Již za týden se po téměř půlroční přestávce znovu zcela otevřou brány českých a moravských škol.  Diskuse o tom, jak zajistit bezpečný návrat učitelů i žáků do školních lavic, aniž by to ohrozilo jejich zdraví, se přitom vede nejen v České republice. Rozhodování to není jednoduché, jak ostatně ukázal i „rouškový“ veletoč z minulého týdne. Do debaty nedávno přispělo Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC) vlastní studií o roli školního prostředí v šíření nemoci covid-19. Podle jeho analytiků nepředstavují školy při dodržení vhodných preventivních opatření o nic rizikovější prostředí, než jiné veřejné prostory, kde dochází k většímu shromažďování lidí.

V nadcházejících týdnech otevřou evropské státy, pokud tak již neučinily, brány svých škol, a to navzdory poněkud znepokojivě stoupajícím statistikám o počtu nakažených nemocí covid-19. Intenzivní debata o tom, jak zajistit bezpečný návrat učitelů i žáků do školních lavic, se tak vede nejen v České republice. Někde se školy otevřou po dlouhé půlroční pauze, jinde se chystají zohlednit zkušenosti s obnovením výuky ještě v loňském školním roce. V Německu, kde školní rok již začal, však začaly již některé školy výuku z obav před šířením nákazy opět omezovat.

Poněkud nedobrovolný hromadný experiment s domácí výukou v první polovině tohoto roku však zároveň poukázal i na to, že zavírání škol nelze vnímat pouze z pohledu zdravotních rizik. Například podle studie připravené Mezinárodní organizací práce (ILO) měla uzávěra škol na psychiku dětí i průběh výuky samotné negativní efekt, zatímco jejich rodiče doma bojovali s tím, jak zkombinovat učení svých potomků s vlastní prací na dálku. Že se nejedná o drobnost, kterou lze přehlížet, ostatně ukazuje i dění v Itálii, kde úvahy, že by školou povinné děti zůstaly i na podzim doma, vedly ke vzniku protestního hnutí učitelů, studentů i rodičů, jež se vydali vyjádřit své názory do ulic šedesáti italských měst.

Někde s rouškami, jinde bez nich

Podle zpravodajského portálu politico.eu, který připravil přehled o otevírání škol v některých evropských zemích, přistupují zatím státy k preventivním opatřením, která mají zabránit šíření nákazy ve školách, různě.

Například španělská vláda doporučuje dodržovat bezpečnou vzdálenost a více k výuce využívat rozsáhlejší prostory jako knihovny či jídelny. Některé španělské regiony dokonce najímají stovky až tisíce nových učitelů, kteří by měli pomoci s výukou většího počtu menších skupin žáků.  Ve Francii nemusí žáci podle ministerstva školství dodržovat bezpečnou vzdálenost tam, kde to není možné, nicméně v takových případech mají učitelé i děti starší 11 let nosit roušky. Roušky se ve školách nosí i v některých spolkových zemích Německa, zatímco polské ministerstvo školství ochranu úst a nosu zatím zavádět nechce a apeluje především na dodržování hygieny rukou a omezení kontaktů mezi většími skupinami dětí.

Dánské školy otevřely již v první polovině srpna, nicméně děti se do školních lavic vrátily relativně brzy ještě v loňském školním roce po odeznění první vlny nákazy. Musely však dodržovat přísná opatření, která zahrnovala opakované mytí rukou nebo výuku v menších skupinkách, kde děti seděly dva metry od sebe. Roušky povinné nebyly.  A podle dánských úřadů země doposud žádnou vlnu infekcí, kterou by šlo provázat s nástupem dětí do školy, nezažilo.

ECDC: při vhodné prevenci není důvod zavírat školy

Situaci příliš nepomáhá skutečnost, že informací o roli dětí při šíření nákazy covid-19 je zatím relativně málo. Aktuálně dostupné vědecké důkazy poukazují na to, že při přenosu infekce nehrají o nic významnější roli než dospělí, a zároveň se méně často nakazí. Například podle amerického Centra pro kontrolu nemocí (CDC) je v USA mezi covid nakaženými méně než sedm procent dětí a jejich stav zároveň vyžaduje méně hospitalizací. To však může být na druhou stranu způsobeno i nedostatkem testování, které se zaměřuje hlavně na dospělou populaci, a také skutečností, že průběh onemocnění u dětí bývá mírný nebo rovnou bezpříznakový. Právě častá bezpříznakovost pak může způsobit, že nemoc proběhne nepozorovaně. Není také známo, do jaké míry jsou děti s bezpříznakovým průběhem infekční.

Zkušenosti a doporučení nejen CDC, ale i WHO, UNICEF a zejména pak evropských států včetně těch, které po odeznění největší vlny pandemie školy ještě v loňském roce otevřely, se staly zdrojem pro zpracování nové analýzy z dílny Evropského střediska pro prevenci a kontrolu nemocí (ECDC) o roli školního prostředí v šíření nákazy covid-19.

Podle analytiků ECDC dosavadní důkazy a zkušenosti, i přes jejich omezený rozsah, poukazují na to, že školní prostředí není primárním zdrojem nákazy u dětí, u nichž se infekce objevila v době, kdy docházely do školy. Stejně tak nebyl zdokumentován přenos infekce ze školáků na jejich učitele. Tyto výsledky však bezpochyby ovlivnilo i nastavení vhodných preventivních opatření, mezi něž ECDC řadí dodržování bezpečné vzdálenosti, pokud je to možné, úklid a dostatečné větrání vnitřních prostor a samozřejmě dodržování hygieny rukou a respirační hygieny, z čehož ECDC nevyjímá ani používání osobních ochranných prostředků jakou jsou roušky.

Mohlo by vás zajímat

Při vhodné prevenci je tak podle ECDC málo pravděpodobné, že by se školy měly stát prostředím, které by z hlediska šíření covid-19 bylo rizikovější než jiné veřejné prostory, kde dochází k podobnému shromažďování osob. A vzhledem k tomu, že škola hraje v životě dětí i společnosti obecně naprosto zásadní roli, což je na rozdíl od šíření covidu zdokumentováno více než solidně, mělo by se k úplnému zavření školních bran přistupovat opravdu jen v nejnutnějších případech, kdy to vývoj pandemie skutečně vyžaduje.

A stejně tak je podle ECDC důležité, aby vlády vždy provazovaly svá rozhodnutí o prevenci na školách s dalšími veřejnými opatřeními. Protože zatímco důkazy, že by školy mohly být z hlediska šíření nákazy pro komunitu hrozbou, jsou minimální, pro opačný směr je dokladů již více.

V Česku zatím žádná plošná opatření

I když to chvíli minulý týden vypadalo jinak, Česká republika zatím žádná plošná opatření na školách nechystá. Podle aktuálních doporučení ministerstva školství mají školy dbát především na dodržování pravidel osobní a respirační hygieny a pravidelný úklid a větrání vnitřních prostor. Dále mají zvážit nutnost konání aktivit se zvýšeným počtem lidí, minimalizovat kontakty mezi žáky různých tříd a přesuny osob po školní budově. Konkrétní podobu opatření tak ponechává na samotných ředitelích škol ve spolupráci s místními orgány.

Podle pověstného „semaforu“ epidemiologického rizika by se případné omezování provozu předškolních a školních zařízení měla zvažovat až v případě nejvyššího – červeného – stupně pohotovosti, tedy v situaci, kdy v ČR narůstá či přetrvává komunitní přenos infekce.  V současné době je podle ministerstva zdravotnictví situace v ČR stále stabilizovaná, i když výskyt nízkých počtů ohnisek nákazy zasahuje většinu okresů. Ta však mají být z velké části tvořená asymptomatickými případy nebo pacienty s mírným průběhem onemocnění. V lokalitách se zvýšeným výskytem nákazy je situace pod kontrolou, nedochází k zásahu zranitelných skupin obyvatel, nerostou počty hospitalizovaných. Nejde tak o plošné šíření regionálního rozsahu. Z hlediska „semaforu“ je většina území ČR bílá, s výjimkou „zelené“ Prahy a okresu Frýdek-Místek.

Helena Sedláčková