Úterý, 28. září, 2021

Jak se zbavit závislosti na dodavateli informačního systému a modernizovat? Fakultní nemocnice hledají různé cesty

DALŠÍ ČLÁNKY AUTORA

Velké fakultní nemocnice hledají cesty, jak prorazit zeď závislosti na dodavatelích svých informačních technologií. Velká část z nich funguje, ke své nespokojenosti, již téměř čtvrt století na technologicky zastaralých velkých informačních systémech. Ty již nevyhovují potřebám a rizikům 21. století a navíc je „uzamykají“ do závislosti na produktech jedné firmy s prakticky nulovým právem do nich jakkoli zasahovat. Nemocnice proto využívají nemalé dotační prostředky z posledních let, aby se vymanily z tohoto začarovaného kruhu, a vymýšlejí vlastní, dosud nevyzkoušená, řešení. Tématu se věnoval kulatý stůl Zdravotnického a Ekonomického deníku.

České zdravotnictví se má podle vlády do čtyř let zásadně proměnit. Proto v Národním plánu obnovy určila téměř dvě miliardy korun na jeho elektronizaci a digitalizaci, které je třeba proinvestovat do roku 2026. Chybějící legislativa definující základní architekturu, na níž má zdravotnictví fungovat, nebo až zoufalý nedostatek kvalifikovaných IT pracovníků, jak jsme o tom již psali zde, však není jediným problémem, kterému české zdravotnictví v této souvislosti čelí.

Jako představa z říše snů se vládní plány jeví při pohledu na stav informačních systémů zvláště v některých velkých fakultních nemocnicích. Ty fungují na technologicky zastaralých, mnohdy přes dvacet let starých, informačních systémech, které logicky nemohou vyhovovat technologickým požadavkům i rizikům 21. století. A také velkým plánům na sdílení zdravotnických dat nejen v rámci ČR, ale také v Evropské unii. „Je to v podstatě zázrak, když se do nemocnice dostane nový informační systém,“ prohlásil Petr Foltýn, náměstek ředitele pro informační technologie z Fakultní nemocnice Ostrava, na kulatém stole Zdravotnického a Ekonomického deníku k informačním systémům ve zdravotnictví.

Nejde však jen o peníze nebo chybějící know-how a potřebný personál. Nemocnice jsou také často technologicky závislé na dodavateli svých robustních IT systémů. Při vypisování veřejných zakázek na další produkty se tak nešťastné a „uzamčené“ točí v kruhu jednacích řízení bez uveřejnění vypisovaných pro stávajícího dodavatele. Počátky tohoto stavu přitom sahají až do 90. let, kdy chyběly potřebné znalosti a zkušenosti, uzavíraly se smlouvy na dobu neurčitou a nikdo nemohl tušit, jak bude vypadat zadávání veřejných zakázek za další čtvrt století (tématu jsme se podrobně věnovali vloni na konferenci o vendor-locku v ICT, přečtěte si více zde, zde, zde, zde a zde).

Zázrak z Ostravy

Právě v Ostravě se nicméně tento „zázrak“ podařil, ale, jak říká sám Foltýn, v podstatě díky šťastné shodě okolností. Tehdejší rakouský dodavatel nemocničního informačního systému se rozhodl ukončit spolupráci a sám vypověděl nemocnici další podporu. Ostrava tak neměla příliš na vybranou a musela soutěžit. Celý proces, tedy nákup i zavedení nového informačního systému, se rozhodla financovat z vlastních zdrojů.

Zleva: Tomáš Iránek, náměstek pro informatiku, Fakultní nemocnice Brno, Petr Foltýn, náměstek pro informační technologie, Fakultní nemocnice Ostrava. Foto: Radek Čepelák

„Nejhorší je fáze implementace. Fakultní nemocnice jede v nepřetržitém provozu, nikde nemůžete vypnout. Ve srovnání třeba s krajskou nemocnicí poskytuje nesrovnatelně rozsáhlejší spektrum péče mnohem větší skupině pacientů. Přitom nad vámi pořád visí riziko, že se někde něco nepovede. Pokud ale přestane fungovat IT, cesta zpět takřka neexistuje. A může dojít k významnému omezení péče,“ popisuje Foltýn svoji tehdejší noční můru.

Od loňského května již nový systém běží a Foltýn si tak mohl, podle svých slov, napůl oddechnout. Podle něj to v nemocnici zvládli bez výraznějších komplikací především proto, že nešlo o klasické dodavatelské řešení celého nemocničního informačního systému „na klíč“, kdy dodavatel vede proces implementace ve vlastní režii.

„Soutěžena byla – ještě za mého předchůdce – licence produktu a k tomu asi 2000 hodin práce a konzultací, aby to nestálo celé na nás. A pak jsme částečně svépomocí začali systém nasazovat,“ popisuje Foltýn a pokračuje: „Jakkoli to bylo procesně těžší, šli jsme kliniku po klinice a po dobu implementace jsme provozovali paralelně oba informační systémy. Každé jsme museli vysoutěžený produkt přizpůsobit podle potřeb a požadavků. V podmínkách této zakázky také bylo, že pokud se určitou procentuální mírou podílíme na kódu, tak jsme vlastníky licence. To je ovšem pro dodavatele již těžko přijatelné.“

Nemocnice se zároveň snaží držet zažitého pravidla, a to že žádný z dodavatelů by neměl překročit 30 procent jejich portfolia IT aplikací. „Pokud významně toto procento překročíte, začne vám dodavatel snadněji diktovat, co máte dělat,“ je přesvědčený náměstek.

Jsou různé cesty, ale nevyzkoušené

Zmíněným dodavatelským řešením „na klíč“, kterému se Ostrava chtěla vyhnout, se rozhodla jít Fakultní nemocnice v Hradci Králové. Ta před dvěma roky získala dotaci na nový robustní informační systém za 70 milionů korun, který měl nahradit systém fungující od roku 1996. Smlouvu s dodavatelem kompletního řešení podepsala vloni v únoru. Počítalo se s novým klinickým informačním systémem, vytvořením integrační platformy umožňující propojení dalších databází a programů a vznikem portálu pacienta. Letos měly být spuštěny pilotní provozy prvních oddělení. Projekt se však zadrhl na sporech o tom, jak systém přizpůsobit provozu jednotlivých klinik. „V současnosti ve věci tohoto projektu běží jednání s dodavatelskou firmou, bližší informace nebudeme do ukončení těchto jednání poskytovat,“ odmítl však mluvčí nemocnice Jakub Sochor poskytnout Zdravotnickému deníku další podrobnosti o sporu své nemocnice s dodavatelskou firmou.

Jak tedy ze začarovaného kruhu ven? Jakousi hybridní cestou vyrazila Fakultní nemocnice Olomouc. Ve veřejné zakázce za peníze ze strukturálních fondů pořizuje novou integrační platformu, která propojí hlavní nemocniční moduly a po níž poběží komunikace uvnitř zařízení i navenek. Na ni vlastními silami nasadí nový informační systém, jehož licenci pořídí z vlastních zdrojů.

„Je to za cenu značného rizika, jdeme totiž do neznámých vod. Ostrava ale ukázala, že to možné je,“ říká náměstek informačních technologií z Fakultní nemocnice Olomouc Antonín Hlavinka. Podle něj zatím nepadlo poslední slovo, jaký informační systém nakonec využijí. „Ještě jsme se nerozhodli, jestli půjdeme cestou nějaké zahraniční zkušenosti nebo využijeme domácí řešení, například Zlatokopa, funkční a prověřený systém pražského IKEMu,“ dodává Hlavinka. Každopádně potrvá nejméně ještě dva roky, než se podaří nové řešení rozjet – pokud vše dobře dopadne.

Ivan Veselý, náměstek pro informatiku a digitální transformaci, Všeobecná fakultní nemocnice v Praze. Foto: Radek Čepelák

Podobnou cestou jako Olomouc by rád vyrazil i náměstek pro informatiku a digitální transformaci z Všeobecné fakultní nemocnice v Praze Ivan Veselý. „Základem je integrační platforma, na níž můžu fungovat a kterou si budu spravovat sám. K tomu jsme se rozhodli využít právě Zlatokopa. Potřebuji ale dostatek vlastních zdrojů, abych si tu stavebnici poskládal, jak potřebuji,“ popisuje Veselý. A dodává: „Čeká mě ještě hodně práce, protože IKEM má jen omezený okruh lékařské péče. Budeme to muset vymyslet a přizpůsobit jednotlivým klinikám. Budeme potřebovat další personální kapacity. Jednouché nebude ani zajistit budoucí udržitelnost a podporu projektu.“

Pro stejnou „stavebnici“ s využitím Zlatokopa se rozhodla i Nemocnice na Homolce v Praze. Jí vypsanou veřejnou zakázku dokonce vloni v srpnu svým rozhodnutím již posvětil Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, velký strašák každého zadavatele veřejné zakázky v IT.

Něco se děje

Jaké to je fungovat bez IT si poněkud nedobrovolně vyzkoušela Fakultní nemocnice Brno. Ta se vloni v březnu stala terčem rozsáhlého kybernetického útoku. Přišla o část dat a škody dosáhly desítek milionů korun. Lékaři se museli načas vrátit k telefonu, tužce a papíru. I proto se teď také Brno chystá svůj zastaralý informační systém vyměnit. Její nový náměstek pro informatiku Tomáš Iránek rovněž před jedním velkým nemocničním systémem preferuje „stavebnicové“ řešení. „Bude tu silná integrační platforma, využívající mezinárodní IHE profily a kodifikovaný jazyk HL7. Ty by se měly začít také používat a nedržet se jen standardu DASTA (domácí datový standard pro výměnu informací ve zdravotnictví, není ovšem nikde zakotvený – pozn.red.), který nás izoluje od zahraničí a nahrává velkým domácím hráčům, kteří drží proprietární systémy,“ vypočítává rychle Iránek.

I díky takto aktivnímu přístupu nemocnic se v poslední době zdá, že se snad ve vztahu současných dodavatelů a jejich „uzamčených“ klientů začínají hýbat dlouho a hluboko zamrzlé ledy, myslí si Iránkův kolega z Olomouce Antonín Hlavinka. „Skutečně pozoruji posun. Dodavatelé začínají projevovat ochotu své letité robustní systémy otevřít a zpřístupnit data,“ myslí si náměstek.

Jedním z velmi obtížně překročitelných bodů každé snahy o změnu informačního systému je totiž neochota stávajícího dodavatele předat v rozumné podobě nemocnici nashromážděná data o jejích pacientech. Ta jsou sice její, ale provozuje je někdo jiný, takže sama se k nim nedostane. „Odlít“ si je za rozumných finančních i technických podmínek někam stranou ve strukturované, a tedy použitelné, podobě, aniž by došlo k přerušení kontinuity péče, je ale bez spolupráce dodavatele prakticky nemožné.

Zkušenost z Hradce Králové navíc ukazuje, že cesta čistě dodavatelským řešením, kterou velcí hráči na trhu logicky preferují, může být trnitá a ani pro ně nemusí vést ke kýženému cíli.

Vedení se musí za své IT oddělení jasně postavit

Tomáš Iránek, náměstek pro informatiku, Fakultní nemocnice Brno. Foto: Radek Čepelák

Vymyslet, zadat a vysoutěžit nový systém je jedna věc. Druhá je přežít jeho zavedení do praxe. „Nebude to jednoduché. Máme 6.500 zaměstnanců. Řada z nich má strach, že se to nepovede a zase skončí u papíru jako po kyberútoku. Jiní zase na útok velmi rychle zapomněli a chtějí zůstat u starého systému. Někteří lékaři naopak vyžadují technologický standard, který znají ze svých malých soukromých klinik. Ale to je jako byste srovnával osobní bankovnictví s korporátním,“ popisuje Iránek, na co naráží při debatách o zavedení nového systému.

Podle něj se proto takový rozsáhlý projekt neobejde bez osvíceného vedení nemocnice, které dokáže zdravotníkům i všem ostatním zaměstnancům vysvětlil, že nový moderní systém je v zájmu všech a musí proto s IT pracovníky spolupracovat. „Koneckonců i režie IT je součástí zdravotního výkonu,“ dodává brněnský náměstek.

„Ředitel musí být dostatečně silný, aby unesl a podpořil změnu. Převracíte lidem 24letou historii jejich fungování v nemocnici. Třem tisícovkám uživatelů systému jsme předávali něco, co vlastně ani nechtěli,“ souhlasí s kolegou Foltýn. A upozorňuje, že jakýkoli karambol by okamžitě vyvolal zájem médií. „To by mělo zajímat i ministerstvo zdravotnictví. Mělo by podpořit vedení nemocnic, aby bylo ochotno do toho jít. Vždyť se o tom bavíme již několik let a pořád se toho moc neděje,“ dodává na závěr.

Helena Sedláčková

DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY