Pandemie covid-19 celosvětově omezila péči o duševní zdraví. Česká psychiatrie se snaží fungovat online

Nabídnout zdroje naděje je nyní obtížnější, už jen proto, že emocemi ovlivněné přesvědčení, že život je nyní bezvýchodný, je u řady pacientů velmi silné, říká ředitel Psychiatrické nemocnice Bohnice Martin Hollý. Foto: Pixabay

Omezení nebo dokonce úplné zastavení poskytování služeb péče o duševní zdraví letos zaznamenalo 93 procent ze 130 zemí světa, a to navzdory skutečnosti, že poptávka ze strany veřejnosti po profesionální pomoci vzrostla. Vyplývá to z nové globální studie Světové zdravotnické organizace, která mapovala, jak šíření infekce covid-19 i preventivní opatření proti němu ovlivnila tento segment zdravotní a sociální péče. Česká psychiatrická společnost ČLS JEP pak během jarních měsíců eviduje nárůst počtu ambulantních ošetření pacientů mimo jiné i proto, že řada lékařů a lékařek dokázala fungovat na dálku. Jiné segmenty péče ale musely omezit svůj provoz. Přesto Česko v mezinárodním srovnání vychází dobře. Dopady pandemie na duševní zdraví a také péči o něj připomíná letošní Světový den duševního zdraví, který připadá právě na 10. října.

Přítomnost pandemie covid-19 má i důsledky, které nemusí být na první pohled zřejmé. Velké množství lidí se muselo a stále musí vyrovnávat se ztrátou svých blízkých, trávilo a tráví dlouhý čas v izolaci, musí řešit ekonomické problémy v důsledky ztráty příjmů, a také mnozí cítili a cítí strach a obavy z nemoci samotné. To vše se negativně podepsalo na jejich duševním zdraví, ať již tak, že se u nich nově objevilo duševní onemocnění anebo u nich došlo ke zhoršení stávajícího stavu. Potřeba profesionální pomoc tak prokazatelně byla vyšší. Přesto 93 procent ze 130 sledovaných zemí světa zažilo omezení nebo dokonce úplné zastavení poskytování služeb péče o duševní zdraví. Vyplývá to z nové globální studie Světové zdravotnické organizace (WHO), která mapovala, jak pandemie covid-19 celosvětově ovlivnila systém zdravotní a sociální péče o duševní zdraví.

Letos se tomuto tématu věnuje také Světový den duševního zdraví, který připadá na 10. října. Jeho letošním cílem je také upozornit na to, jak je důležité do této oblasti zdravotnictví a sociálních služeb investovat. Podle údajů WHO získaných ještě před nástupem pandemie způsobuje jen depresivní a úzkostné poruchy ekonomické ztráty ve výši jednoho bilionu amerických dolarů ročně. Naopak jeden dolar vložený do kvalitní a prokazatelně účinné léčby depresivních a úzkostných poruch se vrací v podobě pěti dolarů. V průměru jde do této oblasti dvě procenta ze státních rozpočtů jednotlivých zemí a méně než jedno procento z mezinárodní finanční pomoci určené pro zdravotnictví, což je nedostatečné.

Podle výsledků studie českého Národního ústavu duševního zdraví (NUDZ) publikované v renomovaném časopise Epidemiology and Psychiatric Sciences měla pandemie a související opatření negativní vliv na duševní zdraví zejména mladších dospělých. Horší duševní zdraví bylo také spojeno s obavami o ekonomický nebo zdravotní stav. U řady osob také mohlo dojít k nárůstu konzumace alkoholu a dalších návykových látek, objevily se úzkostné stavy či poruchy spánku. Navíc onemocnění covid-19 samo o sobě může přinést závažné neurologické a psychiatrické komplikace, jako jsou delirium, neklid, cévní mozková příhoda. Současně jsou lidé s psychickými a neurologickými onemocněními, včetně závislostí, více ohroženi infekcí SARS-CoV-2 a také závažným průběhem tohoto onemocnění, včetně rizika úmrtí.

„U dospělé populace jsme zaznamenali zhruba trojnásobný nárůst depresí a rizika sebevraždy, téměř dvojnásobný nárůst úzkostných poruch a zvýšený výskyt nárazového pití alkoholu (tzv. binge drinking),“ upozorňuje doktor Petr Winkler z NUDZ, kde probíhá výzkum dopadů pandemie covid-19 na duševní zdraví populace. Současně podle něj pandemie zasáhla také děti a osoby dlouhodobě žijící v zařízení sociální péče a pravděpodobně i u nich došlo k nárůstu výskytu duševních onemocnění.

Sami psychiatričtí pacienti jsou ovšem z hlediska onemocnění covid-19 rizikovou skupinou. Podle nové americké studie publikované v žurnálu World Psychiatry jsou osoby s duševním onemocněním častěji ohroženy jak infekcí samotnou, tak jejím závažným průběhem, mimo jiné proto, že častěji současně trpí dalšími chorobami, které jsou samy o sobě rizikovým faktorem pro těžký průběh infekce. U části z nich hraje roli to, že hůře chápou preventivní opatření a také hůře v tomto ohledu spolupracují, například lidé s ADHD častěji zapomenou roušku či nechtěně poruší pravidla rozestupů, zatímco depresivní pacienti častěji ztrácí motivaci pečovat o sebe a své zdraví, a současně se v důsledku svého onemocnění psychicky nemocní častěji dostávají do situací, které zvyšují riziko nákazy, jako je například pobyt v institucionálním zařízení, včetně vězení, nejisté bydlení, větší ohrožení chudobou a bezdomovectvím či přítomnost závislosti.

„Lidé s vážnými duševními chorobami budou pravděpodobně socioekonomicky znevýhodněni, což je může nutit k tomu žít a pracovat v prostředí, které není bezpečné. Bezdomovectví a nestabilní bydlení mohou ovlivnit jejich schopnost dodržovat pravidla karantény. Stigma pak může vést k překážkám ve vyhledání zdravotní péče nebo se někteří z nich mohou obávat ve strachu z diskriminace využít zdravotní péče,“ upozorňuje studie. Současně vyšší citlivost na stres, která provází duševní onemocnění, zhoršuje u těchto pacientů zvládání náročných životních situací, k nimž dochází v důsledku pandemie, a častěji tak může dojít ke zhoršení jejich psychického stavu či relapsu nemoci.

Psychiatrické ambulance online, ale také lidé s problémy bez pomoci

Podle studie WHO byly nejčastěji omezeny služby péče o duševní zdraví dětí a mladých lidí (72 % sledovaných zemí), seniorů (70 % sledovaných zemí), těhotných žen a matek po porodu (61 % sledovaných zemí). Mezi celosvětově nejčastěji omezované služby patřily poradenství a psychoterapie, programy snižování rizik (harm reduction) a také programy léčby závislosti na opiátech. Konkrétně v 67 procentech zemí byla negativně zasažena psychoterapie a poradenství, 65 procentech států programy snižování rizik a u 45 procent zemí byly omezeny programy léčby závislostí na opiátech. Ve více než třetině zemí (35 %) pak došlo k narušení akutní a krizové péče, ve 30 procentech sledovaných států se pandemie negativně dotkla systému péče o osoby se závislostmi. Také ve 30 procentech zemí pandemie způsobila to, že psychiatričtí a neurologičtí pacienti neměli přístup k farmakologické léčbě.

V České republice pandemie vedla k omezení nebo dokonce zastavení některých služeb (například denních stacionářů), změnilo se také přijímání a propouštění pacientů v psychiatrických nemocnicích. Negativně byly zasaženy adiktologické služby, které navíc zažívaly a zažívají nebývalý nárůst zájmu o léčbu. „Zásadním problémem bylo výrazné omezení provozu krizových center, která už před pandemií v celé zemi fungovala pouze čtyři, z toho dvě v Praze, jedno v Brně a jedno v Ostravě. Lidé, kteří tak neměli svého ambulantního psychiatra a v důsledku pandemie se vůbec poprvé setkali s duševními problémy, se neměli, kromě linek důvěry, kam obrátit,“ upozorňuje Marie Salomonová, zakladatelka a členka vedení organizace Nevypusť duši a také členka Rady vlády pro duševní zdraví.

Podle původních plánů mělo v každém kraji v Česku vzniknout alespoň jedno krizové centrum. „Právě tato nízkoprahová zařízení jsou velmi důležitým místem prvního kontaktu, protože celá řada stavů vyžaduje okamžitou odbornou pomoc,“ doplňuje Salomomová s tím, že podle příslibů ministerstva zdravotnictví by měla stávající krizová centra zůstat otevřená i v případě možného lockdownu. Nicméně krizová centra naráží na to, že se pohybují na hraně mezi zdravotnictvím a sociálním sektorem, některá jsou součástí nemocnic, další fungují jako neziskové organizace, tedy se na ně vztahují různá pravidla pro provoz. „Bariérou pro odbornou pomoc, i když třeba někde fungovala na dálku, také v Česku bylo to, že někteří pacienti nevěděli, jaké další alternativy mají, když služby, které obvykle využívají, nefungují nebo fungují v jiném režimu. Už samotná neinformovanost mohla znamenat omezení v dostupnosti péče,“ vysvětluje. Velký nápor zažily během jarních měsíců již zmíněné linky důvěry. Jedním z doporučení Rady vlády směrem k ministerstvu práce a sociálních věcí, pod něhož tyto služby spadají, bylo proto posílení a rozšíření jejich služeb. „Bohužel tento náš požadavek nebyl vyslyšen s tím, že ministerstvo nemá dostatek prostředků na rozšíření provozu linek důvěry,“ dodává Salomonová.

K dalším negativně zasaženým službám v Česku patřily skupinové terapie a svépomocné skupiny jak pro dospělé, tak pro děti a dospívající. Ty bohužel zažívají omezení i nyní. „Tyto služby například pro klienty se závislostmi nebo se sociální fobií, pro něž jsou klíčovou součástí léčby, se pohybují na hranici mezi zdravotní a sociální péčí. Pokud si je klienti nehradí sami, většinou se jedná o skupiny více než deseti osob, aby bylo možné zajistit financování péče. Kvůli protiepidemickým opatření, ale bylo nutné skupiny zmenšit, což znamená, že tyto služby již přestaly být přístupné a nízkoprahové, tedy část klientů se nedostává k potřebné péči,“ popisuje Salomonová s tím, že omezení zažili a nyní opět zažívají či zažívat budou také hospitalizovaní pacienti, například v podobě omezení skupinových aktivit a terapií a dalších částí strukturovaného programu, tedy podle ní u nich došlo k výraznému omezení režimové léčby.

Paradoxně v lepší situaci se na jaře ocitli psychiatričtí pacienti, kteří mají svého ambulantního psychiatra a jsou zvyklí na trvající péči. Současně díky fungujícímu systému e-receptů nemuseli zůstávat bez farmakologické léčby. Podle údajů Psychiatrické společnosti ČLS JEP došlo dokonce k nárůstu počtu ošetření v ambulancích. „Ukázalo se, že velmi dobře může fungovat distanční péče v psychiatrii, s využitím moderních telekomunikačních prostředků (přes telefon, Skype, WhatsApp, FaceTime, aj.). Díky těmto možnostem mohl zůstat nepřerušen provoz psychiatrických ambulancí, které v této době zaznamenaly nárůst poskytované péče až o 20 procent,“ popisuje profesor Pavel Mohr, předseda Psychiatrické společnosti ČLS JEP a primář kliniky NUDZ. Právě již odzkoušená možnost poskytovat distanční ambulantní péči se velmi pravděpodobně uplatní i v následujících týdnech a měsících. Na druhou stranu, jak upozorňuje Marie Salomonová, na jaře hradily pojišťovny telemedicínu v psychiatrii a klinické psychoterapii obdobně jako prezenční péči, nyní však navrhují proplácet kontakt pacienta s lékařem, resp. klinickým psychologem jednou za 14 dní v délce 15 minut. „To je naprosto nedostatečné. Z hlediska možného lockdownu to ve mně vyvolává obavy,“ dodává.

Podle studie WHO 70 procent zemí využilo možností telemedicíny či terapie na dálku. Nicméně v tomto ohledu existoval velký rozdíl mezi ekonomicky silnými a naopak rozvojovými zeměmi. Česká republika však z pohledu WHO patřila k těm úspěšnějším zemím: „Česká republika má dobře připravenou a financovanou národní strategii a program v oblasti duševního zdraví řízené Radou vlády, která ještě před nástupem pandemie zdůraznila komunitní ambulantní služby jako klíč ke zlepšení služeb v oblasti duševního zdraví. To přispělo k relativně nízké úrovni omezení služeb během posledních osmi měsíců,“ vysvětluje Srđan Matić, vedoucí Kanceláře WHO v České republice. Právě distanční péče tak podle něj bude nyní znovu více využívaná s ohledem na zhoršenou epidemiologickou situaci. „Je důležité posílit krizové služby a linky, využít možnosti distančních kontrol v rámci telemedicíny, pomocí screeningu a triáže nepřerušit provoz denních stacionářů a lůžkových zařízení, zajistit trvalé zabezpečení zdravotnických pracovníků ochrannými prostředky. Pandemie covid-19 nás nutí přehodnotit to, jak efektivně poskytujeme zdravotní péči a používáme moderní technologie, včetně telemedicíny. To může do určité míry přinést lepší přístup ke službám péče o duševního zdraví. Přiblížení těchto služeb pacientům, posílení ambulantní péče a vytvoření mobilních týmů duševního zdraví, tak jak se to nyní děje v České republice, je efektivní strategie,“ shrnuje Matić.

Zkušenosti z jara se na podzim hodí

Pokračující pandemie ovšem znamená také další zátěž pro duševní zdraví populace i pro systém péče. Nicméně v tomto ohledu lze využít zkušenosti, které získaly jednotlivé země během jarních měsíců. To se týká také Česka. „V souvislosti s rychlým nárůstem počtu nakažených u nás nyní v „podzimní vlně“ lze očekávat opět dopad obav a restrikcí na duševní zdraví, jakož i nárůst disproporce zdravotní péče věnované jednotlivým diagnózám a podhodnocení péče o duševní zdraví v poměru k její zvýšené potřebě. Nicméně dobrá zpráva je, že jsme od jara již o něco poučenější a také vybavenější jak ochrannými pomůckami, tak i nástroji komunikace využívané v kontaktech s pacienty, se seniory, rodinnými příslušníky a studenty. To vede k mírnému optimismu, že konečný dopad této podzimní vlny na duševní zdraví i společenský život a ekonomiku bude, doufejme, mírnější než na jaře, protože nás zastihuje o něco připravenější a do určité míry adaptovanější,“ přibližuje profesor Cyril Höschl, ředitel NUDZ. Podle něj to na osobní rovině znamená také snažit se o co „nejnormálnější“ život, „jehož hodnotové priority se po jarním utemování celé společnosti dostaly do zcela nového světla“.

Už nyní je na místě připravit se na další nárůst duševních problémů a poruch, které stoupají s nejistotou vyvolanou pokračující nepříznivou epidemickou situací, obavami o své zdraví a ekonomickými problémy. „Nyní pravděpodobně dojde ke zvýšení poptávky po našich službách, což je přirozené v podzimním období roku, ale současně řada lidí nyní cítí konkrétní negativní dopady pandemie a musí se vyrovnávat s náročnými životními situacemi, a to jak v důsledku infekce covid-19, tak karanténních opatření. Souvisí to také s tím, že řada z nich vidí svou budoucnost nepříliš optimisticky a zároveň je obtížné jim nabídnout lepší vyhlídky, protože vývoj celospolečenské situace je obtížně předvídatelný,“ vysvětluje Martin Hollý, ředitel Psychiatrické nemocnice Bohnice.

I když samotná psychiatrie se podle něj ve svých základech podle něj nemění, už jen proto, že má v popisu práce věnovat se pacientům v náročných životních situacích, je poskytování péče nyní jiné. „Byť neprožíváme zhroucení společnosti, na individuální rovině se řada lidí dostalo a dostává do krizové situace, z níž jen obtížně vidí východisko, už jen proto, že ekonomické dopady pandemie jsou nevyhnutelné. Nabídnout jim zdroje naděje je tak obtížnější, už jen proto, že emocemi ovlivněné přesvědčení, že život je nyní bezvýchodný, je u řady pacientů velmi silné,“ dodává psychiatr.

Po provozní stránce je podle něj nemocnice, kterou vede, díky jarním zkušenostem připravená. Jedno z oddělení nemocnice je nyní určeno pro covid-19 pozitivní pacienty. Součástí péče je rovněž znovu hygienický filtr. „Po organizační stránce se vracíme k tomu, co jsme si na jaře vyzkoušeli, naučili se a byli schopni aplikovat v praxi. Tedy jsme schopni situaci odpovídajícím způsobem řešit, byť zhoršená epidemiologická situace a nově přicházející nařízení ovlivňují i náš provoz,“ dodává na závěr.

Ludmila Hamplová