Informace, jak rychle vám po fyzické zátěži klesá tep, může napovědět nejen vaší o kondici, ale také o riziku srdečních onemocnění a předčasného úmrtí. Web BBC popsal jednoduchý test měření tepu bezprostředně po cvičení a znovu za minutu. Pokud je vaše zotavení srdeční frekvence pomalé, může souviset s vyšším rizikem úmrtí. Kardiolog Josef Kautzner ale upozorňuje, že test není vhodný pro každého a u rizikových lidí je důležitější spíše pravidelná kontrola srdečního rytmu.

Zotavení srdeční frekvence po zátěži (Heart rate recovery, HRR) označuje rozdíl mezi srdeční frekvencí bezprostředně po fyzickém výkonu a její hodnotou po určité době od jeho ukončení. Čím rychleji tep klesá, tím příznivější je výsledek. Co může test napovědět o vašem zdraví, popisuje BBC.

Nejde přitom o novou metodu. „Tento test byl popsán už v roce 1999 skupinou z Cleveland Clinic v USA a je jedním z řady vyšetření, která informují o úrovni autonomní regulace srdce,“ vysvětluje přednosta Kardiocentra IKEM Josef Kautzner.

Čtyřnásobná pravděpodobnost úmrtí

Výzkum z roku 1999 sledoval přes 2 400 dospělých. Výzkumníci hodnotili jejich zotavení srdeční frekvence a účastníky následně sledovali po dobu šesti let. Lidé, kteří se ze zátěže zotavovali pomaleji (měli nízké HRR), čelili podle studie přibližně čtyřikrát vyšší pravděpodobnost úmrtí během sledovaného období.

Pozdější výzkumy přinesly podobné výsledky. Test HRR se tak stal jedním z ukazatelů spojovaných s úmrtností ze všech příčin, a to i u lidí, u nichž se neprojevuje zjevné srdeční onemocnění.

Co stojí za zpomalováním srdeční frekvence

Za souvislostmi mezi HRR a zdravotním stavem stojí mimo jiné autonomní nervový systém, který se podílí na regulaci srdeční činnosti. Při fyzické zátěži se aktivuje sympatický nervový systém, jenž pomáhá tělu reagovat na zvýšené nároky. Po ukončení výkonu se postupně uplatňuje parasympatická regulace, která se podílí na návratu srdeční frekvence k nižším hodnotám.

Když návrat ke klidnějšímu tepu po zátěži trvá dlouho, může to poukazovat na problém. „Pokud je pokles pomalý, informuje nás to o převládající sympatické aktivaci, a tedy možném vyšším riziku. Obdobné informace získáváme také z vyšetření variability srdečního rytmu a dalších testů,“ vysvětluje kardiolog.

Rychlost zotavení ovšem není samostatnou diagnózou. Výsledek je třeba interpretovat v kontextu celkového zdravotního stavu a dalších rizikových faktorů.

Jak si změřit srdeční frekvence

Zotavení srdeční frekvence (HRR) se běžně hodnotí při zátěžovém vyšetření u lékaře. Lidé si ho ale mohou měřit sami, například pomocí chytrých hodinek nebo sportovního náramku. Podle odborníků z Cleveland Clinic může výsledek pomoci při hodnocení funkce srdce a rizika budoucích kardiovaskulárních problémů.

Pro orientační výpočet jsou potřeba dvě hodnoty: nejvyšší tep dosažený při intenzivním cvičení a tep naměřený po jedné minutě odpočinku. Druhá hodnota se odečte od první a výsledkem je počet tepů za minutu, o který srdeční frekvence klesla.

Pokles o 12 tepů je málo

Pokles alespoň o 18 tepů za minutu během první minuty odpočinku se obecně považuje za příznivou hodnotu. Naopak pokles o méně než 12 tepů za minutu může být varovným signálem. Neexistuje ale jediná hranice vhodná pro všechny. Výsledek ovlivňuje například věk, přítomnost srdečního onemocnění, intenzita zátěže i fakt, zda člověk během odpočinku zůstává v klidu, nebo se dál pomalu pohybuje.

Domácí měření proto může poskytnout orientační informaci, samo o sobě však neurčuje diagnózu ani spolehlivě nevyčísluje individuální riziko. Pokud je výsledek nízký, je vhodné probrat ho s lékařem, který jej může posoudit spolu s dalšími údaji o zdravotním stavu.

S lékařem je třeba konzultovat další cvičení a při bolesti či tlaku na hrudi, závratích nebo nepřiměřené dušnosti se sportem okamžitě přestat. Lidé, kteří jsou si vědomi svého srdečního onemocnění, by bez lékařského dohledu neměli podstupovat ani samotný zátěžový test.

Kdy je důležitější běžná kontrola tepu

Kautzner upozorňuje, že test není vhodný pro lidi s vysokým rizikem, protože jednoduše už nejsou schopni potřebnou fyzickou zátěž absolvovat.

„Problémem je, že lidé, kteří jsou v riziku, obvykle necvičí, a test proto nejsou schopni provést. U nich je mnohem důležitější, aby si srdeční tep pravidelně kontrolovali a v případě významnější nepravidelnosti navštívili lékaře,“ doporučuje kardiolog.

Také běžná pravidelná kontrola tepu dokáže odhalit rizika. „Lze tak například odkrýt nejčastější arytmii u člověka, kterou je fibrilace síní. Ta se jinak může projevit až některou z mnoha komplikací, jako jsou mozková příhoda nebo srdeční selhání,“ dodává Kautzner.