IKEM loni provedl rekordní počet transplantací. Díky multidisciplinární spolupráci i novým technologiím

V IKEM loni transplantovali 299 ledvin, 154 jater, 38 srdcí, 41 slinivek, 1 tenké střevo a 7 Langerhansových ostrůvků. Foto: IKEM

Nejvyšší počet dárců orgánů, nejvíce transplantovaných ledvin i jater u dospělých pacientů – to jsou úspěchy, kterých se loni podařilo dosáhnout pražskému IKEM. Ten se tak stal vůbec největším transplantačním centrem v rámci Evropy. Základem toho, aby byl celý proces počínající indikací pacienta k transplantaci přes indikaci dárce až po samotnou operaci, na kterou navazuje celoživotní sledování v rámci ambulantní péče, úspěšný, je týmová spolupráce zahrnující desítky lidí. Co nejvíce využít dárcovský potenciál pak umožňují i nové technologie, jako je perfuze jater. Šanci na delší nebo kvalitnější život tak jen v IKEM dostalo v uplynulém roce 486 pacientů.

 

V České republice se díky živým i zemřelým dárcům povedlo loni transplantovat celkem 872 orgánů, z toho 540 právě v IKEM (299 ledvin, 154 jater, 38 srdcí, 41 slinivek, 1 tenké střevo a 7 Langerhansových ostrůvků). To je nejenže nejvíce v historii české transplantační medicíny v rámci jednoho centra, ale zařadili jsme se tak i do čela evropských transplantačních center. „IKEM se stal největším transplantačním centrem, co do počtu výkonů v Evropě. Dle dostupných dat ani největší centrum Velké Británie – Birmingham, ani centra na severu Evropy nebo v okolních zemích nedosahují našich výsledků,“ uvádí přednosta Transplantcentra IKEM Ondřej Viklický.

Loni se tak v IKEM podařilo od zemřelých dárců transplantovat 266 ledvin. Pro srovnání: transplantace ledvin v zařízení provádějí už od roku 1966 a například v roce 1990 jich proběhlo 59. Trochu horší to bylo s počtem transplantací od živých dárců, kterých proběhlo 33 a meziročně tak došlo k mírnému poklesu. Celkový počet 299 transplantovaných ledvin je ovšem podle Ondřeje Viklického číslo, které je na evropské špičce.

Modrá – zemřelí dárci, oranžová – živí dárci, šedá – kombinovaná transplantace ledvin a slinivky. Zdroj: IKEM

Dalšího rozšíření se loni dočkaly také unikátní řetězové transplantace ledvin. Párové výměny dnes představují řešení v případě nekompatibility krevní skupiny nebo přítomnosti protilátek proti orgánu potenciálního žijícího dárce. Dvojice z České republiky přitom byly doplněny o výměny s Rakouskem a na konci loňského roku také s Izraelem. V polovině prosince si po dvouleté přípravě tým z IKEM a izraelští lékaři z nemocnic Beilinson a Hadasa vyměnili dvě ledviny a odstartovali tak řetězec šesti transplantací, během nichž dostali novou šanci tři izraelští a tři čeští pacienti. Pro Česko se jednalo o první mezinárodní párovou výměnu ledviny s mimoevropskou zemí, pro Izrael šlo o první mezinárodní výměnu orgánu žijícího dárce vůbec. „Spojování dvojic probíhá každých čtvrt roku a mezinárodních spolupráce nám dává větší možnost pro pacienty najít potenciálního dárce,“ vysvětluje přednosta Kliniky transplantační chirurgie docent Jiří Froněk.

I když ale počty transplantací ledvin rostou, stále nepomáhají tolika pacientům, kolika by mohly. Jsou totiž nejlepší metodu léčby nezvratného selhání ledvin, kterým v Česku trpí přes šest tisíc lidí – jenže jen 12 procent jich je zařazeno na čekací listině. „Proto je důležité, aby se každý nemocný aktivně zajímal a nebál se zeptat svého nefrologa nebo i kontaktovat naše koordinátory v IKEM,“ doplňuje profesor Viklický.

Rok po transplantaci jater žije devět z deseti pacientů

Významný je také program transplantací jater, kde IKEM opět patří k největším. Celkový počet těchto transplantací v posledních třech letech stagnuje, v posledním desetiletí ovšem doznal zásadního rozvoje – zatímco v roce 2010 proběhlo 64 těchto zákroků, loni to bylo 154. K rostoucímu trendu přispěl split jater mezi dva příjemce, který se v IKEM provádí od roku 2013, a také tzv. perfuze jater.

„Není to jen o počtu, ale i o kvalitě. Splitovat játra lze jen za velmi přísných kritérií, zjednodušeně řečeno od mladého dárce – a těch v celkovém počtu není tolik. Proto se techniku snažíme nahradit ještě jinou alternativou. V roce 2018 jsme začali a loni udělali dominantní část transplantací jater poté, co jsme provedli přístrojovou perfuzi. To znamená, že játra vyjmeme z těla dárce a na speciálním přístroji je promýváme několik hodin, abychom je dostali do lepší kondice, než byly v době odběru. Z toho rezultuje nejvyšší počet transplantací celým štěpem, kterých bylo 139,“ vysvětluje Jiří Froněk s tím, že využívání přístrojové perfuze odráží složení dárců, kteří dnes mají věkový medián 58 let (výjimkou nejsou ani dárci starší 70 let). Zatímco tak na začátku 90. let převládala mezi příčinami úmrtí dárců traumata, dnes jde hlavně o centrální mozkové příhody.

Ve výsledku tak loni transplantaci jater podstoupilo 148 dospělých, což je nejvíce od začátku tohoto programu. Zároveň daly transplantace šanci žít také šesti dětským pacientům. IKEM přitom provádí tyto zákroky pro Českou i Slovenskou republiku a celkové počty se ročně pohybují mezi pěti a 15 pacienty.

Nemění se jen technologie používané při transplantacích, ale změn doznávají i příčiny toho, proč je třeba pacientům játra transplantovat. Dlouhodobě u nás i ve světě narůstá hepatocelulární karcinom, který je dnes důvodem 14 procent transplantací jater. Tomu je podle podle Jiřího Froňka potřeba přizpůsobit i transplantační program, aby tito pacienti nečekali příliš dlouho.

„Nejčastější indikací pro transplantaci jater jsou u nás problémy spojené s poškozením jater kvůli alkoholismu, dále hepatocelulární karcinom, primární sklerozující cholangitida nebo chronická infekce hepatitidou C. Dobrá zpráva pro pacienty je, že výsledky přežívání našich pacientů leží zřetelně nad průměrem udávaným evropským registrem: jednoroční přežívání pacientů činí 90 procent, pětileté 82 procent a desetileté 74 procent,“ doplňuje docent Froněk.

Zdroj: IKEM

Co se týče počtu transplantací srdce, těch měl IKEM loni stejně jako o rok dříve. „V posledních letech počty spíše stagnují, ale je to také proto, že pro tyto pacienty máme i jiné možnosti léčby, což jsou přístrojové náhrady,“ vysvětluje profesor Viklický.

Událostí, která v souvislosti s transplantacemi v loňském roce také stojí za zmínku, i když nejde o transplantaci samotnou, je narození prvních dětí z transplantované dělohy. Z deseti transplantovaných pacientek loni porodily dvě, jedna s dělohou od živé dárkyně, jedna s dělohou od dárkyně zemřelé.

Na každém jednom dárci záleží

Výše uvedených čísel bylo možno v IKEM dosáhnout díky 155 zemřelým dárcům orgánů, což je doposud nejvíce v historii. České republice přitom vyššímu počtu zemřelých dárců nahrává právní úprava v podobě předpokládaného souhlasu s dárcovstvím, zásadní je ale podle vedoucí Oddělení odběru orgánů a transplantačních databází IKEM Evy Pokorné také organizace dárcovského programu či indikační kritéria zemřelých dárců.

„V současné době nemáme téměř žádná kontraindikující kritéria pro dárce, ale vždy musíme vědět, že orgán v těle příjemce bude schopen dobré funkce. Mimořádně důležitá pak je informovanost, pomoc a vstřícnost směrem k dárcovským nemocnicím. Spolupráce je postavena na vzájemné pomoci, důvěře a respektu. Transplantační medicína je týmová. IKEM spolupracuje s mnoha nemocnicemi, a to nejen v části dárcovské, kde jsme plně závislí na spolupráci s dárcovskými nemocnicemi, ale i při tvorbě čekací listiny – správně a včas k transplantaci indikovaný pacient je základ úspěchu,“ uvádí docentka Eva Pokorná.

Zdroj: IKEM

Pool dárců je ovšem podle Pokorné větší, ne všichni však bývají indikováni. Částečně by pak mohli být cestou i dárci s nebijícím srdcem, což je ovšem velmi organizačně i finančně náročné. Proto je potřeba maximální možná podpora dárcovských nemocnic a tamních zdravotníků – každý dárce totiž znamená klidně i 12hodinový maraton.

„Každá dárcovská nemocnice má různé podmínky, na kterých závisí její možnost zapojit se do dárcovského programu. Jsou centra, která v loňském roce indikovala i dvě desítky dárců, jiná třeba jen jednoho. Důležité je, že záleží na každém, byť jediném dárci. Právě ten v dané chvíli může zachránit život nemocného pacienta,“ vysvětluje docentka Pokorná, podle níž se může potenciální dárce sem tam vyskytnout v každé nemocnici, která má možnost ventilovat pacienty.

V tuto chvíli přitom IKEM spolupracuje s 39 dárcovskými nemocnicemi ve svém regionu. „Řada z nich má více na sobě nezávislých oddělení. Ne každé oddělení každý rok indikuje dárce, ale ne proto, že by neindikoval, ale třeba proto, že se žádný nevyskytl. Poměr je každý rok jiný. Každý jeden je přitom hodně a když nám například loni indikovala Nemocnice Žatec, která rozhodně není velká, dárce, který zachránil život několika lidem, je to úžasné,“ řekla pro ZD Pokorná.

Nejtěžší je komunikace s pozůstalými

Příkladem v tom, jak pool dárců co nejvíce využít, nám může být v tomto směru nejúspěšnější Španělsko, kde dárce aktivně vyhledávají. V každé nemocnici tam pracuje člověk zodpovědný za sledování potenciálních dárců, který pak případně pomáhá v kontaktu s pozůstalými či transplantačním centrem. „Pravdou ale je, že Španělsko má veliké nemocnice s velkými intenzivními péčemi. My spolupracujeme i s malými, kde nemůže být uvolněný člověk. Snažíme se ale vytvořit co nejvíce kontaktů s lékaři dárcovských nemocnic, aby věděli, že se nemusí bát zavolat a že jim s prací pomůžeme,“ vysvětluje docentka Pokorná.

Podle průzkumu mezi více než dvěma stovkami lékařů z dárcovských nemocnic je přitom nejnáročnější součástí dárcovského transplantačního programu komunikace s pozůstalými. Proto vznikla brožura pro pozůstalé s názvem Dar života, IKEM také pořádá komunikační kurzy a informace pro lékaře i pozůstalé poskytuje také na webu.

Dobrou zprávou vyplývající ze zmíněného průzkumu ovšem je, že dnes intenzivisté považují dárcovskou transplantační medicínu za běžnou součást své práce, což je oproti minulosti velký rozdíl. Na odstraňování bariér se už udělal kus práce také co do ekonomiky, kdy jsou dárcovské nemocnice prostřednictvím signálního kódu odměňovány, aby na dárcovském programu netratily. Pozůstalí pak mohou požádat o příspěvek na pohřebné ve výši 5000 korun.

Celkový počet transplantovaných pacientů na milion obyvatel v roce 2018. Zdroj: Newsletter Transplant
Počet zemřelých dárců orgánů na milion obyvatel v roce 2018. Zdroj: Newsletter Transplant

Že je dnes transplantační program ze strany pojišťoven podporován, potvrzuje také ředitel IKEM Michal Stiborek. Novinkou úhradové vyhlášky pro tento rok je přitom bonifikace za zařazení na čekací listinu a za vyšetření žijícího dárce. V loňském roce pak poslaly pojišťovny na transplantační program IKEM 322 milionů (13,5 procenta celkové úhrady za hospitalizační péči v tomto zařízení; transplantace ledvin hrazené paušálem stály 113,5 milionu, transplantace srdcí a jater hrazené individuální základní sazbou 208 milionů). Vedle toho se ale IKEM v rámci ambulantní péče stará o cca pět tisíc pacientů, kteří v minulosti transplantace podstoupili. Tato péče stála loni 997 milionů.

S tím, jak se snaží IKEM transplantační program co nejvíce rozšiřovat a zároveň narůstá počet již odtransplantovaných pacientů, kteří jsou v ambulantní péči, ovšem zařízení docházejí kapacity. „To nás vede k tomu, že ve stávajících prostorách již nejsme schopni čísla navyšovat nebo poskytovat adekvátní běžnou péči. Jsme proto velice rádi, že máme díky strategickým vládním investicím rozšířit kapacity výstavbou pavilonu G1 a G2, který bude velkým dílem sloužit k transplantačnímu programu,“ doplňuje Michal Stiborek.

Michaela Koubová