Profesor Dušek upozornil právníka Dostála na důsledky přepjatých aktivit

"Je důležité, aby i legislativci, právníci a lidé píšící nejrůznější incentivy, což je samozřejmě ústavní právo každého člověka, uvažovali lidsky, co se se systémem stane, když do něj střelíme třeba proto, že nějaký paragraf z roku 98 není dobře napsaný nebo ho nikdo nestihl inovovat," apeluje profesor Ladislav Dušek. Foto: Hospodářská komora ČR

Jméno Ondřeje Dostála zaznívalo v poslední době zejména v souvislosti s ústavní stížností skupiny senátorů, která by mohla rozbourat celý systém hrazení zdravotní péče v Česku. Právník zároveň donedávna zastupoval za PWC Legal pacienty, kterým pojišťovna odmítla uhradit nějakou péči. Své názory ohledně toho, na co mají čeští pojištěnci nárok a jak se ho domáhat, vyjádřil Dostál spolu s připomínkou ústavní stížnosti na systém úhrad i na středeční diskuzi na půdě Hospodářské komory v rámci platformy Kdo zaplatí zdravotní péči v roce 2030. Jeho slova ovšem rozhodně nepřesvědčila šéfa ÚZIS profesora Ladislava Duška, který Dostála vyzval k etické odpovědnosti a lidskému přístupu.

 

Na středeční diskuzi platformy Kdo zaplatí zdravotní péči v roce 2030 upozornili odborníci z celé řady oborů na to, že je potřeba připravovat změny v systému financování péče s ohledem na demografické faktory, epidemiologii, dosavadní úspěchy medicíny i nově přicházející technologie (psali jsme zde). Jenže dělat zásadnější změny v systému, kde bývá jakákoliv zmínka o spoluzodpovědnosti a spoluúčasti pacientů vnímána jako útok na solidaritu, bude nelehký úkol. „Kolega Dostál už se na to těší, nabouchá tam všechny zákony, které u nás říkají, že všichni máme stejný přístup, i když nic není vzdálenější realitě,“ říká ekonom Miroslav Zámečník.

„Pokud bude parlament tak hloupý, že stanoví širší zákonný nárok, než na co stačí peníze, nemůžeme počítat s tím, že to lidé nebudou vymáhat. Když zákonodárce řekne, že penze má být tisíc euro, nemůže pak správa sociálního zabezpečení důchodci říct, že si to partner zkrátí podle toho, kolik se vybralo daní. Člověk na to má vymahatelný nárok a právo. To není moje věc, ale stovek advokátů, kteří přijdou a řeknou: my tady uplatňujeme nárok vytvořený zákonem. Stanovení hranice ochoty platit vázané například na odvod zdravotního pojištění či HDP do zákona s případnými alteracemi pro nezodpovědné dolů nebo pro vzácná onemocnění nahoru je něco, co měl dávno odpracovat parlament, respektive to pro něj mělo připravit ministerstvo zdravotnictví, a to nevidím,“ reaguje Dostál.

„I na cestě dolů existuje řada profesí, které budou profitovat,“ komentuje to Zámečník.

Predikce ve zdravotnictví jsou podle Dostála pochybné

V rámci následné diskuze Dostál svůj pohled na věc rozvinul také směrem k datům a predikcím, které v prezentaci představil profesor Dušek z ÚZIS. „Jsem trochu kritický k predikci vývoje nákladů, když v tuto chvíli nevíme, jak se bude vyvíjet samotná struktura zdravotnictví, stejně tak jako spory o rozsah péče patrně nebudu dělat já ani jiný právník s hodinovou cenou, ale robot, který někdo naprogramuje. Musíme počítat s tím, že se technologie budou vyvíjet a tím pádem budou razantně měnit to, jaký budeme potřebovat personál. A protože to nedokážeme predikovat, potřebujeme postavit dostatečně robustní strukturu institucí, aby si s každou změnou dokázala poradit, takže by se nemuselo čekat na parlament, až něco změní. A je potřeba si říci, co se ještě v tomto volebním období stane a na co by měla být zaměřena pozornost. Když se ptáme, co budou dělat zdravotní pojišťovny, musíme se zeptat, kdo jsou. V tuto chvíli je v parlamentu několik návrhů, jeden pirátský, který tvrdí, že kdo platí, ten má rozhodovat. V každém případě nemůžeme pracovat s dohodovacím řízením, když nemáme v zákoně vyřešeno, kdo dohoduje – a to je věc příštího pololetí. Druhá věc, která se také stane a k níž směřuje ústavní stížnost skupiny senátorů, je, že v současné době jede financování zdravotnictví na provizoriu z roku 1998, ve kterém se znemožňuje konkurovat cenou a kvalitou při poskytování zdravotních služeb. Odhaduji, že to neobstojí, ale je potřeba už nyní vytvářet pravidla pro to, co systém nahradí,“ uvádí Ondřej Dostál.

„Ve velké submisivitě si dovolím konstatovat, že všechny významné evropské státy vypracovávají velmi sofistikované modely predikcí, protože bez toho se nejde dál hnout. Výhodou, kterou zdravotnictví má, je, že je do jisté míry konzervativní, a než se nějaký nový nápad probourá do úhrad a reálné aplikace, prochází řadou závažných testování. Už dnes například u genové terapie víme, co se chystá v následujících deseti, patnácti letech. V Česku děláme predikce v sedmi segmentech od roku 2007, v jednom od roku 2005, a bohužel se trefujeme s přesností tři procenta. Nelze tedy axiomaticky postulovat, že když nemáme predikce, musíme postavit mašinerii, která bude na něco reagovat. Nemusíme. A pak je důležité, aby i legislativci, právníci a lidé píšící nejrůznější incentivy, což je samozřejmě ústavní právo každého člověka, uvažovali lidsky, co se se systémem stane, když do něj střelíme třeba proto, že nějaký paragraf z roku 98 není dobře napsaný nebo ho nikdo nestihl inovovat. Lidský rozměr je důležitý. Ve své odbornosti velmi zvažuji, co udělám lidsky, když si zařídím svých pět minut slávy a vyletím do televize nebo deníku. To je naše lidská, etická odpovědnost – třeba neděsit zbytečně pacienty nějakými křivkami nebo nesnižovat důvěru ve zdravotní péči, protože to zablokuje další krůčky k reformě. Mějte, prosím, etickou odpovědnost i vy, kteří rozumíte právu a legislativě,“ odpovídá Ladislav Dušek.

S právními názory Ondřeje Dostála musel profesor Dušek soupeřit i dříve, kdy dnes už bývalý poslanec Ludvík Hovorka (KDU-ČSL) brojil proti Národnímu zdravotnímu informačnímu systému. Dostál tehdy působil u Hovorky jako asistent a připravoval mu tak právní podklady.

V minulosti Dostál poskytoval služby farmafirmám, radil Grémiu majitelů lékáren nebo „kopal“ za pacienty v rámci Platformy zdravotních pojištěnců. Na střety zájmů, v nichž se v minulosti Ondřej Dostál ocitl, jsme upozornili zde a zde. Jeho jméno se objevilo i v kauze bonusů, kdy byl podepsán pod dokumentem obsahujícím konstrukci, že nemocnice, která „zamlčí“ snížení fakturované číselníkové ceny o množstevní bonus, se neoprávněně obohatila a poškodila tak zdravotní pojišťovnu. Je přitom možné, že právě z této studie vycházel pražský vrchní státní zástupce Zdeněk Matula, který bonusy prověřoval a způsobil nemalé starosti managementům českých nemocnic (psali jsme zde či zde). Dostál je také autorem v prosinci podané ústavní stížnosti 48 senátorů napadající systém úhrad ve zdravotnictví. Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch přitom později uvedl, že vyhovění stížnosti by mohlo znamenat zhroucení celého systému.

Michaela Koubová