Profesor Edzard Ernst: Lékaři, kteří léčí „alternativně“, podvádí své pacienty

Ti, co praktikují „alternativní medicínu“, nemají znalosti vědy, ale jsou skvělí právě v ars medicinae, což je něco, co bychom se od nich mohli učit, říká profesor Edzard Ernst . Foto: Archiv prof. Ernsta

Jestli terapie nefunguje, nemůžeme jí říkat „alternativní“. Pokud by opravdu fungovala, už by byla součástí skutečné medicíny, je přesvědčený profesor Edzard Ernst, který na University of Exeter založil pracoviště specializující se na výzkum „celostní a alternativní medicíny“. Na pozvání Českého klubu skeptiků Sysifos přijel do Prahy, kde přednášel právě o mylných představách spojených s „alternativní medicínou“, kterým mnohdy podléhají i sami zdravotníci, a tak klamou své pacienty.

 

Je jednou z nejvýraznějších postav evropského skeptického hnutí. Vystudoval lékařskou fakultu v Mnichově, specializoval se na rehabilitační lékařství a také se vzdělával v oblasti homeopatie, akupunktury, bylinkářství a dalších „alternativních“ metod. Sám se jim jako lékař věnoval. Snažil se ale být i vědecky poctivý, a tak hledal, zda a proč tyto metody skutečně fungují. Právě to jej přivedlo k vědeckému zájmu o „alternativní medicínu“, jejíž výzkum se mu stal profesním osudem. Na britské University of Exeter založil pracoviště specializující se na zkoumání „celostní a alternativní medicíny“. Tvrdí, že úkolem lékařů i dalších zdravotníků, je postupovat podle medicíny postavené na důkazech. Pokud tak nečiní, eticky selhávají a klamou své pacienty.

Do Prahy vás pozval Český klub skeptiků Sysifos, který také pořádal vaši přednášku. Jeho členové se dlouhodobě – stejně jako vy – věnují upozorňování na rizika spojená s „alternativní medicínou“, což jim přináší řadu velmi ostrých reakcí. Co ale vlastně je a co není „alternativní medicína“?

V současnosti se jedná o více než čtyři sta různorodých metod, které spojuje jen velmi málo. Současně jde o byznys, v němž se ročně točí miliony dolarů a většinu z toho platí přímo nemocní, nikoliv zdravotní pojišťovny. Je to oblast se silnými lobbistickými skupinami a veřejnost je doslova bombardována nejrůznějšími dezinformacemi a fake news. Existuje více než 50 milionů webových stránek s touto tématikou. Pokud bychom se podívali přímo na Česko, které jsem nyní navštívil, tak u vás podle výzkumů až 87 % obyvatel v posledním měsíci sáhlo po nějaké metodě „alternativní medicíny“, nejčastěji po doplňcích stravy, masážích či relaxačních metodách. Jedná se tedy o obrovský prostor s velkou ekonomickou silou, který je poháněn často zavádějícími argumenty, nepochopením a falešnými představami ze strany veřejnosti. Ve skutečnosti nic jako „alternativní medicína“, ve smyslu, že by zde byly další relevantní možnosti ke standardní prokázané léčbě, neexistuje. Pokud „alternativní“ nefunguje, jednoduše jí nemůžeme říkat alternativní, protože není rovnocennou alternativou. A naopak, pokud se prokáže, že funguje, stane se součástí medicíny postavené na důkazech. Takto pracuje medicína jako věda, buď jsou důkazy, a danou metodu s úspěchem používáme, anebo nikoliv, a pak je na místě ji opustit.

Jakým mylným představám o „alternativní medicíně“ lidé věří?

Je jich celá řada. Například se odvolávají na „tradici“ s tím, že když něco přežilo tak dlouho a „je to testováno miliony lidí“, tak to přece nemůže být špatné. Tento falešný argument se týká například homeopatie „tradiční čínské medicíny“ či ajurvédy s tím, že tradice je přece důležitější než moderní vědecké testy. Jenže je třeba říci, že řada takových metod pochází z doby, kdy byly medicínské znalosti velmi omezené.

Stejně tak je třeba odmítnout představu, že „alternativní medicína“ je tak unikátní, že nemůže být vědecky testována. Tento argument slýchám velmi často, i když není pravdivý. Podstatou klinických studií je, že sledujete dvě skupiny pacientů v čase. U jedné z nich provedete určitý zásah, například podáte lék, zatímco u jiných nikoliv. Takto lze testovat i „alternativní medicínu“. Mimochodem vůbec první klinická studie v historii medicíny zahrnovala už v roce 1747 také „alternativní“ metody. Lékař James Lind testoval, jak léčit tehdy nebezpečné kurděje. Námořníky rozdělil do několika skupin a podával jim ocet, roztok kyseliny sírové, slanou mořskou vodu, pastu z česneku, hořčice a křenu a pomeranče a citrony. Každá ze skupin dostala něco jiného a nakonec přežili ti, kteří jedli citrusy.

„Alternativní medicíny“ se týká i další prvenství v historii medicíny. Vůbec první dvojitě zaslepená randomizovaná klinická studie byla provedena v roce 1835 v Norimberku a šlo o homeopatii. Závěr byl jednoznačný, efekt homeopatik nelze odlišit od placeba. Tedy jednoduše řečeno, věda možná nemůže v současnosti odpovědět na všechny naše otázky, ale zcela určitě můžeme provádět klinické zkoušky a zajímat se o výsledky „alternativní medicíny“.

Například příznivci homeopatie, včetně největšího světového výrobce homeopatik společnosti Boiron, se ohánějí, že oni přece mají studie, jež prokazují účinnost jejich metody. Jak je to možné?

Vždy je na místě podívat se na design studie. Například v bristolské homeopatické nemocnici byla provedena studie zahrnující několik tisíc chronických pacientů s výsledkem, že 71 % z nich hlásilo pozitivní změny svého stavu, tedy závěr je, že homeopatie je cenná zdravotní intervence. Jenže ve studii chyběla kontrolní skupina a navíc pacienti dostávali i skutečně účinnou léčbu. Tedy vysvětlení pozitivního výsledku stejně jako u mnoha jiných podobných studií je kombinací placebo efektu, přirozeného vývoje onemocnění, které se může zlepšit, aniž by byl proveden jakýkoliv zásah či efektu skutečně účinné léčby. V současnosti máme okolo pěti set studií o homeopatii a velmi často v nich dochází k tomu, že příznivci homeopatie ukazují jen ty výsledky, které se jim hodí, zatímco fakta ignorují. Proto nezbytně nutně potřebujeme hodnotit kvalitu podobných prací pomocí systematických hodnocení, která však neukazují nic o tom, že by homeopatie byla účinná.

Pacienti se však příliš nerozhodují podle výsledků klinických studií, ale řeší třeba to, zda k nim byli zdravotníci laskaví, empatičtí a věnovali se jim.

Popularita „alternativní medicíny“ je současně nepopularitou skutečné medicíny. Jako lékaři pracujeme v systému, kde je málo času, obrovská administrativa, a tak více sedíme u počítačů, než bychom se dívali na své pacienty, ani se jich příliš nedotýkáme. Můj vlastní praktický lékař se mě mnoho let nedotkl, i když k němu docházím. Pacienti ale chtějí pochopení, cítím empatii, a to je něco, co má být součástí dobré medicíny. Dobrá věda je základem dobré medicíny, ale nesmíme zapomenout na ars medicinae. Ti, co praktikují „alternativní medicínu“, nemají znalosti vědy, ale jsou skvělí právě v ars medicinae, což je něco, co bychom se od nich mohli učit.

Vy sám jste „alternativní medicínu“ praktikoval. Dnes je z vás významná osobnost skeptického hnutí. Co se během let změnilo?

Mnoho lidí očekává, že budu vyprávět o momentu, kdy se mi najednou rozsvítilo a já prozřel. Ale tak to nebylo. Pracoval jsem v homeopatické nemocnici, dost věcí mě překvapovalo a já si pokládal řadu otázek. Proto jsem se rozhodl, že se stanu vědcem na plný úvazek, a tím se změnila celá má perspektiva. Chtěl jsem vědět, zda pokud „alternativní medicína“ pomáhá, tak proč se tomu tak děje. Musel jsem odložit své emoce i někdejší přesvědčení, že pokud se pacienti cítí lépe, tak mám být spokojený a víc nad tím nepřemýšlet. Rozhodl jsem se, že se stanu tím nejlepším vědcem, jak jen dokážu, a proto jsem začal výsledky ověřovat a zkoumat.

Jak je možné, že se lékaři a lékařky, humánní i veterinární, či lékárníci a lékárnice, tedy lidé, kteří strávili roky náročným studiem a měli by rozumět tomu, proč jsou v medicíně tak důležité kvalitní vědecké důkazy, stanou příznivci „alternativní medicíny“?

Skutečnost, že mají doktorské tituly, neznamená, že nemohou dělat chyby. Správně je dívat se na důkazy a důkazy nepodporují většinu metod „alternativní medicíny“. Pokud tedy někdo jde proti důkazům, ať už na poli „alternativní medicíny“ či jinde, tak postupuje non lege artis a jedná v rozporu s etikou své profese.

Udělali tito „alternativní“ zdravotníci něco špatně během svých studií, když jednají takto?

Nikoliv. Všichni jsme studovali stejnou medicínu, četli jsme stejné knihy a poslouchali stejné přednášky, ale život jde dál. Někteří lékaři se rozhodnou pro „alternativní medicínu“, protože jsou pomýlení a myslí si, že funguje, někteří vidí, že se jejich pacientům daří lépe a mylně to interpretují jako výsledek „alternativní medicíny“, i když se může jednat jen o placebo efekt nebo některý z jiných fenoménů, no a někteří to dělají, protože jim to přináší peníze.

Obvyklý argument takových zdravotníků je to „ale přece to funguje, vidím výsledky na svých pacientech“.

Ano, to říkají často. Stav některých jejich pacientů se zlepší a oni toto zlepšení přisuzují „alternativní medicíně“. Už však zapomínají to, že v některých případech by ke zlepšení došlo samovolně bez jakéhokoliv zásahu, anebo je za zlepšením skutečně účinná léčba, která byla podána současně, nikoliv ta „alternativní“. Při svém uvažování dochází ke špatným závěrům.

Před pár měsíci jsem byla hostem rozhlasové diskuse, kde proti mně seděl lékař homeopat a ten tvrdil, že ve své ordinaci používá homeopatika s úspěchem už řadu let, a například tak výrazně zrychluje léčbu planých neštovic. Podobné zkušenosti popisují i další šarlatáni mezi lékaři.

Sice nevím, proč toto zmiňovaný lékař řekl, ale jednoduše nemluvil pravdu. Proč homeopatika nezkusil při klinickém testování a neprezentoval své výsledky veřejně, když si za nimi tak stojí? Klinické zkoušky jsou nastaveny tak, aby odrušily další vlivy, jako například placebo efekt, současné užívání další terapie či samovolné zlepšení stavu, od specifického efektu léčby. Pokud mám před sebou negativní výsledky klinických zkoušek a tvrzení lékaře, že jemu „alternativní“ terapie funguje, tak je mé rozhodování jasné. Ano, lékaři snadno dělají chyby. Kdysi někdo prohlásil, že člověk nikoho neoklame tak snadno jako sám sebe a tito lékaři sami sebe klamou.

Dalším běžným argumentem je, že „alternativní medicína“ je jen další možností, jak pacientům ulevit, tak proč jim ji nedopřát? Mým úkolem jako lékaře přece není se starat o to, jak „alternativní medicína“ funguje.

Ale já to dělám a také to dělají všichni lékaři, kteří se pohybují na poli medicíny postavené na důkazech, protože potřebují znalosti o tom, jak různé léčebné metody fungují, aby mohli účinně pomáhat svým pacientům. Pokud používáte u svých pacientům falešnou „alternativní“ terapii, rozhodně jim nepomáháte. Dám vám příklad. Je to jako kdybyste se věnovali prodeji aut a prodávali taková, která se brzy porouchají a havarují. Ano, lidé možná budou chvíli šťastní, že si koupili nové auto, ale etické a zodpovědné je prodávat jim taková auta, která budou bezpečná a budou fungovat.

Homeopatika jsou však běžně dostupná v lékárnách, kde jsou prodávána jako „přírodní šetrná pomoc“. Co s tím?

Lékárníci jsou v tomto ohledu ve velkém střetu zájmů. Prodávají něco jen pro peníze. Bohužel neodrazují pacienty od toho, aby kupovali neúčinná homeopatika, ale dělají pravý opak. Běžně se setkávám s tím, že lékárník nebo lékárnice pacientovi vydá skutečný lék a dodá, že by si měli koupit ještě toto, že je to homeopatikum, které jim pomůže a zbaví vedlejších účinků léků. Toto je jednoznačně střet zájmů. Pokud by mluvili pravdu, museli by říct, že homeopatické přípravky neobsahují nic, nejsou důvěryhodné a ani podpořené kvalitní klinickými zkouškami. Pak by si ovšem homeopatika nikdo nekupoval.

Z pohledu evropské legislativy jsou však homeopatika považována za léky, což je pro pacienty přinejmenším matoucí. Na tuto legislativní úpravu se odvolává i Česká lékárnická komora s tím, že na prodeji homeopatik není nic neetického.

Tyto zákony jsou špatné a je potřeba je změnit. Před dvěma lety se nám ve Velké Británii podařilo dosáhnout toho, že homeopatika přestanou být hrazena z veřejných peněz. Stalo se tak z jediného důvodu – vědecké důkazy stojí proti použití homeopatie,  bez ohledu na to, co říká zákon. Nejsme jediná země, kde se tak stalo. S úhradou homeopatik končí Francie, Španělsko o tom uvažuje, velká diskuse probíhá v Německu. Něco jiného je Švýcarsko, kde hlasují o většině otázek v referendu, a tam se lidé nerozhodují podle faktů, ale jen na základě své víry a svých názorů. V mnoha zemích roste odpor vůči utrácení veřejných peněz za neúčinné a nesmyslné „alternativní“ metody, protože účinná léčba je stále nákladnější.

Nejde jen o peníze, ale o princip. Buď bereme vědecké důkazy a medicínu postavenou na důkazech vážně, anebo nikoliv. Pokud používáme homeopatii a další podobné „alternativní“ metody, vysmíváme se medicíně postavené na důkazech. To je vážné. Jestli v medicíně budeme věřit tomu, že naprostá nepřítomnost ani jediné molekuly látky může mít léčebný efekt, jsme zcela mimo racionalitu i v tom nejzákladnějším, popíráme tím základy fyziky. To je ještě horší než ztráta miliónů euro, která jsou vynaložena na homeopatika.

Jeden z významných lékárnických řetězců v Česku, síť lékáren Benu, aktivně propaguje homeopatii, pořádá kurzy o ní pro pacienty, médiím rozesílá tiskové zprávy o údajně pozitivních vlastnostech homeopatik, a tyto své služby popisuje jako svou výhodu oproti ostatním lékárnám (podrobněji jsme o tom ve Zdravotnickém deníku psali zde). Jak se na to díváte?

Myslím, že je to velmi nezodpovědné. Tento způsob propagace homeopatie vede k tomu, že někteří lidé si myslí, že homeopatika mají léčebný efekt i v případě závažných zdravotních problémů. A pokud budou věřit, že takto „léčí“ i vážné stavy, může to vést k poškození jejich zdraví či zbytečnému úmrtí. Toto je jedno z největších rizik „alternativní medicíny“.

Pokud ale vstupujete do veřejného prostoru a popisujete tato fakta o „alternativní medicíně“, obvykle se ozve protiargument, že přece máme právo na své vlastní názory a můžeme si vybrat.

Ano, každý má právo na to mít své „alternativní“ názory, ale ne na svá vlastní „alternativní“ fakta. Jistě, že můžu věřit tomu, že Země je plochá a nikoliv kulatá, to je v pořádku, ale faktem stále zůstává, že Země je kulatá, nikoliv plochá.

Kde berete i po letech své práce, kdy jste čelil mnoha útokům, včetně tlaku ze strany prince Charlese, který se vás snažil dostat z univerzity a profesně zlikvidovat právě kvůli kritice homeopatie, naději dál pokračovat?

To už je dávno. Svojí současnou prací, tedy psaním knih, psaním blogu, přednáškami, podněcuji kritické myšlení. Jsem expertem na „alternativní medicínu“, ale kritické myšlení je něco, co zasahuje do všech oblastí života a velmi jej potřebujeme. Když se podíváte, v jaké politické době nyní žijeme – ve Velké Británii máme Brexit, v USA Donalda Trumpa za prezidenta – oboje souvisí s neschopností vyhodnocovat fakta a nedostatkem kritického myšlení ve společnosti. Jestliže já mohu přispět svou prací alespoň malým dílem ke změně, pak budu pokračovat.

Znamená to tedy, že vidíte souvislost mezi nedostatkem kritického myšlení v oblasti rozhodování o vlastním zdraví a dalších oblastech života?

Nedostatek kritického myšlení spojuje řadu jevů, které se zhoršují, jako třeba politika, ale nejen ona. Já se soustředím na to, čemu rozumím, a to je „alternativní medicína“.

Jak reagujete na agresivní komentáře či vzkazy, které jsou spojeny s vaší práci?

Většinou se jim směju. Je zábavné podívat se na svůj blog a vidět, že agresivní lidé znovu a znovu přicházejí se stále stejnými komentáři. Prý mě platí farmafirmy, nejsem dostatečně kvalifikovaný a podobně, ve skutečnosti ale jen odhalují svou hloupost a zahořklost. Někdy reaguji a jindy vypnu svůj počítač, když už je to opravdu pitomé (smích).

Ludmila Hamplová

Edzard Ernst

Edzard Ernst (1948) vystudoval lékařskou fakultu v Mnichově. Působil v homeopatické nemocnici a získal znalosti „alternativních“ metod, jako je homeopatie, akupunktura nebo bylinkářství, které sám také praktikoval. V roce 1988 získal profesorský titul v oboru rehabilitační medicíny na lékařské fakultě v Hannoveru a od roku 1990 stál včele katedry stejného oboru na lékařské fakultě ve Vídni. Na britské University of Exeter založil pracoviště zaměřené na studium „celostní a alternativní medicíny“, vůbec první na světě. Publikoval více než 700 odborných prací a studií.