Úterý, 3. srpna, 2021

7 důvodů, které v Česku brání úspěšnějšímu očkování proti covid-19

DALŠÍ ČLÁNKY AUTORA

Problémem už není nedostatek očkovacích látek, ale to, že k nim řada lidí, včetně těch nejohroženějších, stále nemá přístup a naráží na řadu překážek, které jim brání v očkování. Nebezpečné je, že se nemalá část české veřejnosti rozhoduje na základě zavádějících informací nebo přímo dezinformací, na jejichž vzniku se bohužel podílí i některé medicínské autority. Na výsledcích očkovacího programu, jedné z největších logistických akcí v novodobých dějinách České republiky, však přímo závisí to, jak bude země připravená na případné zhoršení epidemiologické situace a šíření nových mutací viru SARS-CoV-2.

I když už do Česka proudí stabilní dodávky očkovacích látek a očkovací program se oficiálně otevřel pro všechny starší 16 let, není jisté, zda se podaří dosáhnout cíle v podobě 60 procentní proočkovanosti celé dospělé populace. Tento cíl si přitom stanovilo samo ministerstvo zdravotnictví. V současnosti je podle dat European Centre for Diseases Prevention and Control plně naočkováno 21,9 procenta dospělých a částečně očkováno 50,1 procenta lidí v Česku. Evropský medián je o něco vyšší 26,9 dospělých, částečně očkováno pak 51,2 procenta. Česko se tak pohybuje mezi evropskými zeměmi zhruba ve středu. To na první pohled nemusí vypadat špatně, avšak i po půl roce od zahájení očkovacího programu stále není ukončeno očkování vůbec nejohroženější skupiny obyvatel starších 80 let. Podle dat ECDC u pětiny nejstarších českých seniorů nebylo očkování proti covid-19 ani zahájeno.

Nejsou to ale jen senioři, kteří českým očkováním systémem „propadli“ a naráží na řadu bariér, které jim brání v tom, aby mohli být očkováni. Důvodů, proč se Česku nedaří očkovat rychleji, je ale víc. Zdravotnický deník identifikoval sedm nejdůležitějších, se kterými se nyní potýkáme a do budoucna mohou ovlivnit vývoj epidemiologické situace. Jednoduše řečeno, pokud lidé nepovažují očkování za důležité, není pro ně dostupné, jednají pod vlivem zavádějících informací nebo přímo dezinformací, zejména, pokud se na jejich vzniku podílí některé medicínské autority, pravděpodobně očkováni nebudou.

Dobrá zpráva je, že tyto bariéry lze odstranit, stejně jako je možné ovlivnit chování veřejnosti ve vztahu k očkování. Nestačí ale „jen“ zajistit dostatečné dodávky očkovacích látek a očekávat, že veřejnost se automaticky přihlásí. Dvojnásob to platí v situaci, kdy český očkovací systém staví na velkokapacitních centrech, jež však nejsou vhodná či dostupná pro všechny, a stále není schopen zajistit dostatek dávek pro ordinace praktických lékařů, které jsou pro část veřejnosti tím nejpřirozenějším místem, kde se chce nechat očkovat. „Je nutné najít a odstraňovat bariéry očkování pro zatím nerozhodnuté jedince. Tyto bariéry mají různou povahu, od fyzické nedostupnosti, přes obtíže spojené s on-line registrací, nedostatečné a zmatečné informace, po víru v rozsáhlé dezinformační narativy,“ konstatuje ve svém stanovisku Mezioborová skupina pro epidemické situace (MeSES).

Chybná očekávání státu při realizaci očkovacího programu

I když je očkování proti covid-19 jednou z největších logistických akcí v novodobé historii České republiky, příprava ze strany státu tomu tak zcela neodpovídá. A nejde jen o zmatky ohledně toho, kdo vlastně tento program vede či kam zamíří zpočátku velmi omezené dodávky vakcín. Český stát sice dokázal zajistit očkovací látky, kterých je nyní už dostatek, ale už příliš neřešil to, jak to udělat, aby se lidé očkovat nechali a pochopili, že vakcinace má přínos pro ně samotné, tak pro celou společnost. Platí to i těch nejvíce rizikových.

„Stát v rámci očkovací strategie nastavil prioritu nejohroženějším skupinám, ale jejich očkování navzdory plánu stále probíhá,“ upozorňuje Jakub Weiner, analytik Centra pro modelování biologických a společenských procesů (BISOP). „V rámci možných odpovědí na to, proč tomu tak je, se nabízí dva propojené vlivy. Tím prvním je, že se stát po spuštění očkovacího programu nesnažil členy těchto skupin přesvědčovat pro to, aby se registrovali k očkování a následně se nechali očkovat. Pomoci by mohla třeba cílená informační kampaň nebo adresné oslovení, ke kterému oslovily některé samosprávy. Druhým z vlivů jsou různé organizační překážky, od obtížného procesu registrace až po dlouhodobě panující nejasnosti okolo očkování u praktiků,“ dodává.

Nedostatek vakcín v ordinacích praktiků

Český očkovací program stojí na velkokapacitních centrech. Ta sice dokáží rychle naočkovat velké množství osob, ale sama o sobě nejsou samospásná. Už jen proto, že pro řadu osob nejsou dostupná. Tím nepřirozenějším místem pro očkování zůstává pro nemalou část veřejnosti, nejen seniorů, ordinace jejich praktického lékaře či lékařky. I když Sdružení praktických lékařů stejně jako Společnost všeobecného lékařství ČLS JEP opakovaně deklarovali svou připravenost a ochotu se podílet na očkování, zejména nejrizikovějších skupin, znovu a znovu naráží na nejisté dodávky očkovacích látek.

I když vlastní vakcinaci v ordinacích primární péče nebrání skladovací podmínky pro jednotlivé očkovací látky, stále jich zde není nedostatek, a tak jsou zájemci o očkování i více než půl roku po zahájení očkovacího programu odmítání, případně stále čekají na ukončení svého očkování, kdy sice dostali první dávku, ale nevědí, kdy jim bude podána druhá. Mezioborová skupina pro epidemické situace (MeSES), stejně jako Centrum pro modelování biologických a společenských procesů (BISOP) v tomto ohledu upozorňují na to, že právě větší využití praktických lékařů a lékařek by zpřístupnilo očkování větší části veřejnosti.

„Kapacity pro očkování stále ještě převyšují dostupné dávky vakcíny a pravděpodobně nebudou zcela naplněny. Zvýšená dostupnost vakcín v ordinacích praktických lékařů pro dospělé i pro děti umožní pozvolný přechod z očkovacích center do stálých zdravotnických zařízení a přiblíží vakcíny zejména lidem na okrajích věkového spektra, tedy osobám vyššího věku a dětem či osobám zdravotně znevýhodněným,“ doporučuje MeSES, který funguje jako nezávislá skupina expertů a expertek poté, co se ministerstvo zdravotnictví rozhodlo ukončit vzájemnou spolupráci.

Zavádějící informace medicínských autorit

Od začátku pandemie covid-19 „českou cestu“ při jejím řešení provází poněkud rozporuplná komunikace ze strany některých medicínských autorit. Opakovaně se objevují vyjádření snižující závažnost onemocnění samotného, výroky podporující „přirozenou“ imunitu získanou proděláním onemocnění nebo zpochybňování významu vakcinace. I když se zpravidla jedná pouze o osobní názory jednotlivců obvykle s velmi nejistou oporou ve vědeckých důkazech, ve chvíli, kdy padají z úst někoho, kdo obléká bílý plášť, jsou spojena s velkou autoritou a také nemalou mediální pozorností.

„Je velice smutné, že s takovými nesmysly vystupují veřejně i někteří lékaři. U nás mají lékaři vysokou míru autority a respektu. O to závažnější jsou negativní, bez přehání až tragické, důsledky takovýchto veřejných vystoupení lékařů,“ upozorňuje profesor imunologie Václav Hořejší, který působí na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy a jednou z osobností vědecké iniciativy Sníh. Fakta jsou naprosto jasná, průměrná úmrtnost onemocnění covid-19 je v české populaci nejméně 10x vyšší než u sezónní chřipky s tím, že v populaci seniorů je to ještě několikanásobně více. Covid-19 není „běžnou virózou“ ani při pohledu na riziko těžkého průběhu s nutností hospitalizace, včetně pobytu na JIP, a také riziku závažných dlouhodobých následků.

Ještě ostřeji se ohledně nezodpovědného chování některých lékařů ve vztahu k médiím již dříve vyjádřil prezident České lékařské komory Milan Kubek. „Ne nadarmo se říká „Drž se, ševče, svého kopyta“. Problém však ani není v tom, že se vyjadřovali lékaři nejrůznějších oborů, problém je, že řada z nich plácala naprosté nesmysly. Z neznalosti, anebo proto, aby byli zajímavější, nerespektovali platné vědecké poznatky a tím se v mých očí zpronevěřili etice lékařského povolání.“

Podle něj není chybou přiznat, že něčemu nerozumím nebo něco neznám. „Ale pokud se již musím vyjadřovat k něčemu, o čem toho moc nevím, měl bych v první řadě respektovat názory v dané problematice vzdělanějších kolegů,“ dodává Kubek s tím, že pandemie ukázala, že „některými tituly ověnčeným medicínským celebritám chybí schopnost sebereflexe“. Podrobněji jsme o selhání „kouzla lékařského pláště“ v době pandemie psali zde.

Falešný pocit bezpečí, že pandemie covid-19 pominula

Důvody pro odmítnutí očkování mohou být i velmi jednoduché. Čím méně veřejnost vnímá covid-19 jako reálnou hrozbu, tím bude menší ochota nechat se očkovat. Tomu může nahrát i zlepšování epidemiologické situace, kdy část lidí může podlehnout nesprávnému dojmu, že „pandemie skončila“. Podle výzkumu Život během pandemie agentury PAQ Research se jasně ukazuje, že čím jsou obavy z onemocnění menší, tím je i nižší ochota se očkovat. Nicméně i v této skupině pomalu roste podíl očkovaných. Mezi těmi, kteří se cítí „klidní“, pokud jde o obavy z infekce, se rozhodně nechce nechat očkovat 17 procent a spíše ne 15 procent dotazovaných. Nicméně na konci září ve stejné skupině zcela odmítalo očkování 32 procent a spíše odmítalo 15 procent respondentů.

Rizikem v tomto ohledu může být i rozhodnutí české vlády, že i nedokončené očkování postačí k tomu, aby měl člověk praktický život snazší. „Virus se pokusí najít způsob, jak překonat bariéru, kterou jsme vytvořili očkováním. Děje se tak, protože se virus vyvíjí. Virulentnější a nakažlivější varianty se budou šířit všude tam, kde k tomu budou mít příležitost,“ upozorňoval Srđan Matić, ředitel Kanceláře WHO v České republice, v souvislosti s tím, jak očkování může ovlivnit pravidla pro používání roušek. Přirozeností viru SARS-CoV-2 je exponenciálně se šířit. Může tedy snadno znovu dojít k prudkému nárůstu počtu případů infekce, pokud veřejnost rezignuje na preventivní opatření. Část lidí se pod vlivem falešného pocitu bezpečí, který může dostat už po první dávce vakcíny, může začít chovat rizikově. Tomuto pocitu může nahrávat i to, že postupně mizí většina protiepidemických opatření.

Představa, že je „lepší“ covid-19 prodělat, než se nechat očkovat

Jedním důvodů odmítání očkování může být zavádějící představa o tom, že prodělání onemocnění je „lepší“ než očkování. Případně dojem, že pokud už někdo tuto infekci prodělal, očkování vůbec nepotřebuje. „Prodělání choroby je z hlediska imunitní obrany proti reinfekci zhruba ekvivalentem 1. dávce očkování. Následná vakcinace tuto ochranu pak významně zvýší. Představa, že prodělání infekce je žádoucí, je zcela absurdní. Už jen proto, že něco podobného netvrdíme u žádné jiné infekce,“ vysvětluje profesor Hořejší.

Nesprávná je i další rozšířená představa, a to sice, že ten, kdo tímto onemocněním prošel, má potřebné protilátky a je již chráněný. „Ve skutečnosti je průměrná hladina protilátek, zejména těch nejcennějších, dosažená ukončeným očkováním výrazně vyšší než po prodělání nemoci. V séru lidí, kteří infekcí prošli, se navíc vyskytuje mnoho potenciálně škodlivých autoprotilátek,“ dodává. Podle něj je také časté, že pod vlivem zavádějících informací dochází ke zlehčování závažnosti onemocnění covid-19 a naopak zveličování možných nežádoucích účinků vakcinace. Realita ale je, že ačkoliv je očkování spojeno s jistou dávkou krátkodobého nepohodlí, jedná se o přijatelné riziko ve srovnání s dopady onemocnění. Důležité ale je s veřejností otevřeně komunikovat i těchto rizicích očkování.

Skupina MeSES pak upozorňuje, že není známa hodnota protilátek ukazující na dostatečnou imunitu jedince, a proto doporučení k očkování není vázáno na informace ohledně laboratorních testů. „Nedoporučujeme před očkováním ani po něm provádět jakékoliv testy jen z důvodu očkování (antigenní, PCR ani detekci protilátek). Komerčně dostupné sérologické testy nejsou určeny k detekci postvakcinační imunity a jejich vyšetření očkovanému nepřináší žádný prospěch,“ konstatuje stanovisko. Obdobný obsah má také doporučení Světové zdravotnické organizace, podle které není plánované očkování důvodem k vyšetřování protilátek.

Chybějící spolupráce státu s neziskovým sektorem

Českým očkovacím systémem „propadají“ celé skupiny obyvatel, které se v bohužel mohou stát ohnisky šíření infekce, jenž bude obtížné zvládat. Mezi ně patří lidé ohrožení sociálním vyloučením, mnozí senioři, lidé s různými handicapy, ale také někteří cizinci trvale žijící v Česku, byť pro ně se před několika dny otevřela možnost, že se nechají očkovat jako samoplátci. Prostředníkem mezi očkovacím programem, který není snadno přístupný všem, mohou být neziskové organice. Ty však český stát systematicky nevyužívá při realizaci očkování.

„Jsme připraveni i nadále dělat maximum pro podporu vakcinace a péče pro naše klienty, včetně podpory předávání informací a komunikační podpory očkování. Posláním neziskových organizací v sociálních službách je bezprostřední dostupnost služeb ve všech programech, a tak se staráme nejen o seniory a lidi se zdravotními problémy, ale také o matky s dětmi v nouzi, rodiny v náročné životní situace, lidi bez domova, lidi s jinými onemocněními…,“ popisuje Jiří Lodr, ředitel Diecézní charity Plzeň, která se od začátku pandemie snaží o to, aby na její klienty nepříznivá situace dopadala co nejméně. V souvislosti s očkováním to znamená například pomoc s registrací do systému, vysvětlování přínosů vakcinace, ale také uvádění dezinformací na pravou míru.  

„Neziskové organizace jsou zvyklé na nízkoprahový přístup a na práci s klienty, kteří jsou nedůvěřiví, nemají sami zájem využívat různé služby, včetně například lidí bez domova nebo ohrožených sociálním vyloučením. Je obrovský rozdíl, jestli lidé mají za očkováním cestovat do anonymních velkokapacitních center, které propaguje vláda, anebo za nimi na vesnici přijede mobilní tým neziskové organice, která dokáže spolupracovat s místním starostou, hasiči i panem farářem,“ vysvětloval Jindřich Vobořil, ředitel organizace Podané ruce, s tím, že právě neziskové organizace mají kredit i u těch, kteří nedůvěřují pro ně vzdálené vládě. Navíc neziskový sektor umí problematiku očkování řešit i jinak než z úzkého pohledu medicíny, což je důležité zejména při krizových situacích, kdy se podmínky průběžně mění. Podrobněji jsme o nevyužitém potenciálu neziskového sektoru psali zde.

Příliv konspiračních teorií a dezinformací

Zhruba 40 procent Čechů a Češek, kteří používají internet, věří častým fámám o pandemii covid-19. Zároveň za poslední rok vzrostl podíl těch, kteří ztratili důvěru v oficiální informace, ve zpravodajskou službu mainstreamových médií a zároveň mají pocit, že nelze nikomu důvěřovat. Nicméně vysokou míru důvěry mají lékaři. To jsou hlavní zjištění projektu FACTCZECH a průzkumu veřejného mínění agentury STEM. Zhruba 10 procent je nakloněno věřit i velmi extrémním dezinformacím, například tomu, že očkování má vést ke kontrole populace pomocí mikročipů. Paradoxně se pak na vzniku a šíření dezinformací podíleli i někteří lékaři svými zavádějícími či manipulativními výroky. Český stát však bohužel šíření dezinformací nijak systematicky neřešil. Bezpečností centrum Evropské hodnoty v této souvislosti konstatuje, že „v roce 2020 česká vláda prohrála s dvěma vlnami dezinformací o koronaviru“.

„Dezinformace jsou obecně velký problém. Na některé politické subjekty jsou vědomě napojeny na dezinformační média a ta se zaměřují na svoje jasně definované zeslabené cílové skupiny. Ve společnosti je patrný velký vnitřní rozpor, ten se projevuje i v oblasti pandemie. Často slyším, kdo po očkování umře, že jde o omezení plodnosti nebo získání čipu, a bohužel to, co je hodně náročné, je, že očkovaný člověk je největším nebezpečím a je šiřitelem další nemoci, tedy sebe uchrání, ale jiné nakazí,“ popisuje Jiří Lodr s tím, že právě lidé na okraji společnosti jsou vůči dezinformacím vnímavější a rozhodují se podle nich i v otázce očkování. Řešením je podle něj osobní komunikace postavená na pochopení, vysvětlování a také dostatku času. Pomáhá také osobní příklad těch, kteří už jsou očkovaní, například zdravotníků nebo lidí v sociálních službách, kteří jsou ochotní popsat, jak právě oni zvládali očkování i jaké byly jejich důvody pro vakcinaci.

Ludmila Hamplová


DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY