také kameře objeví všude kolem vás. Hráč si na začátek vytvoří svého avatara a následně se pouští do chytání virtuálních příšerek. Ty se mohou skrývat v kancelářích, na úřadech, v domácnostech, ale také třeba na nádražích nebo v obchodních centrech. Aby se chytání pokémonů hráči dařilo, potřebuje pokébally, což jsou míčky, do nichž se dají pokémoni chytit. Jenže to nejde tak snadno, zásoba pokéballů se rychle vyčerpá a ani pokémoni nejsou vždy lehce lapitelní. K získání dalších pokéballů je nutné osobně navštívit tzv. pokéstopy, tedy místa, kde lze doplnit zásoby, což jsou obvykle různé pamětihodnosti a zajímavosti. Při sledování pokéstopů hráči získávají také vajíčka, ze kterých se jim mohou vyklubat další pokémoni. Jenže „sezení na vajíčkách“ vyžaduje ujití určité vzdálenosti a to buď 2, 5 nebo 10 km s tím, že delší vzdálenost znamená silnějšího pokémona. Až poté, co hráč vzdálenost nachodí, vyklube se mu nová příšerka. Součástí hry je také možnost bojovat se svými pokémony proti pokémonům soupeřů a to na předem vyhrazených místech, tzv. gymech. Ani takový souboj nelze uskutečnit bez osobní návštěvy.

A právě nutnost fyzicky se hýbat, aby hráč mohl postupovat ve hře dál, je tím, co by potenciálně mohlo mít pozitivní účinky na lidské zdraví. „Hraní hry znamená spoustu legrace a stalo se katalyzátorem pro to, aby se lidé začali hýbat,“ je přesvědčený profesor Matt Hoffman, který působí na Texas A&M College of Nursing a sám si od svých kolegů vysloužil přezdívku „profesor pokémon“. Podle něj je výzva „pochytej je všechny“, která je motivací pro hráče, doslova „skvělou zprávou pro veřejné zdraví“. „To, co pro mě začalo jako obyčejné hraní hry, se mi stalo koníčkem, který mi poskytuje určité zdravotní výhody. Strávil jsem hodinu nebo dvě zkoumáním okolí, abych našel pokéstopy. A aby se mi vylíhlo vajíčko, musím ujít 1 až 6 mil (pozn. redakce ve verzi dostupné v Česku je to 2 až 10 kilometrů). Není pochyb o tom, že se hýbu více, protože mě zajímá výsledek hry, a ještě se mi to líbí,“ popsal své osobní zkušenosti. Na podrobné analýzy či dokonce studie je ale v případě virtuálních pokémonů samozřejmě stále ještě brzy. Necelé dva měsíce, co je hra na světě, jsou příliš krátkým obdobím na to, aby bylo možné hru komplexně hodnotit. Navíc není jasné, kolik hráčů zůstane každodenní aktivních dlouhodobě.

„Většina aplikací zaměřených na zdraví zdůrazňuje fyzickou aktivitu, aby jejich uživatelé dosáhli zdraví. Aplikace Pokémon GO ale nebyla uvedena a propagována jako zdravotní, přesto vede k tomu, že jsou hráči nakonec velmi fyzicky aktivní,“ napsala praktická lékařka Margaret McCartneyová, která působí ve skotském Glasgow, ve svém sloupku pro British Medical Journal. „Možnosti aplikace jsou proměnit ulice v živé a kultivované hřiště, ve kterém se mohou lidé navzájem bavit. Zvýšená fyzická aktivita je pak lákavým vedlejším efektem,“ je přesvědčená lékařka. Jejího názoru si všimla také další britská média. Například deník The Guardian uvedl, že by aplikace mohla fungovat jako prevence či případné zmírnění obezity či diabetu 2. typu. Jak ale uvádí sama McCartneyová, pro tato tvrzení není v současnosti dostatek vědeckých důkazů.

Více psychické pohody

Možným pozitivním důsledkem virtuálních pokémonů je také větší psychická pohoda samotných hráčů, která může souviset právě s častějším aktivním pohybem venku. „Součástí hry je smysl pro komunitu, když se hráči sbíhají při chytání pokémonů, nebo když se setkají na pokéstopech. Hra sdružuje lidi a poskytuje jim příležitost pro sociální interakci, a také zvyšuje pocit vzájemné sounáležitosti, což může mít pozitivní vliv na naše emocionální a psychické zdraví,“ dodává profesor Hoffman. Pozitivně může působit i to, když se do hry zapojí více členů rodiny a při chytání pokémonů a hledání pokéstopů tak spolu tráví čas aktivně, místo toho, aby jen pasivně seděli doma před televizí. „Jedná se o relativně nenásilnou hru a viděl jsem rodiny, jak spolu vyrazí ven a hrají spolu. Nebo to může povzbudit rodiče k tomu, aby šli ven se svými dětmi, zatímco ony budou hrát. Aplikace Pokémon GO má sílu dostat lidi z pohovek na procházky po okolí,“ je přesvědčený akademik a sám nadšený hráč.

Podobně se na herní aplikaci dívá také britská novinářka a komentátorka deníku The Guardian Gaby Hinsliffová, podle které jde doslova o „svatý grál pro rodiče, protože je důvodem, proč vyrazit ven na čerstvý vzduch“. Aplikace tak nutí děti i teenagery, které je mnohdy zatraceně těžké donutit k jakékoliv aktivitě mimo virtuální realitu, aby se pohybovali venku, což opět pomůže jejich socializaci a navazování vztahů bez ohledu na to, jak úzkostní či bázliví jsou. „Jsou hluboko v imaginárním světě, stejně jako jsem byla já, když jsem si jako malá holka hrála na obchod, ale vše je prokládáno reálným světem kolem nic. Hráči se tak přirozeně pohybují mezi oběma světy,“ píše Hinsliffová o hráčích Pokemon GO. Jen tak mimochodem, podle ní by se National Health Service, tedy britský zdravotní systém měl dohodnout s vývojáři aplikace, a umístit více pokéstopů i samotných pokémonů na turistické stezky a do lesů s tím, že by hráč, který odlepí oči od displeje, mohl získat něco, k čemu se ostatní nedostanou.

Riziko úrazů i nápor pro páteř

Potěšení, které chytání virtuálních příšerek i jejich případná vítězství nad soupeři, je pro každého hráče příjemné, ale také spojené s jistými riziky. Herní zápal může vést k tomu, že hráči tak úplně nevnímají, co se kolem něj děje, a zraní se. Tak moc chtějí určitého pokémona chytit, že sledují pouze displej a nevšimnou si konce chodníku, stojící lampy nebo třeba výkopu. Popsány jsou i případy dopravních nehod, které způsobili hráči, kteří se věnovali pokémonům místo řízení. Problém také je, pokud se někdo za pokémony vydá do nepříliš bezpečných částí měst, kde může zůstat zraněný bez pomoci i mnoho hodin.

Existuje také riziko, že v případě, že hru hrají děti a pohybují se samy venku, mohou se stát až příliš zranitelné pro možné pachatele trestných činů. „Hra vytváří falešný pocit bezpečnosti u dětí, které se cítí bezpečně ve společnosti ostatních hráčů bez ohledu na jejich věk,“ upozorňuje pediatrička Ruth Milanaik, která působí v Cohen Children´s Medical Center v New Yorku. Podle ní navzdory mnoha benefitům, která hra přináší, může jít také o velmi nebezpečnou záležitost, pokud rodiče na své děti nedohlížejí a nemluví s nimi o možných rizicích.

Ludmila Hamplová