Žádná školka ani jesle bez očkování. Austrálie pokračuje ve fakticky povinné vakcinaci

Formálně v Austrálii očkování není povinné, byť fakticky se legislativní úprava povinnosti očkovat velmi blíží. Pokud rodiče očkování odmítnou, nesou pak důsledky v podobě ztráty daňového zvýhodnění a přídavků na děti či umístění do zařízení předškolní péče. Foto: koláž ZD

Děti potřebují očkování proti řadě nemocí. Chrání je v době, kdy se jejich imunitní systém stále vyvíjí, a současně brání tomu, aby onemocněly závažnými chorobami. Australské úřady tak rodičům vysvětlují nutnost plošného očkování dětské populace. Legislativa souhrnně označovaná jako „no jab, no pay“, tedy několik nástrojů motivující rodiče k očkování, včetně nemožnosti přijímání neoočkovaných dětí, kromě těch, u nichž zdravotní stav neumožňuje vakcinaci, do zařízení předškolní péče, či ztrátu daňového zvýhodnění a státních finančních příspěvků pro rodiče, kteří očkování odmítnou, přináší svůj efekt. Proočkovanost v zemi opět roste, i když úřady a také zdravotníci nadále čelí silnému tlaku odpůrců očkování.

 

Od letošního 7. srpna nebude možné, aby děti, které nebyly očkovány podle platného očkovacího kalendáře, byly zapsány či nadále navštěvovaly mateřské školy, jesle, centra denní péče a další zařízení pečující o děti kojeneckého, batolecího a předškolního věku. Současně provozovatelé těchto služeb budou mít povinnost uchovat kopii zdravotních záznamů, které potvrzují, že je dítě řádně očkováno. Rodiče tak musí doložit, že jsou jejich děti očkovány podle platného očkovacího kalendáře. Výjimku mají pouze ty děti, které ze závažných zdravotních důvodů nemohou být očkovány, případně prokazatelně prodělaly infekční chorobu, proti které se očkuje a jsou tak proti ní imunní. Stát Jižní Austrálie se tak stává dalším, který zavádí legislativu souhrnně označovanou jako „No Jab, No Pay“, tedy „žádný vpich, žádné peníze“, která fakticky přináší povinnost očkování. Podle výzkumu University of Western Australia a University of Sydney povinné očkování podporuje 85 % obyvatel země.

Na celonárodní úrovni, tedy ve všech australských státech, platí od roku 2016 základní část této legislativy, která rodičům odmítajícím očkování odebírá možnost daňového zvýhodnění a současně čerpání státních příspěvků na děti, pokud je nenechají očkovat. „Proočkovanost klesla na historicky nízkou úroveň a byli jsme svědky znovuobjevení chorob, které se u nás roky nevyskytovaly,“ zdůvodňoval krok federální vlády Christian Porter, tehdejší ministr sociálních věcí s tím, že se sice řešení, kdy jsou rodiny odmítající očkování trestány finančně, není ideální, nicméně nese své výsledky. Podrobněji jsme o zavádění této legislativy, u jejíhož zrodu byla klesající proočkovanost v zemi, psali v minulosti zde.

I v tomto případě je povoleno pouze několik výjimek, proč dítě nemůže být očkováno, konkrétně závažné zdravotní důvody, jako například anafylaktická reakce při předchozí aplikaci vakcíny či prokazatelné prodělání infekce a získání imunity proti ní, například prodělání spalniček, případně skutečnost, že dítě bylo očkováno v zahraničí, je očkováno v rámci klinické studie či konkrétní očkovací látka není v zemi momentálně dostupná, a proto očkování nebylo v daném termínu možné. Jednotlivé australské státy a teritoria pak mají ještě další pravidla upravující podmínky pro zápis a docházku do zařízení pečující o děti kojeneckého, batolecího a předškolního věku, tedy jesle, mateřské školy, centra denní péče, výuková centra a podobně. Absolvování povinného očkování podle platného očkovacího kalendáře je vyžadováno ve státech a teritoriích Nový Jižní Wales, Queensland, Viktoria, Západní Austrálie a nově pak Jižní Austrálie. Na celém kontinentu pak platí pravidlo, že v případě výskytu epidemií mohou být na základě rozhodnutí hygienických úřadů z docházky vyloučeny neočkované děti.

Můžete neočkovat své děti, avšak vláda má zodpovědnost za veřejné zdraví

Formálně v Austrálii očkování není povinné, byť fakticky se legislativní úprava povinnosti očkovat velmi blíží. Respektive rozhodnutí je na rodičích. Pokud očkování odmítnou, nesou pak důsledky v podobě ztráty daňového zvýhodnění a přídavků na děti, tedy pocítí své rozhodnutí finančně, a současně ztrácí ve velké části země možnost umístit své potomky do zařízení péče o děti, tedy do školek, jeslí a dalších.

„Legislativní předpisy neukládají povinné očkování a ani nevyžadují podávání očkovacích látek bez souhlasu. Rodiče/pečující se mohou i nadále rozhodnout, že své děti nebudou očkovat,“ vysvětluje ministerstvo zdravotnictví státu Victoria na svých webových stránkách s tím, že přístup úřadů má své opodstatnění. „Vlády mají zodpovědnost činit rozhodnutí, která vyvažují nejlepší možné zdravotní dopady na komunitu a individuální volbu. Je životně důležité předcházet problémům dříve, než vzniknou. Smyslem „No Jab, No Pay“ je zvýšit proočkovanost ve společnosti, zejména mezi malými dětmi. Jedná se o prioritu v oblasti veřejného zdraví vzhledem k vážnému riziku, jaké očkováním preventabilní onemocnění představují, a současně k prokázané bezpečnosti a účinnosti vakcín,“ informuje ministerstvo rodiče.

Podle výzkumu University of Western Australia a University of Sydney má prosazování plošného očkování v zemi podporu veřejnosti. Povinné očkování dokonce podporuje 85 % obyvatel země. Tato podpora je vysoká napříč jednotlivými státy a teritorii a také bez ohledu na politické preference. „Toto je důležité, protože se ukazuje, že v Austrálii téma povinného očkování je dobré pro politiku všech stran. Na rozdíl od obdobných studií z USA či Velké Británie jsme zjistili, že podpora jak pro očkování, tak pro to, aby bylo povinné, je velmi vysoká a nemá žádnou významnou opozici mezi jednotlivými politickými tábory,“ popsala Katie Attwell, jedna ze spoluautorek studie, která působí na University of Western Australia, v článku pro web odborné společnosti The Royal Australian College of General Practicioners.

Pro úspěch politiky „No Jab, No Pay“ hovoří i čísla. Už mezi lety 2016 až 2017 se podařilo dosáhnout dodržení kompletního očkovacího kalendáře u 93,5 % australských dětí ve věku 5 let a také postupně rostla proočkovanost i v dalších věkových skupinách, takže dosáhla 90 % a více. Nicméně odpor k očkování v zemi, stejně jako v dalších bohatých státech, existuje. „Dětské očkování se stává v mnoha vyspělých zemích sporným politickým bodem, a to navzdory všeobecnému uznání jeho přínosů a také nezbytnosti pro veřejné zdraví,“ dodala vědkyně.

Austrálie plošně očkuje děti proti 15 infekčním chorobám. Úřady o očkování aktivně komunikují

„Děti potřebují očkování proti řadě nemocí. Chrání je v době, kdy se jejich imunitní systém stále vyvíjí, a současně brání tomu, aby onemocněly závažnými chorobami,“ informuje na svých webových stránkách věnovaných problematice očkování australské ministerstvo zdravotnictví. Děti mladší čtyř let jsou v zemi plošně očkovány proti planým neštovicím, záškrtu, chřipce, žloutence typu B, onemocnění způsobeným bakterií Haemophilus influenzae, spalničkám, meningokokovým infekcím, zarděnkám, příušnicím, infekční obrně, rotavirovým infekcím, tetanu, černému kašli, pneumokokovým infekcím a současně onemocněním způsobenými HPV. Část dětské populace, konkrétně aboriginského původu a žijící na Ostrovech Torresova průlivu, je pak navíc plošně očkována také proti žloutence typu A. Všechny tyto vakcíny jsou v zemi plně hrazené skrze Národní imunizační program, případně programy jednotlivých států a teritorií. V případě, že dítě nebylo řádně očkováno dříve, mají rodiče možnost využít dodatečného hrazeného očkování. Stejnou možnost mají také mladí lidé do dvaceti let. I oni mohou požádat o dodatečné očkování proti infekčním chorobám.

Úřady jednotlivých australských států a teritorií, stejně jako federální úřady, aktivně komunikují význam plošného očkování dětí. Například ministerstvo zdravotnictví státu Jižní Austrálie, kde nově vstupuje v platnost povinnost pro rodiče doložit absolvování očkování podle očkovacího kalendáře před vstupem či pokračováním v docházce do zařízení pečující o děti, vysvětluje toto nařízení na svých facebookových stránkách.

„Všechny vakcíny v Austrálii jsou registrovány skrze Terapeutic Goods Adminitration (pozn. redakce – vládní agentura zodpovědná za registraci, dozor a distribuci léčiv) a hodnoceny tak, aby bylo zajištěno, že jsou účinné, splňují výrobní standardy a mají spolehlivé bezpečnostní záznamy. Tyto normy jsou přísné a zajišťují, že všechny vakcíny jsou bezpečné,“ popisuje ministerstvo na svém facebookovém profilu s tím, že jakmile je očkovací látka registrována, je její použití průběžně monitorováno, stejně jako je sledován výskyt případných nežádoucích účinků či změna epidemiologické situace.

Australské úřady zodpovědné za oblast veřejného zdraví také samy aktivně ve spolupráci s odbornou veřejností vytvářejí a šíří kvalitní a ověřené informace o problematice očkování či infekčních chorob. Na webových stránkách federálního ministerstva zdravotnictví je například ke stažení materiál vysvětlující rodičům význam a bezpečnost jednotlivých složek vakcín: „Adjuvanty pomáhají posilovat odpověď imunitního systému na antigeny obsažené ve vakcínách. V některých případech to znamená použití méně jehel (pozn. redakce – nižšího počtu dávek) k tomu, aby dítě bylo plně chráněno proti onemocnění.“

Ludmila Hamplová