Stále zoufalejší ekonomická situace menších lékáren, propad celého segmentu o několik miliard korun a na obzoru další kontroly jako je EET v už tak přeregulovaném oboru. Takový obrázek dávala zajímavá diskuse na víkendovém sjezdu České lékárnické komory. Lékárníci se mohli, kromě nového náměstka ministra zdravotnictví Kamala Farhana, seznámit také s autentickými názory ministerstva financí, reprezentovanými expertem Andreje Babiše pro zdravotnictví Adamem Vojtěchem. Diskutovat přišel i exministr zdravotnictví, zástupci pojišťoven, ředitel SÚKL a ředitelka odboru farmacie. Evergreenem všech sjezdů jsou pevné ceny léků a také tentokráte účastníci mohli slyšet jenom to, co pokaždé – ministerstva, ani pojišťovny – je nechtějí. Alespoň, že panuje shoda na změně způsobu odměňování lékárníků, kdy by se z čisté závislosti na ceně léku, tedy odměňování marží, přešlo na kombinovaný systém, který by doplnil marže odměnou za výkon, případně dispenzačním poplatkem. Zejména zástupci pojišťoven pak nabádali lékárníky, aby se dívali do budoucnosti a reflektovali změny ve společnosti, namísto lpění na pozicích ztracených v minulosti. (Článek byl aktualizován, opravena nesprávně uvedená citace).
Ve sněmovně aktuálně leží pozměňovací návrh k novele zákona o léčivech, který by zavedl dispenzační poplatek. „Budeme hlasovat proto, aby návrh prošel, ale je to takový opoziční zoufalý krok, protože si myslíme, že neprojde, celá ta věc není připravena. Mělo by to vést alespoň k tomu, aby okamžitě po schválení zákona byla nastartována diskuse,“ shrnul situaci exministr zdravotnictví a poslanec za TOP 09 Leoš Heger.
„Sbíráme podporu po troškách,“ komentoval Lubomír Chudoba, prezident lékárnické komory. „Zatím máme pouze dva výkony – klinická farmacie a nemocniční lékárenství. Jsme přesvědčeni, že lékárníci v rámci ambulantní sféry a komunikace s ambulantními lékaři jsou schopni předvést něco podobného jako farmaceuti v lůžkové části. Chceme reálný model, který bude řádně diskutován, projednán a vyhodnocen. Jestli to bude formou výkonu, nebo dispenzačního poplatku, je věcí legislativní průchodnosti,“ míní prezident.
Odměna za výkon ano, více peněz však nikoliv
„Jestliže bychom v tuto chvíli šli do nějaké změny, půjdeme s jednou zásadní podmínkou – aby ta změna znamenala minimálně neutrální dopad na financování lékárenské péče. Návrh, který je nyní v parlamentu se nám zdá, že není úplně neutrální a že by znamenal navýšení objemu úhrady proti stávajícími jednoduchému maržování,“ vysvětlil postoj Svazu zdravotních pojišťoven Pavel Frňka, ředitel strategie České průmyslové zdravotní pojišťovny (ČPZP). K rozpočtové neutralitě při případné změně odměňování lékárníků se za ministerstvo zdravotnictví přihlásil Kamal Farhan, politický náměstek za hnutí ANO. Účastníkům sjezdu se to moc nelíbilo. Lékárníci se považují za skupinu nespravedlivě postiženou regulacemi a restrikcemi, které je připravily o příjmy, a to na rozdíl ostatních segmentů péče. „Vidíme lékaře, že jsou schopni si reálně prosadit zvyšování svého odměňování, to je realita, ve které žijeme. Nemám pocit, že by lékárník byl považován za zdravotnického pracovníka na stejné úrovni. Naše vyjednávací síla je ve srovnání s lékaři mnohem nižší. Čekám na světlo na konci tunelu,“ povzdechl si Jiří Gregor, z nemocniční lékárny v Náchodě.
Pojišťovny však trvají na svém. „Podíl z konečné ceny daného léčivého přípravku by neměl být podle nás měněn. K valorizaci v posledních dvou letech došlo tím, že byly zrušeny regulační poplatky za výběr na recept. Počet receptů, počet vydaných přípravků a tím pádem i odměna lékárníků ve veřejných lékárnách stoupla, u svazových pojišťoven je to každoroční růst okolo 3 procent,“ argumentoval P. Frňka, který připomněl, že o tom o kolik se navýší platby lůžkovým zařízením, bohužel zdravotní pojišťovny nerozhodují posledních 15 let. „Část přípravků, které dříve byly předmětem veřejného lékárenství, se díky změně terapie přesouvá do druhé skupiny – specializovaných léčivých přípravků, která v posledních pěti letech neměla jediný rok, kdy by nerostla dvouciferným tempem. Podíl centrových léčivých přípravků se začíná pohybovat až někde u 25 %, možná v krátké budoucnosti až 30 procent z celkového podílu léčivých přípravků. Pokud jedna ze skupin léčivých přípravků, které hradí zdravotní pojišťovna, roste takovým tempem, je třeba počítat s tím, že možná nebude stejným tempem růst i ta část druhá,“ dodal.
Prezident Chudoba ovšem upozornil, že lékárenský segment přišel v posledních letech o šest miliard korun. „Jediný segment, kromě lékárenství, který zaznamenal ohromný propad z roku na rok, byly lázně. Druhý rok byly vyřešeny, dostaly přidáno a vrátily se na stejnou úroveň. My chceme, jako druhý takto postižený obor, kompenzaci, která nás dostane zpátky a přitom byla přijata i nová pravidla v odměňování a sítě,“ vysvětlil. Proto také komora podporuje hledání zdrojů, například i pozměňovací návrh k zákonu o léčivech na snížení cen biosimilars, což Chudoba označil za rychlé, třebaže ne úplně systémové řešení. „Přeci nemůžete neustále dokolečka říkat, že nám nemůžete přidat, protože vám dvojciferně rostou náklady na centrové léky. To se z toho nevymaníme. Víte, kolik klepe molekul na dveře. Přidali jste více do nemocničního sektoru, ale přidali jste i ambulancím odborným i praktickým lékařům,“ prohlásil lékárnický prezident směrem k pojišťovnám a vyzval je, aby se s lékárníky začaly vážně bavit o změnách v jejich odměňování a s tím spojenými pravidly pro tvorbu sítě.
Poradce hájí EET a kritizuje úhradovou vyhlášku
V diskusi o finančních ztrátách lékárníků došlo i na elektronickou evidenci tržeb. Pro lékárny je to jen další z mnoha regulací a administrativních povinností. Mají pocit, že je stíhá jedna pohroma za druhou. „My nejsme původci nákladů na léky a všechny nás za to trestáte. Jestliže díky nám lékárníkům pěšákům za tárou denně z EET připlynou velké prostředky do zdravotnictví, jak to že k nám, kteří je tomu státu vydělají, nic nepřijde. Ani blbej příspěvek na malinký papírový ruličky, kterých budeme potřebovat statisíce kilometrů. Podívejte se na to z našeho pohledu. Nám se regulují úplně všechny výstupy, ale vstupy nám nikdo nereguluje. Není možné v době, kdy ve zdravotnictví i v rozpočtu, jak nám tady řekl pan Vojtěch z ministerstva financí, rostou příjmy, aby nám lékárníkům, kteří nesou ten lékárnický výkon a službu na trh, aby příjmy klesaly až o 20 procent. To je nevyvážené. Beru to jako osobní trest za to, že bohužel nemohu ovlivnit, co stojí které léky,“ rozohnila se Lucie Nedopilová z lékárny U bílého lva Říčany
„EET ještě nefunguje, ale bude fungovat. Já doufám, že ty peníze tam přitečou, ale ten problém je asi jinde, není na ministerstvu financí. My dlouhodobě říkáme, že v systému není málo peněz, zvláště ne v dnešní době. Problém je v tom, jak se peníze přerozdělí a na to bohužel nemáme žádnou páku, žádné slovo. Když se teď řešila úhradová vyhláška, dalo jí ministerstvo zdravotnictví k připomínkám asi na pět dní, my jsme napsali asi 25 připomínek, nebyli jsme jediní. Připomínky nebyly vůbec vypořádány a ministerstvo zdravotnictví vyhlášku dalo do tisku. Podle mne je skandální, že se takto přistupuje k úhradové vyhlášce, která rozděluje desítky miliard korun,“ kritizoval Adam Vojtěch, poradce ministra financí Andreje Babiše. „Můj osobní názor je, že směřování veškerých fondů do nemocničního sektoru není progresivní přístup, protože nemocnice bohužel neudělaly příliš pro zvýšení efektivity své činnosti, zejména pokud jde o přímo řízené nemocnice. My jsme opakovaně dávali několik návrhů, co by se mělo dělat. Zatím tyto návrhy nejsou moc akceptovány,“ doplnil.
Podpořil ho politický náměstek ministra zdravotnictví, nominovaný za hnutí ANO, Kamal Farhan. „Pro mě je velmi těžké reagovat na slova pana magistra Vojtěcha, protože s ním musím souhlasit,“ potopil práci svých kolegů z ministerstva náměstek. Bránila je ovšem ředitelka Odboru farmacie MZ Alena Tomášková. „Vyhlášku připravuje sekce náměstka pro zdravotní pojištění. Nemohu souhlasit. Pokud se sejdou připomínky ať už ve vnitřním, či vnějším připomínkovém řízení, tak jdou mnohdy úplně proti sobě. Úkolem předkladatele vyhlášky je vypořádat připomínky takovým způsobem, aby celek fungoval. Sekce si za svým návrhem stojí, snažila se rozdělit finance, které má a práci odvedla správně,“ prohlásila Tomášková.
EET však zlobí také další diskutující. „Když jsme tak regulovaný a kontrolovaný, proč musíme mít EET? Nerozumím tomu, jsme transparentní, jsme připojení na úložiště, víte o nás všechno, SÚKl nás kontroluje na haléře, nejen po odbornosti. A proč lékárny řízené státem nemusí a my musíme, mají snad jiný sortiment?“ ptala se Eva Eisertová z Lékárny U českého lva v Chomutově.
„Jiné subjekty jsou také regulovány určitými zákony, ale furt jste soukromé subjekty, furt jste podnikatelé. Nebo nejste? Podle mě ano. Podnikáte za účelem dosažení zisku? Lékaři budou také v EET. Samozřejmě tam máme nějaké fázování, teď jsou restaurace, pak lékárny, maloobchod. Jste bráni jako maloobchod, máte příjmy z léků, které nejsou hrazeny z veřejného zdravotního pojištění. Všichni budou v EET lékaři i lékárníci, jestli někdo dříve, nebo později, o tom se může vést diskuse. Ten, kdo bere tržby v hotovosti bude v EET. Jsou tam nějaké minimální výjimky, třeba příspěvkové organizace., které jsou vyjmuty, protože mají trochu jiný systém financování a je tam také jiná kontrola zřizovatelem,“ reagoval Adam Vojtěch za ministerstvo financí.
Je třeba chránit malé lékárny, ale jak a které vlastně?
Jak regulovat síť lékáren a zajistit přežití těch nejmenších? Diskuse se také vedou už mnoho let, ale nyní je možná poslední čas na jejich záchranu. „Těžko může ministerstvo zdravotnictví zaujmout postoj, že bude regulovaná síť a přitom zůstane ta stávající nedotčená. Chápu, že lékáren někde ubývá, ale doposavad jich spíše přibývalo. Problém by mohl být někde v podhůří v chudých oblastech země a v malých obcích. To by se dalo řešit například příplatkem jako u praktiků, kde zdravotní pojišťovny v obvodech, které nejsou naplněné a jsou potřebné, musí nějaké peníze přidat. Rozhodně nikdy nebude možno – jestliže v průměru je ve velkých městech lékáren nadbytek – jim ještě přidávat. Tam zůstane zachováno tržní prostředí, které bývá kruté. Ono k vám bylo příznivé, dokud tak tvrdé nebylo, ale jakmile se začaly objevovat řetězce, tak se všechno zhoršilo a dostalo do standardního systému volného obchodování. Jako když Baťa zaváděl velmi efektivní tovární výrobu a zlikvidoval všechny ševce na Vysočině. Nemůžete chtít po ministerstvu, aby nalilo do lékárenství tolik peněz, aby mohly zůstat zachované a eventuálně bohatnout přebujelé lékárny v některých místech a aby zároveň zachránil periferní lékárny. Jedno, nebo druhé,“ vyprovokoval další debatu Leoš Heger, když při zmínce o ševcích sále nesouhlasně zahučel.
Prezident Chudoba připomněl, že komora připravila projekt na podporu jedinečných venkovských lékáren, který nyní zkoumá ministerstvo. „Jsme v první třetině diskuse tom, jak lékárny podpořit tak, aby to bylo podle zákona a přípustné z hlediska podpory podnikatelských subjektů. Na výzvu lékárnické komory reagovalo něco kolem 50 lékáren, 30 z nich splnilo i podmínky, které komora vydefinovala. Na výsledky jsem se dívala – vzdálenost těch lékáren, které by měly být podporovány je v poměrně širokém rozpětí – od jednoho kilometru do 20 kilometrů. Kde má být ona dostupnost? Tam, kde je malá obec s jedním lékařem a další lékárna je vzdálená 6 kilometrů? To je ta síť, o kterou se má stát zasadit?“ kladla si řečnickou otázku šéfka ministerského odboru A. Tomášková.
Adam Vojtěch vidí dva protichůdné proudy. „Provozovat lékárnu je u nás v porovnání s Evropou poměrně liberální, může jí vlastnit kdokoliv, nemusí to být farmaceut, není regulována časová a místní dostupnost. Na druhou stranu je tu volání po regulaci sítě. Z toho vychází různé názory, různé pohledy na svět na to jak by měla vypadat lékárenská péče. Možná bych proto vyzval k předložení jednotné koncepce poskytování lékárenské péče u nás,“ uvedl Babišův poradce.
Prezident Chudoba ovšem míní, že je lékárenská obec v názorech celkem sjednocena. „Co se týče řetězců, tak ty v letošním roce také přistoupily na tu možnost, že by mě být systém kombinovaný a zároveň, že by měla být stanovena pravidla pro síť lékáren, myšleno v tom prvním kroku pro vznik nových lékáren. Tady souhlasíme s pojišťovnami, že pak to řešení musí být cenově neutrální,“ vysvětlil.
„Lékárenství je v tuto chvíli jediným segmentem, pro který nestanoví úhradová vyhláška maximální výše úhrady, jediným segmentem, který má možnost pracovat s cenou se svými subdodavateli. To jsou výhody. Nevýhody jsme tu zmínili. Otázka zní: Chcete být nadále nejliberálnějším segmentem poskytování zdravotní péče v ČR, nebo chcete jistotu, ale za pozbytí určitých možností?,“ položil za pojišťovny lékárníkům záludnou otázku Pavel Frňka, ale přímé odpovědi se nedočkal.
K zamyšlení nad budoucností oboru pak auditorium vyzval jeho kolega z VZP. „Neměli bychom ignorovat, že způsob života lidí se mění a mění se jejich chování. Musíme si definovat, jak by měl systém fungovat v budoucnosti. Stejně tak lidé nenakupují potraviny v malých vesnických obchodech, jezdí do města do velkých center, to samé se děje i s léky. Neměli bychom fixovat to, co tu bylo doteď, protože trh chování lidí nám naznačuje, že se věci mění. Jestli hledáme svoji roli, musíme si jí najít v tom jak se v budoucnosti bude vyvíjet společnost, proto je lepší hledat komplexní a nejenom dílčí řešení,“ řekl Milan Krotký, ředitel Odboru léčiv a zdravotnických prostředků VZP.
Pevné ceny: stále dokolečka a stále bez úspěchu
Všichni hosté dostali otázku, zda souhlasí se zavedením pevných cen. I přes místy emotivní diskusní příspěvky z auditoria, představitelé pojišťoven i ministerstev zůstali neoblomní, něco takového nepřipadá v úvahu. Lékárníci i úředníci své protichůdné pozice přitom zaštiťují stejně – zájmy pacienta. Zástupci ministerstev a pojišťoven tvrdí, že by pevné ceny měly negativní dopad na finanční zátěž pacientů. Lékárníci naopak považují za nepřijatelné, aby nemocný člověk putoval po lékárnách a hledal nejlevnější lék, nebo aby pacient z vesnice měl dražší léky, než ten z města. Tato debata se táhne už dvě desítky let a zatím nikdy nedospěla do jakékoliv shody.
„Je to důsledek vývoje v 90. letech, kdy lékárny vznikaly bez regulací, na rozdíl od ordinací lékařů, kteří pokud chtěli mít hrazeny své služby z veřejného zdravotního pojištění, museli projít výběrovými řízeními. Návrh jsme posuzovali, dostali jsme zadání, že pokud by byly pevné ceny, je potřeba vymyslet takový model, který by nezatížil v současnosti pacienta. My jsme takový model zatím neobjevili,“ uvedla Alena Tomášková. Hlasy z auditoria namítaly, že by bylo možné využít limity na započitatelné doplatky, o kterých nedávno znovu hovořil i ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček (informovali jsme zde). „Modely, které jsem já viděl, by vedly k tomu, že by došlo k plošnému navýšení doplatků na léčiva,“ komentoval náměstek MZ Farhan.
„Kdo má farmaceutickou fakultu a v lékárně pracoval, by pevné doplatky samozřejmě chtěl. Jenomže objektivní čísla jsou taková, že reálné čerpání marže proti marži deklarované a dopočítávání do plného čísla, je tam reálných úspor více než 20 procent z objemu marže a to je věc, kterou musí hospodář zvážit,“ upozornil ředitel Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL) Zdeněk Blahuta s tím, že jeho osobní postoj vychází z toho, jakou fakultu vystudoval (pan ředitel je farmaceut a dlouholetý lékárník).
Adam Vojtěch není příznivcem pevných cen. „Určitý rozdíl je tam odůvodněný, pokud určitý lék může předepsat jenom specialista, tak nevidím důvod, proč by v tom místě, když je to třeba nemocniční lékárna, nemohl ten lék být levnější, aby si ho tam pacient vyzvedl a nemusí si ho vyzvedávat třeba někde u sebe doma na vesnici. Jiné je to u praktických lékařů. Určitý rozdíl v cenách není na škodu. Chování pacientů se mění, pokud se většina pacientů preferuje lékárny v obchodních centrech, protože se tam lidé koncentrují, tak je to asi nějaké tržní prostředí. Nejsem ani příznivcem stanovovat pevné ceny obecně ve zdravotnictví. Nemyslím si, že by všichni měli dostávat stejně,“ míní.
Ani Pavel Frňka nesouhlasí s pevnými cenami a to prý ze dvou důvodů. „Pokud bychom pevné ceny nastavili tak, by reflektovaly nejvyšší možnou dosažitelnou cenu, respektive úhradu, znamenalo by to pro systém dopady minimálně již ve zmíněných nedočerpaných možností (myslel nedočerpanou marži, o které hovořil ředitel SÚKL – pozn redakce). Pokud bychom se chovali jako pojišťovny správně a efektivně, pak bychom ji museli nastavit na tu nejnižší v tuto chvíli dosahovanou na trhu. Kdybychom to teď udělali, tak ti, kteří tu plakali, že stávající odměna za práci nestačí, by dostali ještě méně,“ poznamenal ředitel strategie ČNZP. Účastníci sjezdu ovšem namítali, že samozřejmě by musely pevné ceny doprovázet další změny, a to právě přesun odměňování z marží na za výkon. „Pevné doplatky a solidární systém spolu velmi souvisejí. Ceny ať si vysoutěží pojišťovny, ale musí na to navazovat změna odměňování, musíme dostat fixní částku za odbornou činnost. Tyto dvě základní premisy musejí být řešeny ruku v ruce,“ vysvětlil Lubomír Chudoba.
Milan Krotký z VZP se domnívá, že pevné ceny by mohly vést k navýšení doplatků, což pojišťovna nemůže podporovat. „Klienti nám dávají najevo, co chtějí tím, že hledají lékárnu, kde je nejnižší doplatek. Že jsou ceny různé ukazuje, že systém nákupu a distribuce léků se dá dělat s různou efektivitou a pravděpodobně některé subjekty využívají tuto situaci ke konkurenčnímu boji. Podívejme se do budoucnosti, jestli se trh bude vyvíjet jejich směrem, nebo vaším, nebo úplně jiným směrem. Jsou tu elektronické recepty, možná jiná donášková služba léků apod. Proto je třeba hledat cestu, co můžeme přinést a jak profitovat,“ znovu apeloval na lékárníky ředitel Krotký.
Rozbité děti, lékárník v lochu, hyenismus.. aneb, co zaznělo v diskusi
Eva Eisertová Lékárna U českého lva, Chomutov: Sponzoruji dětský domov. Taková situace jako je teď nikdy nebyla. Jsou tam pětileté děti, které mají čtyřkombinaci léků hypotenziv, nemluví celou větou, prostě rodí se generace rozbitých dětí, dětí feťáků. Rodiče je navštíví jednou měsíčně v dětském domově, berou na ně přídavky, za ty kupují fety a děti žijí na útraty státu a jsou opravdu rozbité – tam zapomenou dítěti dát jednu tabletku a vezou ho na JIPku.
Když vám přijde pacient a řekne: Máš doplatek? Tak si to str.. já jdu jinam. Vybírají si jenom bezdoplatkové léky, tzn. že se léčí jenom něčím. Oni, to co doplácejí, si nevezmou. Když byly 30korunové poplatky, tak si ještě tři balení Neurolu kupovali sami, teď ho požírají po lopatkách, protože jsou v depresi. Já jsem ovdovělá, měla jsem jedno balení Neurolu a musela jsem se z toho dostat sama a měla jsem dvě malé děti. Ale on žijí jenom z tabletek.
Lucie Nedopilová, Lékárna U bílého lva Říčany: Budu mít dluhy, nezaplacené zboží a zdravotní a sociální pojištění za své zaměstnance, při troše štěstí skončím s podmínkou, při méně štěstí v lochu. Jestliže velké nemocnici, která je přímo řízená, dojdou peníze a má velké dluhy, tak z peněz daňových poplatníků, se ta díra zamázne a to je nefér. To bychom přeci neměli v demokratickém státě připustit. Nemluvte o tom, že lékárny jedou v konkurenčně rovném prostředí.
Aleš Nedopil, ze stejné lékárny: Brát si nemocného pacienta, který má recept napsaný od lékaře, to znamená, že je signifikantně nemocný, jako rukojmího nějaké pseudoregulace, která může za to, že vznikají díky různým nákupním podmínkám různé ceny doplatků, je hyenismus. Navrhuje sociálně akceptovatelné doplatky tak, aby byly pro všechny funkční a ty nám umožní i to, že pacient zváží, zda ten lék opravdu potřebuje, jestli ho nemá předepsán zbytečně, nebo v nadbytečném množství. Tím, že se tu generují umělé rozdíly v cenách (dotačně či jakkoliv jinak), způsobuje disproporce na trhu.
Kristýna Pilátová z lékárny v obci Bystřice u Benešova: Nedomnívám se, že je konkurenční prostředí zdravé. Chceme zafixovat síť lékáren, protože nyní dochází k tomu, že řetězec, který je financovaný finanční skupinou postaví konkurenční lékárnu, která má nerovné možnosti na trhu léků. Postaví 50, 100 metrů od vás a vy skončíte. Tak to je. Péče dnes není dostupná pro všechny. Pracuji ve veřejné lékárně na menší vesnici a máme tam okruh pacientů z okolních vesniček a okresní město máme nedaleko. Když chceme nakoupit léky na ředění krve, tak doplatky na dva měsíce jsou v řádech stokorun vyšší pro pacienta u nás a my s tím nedokážeme absolutně nic udělat. Důchodce, který sotva jde, jak se má táhnout do okresního města? Ti lidé nemají takové možnosti, jak se domníváte. Nemají takové důchody, aby si to mohli dovolit.. Nedokážeme to komunikovat, aby ta cena byla stejná. Pevné ceny by nám pomohly u léků s doplatky na recept.
Jarmila Skopová, Lékárna U Zlatého hada, Cvikov: „Jakou dáváme přidanou hodnotu do zdravotnictví? Jsme první linie poskytování preventivní a zdravotní péče, děláme filtr hlavně praktickým lékařům. Když bude narušena kontinuita a kvalita poskytování první linie zdravotní péče, tak péče celkově vyjde dráž, vystupuje do vyšších pater, které jsou vždycky dražší. Nahrnou se lidé, co chtějí jenom „něco“ k praktickým lékařům. Přispíváme ke správnému zacházení s léčivy. Úkolem ministerstva a institucí, není zajistit bezpečné a účinné léky jenom jako materiál, ale i správné zacházení s nimi a v tom je naše role nezastupitelná.
Tomáš Cikrt, Foto: autor
Tématem budoucnosti českého lékárenství se Zdravotnický deník zabýval například v těchto článcích:
https://www.zdravotnickydenik.cz/2016/04/jak-lekarnici-prichazeji-o-svobodu/
A informace jsme přinesli i z minulého sjezdu:
