MPO: Živnostenské úřady nemohou kontrolovat léčitele, stát o nich ztratí přehled

Pokud léčitelé spadnou do volné živnosti, stát nebude vědět, kdo léčitelství skutečně provozuje. Ilustrační foto: pixabay.com

Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch se po připomínkovém řízení rozhodl stáhnout z legislativního procesu návrh zákona o léčitelských službách a sepsané paragrafy zapracovat do chystané novely zákona o zdravotních službách. Nově se však léčitel nebude hlásit krajskému, ale živnostenskému úřadu. Léčitelé se totiž mají zařadit do volné živnosti. S tímto záměrem však zásadně nesouhlasí lékařská komora ani ministerstvo průmyslu a obchodu, podle něhož stát tímto krokem ztratí přehled o tom, kdo léčitelství vlastně provozuje.

Nové plány ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha (za ANO) na zakotvení úpravy činnosti léčitelů do zákona o zdravotních službách a na jejich evidenci prostřednictvím  živnostenských úřadů namísto ohlášení krajskému úřadu vyvolávají podle zjištění Zdravotnického deníku ostrý nesouhlas. A to nejen mezi zdravotníky ale i u samotného ministerstva průmyslu a obchodu (MPO), do jehož působnosti živnostenské úřady spadají.

„Činnost léčitelů je prezentována a částí veřejnosti vnímána jako alternativa k činnosti lékařů a nelékařských zdravotnických pracovníků. Jedná se tedy jednoznačně o činnost, která může mít zásadní dopady na zdraví a někdy i život pacientů. Považujeme proto za důležité, aby na činnost léčitelů dozírali odborníci z oblasti zdravotnictví,“ uvedla pro Zdravotnický deník tisková mluvčí MPO Štěpánka Filipová. „Kontrola ze strany pracovníků živnostenských úřadů nemůže splnit tento účel, tyto úřady nedisponují odborníky, kteří by byli schopni rozpoznat, zda činnost léčitele může negativně ovlivnit zdraví,“ dodala.

Přesně to samé si myslí i prezident České lékařské komory (ČLK) Milan Kubek. „Taková právní úprava by byla zcela bezzubá,“ řekl Zdravotnickému deníku. „A léčitelé nejsou zdravotničtí pracovníci, přitom v občanech by to mohlo vyvolat opačný dojem,“ zlobí se ještě.

Že léčitelé nejsou zdravotníci, s tím souhlasí i předseda České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně profesor Štěpán Svačina. Podle něho je to ale právě naopak důvod, proč je správné je evidovat jako živnostníky. Domnívá se také, že živnostenské úřady řádnou kontrolu zajistit dokáží. „Není k tomu co dodat,“ napsal Zdravotnickému deníku Svačina.

Stát nebude vědět, kdo je léčitel

Zařazení léčitelů mezi volné živnosti však přináší značné komplikace právě z hlediska jejich evidence. Volná živnost je v podstatě jedna multiprofesní živnost, kam se zařazují veškeré činnosti, které naplňují znaky živnosti a nevyžadují prokazování odborné ani jiné způsobilosti. „Není tedy možné u volné živnosti vytvářet samostatný seznam léčitelů, protože v jejím rámci lze provozovat veškeré činnosti, které zahrnuje, a to bez ohledu na ohlášený obor činnosti. Nelze tak ani získat přehled o osobách, které se léčitelstvím zabývají,“ vysvětlila Filipová.

Stát tedy nebude vědět, který podnikatel s volnou živností léčitelství provozuje a který nikoli. Přitom podle ministra má registrace u živnostenského úřadu nahradit původně plánovaný Národní registr léčitelů. „Živnostenský rejstřík je dlouhodobě zavedený a dobře fungující systém. Celý proces evidence léčitelů to tak zásadně zjednoduší,“ uvedl Martin Novotný z tiskového oddělení ministerstva zdravotnictví. Jak si to však ministerstvo v reálu představuje, není jasné.

Vojtěch chtěl původně činnost léčitelů upravit v zákoně o léčitelských službách (podrobněji jsme o návrhu zákona psali zde). Jak však nedávno informoval na svém blogu, po proběhlém meziresortním připomínkovém řízení se nakonec rozhodl návrh zákona z legislativního procesu stáhnout a již sepsanou úpravu zapracovat do chystané novely o zdravotních službách, která se připravuje. To podle Vojtěcha celý proces zjednoduší a zrychlí. „Ve chvíli, kdy by byly podány dva zákony, šance na prosazení by byla zásadně nižší,“ vysvětlil ještě Zdravotnickému deníku Martin Novotný.

Ministerstvo zdravotnictví chce i nadále zavést povinnost vést dokumentaci o použitých metodách, doporučeních či vydaných produktech, což má umožnit přezkum toho, zda léčitelé svou činností někoho případně nepoškodili. Za nevedení dokumentace a neposkytnutí informací budou hrozit sankce. Léčitelé musí také své klienty upozornit, že jim poskytují alternativní metodu a nikoli zdravotní službu, předem je informovat o ceně a vystavit potvrzení o platbě.

Záměr upravit postavení léčitelů zákonem má dlouhodobě podporu ČLK, podle níž je to oblast, která byla v rámci české legislativy dlouhodobě přehlížena a mlčky přecházena, Podle Kubka jsou však nutné  tři podmínky: aby léčitelé byli registrováni, měli povinnost vést dokumentaci a nesli za své jednání jasnou právní odpovědnost. „Pokud by si zákon splnění těchto tří podmínek nevynutil, byl by zbytečný“, uvedl Kubek. K původně předloženému zákonu měla ČLK několik připomínek upozorňující na některé nedostatky nebo nedořešené problémy, ale v principu návrh nerozporovala.

Návrh novely musí ještě projít připomínkovým řízením v rámci ministerstva i mezi vládními resorty, předložení vládě se očekává počátkem příštího roku.

Helena Sedláčková