Jak urychlit cenotvorbu léků? Namísto správního řízení „lékový řád“, uvažuje ministr Ludvík

"Teoreticky je investiční dluh v českém zdravotnictví někde v rozpětí 50 až 100 miliard korun. Když by do investic šlo 4-5 miliard ročně, tak je to na 10 až 20 let, potom by nemocnice mohly vypadat tak, jak mají vypadat," říká ministr zdravotnictví Miloslav Ludvík, jehož vystoupení zahajovalo konferenci ve Špindlerově Mlýně. Foto: TC.

 

„Dolévání peněz do nemocnic pravděpodobně skončilo,“ prohlásil včera ministr zdravotnictví Miloslav Ludvík na XII. Konferenci Rizika v činnosti farmaceutických společností, pořádané tradičně firmou Androsa ve Špindlerově Mlýně. Narážel tím na skutečnost, že ministerstvo financí nehodlá připustit, aby se do zdravotnictví dostaly v dalších letech mimořádné peníze nad rámec těch, které už schválila vláda v  platbách za státní pojištěnce, nebo které do něj tečou z obvyklých zdrojů, zejména z výběru pojistného. Již příští rok se však zdravotnictví může ocitnout v deficitu ve výši až několika  miliard korun. Má-li úhradová vyhláška uspokojit vládní sliby navýšení platů, zbude jen málo peněz na růst v dalších položkách (psali jsme například v záznamu z Kulatého stolu Zdravotnického deníku za účasti ministra zde). Problémy se očekávají zejména s financováním drahých léků v centrech, z toho má „velký strach“ právě ministr Ludvík. Na druhou stranu přišel s originálním nápadem, jak změnit dosavadní proces tvorby cen a úhrad léčivých přípravků, který mnohé farmaceutické firmy považují za zdlouhavý.  Ministr na konferenci také předestřel svůj pohled na registr smluv i investice do nemocnic.

 

Farmaceutická „branže“ by měla uvažovat o samoregulaci. „To co se řítí, bude neufinancovatelné. Nejnovější trend je, že místo, aby se registrovaly nové molekuly, tak se orientuje na účinnost molekuly na jiné diagnózy a tím pádem se proces zrychluje. Druhá věc je, že biologické léky se sice špatně zkoumají, ale pak se rychle vyrábí a strašně rychle množí. Z toho mám velký strach,“ varuje ministr zdravotnictví Miloslav Ludvík.  Současně, ale má za to, že je naše zdravotnictví determinováno určitými nepřekročitelnými mantinely. „V českém systému se opravdu nebavíme na téma, že někomu něco neposkytneme, že to bude za významnou spoluúčast, nebo případně, že zdroje jsou neomezené,“ upozornil.

Svěřil se také se svým „soukromým uvažováním“ na téma cenotvorby. Farmaceutickému průmyslu vyčetl, že si vydupal přes transparenční směrnici správní řízení, které je dnes tak kritizováno. „Ona kategorizační komise svého času nefungovala špatně se všemi těmi podezřeními, které jí pronásledovaly. Dnes se na revize cen léků čeká dlouho, ale SÚKL za to nemůže, může za to skutečnost, že se jede podle správního řádu. Jedna z možností, jak se tomu vyhnout, jak současný stav napravit, je vytvořit speciální řád pro tyto typy řízení. Příkladem by nám mohl být daňový řád. Mohl by to být vstřícný krok státu vůči farma byznysu, byla by to jakási do jisté míry osekaná forma správního řízení, kterou bychom mohli nazvat třeba Lékový řád,“ prohlásil ve Špindlerově Mlýně ministr.

Registr smluv jako cesta k privatizaci?

V pondělí vláda projednávala novelu zákona o registru smluv a přiklonila se k variantě zrychleného přijetí úplně nového návrhu poslance Radka Vondráčka (ANO), podepsaný šéfy klubů všech parlamentních stran s výjimkou TOP 09 – vice jsme psali zde. Ministr Ludvík je k registru smluv dlouhodobě velice kritický. „Existují dva chlapci, jednomu je 27, druhému 25, jeden se jmenuje Kameník, druhý se jmenuje Skuhrovec a jsou ze sdružení Oživení. Nikdy jsem nikoho jiného z toho sdružení neviděl. Tito dva pánové dokážou cvičit celým českým zdravotnictvím. Registr smluv je výborná věc, jak připravit privatizaci státního sektoru. Tím, že státní sektor musí zveřejnit téměř jakoukoliv smlouvu, bude extrémně znevýhodněn vůči soukromému sektoru, který ho pak bude moci jednoduše ovládnout. Řekl bych, že pán, který provozuje autobusy a má zálusk na České dráhy, se na to velmi těší,“ uvedl Ludvík. Pokud by platil zákon beze změny i po prvním červenci, tedy zůstala by vazba mezi zveřejněním smlouvy a její platností, byl by to podle ministra „průšvih“.

„Když poslanci zjistili, co udělali, zděsili se. Vznikla novela, která prošla sněmovnou a vrátila tam skoro úplně všechno (myšleno výjimky – pozn. redakce), bohužel kromě nemocnic. V senátu zase vyhodili všechno a zůstaly tam prakticky jenom nemocnice, respektive zdravotnictví, To se také nelíbilo. Nyní vznikl návrh Vondráčka – kompromis všech kompromisů. Je tam zveřejnění do 90 dnů. Zajímavé je, že v zákoně není napsána jiná vymahatelnost, než neplatnost, když nebude smlouva zveřejněna. Podle mého polopatického názoru – když se neplatnosti nebude domáhat ani to zdravotnické zařízení, ani dodavatel, tak nemá kdo by jí namítal,“ nadhodil zajímavou konstrukci ministr. „Primárně je to na těch dvou stranách, aby se neplatnosti dovolávaly. Pokud se tam objeví nějaký nezúčastněný subjekt, tak by měl dosvědčit a prokázat svůj nějaký právní zájem. To jsou takové ty ochrany mloků, čolků a případně transparentnosti,“ reagoval moderátor diskuse Libor Štajer, advokát z KMVS advokátní kanceláře s.r.o.. Logicky vzniká otázka, zda takový právní zájem si mohou obhájit neziskové organizace sledující korupční jednání. „To je na rozhodnutí soudu. Já myslím, že tam ten právní zájem není,“ míní advokát a dodává: „My všichni budeme pečlivě zveřejňovat a transparentně jednat, ale jestli to děláme správně, se dozvíme někdy za mnoho let.“

V plném proudu debaty: vlevo advokát Libor Štajer, vpravo ministr zdravotnictví Miloslav Ludvík. Foto: TC

Ztráta bonusů povede ke zvýšení nákladů o 12 miliard

S registrem smluv souvisejí bonusy, které – jak již dříve uvedl v rozhovoru pro ZD ministr Ludvík – má snad každá nemocnice a nyní by o ně mohly přijít. „Kalkulovali jsme, jaký bude nárůst nákladů na léky ve chvíli, kdy pojedeme podle oficiálních cen, bez bonusů, tedy podle cen, které budou nastaveny tak, aby nepodrazily obchodní politiku jednotlivých firem na německém, belgické, britském trhu apod. Je to 8 miliard korun. Ve zdravotnických prostředcích jsou to 4 miliardy, to je 12 miliard celkem,“ zdůraznil ministr Ludvík. Takový nárůst by sám dokázal spotřebovat téměř veškerý nárůst peněz do zdravotnictví,  k němž má dojít příští rok. Firmy by zdánlivě inkasovaly více peněz (‚dražší‘ léky), ale výsledně by získaly podle ministra méně, protože by se „dramaticky snížila spotřeba“.

Ludvík také zopakoval, co už uvedl v našem rozhovoru, že se ministerstvo zabývá možností návratům k maržím, které by nahradily bonusy. Mělo by to být finančně neutrální, finanční objem bonusů by se převedl do marží. Jistou pochybnost k této úvaze vznesl další z moderátorů konference Michal Krejsta, nový šéf představenstva ČAFF a generální ředitel OMEGA Pharmy, a to proto, že bonusy jsou podle něj součástí konkurenčního boje. Současně ale podpořil ministra v názoru na riziko privatizace jako důsledku (či dokonce záměru) registru smluv. „Od začátku mi to připadá jako hra jak vytvořit nárazník v systému, aby se došlo k tomu, kolik peněz se do systému dostává ze strany výrobců nebo z třetích stran a potom si říci, kam ty peníze budou nasměrovány, zda jsou nasměrovány na zdravotní pojišťovny, nebo na ministerstvo financí a kdo je vlastně bude přerozdělovat, jakým klíčem. A v mezidobí znekonkurenceschopnit státní a samosprávní nemocnice a zvýhodnit privátní, tak aby se daly určité nemocnice zprivatizovat apod. Nevidím u registru smluv žádnou přidanou hodnotu,“ řekl včera Michal Krejsta.

Ministr se několikrát ještě vrátil z auditoria zpátky k mikrofonu, tady v debatě s Michale Krejstou, generálním ředitelem firmy OMEGA Pharma. Foto: TC

Jak zalepit 100 miliard investičního dluhu

„Dolévání peněz do nemocnic pravděpodobně skončilo. Sám jsem byl vždycky proti tomu, v Motole jsme za těch 16 let nikdy provozní dotaci nedostali,“ komentoval ministr Ludvík problematiku finančního zdraví nemocnic. Podle něj současné obsazení ministerstva financí dává jednoznačně najevo, že si své problémy musí řešit zdravotnictví samo. Ludvík si nemyslí, že by se tento postoj, který „jde skrz celý rezort“, změnil po volbách, ať už dopadnou jakkoliv. Pro dokreslení uvedl typický příklad Fakultní nemocnice U svaté Anny, která dostala v několika tranších 900 miliónů korun a nyní podle ministra už je zase ve ztrátě ve výši 500 miliónů korun. „Situace ministra zdravotnictví je složitá, nebo spíš legrační. Svatá Anna má přitom relativně jednoduché řešení. Uprostřed této nemocnice je jiná nemocnice, jmenuje se CKTCH (Centrum kardiovaskulární a transplantační chirurgie – pozn. redakce), což je jedno z nejziskovějších zdravotnických zařízení v zemi, v neustálém přebytku, oddělilo se někdy začátkem devadesátých let. Vznikly tedy dvě nemocnice – jedna má ziskové kódy a druhá zbytek a k tomu ještě má na sebe natažen průšvih jménem ICRC, ale to je trošku jiná kapitola.  Jedno z řešení, jak řešit dluhy FN u svaté Anny je tedy spojit ji s CKTCH do jedné nemocnice. Zkuste před kýmkoliv z Brna zmínit, že se spojí, to se so sobě dozvíte věci!  Je to jeden z nepřekonatelných problémů,“ vysvětlil Ludvík.

Obecně podle ministra dluhy státních nemocnic vznikaly hlavně proto, že dávají vyšší platy, než soukromé nemocnice mzdy a v určité chvíli už na naplnění platových tarifů nemají dost peněz. „Nemocnice jsou dobré, horší a špatné. Některé produkují dost cash a některé neprodukují dost cash. Něco z toho je dáno historicky, že mají nějaké špatné kódy, ale něco je dáno špatnými rozhodnutími managementu,“ zmínil Ludvík a připomněl svůj návrh na vznik fondu při MZ pro investování do nemocnic, do něhož by směřovala část peněz, které se vyberou z daní na tabák a alkohol. Koncepční materiál na toto téma předloží vládě v září. „Když dnes nemocnice cokoliv opravuje – fasádu,  vyměňuje okna, rekonstruuje urgentní příjem – nebo když musí vyhovět všem předpisům SUJB, SÚKLu, hygieniků, bezpečnosti dat GDPR, musí toto všechno hradit ze zdravotního pojištění a to je špatně Na to systém není nastaven,“ řekl ministr. Podle jeho představ by měly do fondu směřovat 4 miliardy korun ročně. „Teoreticky je investiční dluh v českém zdravotnictví někde v rozpětí 50 až 100 miliard korun. Když by do investic šlo 4-5 miliard ročně, tak je to na 10 až 20 let, potom by nemocnice mohly vypadat tak, jak mají vypadat. Poskytujeme špičkovou péči na špičkové úrovni, ale občas také ve stodolách,“ podtrhl Miloslav Ludvík.

-cik-