Nemocniční kaplani mají před svátky napilno. Svou pomoc poskytují nejen pacientům a jejich příbuzným, ale i zdravotníkům. Jak vánoce v nemocnicích na Severní Moravě vnímají páter Václav Tomiczek a kaplanka Yvona Guznarová?
Zastihnout pátera Václava Tomiczka není v těchto dnech jednoduché. Kromě povinností ve farnosti v Ostravě-Zábřehu dochází také do tří ostravských nemocnic jako nemocniční kaplan. U lůžek vážně nemocných pacientů naslouchá jejich steskům, vlídným slovem pomáhá nacházet vnitřní klid a také možnosti vyrovnání se s osudem. Před nadcházejícími svátky bývá o jeho návštěvu větší zájem než obvykle. Ne každému totiž zdravotní stav umožní opustit nemocniční lůžko a strávit Vánoce v kruhu rodiny. V takových případech pak více než kdy jindy přicházejí ruku v ruce smutek a tíživé myšlenky.
Naslouchání jako pomoc
„Jejich starosti se prolínají. Na straně jedné cítí, že jsou v nemocnici odloučeni od svých rodin. Jindy sice očekávají, že budou na svátky propuštěni domů, ale zároveň jsou si vědomi, že jim zdravotní stav nedovolí navštívit své příbuzné. A z toho mají obavy,“ hovoří o pocitech, se kterými se mu lidé svěřují.
Funkci nemocničního kaplana vykonává jedenačtyřicetiletý Václav Tomiczek už několik let, ale s „dekretem“, tedy oficiálně, přes čtyři roky. Navštěvuje pacienty v ostravské LDNce, fakultní i městské nemocnici a také dochází do Vítkovické nemocnice. Podle potřeby zavítá na oddělení onkologie, hematologie, neurologie i další. Na starosti má i další kaplany v diecézi a je také členem Asociace nemocničních kaplanů.
„V rámci ostravsko-opavské diecéze je šest nemocničních kaplanů. Zájem o jejich služby stále roste,“ potvrzuje páter Tomiczek. A nejde přitom jen o návštěvy u lůžek nemocných v období svátků. Hodně nemocnic už má i důstojné prostory pro věřící pacienty – pastorační místnosti, někde i vysvěcené kaple, kde se mohou nemocní s duchovními setkávat během celého roku. V některých nemocnicích vykonávají tuto službu faráři z dané farnosti. A nemusí jít, jako v tomto případě, jen o duchovní katolické církve. Své kaplany mají i další církve.
Největší dar – blízkost druhých
Nemocniční kaplanka Yvona Guznarová navštěvuje pacienty nemocnic v Českém Těšíně a v Nemocnici Podlesí v Třinci už dlouhých deset let. Za tu dobu vyslechla nejeden lidský příběh a sdílela obavy, strasti a smutky mnoha pacientů. Také ona potvrzuje, že její pomoc je vyhledávaná právě v předvánočním a vánočním častěji než jindy. V těchto dnech rovněž, intenzivněji než kdy jindy, vnímá potřebu pacientů v nemocnicích nebýt sám.
„Každý z nás má Vánoce s něčím spojené, ať už v dobrém, nebo zlém. V nemocnici ale každopádně zůstává pacient s těmito svými vzpomínkami sám. Proto je to pro některé tolik těžké, protože nejsou se svými blízkými. O to větší ale bývá radost, když blízcí přeci jen přijdou, třeba i se smaženým kaprem a salátem,“ říká Yvona Guznarová. A doplňuje, že pro většinu pacientů je největším darem bez ohledu na roční období právě přítomnost blízké osoby, která má pochopení a zájem.
A připojuje také jeden z čerstvých zážitků. „Před pár dny si mi pacient se slzami v očích posteskl, že už si nikdy nezajde vybrat stromeček sám. Dělal to každý rok už přes padesát let. Ve většině případů už nikdy nic nebude jako dřív, ale každému člověku pomůže, když může své těžkosti a obavy s někým sdílet,“ nastiňuje hlavní náplň své práce nemocniční kaplanky. Ta obnáší v průběhu celého roku především osobní návštěvy a soukromé rozhovory s pacienty, během nichž naslouchá jejich trápením a snaží se je přivést na jiné, pozitivní myšlenky. Rozhovory se přitom zdaleka nemusí týkat náboženství nebo nemoci.
„Teď, v adventním čase, navštěvuji pacienty stejně často jako jindy, ale nosím jim například ozdobené větvičky do vázy. Povídáme si o Vánocích a všem se snažím popřát. Nejen pacientům, ale i zdravotním sestrám a ošetřovatelům, kteří se o své pacienty příkladně starají,“ říká Yvona Guznarová. A dodává, že nejen pacienti, ale i zdravotnický personál nebo příbuzní pacientů se na ni mohou s důvěrou obracet i během vánočních svátků či přímo Štědrého dne.
Nejen péče o tělo
„Kaplanská služba v nemocnicích je jednou z forem odpovědí na lidské potřeby vyplývající ze životních událostí, které nutí člověka měnit zaběhnutý životní režim,“ tak vysvětlují, oč v případě nemocničních kaplanů jde, zástupci Asociace nemocničních kaplanů na svém webu nemocnicnikaplan.cz. Zde najdou zájemci jak ze strany duchovních, tak zdravotníků nebo veřejnosti, praktické informace a dozvědí se vše, co je o nemocničních kaplanech zajímá, či ve kterých nemocnicích působí. V celém Česku je jich zhruba pět desítek.
„Životní situace nemocného člověka bývá velmi složitá a plná ztrát. Nemoc člověka a vyrovnávání se s ní ovlivňuje celá řada faktorů a potřeb – tělesných, sociálních, duševních i duchovních. Vnímání a podpora těchto potřeb napomáhá lepší připravenosti pacienta i jeho nejbližšího okolí zvládat nemoc. Péče o duchovní potřeby se stává nedílnou součástí komplexní péče o nemocné ve zdravotnických zařízeních. V nemoci, více než kdy jindy, si lidé pokládají otázky po smyslu života, své aktuální životní situace, smyslu nemoci, a samozřejmě také hodnotí svůj dosavadní život. Tyto otázky často vzbuzují touhu po sdílení či odpuštění. Na tyto potřeby reaguje právě služba nemocničních kaplanů, kteří slouží všem pacientům bez rozdílu vyznání.“
Ne pro každého
Asociace byla založena v roce 2011 a je profesním společenstvím duchovních, kteří tuto práci vykonávají. Navazuje na novodobou duchovní službu v nemocnicích, kterou zavedl v 20. letech 20. století Anton Boisen v USA. Kromě osvěty a propagace v nemocnicích dbá asociace také na vzdělávání stávajících a budoucích nemocničních kaplanů.
„Garantujeme kvalitu svých členů a dbáme také, aby splňovali určitá kriteria. Poskytujeme jim zejména vzdělávání,“ vysvětluje Václav Tomiczek a doplňuje ona kriteria, která musí nemocniční kaplan splňovat. Především mít magisterské vysokoškolské vzdělání v oblasti teologie, dále pak pověření vlastní církve a alespoň tři roky působit v běžné pastorační péči. Musí absolvovat speciální kurz nemocničního kaplanství či odpovídající vzdělávání. A samozřejmě mít i osobností předpoklady pro tuto práci. Teprve poté biskup novému nemocničnímu kaplanovi pověření udělí.
-ova-
Foto: Archiv V. Tomiczka a Y. Guznarové
