Tajně a rychle. Odborníci podepisují petici proti překotné snaze převést protidrogovou politiku na MZ. Zničí to dosavadní úspěchy, varují

Odborníci varují, že přesunem protidrogové politiky na ministerstvo zdravotnictví dojde nenávratně ke zničení funkční české protidrogové politiky založené na principu harm reduction, která je celosvětově udávaná za vzor v přístupu k závislostem. Foto: MK

Jen těžko realizovatelné jednání s ministry a náměstky jiných resortů, problémy s hrazením adiktologických služeb a odklon od schválené národní strategie pro problematiku závislostí – takový bude podle odborníků dopad zamýšleného přesunu protidrogové politiky z úřadu vlády na ministerstvo zdravotnictví. Zásadní krok, který s velkou pravděpodobností rozbourá dosavadní úspěchy na poli české protidrogové politiky, jež je velmi uznávána i odborníky z jiných zemí, je přitom plánován bez jakékoliv diskuze, tajně v rámci každoroční systemizace míst. Ve výsledku by se tak měl přesun protidrogové politiky, s níž souvisí celospolečenské škody ve výši sto miliard ročně, odehrát už za půl roku, což ještě zvyšuje riziko chaosu a pochybení.

 

„Protidrogová politika je velmi komplexní téma, do něhož vstupuje celá řada resortů – není to jen ministerstvo zdravotnictví, ale také MPSV, ministerstvo spravedlnosti, ministerstvo financí a mohl bych jmenovat další. V širším pojetí adiktologie jsou navíc etablovány i další nejen zdravotnické profese, ale i sociální či pedagogičtí pracovníci, bez nichž se nemůžeme obejít,“ uvádí předseda České asociace adiktologů Vojtěch Janouškovec.

A protože je do problematiky protidrogové politiky zahrnuta řada resortů, je velmi nešťastné přesouvat koordinační roli z nadresortního úřadu vlády na jedno z ministerstev. „Situace z úřadu vlády je úplně jiná než z ministerstva zdravotnictví. Začíná to tím, že na ministerstvu zdravotnictví to má spadat pod věcně příslušného náměstka, nebude to tedy ani samostatný útvar, který by mohl jakýmkoliv způsobem jednat meziresortně. Tematika je přitom velmi široká. Dnes protidrogová politika integrovala hazard, se kterým ministerstvo zdravotnictví nemá téměř nic společného, tabák či alkohol. Z pohledu koordinace tam spadají témata jako celní správa, policie, celá oblast vymáhání práva, pašování drog nebo třeba kontrola hazardu,“ přibližuje ředitel Společnosti Podané ruce a předchozí národní protidrogový koordinátor Jindřich Vobořil (včerejší tiskové konference pořádané Asociací nestátních organizací, Českou asociací adiktologů, Společností pro návykové nemoci a sekcí adiktologických služeb Asociace poskytovatelů sociálních služeb se zúčastnili celkem čtyři bývalí národní protidrogoví koordinátoři).

Podle něj by proto bylo na místě spíše roli národního protidrogového koordinátora posilovat, takže by se stal zmocněncem vlády. Oproti tomu při zamýšleném převodu na ministerstvo zdravotnictví bude jen obtížně možné hovořit s náměstky či ministry. Podle současného statutu rady vlády je navíc jejím předsedou premiér, který může úkolovat celou veřejnou správu, ten už ale jen těžko bude chodit řídit radu na ministerstvo zdravotnictví. V jejím čele tak zřejmě stane ministr a agenda spadne o patro níž, čímž ztratí prestiž i možnost efektivně komunikovat s dalšími ministerstvy.

Nejde přitom rozhodně o první pokus o přesun agendy z úřadu vlády. Když ležel podobný návrh na stole před rokem a půl, bylo podle Vobořila alespoň ve hře to, že půjde o samostatný útvar, zatímco nyní by měla protidrogová politika spadnout ještě níže. Paradoxní ovšem je, že tehdejší pokus zarazil po diskuzích s odborníky premiér Andrej Babiš, který nyní s nápadem na přeřazení přišel. Historie snah o odklizení protidrogové politiky z úřadu vlády ale sahá ještě hlouběji do minulosti – od 90. let bylo podobných pokusů sedm, přičemž jedna byla krátkodobě úspěšná. Ve finále se však vždy nakonec povedlo situaci ustát a protidrogovou politiku na úřadu vlády udržet.

Úřednickou cestou

Nyní má změna proběhnout úřednickou cestou, kdy by agenda měla být přeřazena prostřednictvím hromadné systemizace. Věc se tedy prosazuje narychlo bez projednání rady vlády pro koordinaci protidrogové politiky, jen se zkráceným pětidenním meziresortním řízením. A pokud vláda zřejmě 22. července na návrh kývne, už s ním nebude možné nic dělat. Odborníci tak vyjadřují velké znepokojení nad tím, jakým způsobem se změna prosazuje. Jedním z členů rady vlády pro koordinaci protidrogové politiky je přitom podle jejího statutu předseda výboru Společnosti pro návykové nemoci ČLS JEP – jenže on ani samotná organizace, která ho deleguje, o věci vůbec nebyli informováni.

„Je to ostuda,“ konstatuje docent Kamil Kalina, bývalý národní protidrogový koordinátor a člen výboru Společnosti pro návykové nemoci ČLS JEP. „Kdyby se naši kolegové na posledním zasedání rady vlády nedotázali, jak se v tomto věci mají, ani bychom se nedozvěděli, že se nějaký přesun chystá. Je skandální, že se takováto věc má odehrát v tichosti a bez širší diskuze s odbornou veřejností. To není moudré, obzvláště když model české protidrogové politiky s koordinačními snahami, které v posledních letech sílily a hledaly i legislativní řešení pro zakotvení zdravotně sociálních služeb, nabíraly na výkonu a vypadalo to, že se začneme bavit o smysluplném dalším rozvoji. Toto uvažování nás vrací o mnoho let zpět,“ podotýká předseda sekce adiktologických služeb Asociace poskytovatelů sociálních služeb Petr Hrouzek. „Před nedávnem se tu začal rýsovat poměrně potenciálně funkční návrh jednotnějšího a efektivnějšího financování, který ovšem nutně předpokládal, že peníze budou zavěšené u nadresortního orgánu. Přijdeme tedy i o tyto naděje,“ doplňuje Kalina.

Podobného názoru je naprostá většina odborné veřejnosti. Pod petici Neberte drogy… z Úřadu vlády se za pár dní od jejího zveřejnění podepsaly na čtyři stovky odborníků včetně desítek odborných organizací a služeb zajišťujících péči.

Odborníci také žádají o urgentní zasedání rady vlády, které zatím mají přislíbeno neoficiálně. „Debata by se měla otevřít a dostat do míst, kde má být, ne aby proběhla někde vskrytu,“ podtrhuje Hrouzek. „Dovedu si představit diskuzi o tom, že by se agenda mohla někam přesunout a možná by bylo vhodné ji někam umístit – v minulosti tu například bylo téma vzniku jakési agentury. Jenže diskuze tu otevřeně neprobíhala, a přesun má proběhnout za půl roku. Už jen z podstaty věci se obávám, že tato rychlost skýtá prostor pro obrovskou chybovost, spousty záležitostí se mohou pokazit a do této chvíle neznáme ani podrobnosti přesunu,“ popisuje Vojtěch Janouškovec.

Budeme bořit to, co funguje?

Paradoxní zároveň je, že 13. května tohoto roku vláda schválila národní strategii prevence a snižování škod spojených se závislostním chováním pro dalších devět let, která s přesunem nepočítá – předpokládá naopak, že agenda setrvá na úřadu vlády (o strategii jsme psali zde). K tomu mají být doposud rozdělené akční plány pro tabák, alkohol, hazard a nelegální drogy sloučeny v jeden, který by měl koordinovat právě úřad vlády. Ruku v ruce s tím by měly být finance centralizovány na MPSV pro sociální služby a zbytek na úřadu vlády. Současná snaha však tyto záměry staví na hlavu.

„Není žádný rozumný důvod, aby se agenda přesouvala. Model rady vlády při úřadu vlády jakž takž po celá léta funguje ve prospěch toho, že je politika v oblasti návykových látek v ČR vynikajícím způsobem hodnocena po celé Evropě. My si toho málo vážíme, ale jsme velmi příkladnou zemí. Vděčíme za to mimo jiné i složitému, ale relativně funkčnímu mechanizmu meziresortní koordinace, a kolegové, kteří se mnou sdílejí zkušenost býti národním protidrogovým koordinátorem, dobře vědí, že i z nadresortního úřadu vlády jde koordinace ztuha. Tím spíše se vymyká naší představivosti, jak půjde z resortního ministerstva, ať je to jakékoliv,“ domnívá se Kamil Kalina.

Velké otazníky pak souvisí také s kompetencemi. „Jako šéfa velké organizace, která se zabývá zdravotními a sociálními službami, mě trápí, že z ministerstva zdravotnictví celá léta slyším, že neumí a nejsou schopni hradit mzdy zařízením, která nejsou primárně zdravotnická. Většina služeb včetně prevence HIV a žloutenek jsou ale řízeny sociálními pracovníky. Nadresortní zdroj, což je v tuto chvíli 165 milionů na úřadu vlády, hradí služby, které neumí zřizovat nikdo jiný než nestátní organizace a nemají alternativu ve státních, krajských ani městských službách. Přitom tam chodí 34 tisíc lidí ročně,“ popisuje další problém Vobořil. Zatím se ovšem nepodařilo ani to, že by ze zdravotnického rozpočtu byli placeni sociální pracovníci, kteří působí ve zdravotnických zařízeních spadajících do gesce ministerstva zdravotnictví.

Podle Vobořila se přitom ministerstvo zdravotnictví před rokem pokusilo najít způsob, jak služby hradit, hrozí ovšem zásek na právním oddělení. „Chápu, že úřad vlády chce omezit počet lidí, a úředníkům na úřadu vlády bylo vždy trnem v oku rozdávat dotace. Nicméně pokud by to mělo věcně příslušet jinam, určitě to není ministerstvo zdravotnictví, protože to nemá v kompetenčním zákoně – v tom to má ministerstvo vnitra,“ dodává Vobořil. „Neexistuje zákon, který by v tomto upravoval kompetence a koordinační roli jednoho resortu,“ doplňuje Janouškovec.

Petice Neberte drogy… z Úřadu vlády pak také upozorňuje, že plánovaný přesun odboru protidrogové politiky úřadu vlády je problematický i z legislativního pohledu, kdy zákon 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek v paragrafu 28 stanovuje, že radu vlády pro koordinaci protidrogové politiky zřizuje vláda, která rovněž jmenuje národního protidrogového koordinátora. Není zde ale nijak stanoveno, že se tak děje na návrh konkrétního ministra, a rozumí se tedy, že jde o návrh předsedy vlády, do jehož gesce tato oblast patří.

MZ zatím v oblasti závislostí příliš nebodovalo

A aby toho nebylo málo, shodují se odborníci na tom, že co se týče protidrogové politiky, počínalo si doposud ministerstvo zdravotnictví ze všech zapojených resortů téměř nejhůře, a to i co se týče naplňování úkolů z národní protidrogové strategie. „Ministerstvo zdravotnictví je nadto nejslabším rezortem, který dlouhodobě dává na projekty protidrogové politiky nejméně finančních prostředků z hlavních zdrojů, a jak opakovaně zmiňujeme, témata, která gesčně spadají pod zdravotnictví, tedy alkohol a tabák, jsou dlouhodobě řešena z oblasti závislostí nejhůř,“ píše se v petici.

Odborníci pak nejsou nijak nadšeni ani ze současného přístupu ministerstva. „Nízká kompetentnost ministerstva zdravotnictví v oblasti protidrogové politiky se projevuje dlouhodobě, obzvláště zřetelná je právě v těchto dnech, kdy ministr Vojtěch Adam odmítl dopisem řešit katastrofu, kterou způsobilo jeho ministerstvo snížením peněz na výměnu injekčních stříkaček a poskytování substituční léčby. Kvůli přístupu pana ministra tak můžeme očekávat nárůst nebezpečí přenosu HIV a žloutenky, protože uživatelům nebude dodáno několik set tisíc čistých a bezpečných injekčních stříkaček. Zhorší se také kriminalita, protože několik stovek lidí nebude moci vstoupit do substituční léčby,“ upozorňuje předsedkyně rady Asociace nestátních organizací Helena Rampachová.

Na závěr ještě jednou podtrhněme, že česká politika prevence a snižování škod spojených se závislostním chováním založená na přístupu harm reduction je hodnocena mezinárodními institucemi a organizacemi na tomto poli jako jedna z nejvíce úspěšných a účinných. Jak přitom připomíná bývalý národní protidrogový koordinátor Pavel Bém, ve svých počátcích se tehdy meziresortní protidrogová komise zabývala jen nelegálními drogami, které ovšem z hlediska celospolečenských škod nejsou takovou zátěží. Během let se ale povedlo dosáhnout toho, že dnes máme integrovanou protidrogovou politiku zahrnující alkohol, tabák, hazard a nelegální drogy, která patří k jedněm z nejvyspělejších zastřešujících strategií v EU. Celá oblast, kterou dnes politika pokrývá, souvisí s celospolečenskými škodami přesahujícími sto miliard korun ročně, tedy dvěma procenty HDP a na výdajové stránce necelými osmi procenty státního rozpočtu.

„Znamená to koordinovat nejen problematiku kouření a pití s jejich zdravotními důsledky, ale také zdravotně sociální důsledky, stigmatizaci, nezákonný trh s legálními drogami, hazard v čase internetu a darknetu, tedy něčeho, co se koordinuje strašně špatně, protože na to není vidět, a zároveň nezákonné drogy v čase, který svědčí revolucím v národních protidrogových politikách – podívejme se, jak se regulují drogy v Uruguayi a některých dalších latinskoamerických státech. To se dostalo do schválené národní strategie na dalších devět let, kde je jedním z hlavních cílů regulovat drogové trhy. Jak ale může ministerstvo zdravotnictví regulovat drogové trhy? Jak může náměstek ministra zdravotnictví vstupovat do jednání s panem Šlachtou a celní správou, s daňovou správou a ministryní financí či řídit a úkolovat instituce, které se zabývají nápravně-výchovnou péčí ve výkonu trestu?“ ptá se Pavel Bém.

Michaela Koubová