Pondělí, 29. listopadu, 2021

Lékařům bez hranic lidé poslali víc peněz navzdory migrační krizi. Přibylo i lidí, kteří vyjeli na mise

DALŠÍ ČLÁNKY AUTORA

Česká pobočka mezinárodní humanitární a zdravotnické organizace Lékaři bez hranic (MSF) díky českým dárcům financovala v roce 2017 pomoc ve třinácti zemích částkou 76 milionu korun. To je oproti roku 2016 nárůst o sedm procent. Je to zároveň rekordní suma v historii kanceláře, která nevyužívá vládní granty, peníze totiž čerpá jen z příspěvků od soukromých zdrojů. Podle ředitele kanceláře Pavla Grubera je vidět, že ve společnosti přibývá lidí, kteří souzní s humanitárními hodnotami a neodradila je ani kritika kvůli pomoci MSF migrantům ve Středozemním moři. Peníze z Česka putovaly na projekty v Bangladéši, Iráku, Jemenu, Jižním Súdánu, Keni, Kyrgyzstánu, Mexiku, Nigeru, Nigérii, Svazijsku, Sýrii, Tanzanii a na Ukrajině. Přibylo i lidí, kteří vyjeli na mise – na 48 misí v 16 zemích se loni vypravilo 44 Čechů a Slováků.

 

Veřejnosti je sice mezinárodní projekt Lékařů bez hranic, jenž vznikl na začátku sedmdesátých let minulého století z popudu skupiny francouzských lékařů a novinářů v reakci na nigerijskou občanskou válku, dostatečně znám, ale pojďme se podívat na některé aspekty tohoto projektu blíže.

Lékaři bez hranic jsou celosvětovým hnutím, jehož jádro tvoří 24 členských asociací. Formální ústředí organizace sídlí ve švýcarské Ženevě. Organizaci dále tvoří 28 národních kanceláří a pět operačních center, která řídí jednotlivé humanitární a zdravotnické projekty. Operační centra, sídlící v Paříži, Ženevě, Bruselu, Amsterdamu a Barceloně, jednají koordinovaně, avšak samostatně.

Česká pobočka Lékařů bez hranic vznikla v roce 2006, ale první Čech na misi se ocitnul již v devadesátých letech. Byl to chirurg, který v roce 1996 vyjel přes vídeňskou kancelář. „Myslíme si, že Češi a Slováci byli na misích už dřív, ještě před vznikem kanceláře ve Vídni, jenže se nám je nepovedlo dohledat,“ přiznala členka správní rady české kanceláře Lékařů bez hranic Radka Čapková před dvěma lety.

V loňském roce působilo na misích Lékařů bez hranic 44 spolupracovníků a spolupracovnic z Česka a Slovenska. Dohromady vyjeli na 48 misí v šestnácti zemích světa a někteří dokonce jeli opakovaně. Na mise ale nevyjíždějí jen lékaři, či další zdravotníci, téměř pravidelně tvoří polovinu české kanceláře i další potřebné profese. Češi a Slováci sice v posledních letech nejčastěji vyjížděli do lokalit, kde mají Lékaři bez hranic největší projekty, tedy do Afriky, ovšem loni směřovali ponejvíce do projektů v Sýrii, Iráku, v Jemenu a v Jižním Súdánu.

„Loňských šest týdnů v Jižním Súdánu byla má první zkušenost s medicínou v subsaharské Africe. Zkušenost krásná, ale současně tvrdá a náročná. Navzdory letité klinické praxi to byla pro mě medicínská výzva a to vše v náročných podmínkách,“ svěřil se anesteziolog Dušan Mach. Ten odjel na svou úplně první misi v roce 2016 do jihojemenského Adenu a v roce 2017 byl pak na další misi v Jižním Súdánu.

„Jsem profesí anesteziolog s pětadvacetiletou praxí, což je takový bod, kdy už člověk začíná být více zkušený. A od těchto lidí jako já se čeká, že je už nic nepřekvapí a že nebudou z ničeho vyvedeni z míry, nicméně musím říct, že subsaharská Afrika a předtím mise v Jemenu, mne z míry částečně vyvedly a překvapily,“ svěřil se. V oblastech se totiž setkal s podvýživou, s malárií, s tropickými onemocněními, ale i s HIV, či s oběťmi uštknutými jedovatými hady, což má dost často za následek v případě nepodání protijedu buď velké krvácení ze všech otvorů, či úmrtí z udušení, ale i fakt, že lidi přijdou o nohu. „A to je něco úplně jiného, nežli u nás v Evropě,“ zmínil Mach s poznámkou, že WHO uštknutí hady zařadilo mezi opomíjené, ale přesto závažné onemocnění, protože na uštknutí ve světě umírá 125 tisíc lidí ročně a půl miliónu osob pak má trvalé následky.

Za podvýživou, hladomorem a útěky lidí stojí hlavně války

Česká kancelář Lékařů bez hranic poslala loni na humanitární projekty do třinácti zemí necelých 76,1 milionu korun, což je oproti roku 2016 nárůst o sedm procent. Je to zároveň rekordní suma v historii kanceláře, která přitom nevyužívá vládní granty, peníze totiž čerpá z příspěvků ze soukromých zdrojů. „Poslední dobou čím dál častěji přemýšlím nad věcí, kterou kdysi nadhazoval prezident Václav Havel, když mluvil o tom, zda je růst jediný indikátor úspěchu,“ podotkl k cifře vybraných peněz ředitel české kanceláře Lékařů bez hranic Pavel Gruber. „Rok 2017 byl pro nás rokem, kdy se zvětšil náš objem dárců, což ukazuje, že ve společnosti přibývá lidí, kteří souzní s našimi hodnotami a rozumí našim vizím. Ti lidé tak souhlasí s tím, že zdravotnická pomoc má být poskytnutá každému, kdo ji potřebuje a komu se ji nedostává a má být poskytnuta nezávisle a neutrálně,“ uvedl dále Gruber s tím, že většina humanitárních krizí jako je podvýživa, hladomor a lidé na útěku nebývají způsobené přírodními katastrofami, jako spíše za nimi stojí války. „Ráno jsem zaslechl, že bojující strany v Jižním Súdánu podepsaly mír, a ač ty naděje na udržení tamního míru nejsou veliké, tak pro mne by to byla úplně fascinující zpráva právě z pohledu civilistů, protože ti vždy trpí nejvíc,“ poznamenal k tomu Gruber.

Přispěvatelé projektů Lékaři bez hranic se podle něj kupodivu nezalekli ani migrační krize, přestože debaty na sociálních sítích potvrzují něco jiného, neboť tam panuje negativní nálada k tomu, že MSF pomáhají i migrantům ve Středozemním moři. Ovšem to prý na úbytek financí nakonec vliv nemělo. „Jsou sice lidi, kteří kvůli tomu ruší svou podporu a napíšou nám to, někteří přestanou pomáhat a ani nám to nenapíšou, ale realita je taková, že podpora roste. Já na to mám jen jednu odpověď: Česká republika je bohatá země a každý si může vybrat, komu chce pomáhat, jestli starým a nemocným, či zvířatům,“ vysvětlil Gruber s tím, že například na lodi MV Aquarius, kterou odmítli Italové a tak musela nakonec s uprchlíky odplout do Španělska, Lékaři bez hranic poskytovali pouze zdravotní pomoc, ale nijak ji neprovozovali.

Zdravotníkům pomáhá projekt Missing Maps

Češi a Slováci v zahraničí kromě výše zmíněného pomáhají doplňovat i „bílá místa“ na mapách. To je projekt, jenž pomáhá především zdravotníkům, aby se lépe orientovali na místech, jenž nejsou dosud zcela zmapované, takže to leckdy na mnoha místech vypadá, že jsou neobydlené a přitom tam žijí deseti tisíce lidí. Podrobné mapy jsou přitom důležité pro efektivní očkovací kampaně a nelze bez nich řádně vyhodnocovat ani další zdravotnická data, jako třeba provádět epidemiologické analýzy. „Proto vznikl projekt Missing Maps, v jehož rámci humanitární organizace Lékařů bez hranic spolu s dobrovolníky vytvářejí na základě satelitních snímků mapy krizemi ohrožených oblastí,“ vysvětlil koordinátor projektu Missing Maps Jan Böhm s tím, že se do projektu od jeho počátku v roce 2014 zapojilo celosvětově již téměř šedesát tisíc lidí, kteří zmapovali přes 32 milionů budov a více než osm set tisíc kilometrů silnic. Před dvěma roky se do projektu zapojili i dobrovolníci z Česka a Slovenska.

„Za ty dva roky 840 lidí zmapovalo nejméně 410 887 budov a 13 799 kilometrů silnic. Jen pro představu: to je jako vzdušnou čarou z Prahy na jižní pól. Konkrétně pomohli Češi a Slováci vytvářet podrobné mapy mimo jiné v Nepálu, Sierra Leone, na Haiti či Madagaskaru,“ uvádí ve své zprávě kancelář LBH.

Například loni v dubnu zasahovali Lékaři bez hranic za pomocí nových map při výskytu cholery v Mosambiku. „Ta oblast byla velká jako Praha a tým ji potřeboval mít zmapovanou za týden. Zasáhli hlavně čeští dobrovolníci, kteří se zapojili ze svých domovů a nestihli jsme to za týden, ale za deset dní. Lékaři bez hranic poté mohli výrazně rychleji proočkovat proti choleře 350 tisíc lidí a epidemii se jim tak podařilo zastavit,“ poznamenal Böhm.

Příkladů, kdy pomohly mapy, je prý více. Tak třeba v Jižním Súdánu dobrovolníci půl roku intenzivně mapovali zhruba osmdesátikilometrový perimetr kolem města Aweil. „Poslední sčítání lidu tam bylo v roce 2008, před odtržením od Súdánu. Byl to jediný demografický údaj, který jsme měli k dispozici. Měli jsme dva týdny na průzkum, abychom zjistili zdravotní potřeby u deseti tisíc dětí. Zároveň jsme se kvůli bezpečnosti mohli pohybovat mimo základnu jen za světla. Díky podrobnějším mapám se kolegové mohli lépe rozhodnout, kam pojedou,“ uzavřel koordinátor projektu Böhm s poznámkou, že Missing Maps pomohl na konci dubna i v Demokratické republice Kongo, kde byla epidemie eboly.

Navzdory množství odvedené práce se projekt ani zdaleka nechýlí ke konci – odhadem se podařilo zmapovat pět procent oblastí, kde mapy chybí. Zbylých 95 procent území na zmapování stále čeká.

„Dobrovolníci se do projektu Missing Maps mohou zapojit jednoduše. Stačí jim k tomu počítač, myš a čas. Proniknout do tohoto typu mapování mohou na takzvaných mapathonech,“ dodává k projektu česká kancelář Lékařů bez hranic.

Kde peníze loni pomáhaly?

Peníze od české pobočky Lékařů bez hranic putovaly na projekty v Bangladéši, Iráku, Jemenu, Jižním Súdánu, Keni, Kyrgyzstánu, Mexiku, Nigeru, Nigérii, Svazijsku, Sýrii, Tanzanii a na Ukrajině. Konkrétně to bylo zde:

Bangladéš – pomoc lidem na útěku (v oblasti Cox´s Bazar)
Irák – pomoc lidem na útěku (v táboře Domíz)
Jemen – akutní zdravotní péče a pomoc zranitelným skupinám ve městě Ibb
Jižní Súdán – základní a sekundární zdravotní péče v Agoku a Mayomu
Keňa – pomoc lidem na útěku (v táboře Dadáb)
Kyrgyzstán – léčba tuberkulózy v Kara Suu
Mexiko – krizová pomoc po zemětřesení (v oblasti Puebla)
Niger – léčba dětské podvýživy a malárie v Zinderu a Magarii
Nigérie – pomoc lidem na útěku (ve městě Banki)
Svazijsko – léčba pacientů s HIV/ AIDS v Nhlagano
Sýrie – pomoc obyvatelům zasaženým konfliktem v guvernorátu Hasaká
Tanzanie – pomoc lidem na útěku z Burundi (v táboře Nduta)
Ukrajina – pomoc lidem žijícím v blízkosti konfliktní zóny (Mariupol)

Olga Böhmová

DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY