Není to tak dávno, kdy byla na stole debata, nakolik ve zdravotnictví soutěžit či ne. Jak ukázala konference Veřejné zakázky ve zdravotnictví, kterou již počtvrté pořádala FN Olomouc, dnes je situace diametrálně odlišná. Nemocnice již často berou veřejné zakázky jako standardní součást svého fungování a podílejí se i na tvorbě nástrojů, které možnosti soutěžit dále rozšíří. Příkladem budiž nástroj na bázi dynamického nákupního systému s využitím elektronických katalogů, který připravují lékárníci z přímo řízených organizací a s nímž nyní pomáhá i ministerstvo.
„Oblast veřejných zakázek ve zdravotnictví se za devět let, kdy se v ní pohybuji, neuvěřitelně vyvinula. Před devíti lety jsme řešili, jestli vůbec má zdravotnictví zadávat a jely se úplné základy. Dnes od náměstka Filipa Vrubela slyšíme preferenci kvality, což je neuvěřitelný posun. Změnilo se to, že lidé ve zdravotnictví a veřejných zakázkách spolu mluví, vyvíjí se rozhodovací praxe Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) a soudů, což velmi pomáhá, a učíme se, jak vyřešit obchodní tajemství či bonusy,“ poukazuje advokát ze společnosti Šustek & Co. Lubor Šída.
Ministerstvo přitom usiluje o to, aby bylo zdravotnictví transparentní, zároveň ale chápe, že nemocnice mají své limity. „Uvědomujeme si, že při tak obrovském objemu zboží a komodit, které je třeba nakupovat, není v tuto chvíli v silách žádné nemocnice mít vysoutěženo všechno v otevřeném výběrovém řízení. Cílem je, maximálně k tomu směřovat,“ konstatuje náměstek MZ Filip Vrubel.
Chystaným nástrojem, který by měl umožnit další rozšíření možností soutěžit, je flexibilní tendrování. Samy přímo řízené organizace přitom navrhly, jak využít rychlé minitendry umožňující získat léky během několika dnů – jedná se o tzv. systém SFTL čili srovnání katalogů distributorů léčiv v režimu zákona o zadávání veřejných zakázek.
„Pracujeme na nástroji na bázi dynamického nákupního systému s využitím elektronických katalogů, které by se automatizovaně tvořily pro každé minitendry a měly by funkcionalitu vzdání se práva na odvolání nebo zkrácení lhůt pro podávání nabídek. Nástroj nyní komunikujeme s ministerstvem pro místní rozvoj, abychom měli garantovaný plný soulad se zákonem. Až ho dostaneme, chceme přispět nejen metodicky, ale i finančně našim nemocnicím k tomu, aby byl takový nástroj vyvinut a poskytnut všem přímo řízeným nemocnicím, které o to budou mít zájem,“ načrtává Vrubel.
Práce na flexibilním nástroji běží od loňského roku a měly by řešit část nákupu léků, která je jinak obtížně řešitelná, takže se na ní dosud využívala výjimka podle paragrafu 19 zákona o zadávání veřejných zakázek (psali jsme také zde). „První fází je zavedení dynamického nákupního systému. Bavíme se o tom, že by nešlo o sdružený nákup, ale postup by si dělala každá nemocnice sama. Společně bychom jen vysoutěžili toho, kdo to pro nás technicky zpracuje. Větší kreativitu pak vyžaduje realizace denních minitendrů s využitím elektronických katalogů,“ doplňuje vedoucí ústavní lékárny IKEM Michal Hojný, podle něhož by během několika měsíců mělo být možné dospět k technickému řešení schopnému realizovat srovnávání katalogů distributorů.
Cílem samozřejmě není jen četnost, ale také kvalita zadávání veřejných zakázek. Obchodní náměstek FN Olomouc Čeněk Merta i Filip Vrubel přitom poukazují, že čím širší spektrum lidí se na přípravě podílí, tím jsou nákupy efektivnější a bývají také administrativně lépe zvládnuté. „Je to o spolupráci právních oddělení, oddělení veřejných zakázek, ale i koncových uživatelů, tedy lékařů, nelékařského personálu, nemocniční lékárny či výdejny zdravotnických prostředků,“ podtrhává Vrubel. Navíc musí mít zadávající tým podle ředitele IKEM Michala Stiborka velký přehled. „Lidé, kteří vypisují veřejné zakázky, musí být po odborné stránce někdy až na úrovni zbožíznalectví – ke každému produktu musí mít dostatečně velkou míru detailních znalostí, aby byli schopni dostatečně a nediskriminačně definovat kvalitu,“ konstatuje Stiborek. Příprava a průběh veřejné zakázky malého rozsahu tak podle Merty zabere průměrně 48 dní u VZMR a u otevřeného výběrového řízení dokonce 121 dní.
Využívejte předběžné tržní konzultace, radí ÚOHS
Pochopitelně však i ta nejlépe vypsaná zakázka může skončit na ÚOHS. „V poslední době úřad zaznamenal více případů týkajících se IT. Je přitom velmi podporováno vícekriteriální hodnocení, tedy nejen cena. Message z případů, které jsme řešili a řešíme, je však pamatovat na to, že v multikriteriálním hodnocení musí být vždy hodnocena nabídka. Nesmí tedy nastat situace, že by hodnocena byla prezentace doručená po uplynutí lhůty pro podání nabídek,“ podtrhává Michal Kobza odboru veřejných zakázek ÚOHS.
Úřad také velmi podporuje využívání předběžných tržních konzultací s tím, že takováto příprava se pak může zadavateli bohatě vrátit. „Tento institut umožňuje zadavateli získat od trhu zpětnou vazbu, zda to se svými požadavky nepřehnal, zda jsou přiměřené či nikoliv,“ vysvětluje Kobza. Zároveň je na místě pro vlastní ochranu provádět konzultace písemnou formou a dělat si z nich zápisy.
Dalším častým problémem, na který ÚOHS naráží, je nejasné či nedostatečně srozumitelné vymezení zadávacích podmínek. Na to je třeba dvojnásob dbát zejména u zdravotnických přístrojů, kde jsou vyžadovány složité funkcionality. „Dochází k tomu, že od sebe zadavatelé zadávací podmínky opisují, mnohdy i s chybou. Pak nejsou při správním řízení schopni obhájit, proč stanovili takový požadavek,“ poukazuje Michal Kobza.
Zadavatel by proto měl stanovit každý požadavek srozumitelně, jednoznačně a také ho měl umět jasně obhájit. Příkladem budiž tendr, v němž bylo požadováno sérologické vyšetření markerů s materiálem „ready to use“. Tento termín se následně stal předmětem sporu a znalecký posudek dospěl k tomu, že nejde o jasně definovaný termín a bylo by proto třeba v zadání jasně vymezit, v jakém stavu má materiál být. Podobně by měl být zcela jasný výklad všech požadovaných technických parametrů tak, aby rozdílným výkladem nedošlo ke znevýhodnění některých uchazečů.
Schopnost jasně své požadavky odůvodnit by měla být využívána už během vypořádávání námitek, přičemž ÚOHS radí, že v případě pochybnosti o náležitosti požadavků je na místě včas uznat vlastní chybu a eventuálně řízení zrušit. „Časově to vyšlo lépe než být půl roku u ÚOHS,“ potvrzuje advokát Šída. Například IKEM tak přistupuje k rušení zakázky, pokud zjistí, že příliš široce definoval technickou specifikaci spotřebního zdravotnického materiálu (SZM), nestanovil správně tolerance, kompatibilitu s dalším SZM, materiálové složení SZM nebo tehdy, pokud se komodita ukáže při zkoušení vzorků jako nekvalitní.
Dotační orgány stále rozhodují nepředvídatelně
I ti, kdo výše uvedených rad bedlivě dbají, však nemusí v případě stížností pochodit, a to zejména u dotačních orgánů. „Pokud zadáváme něco z dotace, nemá cenu slibovat ani v nemocnici, ani komukoliv jinému, že to dopadne dobře. Tam prostě nepředvídatelnost je a vychází z toho, že nesmírně záleží na tom, jakého dostanete hodnotitele – na jeho znalosti práva, praktických zkušenostech a na tom, jak je ochoten s vámi komunikovat. Tím, jak dotační orgány trpí nedostatkem lidí, se může stát, že některé zakázky, zejména veřejné zakázky malého rozsahu a podlimity z dotačních titulů, bude posuzovat někdo, kdo zkušenost a znalost nemá,“ konstatuje Lubor Šída.
Výsledkem je bohužel různorodost rozhodování o shodných případech. „Klidně se vám může stát, že když budete dělat čtyři zakázky s obdobným předmětem plnění, se stejnou zadávací dokumentací vyjma techniky a se stejnými právními instituty, tak vám to třikrát projde a napočtvrté ne. Podle informací z vnitřního prostředí dotačních orgánů je to realita, kterou si uvědomují a snaží se pracovat na nápravě, ale ta je obtížná. Mnoho let totiž panovala nechuť řešit nesouhlas s dotačním rozhodnutím cestou správních žalob, a zároveň ti, kdo to udělali, čekali tři, čtyři, pět let na rozhodnutí. Stále víc se to ale mění a žalob přibývá,“ doplňuje Šída.
Cílem ministerstva i samotných nemocnic však každopádně je vyvracet mýtus, že se ve zdravotnictví nesoutěží – jak poukazuje Čeněk Merta, jen ve FN Plzeň, Ostrava, Hradec Králové a Olomouc plus v Masarykově onkologickém ústavu byly v loňském roce realizovány veřejné zakázky malého rozsahu v hodnotě 371 milionů korun a otevřená řízení za více než sedm miliard.
„Společnou snahou je komunikovat na veřejnosti, že systém je na dobré cestě k transparentnosti – že se veřejné zakázky dějí, jsou v souladu se zákonem a naprostá většina tvrzení, které měly až trestně-právní mediální charakter, nakonec vyšuměla. Chceme, aby se co nejvíce zveřejňovaly ceny a dělala se výběrová řízení, avšak ne za každou cenu, ale tam, kde to bude mít smysl. Kde bude efektivnější nebýt stoprocentně transparentní a nezveřejňovat stoprocentně vše, je to v pořádku, jen je to třeba mít podloženo (jedná se zejména o zveřejňování jednotkových cen, kterému se budeme věnovat v nadcházejícím textu, pozn. red.),“ dodává náměstek Vrubel.
Michaela Koubová
