Představitelé krajů i obcí hledí s obavami na budoucí vývoj ve zdravotnictví. Nevěří, že vystačí z navýšením peněz, které je zakotveno v úhradové vyhlášce, denně se potýkají s personální krizí a zatím stále nevědí, jakým směrem se v rezortu vydá nová vláda, která se teprve tvoří. Už teď jí ale mohou vzkázat, že se nesmí bát provést nutné změny například v motivaci pacientů či vzdělávání budoucích zdravotníků a navýšit objem peněz, které do zdravotnictví plynou. Zdravotnický deník se ptal napříč republikou a politickým spektrem.
Nejprve nás zajímalo, jaké problémy nejvíce tíží regionální politiky, kteří za zdravotnictví zodpovídají. Sypaly ze sebe jeden za druhým.
Nedostatečné úhrady a personální krize
„V kraji je určitě hodně palčivých míst ve zdravotnictví, které by bylo vhodné vyřešit, i když tomu moc nevěřím. Za prvé – opět téma financování zdravotní péče z úhradové vyhlášky. Po prvních modelacích úhrad nemocnicím je jasné, že úhradová vyhláška nezohledňuje navyšování platů zdravotnických pracovníků. Opět na to budou doplácet sama zdravotnická zařízení a opět se bude muset ‘zeštíhlovat‘ a restrukturalizovat,“ míní Martin Gebauer (ANO), náměstek hejtmana Moravskoslezského kraje, který upozorňuje na jednu možná přehlíženou změnu: „V důsledku zvyšování minimální mzdy se zvyšují finanční náklady nezdravotníkům – úklid, stravovací provoz, prádlo atd. – ať svépomocí či outsourcingem.“ M. Gebauer se také obává, zda se – vzhledem ke změně zákona – podaří udržet protialkoholní záchytnou službu, protože stávající prostory mnohdy nemohou splnit požadované podmínky. „A průřezově v celé ČR menší počty lékařů z lékařských fakult VS a odchody lékařů do důchodu,“ doplňuje jedno z nejčastěji zmiňovaných témat. Podle Gebauera kraje se musejí kraje potýkat s nepřipravenosti projektu eReceptu a „a v neposlední řadě GDPR, ale s tím nic neuděláme,“ posteskl si.
Ekonomické zásahy do nemocnic o nařizovaném navýšení platů, bez navýšení příjmu považuje za jeden z hlavních problémů Přemysl Sobotka (ODS), náměstek hejtmana pro resort zdravotnictví Libereckého kraje. „Údajně to bude v úhradové vyhlášce, jen jestli to bude stačit. 10% navýšení znamená vlastně 14% náklady (vč. zdravotního a sociálního pojištění),“ upozorňuje. Podle náměstka v Česku chybí strategie standardních a nadstandardních výkonů. Chybí také peníze na velké investice. „I to je v kompetenci vlády, plán však musí být v rámci systému spravedlivý, ne jen ke svým kamarádům,“ míní Sobotka. „ Zdravotní pojišťovny se musí starat o své klienty a nasmlouvat jim kvalitní péči, a tím regulovat nekvalitní péči v některých zařízeních. Navíc platby za určitou diagnózu musí být stejné všude,“ dodává.
Stručný, ale hutný výčet problémů, které trápí nejen kraje, ale celé zdravotnictví, nám poslal Aleš Cabicar (TOP 09), náměstek hejtmana Královehradeckého kraje: „Podfinancování (nízký objem finančních zdrojů) ve zdravotnictví a nerovné financování akutní lůžkové péče. Nejasná odpovědnost za tvorbu sítě poskytovatelů zdravotní péče. Vzdělávání lékařů i nelékařských zdravotnických pracovníků. Nedostatek odborného zdravotního personálu.“
Zajímavé postřehy k fungování českého zdravotnictví přišly z Pardubického kraje od radního pro zdravotnictví Ladislava Valtra (ODS).
„Chybí systémová motivace ke spolupráci mezi poskytovateli jednotlivých typů zdravotní péče bez ohledu na jejich ‚majetkoprávní‘ uspořádání, tj. mezi organizacemi, které zřídil/založil stát, kraj, soukromými subjekty, fyzickými a právnickými osobami, charitativními organizacemi, apod.,“ poukazuje radní, který vidí problém i v nedostatečné znalosti (možná i odpovědnosti) zdravotníků a nízké informovanost občanů/pacientů o možnostech vhodného čerpání zdravotní péče, která navazuje na primární ambulantní, respektive akutní lůžkovou péči. L. Valtr pak, stejně jako jeho kolegové v ostatních krajích, považuje za nezbytné řešit aktuální stav a očekávaný negativní vývoj kapacit poskytovatelů zdravotní péče. „Je nutné upravit kvalitu a kvantitu vzdělávání zdravotníků. Dále pak jasně definovat roli primární péče v systému poskytování zdravotní péče a způsobu jejich financování (viz např. „vymírání“ pediatrů apod.),“ říká radní Pardubického kraje.
V Plzeňském kraji je personální krize na prvním místě. Radní pro zdravotnictví Milena Stárková (ČSSD) dokonce pojmenování problému: Nedostatek nelékařského a lékařského personálu v nemocnicích okresního typu, zvýraznila červeně a tučným písmem (protože to je problém všech krajů, tak jsme úpravu textu zachovali). „Dovoz zdravotnického personálu z Ukrajiny a Ruska problém nevyřeší, pouze mírně zlepší. Je nutně potřeba zlepšit specializační vzdělávání lékařů tak, aby v českých nemocnicích pro ně bylo přívětivé a oni neutíkali do zahraničí. U nelékařského personálu je potřeba dopracovat schválenou legislativní změnu „4+1″ tak, aby se na střední zdravotnické školy vrátily specializované předměty na úkor předmětů všeobecných. A takto vystudovaným sestrám zvýšit jejich kompetence,“ vypočítává, co všechno je nezbytné udělat proti prohlubování personální krize Milena Stárková.
Když cesta k lékaři trvá půl dne
Totožným rizikům jako kraje, čelí i obce. Položili jsme tedy stejnou otázku na problémy zdravotnictví i Františku Luklovi, který je nejenom starostou Kyjova, ale i předsedou Svazu měst a obcí ČR. „Nejpalčivější problémem je nedostatek lékařů a zdravotnického personálu a současně vysoký věk lékařů, kteří slouží v území. Téměř 22 % praktických lékařů je starší šedesáti let. Nedostatek zdravotnického personálu se netýká jen venkova, ale také měst, především v případě zdravotních sester. Kromě faktu, že lékaři stárnou, v ČR také dlouho trvá, než absolventi získají potřebné atestace a často odchází do zahraniční za lepším výdělkem, nebo z venkova do větších měst – za větším počtem pacientů (tedy i vyššími příjmy) a větší kariérou a také komfortnějším způsobem života, hlavně pokud mají rodiny,“ uvádí F. Lukl.
Na našem semináři, který jsme v září uspořádali spolu se senátním výborem pro zdravotnictví a sociální politiku, zaznělo, že v České republice v současné době chybí, pokud by měl být dodržován zákoník práce, až tři tisíce lékařů a zhruba stejný počet zdravotních sester. Průměrně na jednoho praktika připadá 1 500 pacientů, v pohraničí to je i 2 200 lidí. Problémem se jeví také dříve zmiňované stárnutí lékařů. Náhrada za lékaře vyššího věku však není, získat potřebné atestace bývá v České republice často složitější než v zahraničí. Proto je mimo jiné nezbytná novela zákona o postgraduálním vzdělávání lékařů, která by měla pomoci omezit odchody mladých lékařů. A také dostatek adresně zaměřených finančních prostředků. U zdravotních sester jsou velkým problémem platy, za lepším výdělkem často odchází do zahraničí. Například v sousedním Německu sestřičky berou 3 x víc než v Česku. František Lukl, předseda Svazu měst a obcí ČRO nedostatku lékařů a sester
Z pohledu legislativy je podle F. Lukla nutné změnit vyhláškou dané dojezdové vzdálenosti, které mnohdy nereflektují na rozdílnou situaci v regionech. „Dále by za úvahu stála existence pojízdných praxí, které by pomohly obsloužit území s nižší infrastrukturou a samozřejmě je na pořadu dne i novela úhradové vyhlášky,“ míní předseda Svazu měst a obcí ČR. Svaz kritizuje i eRecept, kvůli dopadu jeho zavádění na praxe starších lékařů a ze stejného důvodu i EET.
„Prognóza pro Českou republiku na léta 2020 – 2025 je přitom neúprosná, 20 % zdravotních služeb budou zajišťovat lékaři ve věku nad 65 let. Pokud nedojde k systémové změně. Nůžky v systému zdravotní péče se víc a víc rozevírají. Na jednu stranu existují špičková pracoviště, na druhé straně místa, kde cesta k lékaři nebo do lékárny trvá půl dne. Čekací doby na specializovaných pracovištích jsou přitom ještě daleko delší,“ upozorňuje František Lukl.
Úkoly pro vládu
Zdravotnický deník také požádal oslovené regionální politiky o jejich náměty na témata, která by si měla vláda napsat do programového prohlášení. Pěkně úkoly pro vládu shrnul právě František Lukl: „Vláda by se měla kritické situaci ve zdravotnictví věnovat komplexně. Do programového prohlášení by měla zapracovat adresnou ekonomickou podporu zdravotnictví a systémová opatření pro to, aby lékaři i sestry byli motivováni zůstávat v ČR a vykonávat praxi v oblastech, kde jsou potřeba. Rovněž je třeba změnit vzdělávací systém, zrevidovat dojezdovou vzdálenost, otevřít diskuzi s pojišťovnami o jejich povinností zajistit dostupnou zdravotní péči, podpořit pacientské organizace a sloučit sociálně zdravotní pomezí, které je velkým tématem pro seniorskou populaci.“
Dlouhodobou komplexní koncepci vzdělávání lékařů i nelékařských zdravotnických pracovníků (včetně specializační přípravy), doporučuje vládě řešit Aleš Cabicar a k tomu přidává „narovnání a dlouhodobou stabilizaci principů úhrady zdravotní péče“.
Navýšit výdaje do rozpočtu zdravotnictví tak, aby ČR zvýšila svůj podíl na HDP o 1%, tedy na 8,8%, navrhuje Milena Stárková s poukazem na fakt, že v roce 2015 to bylo v Česku 7,8 %, kdežto průměr EU 9,9 %. „Znamená to zvýšení plateb za státní pojištěnce. Jedině tak lze následně adekvátně zaplatit stávající zaměstnance ve zdravotnictví a nové do tohoto oboru přilákat. Jinak hrozí zhoršování kvality a dostupnosti zdravotní péče v ČR,“ tvrdí M. Stárková.
Podle Ladislava Valtra by vláda měla provést hlubší systémové změny – definovat standardní a nadstandardní zdravotní péči a následně liberalizovat trh zdravotních pojišťoven. „Dále zvýšit spoluúčast pacienta (solidárnosti systému) v oblasti základní péče a léků (např. dražší léky na chřipku) a nezdravotních služeb (např. poplatek za ubytování a stravu v nemocnicích), aby bylo možné financovat drahou zdravotní péči vážně nemocných pacientů, respektive chronicky nemocných pacientů,“ napsal nám L. Valtr, který by také uvítal elektronizaci zdravotního systému včetně aktivního zapojení občana, čímž má na mysli „komunikaci nejen mezi jednotlivými poskytovateli zdravotní péče, ale mezi poskytovateli a občanem, ale i občanem a zdravotní pojišťovnou)“. Radní Pardubického kraje rovněž zdůrazňuje nutnost legislativně i finančně provázat zdravotní a sociální péči.
„Popsané problémy musí nová vláda řešit, mám ale obavy, že vláda ANO bude ještě více klientelistická než i největší pesimisté odhadují,“ odhaduje Přemysl Sobotka s tím, že až bude programové prohlášení hotovo, rád ho okomentuje. Zdravotnický deník se k pohledu z regionů zase vrátí nejen po schválení programového prohlášení vlády, ale zejména u příležitosti jeho plnění. Uvidíme, nakolik se očekávání politiků z regionů naplní.
-cik-
